Bosna a Hercegovina 2011

Ze Sarajeva vyrážíme v mokru. Později musíme i do nemoků. Ty sundaváme ve Višegradu u mostu starého jak Karlův most, dáváme kafe 2v1 a míříme k hranici se Srbskem.

Na pár desítek kilometrů vstupujeme do Srbska. Projíždíme krásnou krajinou, ale silnicemi s děsným asfaltem. Při příjezdu k hranici s Černou Horou nás přivítá opilý pohraničník s rozepnutým pouzdrem od pistole, div mu nevypadne. Děsnou angličtinou nás pár minut otravuje až ho uklidí jeho kolegové a my vstupujeme po roce opět do Černé Hory, k vytouženému Durmitoru.

Azyl nacházíme ve vodáckém kempu v blízkosti mostu Durdeviča. Dáváme černohorské pivo, sedíme u ohně dlouho do noci a těšíme se na zítřejší průjezd Durmitorem a příjezd do Kotoru k moři.

Za slunného rána vyrážíme směrem k horám. Děláme ještě pár fotek u mostu a přesouváme svižným tempem k Žabljaku.

Je to takový černohorský Špindl. Najíždíme na nenápadné odbočce na úzkou horskou silnici a stoupáme do hor. Jsme tu téměř sami, potkáváme jen pár aut a krajana na kole, který se vrací z Albánie. V horském sedle dáváme sváču a 2v1. 

Zde nás zkasíruje místní ochranář o jedno euro za průjezd. Nenecháváme si kazit den a bez komentáře platíme. Po cestě potkáváme jednoho motorkáře na Caponordu a sjíždíme do úchvatného údolí, ještě úchvatnějšími serpentinami. V jedné z nich potkáváme uvízlý autobus v ostré vracečce. Řidič postupným cukáním busík vyprostil a v klidu pokračovali dál. Obdivuju klid cestujícíh. Jsem rád, že cestuju na mašině...

Klesáme k průzračné vodě a najíždíme na úplně novou silnici 1.třídy a velmi svižně se přibližujem k Jaderskému moři. Náš cíl je Kotor, měli by jsme se tam setkat s kamarádem, který se vrací s přítelkyní z dovolené na Korfu.

Našli jsme se hladce, projeli Kotor, nakoupili zásoby a vyrazili hledat kemp. Našli jsme jen takový domácí kempík na zahradě rodinného domku, s jednou zahradní sprchou a tureckým záchodem. Koupání, večeře, pivo a klábosení do noci. Moc pěkný večer. Škoda jen, že zítra musím já a jeden kamarád zahájit návrat.