Bosenské kopce

Na tuto destinaci jsem přišel vlastně náhodou, když jsem jako obvykle zůstal na cestování zase sám. Původně jsme měli jet do Rumuska, ale když to společně nevyšlo, tak padla volba na Bosnu a Hercegovinu. Mnohokrát jsem byl už v Rakousku, protože je krásné a blízko. Zajel jsem si i do Slovinska nebo do Švýcarska. V Alpách je vždy se čím kochat a nádherné horské cesty mne vždy fascinují. Protože rád cestuji i mimo zpevněné cesty, a tak se dostávám hlouběji do srdce hor, které mi dopřávají pocit svobody při cestování na motorce, bylo rozhodnuto, že se vydám právě sem. Líbí se mi, že v těchto zpravidla „východnějších“ zemích, je právě ještě umožněna tato svoboda pohybu na motorce nebo autem, dostat se do hor a jiných krásných míst, na které jen tak někde u asfaltky nenarazíte. Hlavně je Bosna rozumně blízko, aby člověk netrávil týdny na cestě tam a zpět. Ne, že by mne to nelákalo třeba do Gruzie, ale časově to nejde zvládnout třeba za 5 dnů.

Na cestu jsem se inspiroval průvodcem OFFROAD/guide od M. Pertlíčka, kterého mi půjčil kamarád, co tam byl už kdysi dříve přede mnou (díky Tome). Je to velmi hezky zpracovaný průvodce a musím říci, že se mi podle něj dobře jelo, takže všem, kdo se tam chtějí vypravit, doporučuji. Stačilo najít nájezdové místo na trase a pak už to šlo víceméně samo. Stáhl jsem si do mobilu off-line mapy.cz z Bosny a Hercegoviny, které rád používám a nikde jsem se neztratil. Dle navigace jsem jel vlastně jen do Bosny a zase zpět. Tam jsem cestoval jen podle stažených map, na které jsem vždy mrkl, kde jsem, zda jedu tam, kam chci. Je to parádní, svobodné a radostné cestování, když nejste jen svázáni navigací a užíváte si plně radosti z cest a okolní přírody, kterou na motorce můžete plně vnímat podobně jako na kole.

Vyjel jsem jedno srpnové pondělní ráno. Bylo hezky a počasí slibovalo příjemné cestování na motorce. Vydal jsem se přes Uherský Brod, Strážnici, Skalici na Slovensku, přes Bratislavu, kousek Rakouska a velký kus Maďarska, kousíček Slovinska (Lendava) a samozřejmě přes Chorvatsko k západnímu cípu Bosny a Hercegoviny. Zde jsem chtěl dojet až k národnímu parku Plitvická jezera. Při odpolední zastávce na kávičku se však začalo podezřele stmívat. A skutečně za nedlouho jsem na sebe navlekl nepromoky. Byl jsem už kus pod Záhřebem, kdy začal velký déšť, hlavně se dost setmělo a začala bouřka. Snažil jsem se rychle najít přístřešek, kde to chvíli přečkám, do cíle chybělo cca 80 km. Nakonec jsem náhodou narazil na hezký přístřešek na kraji jedné vesnice, co na tom, že to byla, jak jsem pak zjistil, márnice. Dle radaru mělo silně pršet až do 3 hod ráno – skutečně bouřilo až do brzkého rána. Tak jsem přespal zde. Ten den jsem ujel 567 km.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE