Belgické pivo a Holandská tráva

25. 7. – pátek, Domažlice (268 km)
Nastal nejlepší pátek v roce. Po návratu z práce jsme na motorku naložili kufry, přikurtovali připravenou bagáž  a směle vyrazili vstříc novým zážitkům, pro začátek po trase Východní Čechy-Domažlice. Celou cestu nás naháněly černé mraky, ale se štěstím jsme jim unikli a zdárně se ubytovali v penzionu U Kulináře na Náměstí míru. Po nezbytném welcome drinku jsme zašli na jedno do Domažlického pivovaru. Dobré pivo doplňovala hlasitá chodská kapela, jíž boužel zdatně sekundovala zapnutá televize nad našimi hlavami. Z pouťové atmosféry jsme se přesunuli na jídlo asijského bistra a nasyceni pokračovali do letního kina. Tady nás čekala cestopisná přednáška Vandráků – Pavla Lišky a Honzy Révaie – o jejich výpravě na ostrov lidojedů. Autenticitu poutavého vyprávění doplňovala přítomnost motorek obou cestovatelů a krásného loutkového divadla, které na jejich cestě hrálo významnou roli.

26. 7. – sobota, Prüm (629 km)
Sobotní přesun k belgickým hranicím začal na hezkých, prázdných okreskách v bavorském pohraničí, ale za čas nás spolkly nevlídné dálnice při nutném transferu Německem. Navíc jsme tentokrát neunikli přeháňkám a řádně zmokli. Naštěstí počasí vyslyšelo naše prosby, před Trierem se umoudřilo a my stihli před cílem uschnout. Na noc jsme postavili stan na parkovišti u malebného jezírka Stausee Auw nedaleko Prümu.

27. 7. – neděle, Gent (265 km)
V noci lilo a přes den nás znovu čekaly přeháňky. V plánu byla návštěva muzea závodního okruhu Spa-Francorchamps ve Stavelot, co však v plánu nebylo, že se zrovna tento víkend koná velká cena Belgie. F1 už nějakou dobu pravidelně nesleduji a nemám tak přehled o kalendáři závodů. Jaké to tedy bylo překvapení, když nás místo ospalélo lázeňského městečka uvítali policisté, hustý provoz, četná dopravní omezení a neopakovatelná atmosféra. Návštěva muzea stála za to. Velká část expozice byla věnovaná belgickému závodnímu multitalentu Jackymu Ickxovi a zbytek historii vytrvalostních závodů, efjedničkám a motorkám. Při našem odjezdu z města už odstartoval hlavní závod, ale přes největší snahu jsme žádnou část trati s Piastrim na čele pelotonu pronásledovatelů nezahlédli.

Cestou do Gentu nás opět provázel nerozlučný kámoš déšť. Naštěstí nás před Bruselem opustil a v cíli jsme byli jakžtakž suchý. V Bruselu jsme povinně zastavili u Atomia a navíc u provokativní Jeanneke pis, která je asi genderovou protiváhou ke známějšímu čůrajícímu chlapečkovi.

Pak už jsme dojeli k prvnímu předem bukovanému ubytování v Gentu. Podkrovní apartmán se nacházel uprostřed ulice Beogratstraat. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se nejednalo o uličku nevěstinců s polonahými  dívkami vystavujícími se ve výlohách. Měl jsem dost velké dilema jestli nechat motorku zaparkovanou v této ulici hříchu, ale ukázalo se, že parkování tu je díky kamerám a věčně hlídkujícím dívkám vlastně bezpečnější, než kde jinde.

Večer jsme vyrazili do ulic, kde vrcholil poslední den Gentských slavností. Město dunělo hudbou z množství stejdží, všude stánky s jídlem, pitím a davy lidí. Panovala tam báječná atmosféra a nedělní večer byl dlouhý, policejní hodina se rozhodně nedržela.

28. 7. – pondělí, Gent – výlet do Brugg
Ubytování v bordeluličce jsme měli na 2 noci a v pondělí jsme se vydali vlakem do slavných Brugg. Ranní cesta na nádraží podél kanálu připomínla ještě včerejší radovánky.

Po návratu do Gentu jsme se pokoušeli zapůjčit sdílená kola, ale vybrali jsme špatného provozovatele. Kola nesloužila k dopravě z bodu A do bodu B jako jsme zvyklí u nás, ale spíš k projížďce městem a musela se vždy vrátit na některém z nádraží. Dali jsme tedy přednost tramvaji. Večer jsme v Carrefouru nakoupili vejce, flák masa a připravili si luxusní večeři v apartmánu. Bohužel se při smažení kotlety rozeřvalo závistivé požární čidlo pod stropem. Zběsile jsme větrali střešními okny i dveřmi na schodiště a dlouho mávali ručníky, než ječící siréna konečně utichla. Naštěstí tomu nikdo nevěnoval pozornost. Vlastně nevím jestli by se něco dělo, kdyby skutečně hořelo.

29. 7. – úterý, Antverpy (209 km)
Ráno se při odjezdu odehrál menší incident, když jsem já inteligent zapomněl sundat zámek z kotouče předního kola. Spakovali jsme se, nasedli, rozjeli se a po půl metru jízdy padli na levý bok. Počet kurev a dámských přirození v Beogradstraat se v tu chvíli zmnohonásobil. Štestí veliké, že hliníkový topcase těsně minul kapotu vedle zaparkovaného auta. I kotouč přežil, jen zámek se poroučel do věčných lovišť. Motorku jsme postavili na kola s pomocí kolemjdoucího afrobelgičana (kdoví co v té sladké uličce pohledával) a mohli jsme pokračovat.

Minuli jsme Bruggy a po dálnici dojeli do Oostende, kde jsme poprvé spatřili větrem bičované moře. Stočili jsme se k severu podél pobřeží a dál vnitrozemím do Antverp. Ubytovali jsme se mezi cyklisty v City kempu u řeky Šeldy, která tu je široká jako jeden a půl Dunaje pod mostom SNP. Na jídlo a piva jsme se vydali do centra na druhý břeh. Přívoz byl zdarma, jen bylo životně důležité stihnout poslední loď zpátky ve 23:15. Centrum Antverp je historické a velmi pěkné. Na Grote Marktu obklopeném honosnými cechovními domy je kašna se sochou Římana Braba, který zahazuje do řeky uťatou ruku zlého obra. Nedaleko je obrovská a krásná katedrála Panny Marie. V jednom z beer pubů jsme si dopřáli ochutnávku čtyř ze 366 nabízených druhů belgických piv a v dobré náladě se vrátili do kempu.

30. 7. – středa, Amsterdam (167 km)
Ráno nás vzbudila přeháňka, naštěstí se po snídani vyčasilo a teplota stoupla na příjemných 21°C. Dost času zabralo než jsme se vymotali z Antverp a nabrali kurz Amsterdam. Cestovali jsme belgickým a později holandským venkovem, mezi poli a vodními kanály s různými plavidly. Vodní hladina byla nezřídka nad úrovní silnice po které jsme jeli. Jízdu často brzdila nejrůznější mostozdvižná technika. Dokonce kompletně zastavila dopravu na dálnici před Rotterdamem.

V Rotterdamu jsme nejdříve zastavili v přístavu Leuvehaven a prohlédli si staré lodě, jeřáby a další přístavní techniku v muzeu na vodě. O 1km dál jsme si zaplatili vstup do Kijk Kubus (Cube houses), soustavy experimentální domů, tvaru krychle postavené na špičku, které tu na konci sedmdesátých let postavil architekt Piet Blom. Poté jsme pokračovali do Amsterdamu, kde na nás v kempu Zeeburg čekalo ubytování na 2 noci v poněkud neobvyklém karavanu zvaném Wagonett.

31. 7. – čtvrtek, Amsterdam
Ráno jsme se přepravili tramvají na Amsterdam Centraal a vyrazili za poznáním bájného města plného turistů, ale hlavně vodních kanálů, lodí, kol, hospůdek, barů, coffeshopů, nevěstinců, vysokých a úzkých předkloněných domů s hákem na dopravu zboží... a vůně trávy všude kolem. To se nedá popisovat, to se musí zažít a ochutnat na vlastní kůži.

1. 8. – pátek, Dunkerque (360 km)
Ráno opět pršelo, ale co hůř, frontální systém postupoval z Britských ostrovů a po nělokik dalších dní měl ovlivňovat počasí v Holandsku, Německu a Dánsku, což byly přesně oblasti, kam jsme měli namířeno. Podle hesla „když to nepůjde doprava, pojedeme doleva“ jsme se tedy rozhodli opustit plánovaný itinerář a místo návštěvy Dánska se vrátit do Belgie a v klidu si projet Flandry a Valonsko a něco málo z Francie. V dešti jsme tedy opustili zemi sýrů a tulipánů a po pobřeží se přesunuli do Dunkerque.

Okoukli jsme jak vypadá centrum města a hlavně přístav, odkud bylo za dramatických okolností na konci května 1940 evakuováno přes 300 tisíc spojeneckých vojáků. Přejeli jsme do nedalekého Loon-Plage, kde jsme se ubytovali v nicmoc hotelu s honosným názvem Premiere Classe.

Mezi Dunkerque, Gravelines a Calaise se po silnicích pohybuje množství temných postav s igelitkami v rukou, které táboří v přilehlých lesících a vyhlížejí svůj vysněný trajekt do ostrovního království. Není to příjemný pohled ani pocit.

2. 8. – sobota, Tournai (144 km)

Ráno jsme se zajeli do Gravelines rozloučit se s mořem, které jsme si tentokrát vůbec neužili. Ve velmi stylové taverně Jean-Bart jsme dali kafe a prohlédli si vystavené artefakty související se stavbou klasických plachetnic a odsvištěli do vnitrozemí.

V Oost-Cappel se zachovalým starým hraničním přechodem jsme se vrátili do Belgie a dojeli do nenápadného městečka Ieper (Ypres). V rozlehlé budově radnice na náměstí je muzem s názvem podle básně „Ve flanderských polích“. Je věnované 1.světové válce, kdy v Yperském oblouku probíhaly těžké zákopové boje a během čtyř velkých bitev tu v bahně zemřelo více než půl milionu mužů. Byl zde také poprvé použit hořčičný plyn jako chemická zbraň a podle města dostal název Yperit. Expozice muzea je velmi působivá a zanechá v návštěvníkovi hluboký pocit zbytečnosti a nesmyslnosti válečných konfliktů, kterými vždy trpí hlavně obyčejní vojáci a civilisté.

Balzámem na duši pak je výstup na věž zvonice, odkud je krásný výhled na město a...zvrásněná Flanderská pole. Po tomto „zážitku“ jsme se přesunuli do Tournai a utábořili se na dvě noci v kempu na kraji města. Večer jsme vyrazili na prohlídku centra.

3. 8. – neděle, okruh Tournai (116 km)
V neděli jsme provedli okružní jízdu na severovýchod od Tournai. Navštívili jsme Geraardsbergen. Na náměstí se zrovna konala nedělní burza a v hospůdkách posedávali cyklisté posilňující se po dopolední vyjížďce. Silničářů jsme cestou potkávali opravdu hodně, rovinatá země s pěknými silnicemi je cyklistům zaslíbená. Specialitkou tohoto města je soška čůrající chlapečka, ukrytá v rohu náměstí, která je stejná a jako ta bruselská a působí určitou rivalitu mezi oběma městy. 

Pokračovali jsme v okružní jízdě krajinou, když nám nedaleko Overboelare proletěly nad hlavou tři dvojplošníky a přistály na nedalekém letišti. Následovali jsme je a dojeli do malého leteckého klubu, kde si, kromě leteckýh fanoušků, dali sraz také američtí vojáci, kteří si sem se svými Jeepy, Harleyi a swingovou kapelou odskočili z 2.sv.války.

Další už plánovaná zastávka byla u impozantního porfyrového dolu v Lessines, na který jsme shlíželi přes pletivo z vyhlíky u silnice. U zdvižného mostu v městečku Deux-Acren jsme si dali kávu a pivo a se zájmem pozorovali cyklo provoz na břehu kanálu.

4. 8. – pondělí, Binche (152 km)
Dnešním cílem bylo neolitické muzeum v pazourkovém dole ve Spiennes. Kdy by však čekal, že největší, nejstarší, nejpazourkovatější, nebo jaký vlastně měl ten neolitický lom být, má v pondělí zavřeno? Kvůli nevhodnému timingu jsme tedy byli nuceni návštěvu lomu nechali na příště a pokračovali dál k unikátním lodním výtahům a zdymadlům v okolí měst Thieu a Strépy-Bracquegnies. Tyto obrovské lodní zdviže jsou schopné zvednout lodě až 1350 tun těžké a přemístit je o 20 ale taky o 73 metrů výš. Jiný typ výtahu se nachází u Ronquieres. Ten pro změnu naloží loď do obří vany a po kolejích dlouhých 1.4 km ji vytáhne ke kanálu do svahu s převýšením téměř 70 metrů. Po technické  stránce to jsou velmi zajímavé a obdivuhodné stavby a stojí za prohlídku.

Další naší zastávkou i pořážkou bylo Waterloo. Muzeum se nachází na rozsáhých pláních vedle dálnice u města Braine-I’Alleud. Měli jsme v plánu projít se po okolí památníku, vystoupat na pahorek, rozhlédnout se a pokračovat v cestě. Bohužel všechny tyto atrakce jsou přístupné pouze po zakoupení vstupenky do celého rozsáhlého areálu zahrnující muzea i bojiště. Takto rozsáhlou prohlídku jsme však v plánu neměli. Ploché krajině vévodí uměle navršený Lví pahorek s vyhlídkou na bitevní pole, je možné navštívit moderní interaktivní muzeum Memorial 1815 s voskovými figurínami a 4D kinem, 110m dlouhý panoramatický obraz zachycující bitvu, hostinec kde sídlil Wellington i statek kde strávil noc před bitvou Napoleon. Pro příště tedy důkladně nastudujeme historii a na návštěvu tohoto bitevního pole si vyčleníme celý den. Pak bude zážitek stát za vstupenku s cenou začínající na 24e.

V podvečer jsme dojeli do Binche, kde jsme postavili stan pod stromy v kempu, který byl útulný, ačkoliv recepce, sociálky i jeho majitel byly dost retro.

5. 8. – úterý, okruh Binche (112km)
Ráno jsme vyrazili z Binche na jih. Městečka Lobbes a Thuin by jistě stála za důkladnější prohlídku, naším cílem však bylo město Chimay. Cestou jsme se zastavili na hrázi přehrady La Plate Taile a taky v Hitlerově doupěti Wolfsschlucht I. v Bruly de Pesche, které využil při invazi do Francie. Je ukryté v hustých bukových lesích nedaleko francouzských hranic. Historické Chimay se pyšní zámkem a opatstvím, které produkuje sýry a známé pivo. Cestu zpět do kempu jsme projeli venkovskými silničkami po francouzské straně hranice. Na večeři jsme zašli do centra Binche, které je jako většina zdejších měst historické a velmi hezké.

6. 8. – středa, Arlon (262 km)
Pomalu jsme začali mířit k domovu. Ale jen pomalu. Nejdříve jsme zajeli na severovýchod do Namuru na řece Máze, kde se nachází mohutná citadela na kopci nad zákrutem řeky. Pro motokrosvé fanoušky je známá věc, že se tu v letech 1947-2007 konali MX závody zvané Monaco motokrosu přímo na prostranství před vchodem do pevnosti. Na pamětních tabulích jsou vyobrazeni vítězové jednotlivých ročníků. Z nich je patrné, že trať seděla zejména belgickým borcům jako jsou Roger DeCoster, Stefan Everts, Joel Smets, nebo Eric Geboers. V současnosti se na pekelné trati mezi stromy a pevnostními zdmi neprohánějí dvoutaktní pětistovky, ale cyklokrosaři v rámci světového pháru.

Stočili jsme se k jihovýchodu do malebného města Dinant, kde se narodil Adolph Sax. Výrobce plechových hudebních nástrojů a vynálezce saxofonu tu má sochu a kromě muzea volně přístupnou pamětní síň. Na nábřeží Mázy je množství restaurací, bister a turistů, na řece pro změnu mocná flotila nejrůznějších plavidel.

Další naší zastávkou byl Bouillon. Nad řekou La Semois se tu tyčí mohutný středověký hrad křižáckého rytíře Godefroie z Boullionu, který byl jistě předobrazem hraběte Godefroye Udatného, známého z francouzské komedie Návštěvníci s Jeanem Reno a Christianem Clavierem.

Večer jsme se utábořili v kempu před Arlonem. Společnost nám dělal jednooký kocour a bavila nás trojice rozdováděných zrzavých anglických holčiček, které tu s rodiči nocovali v Multivanu. Jejich tatínek mi hrdě ukazoval video, na kterém s tímto vozem s rodinou řeže zatáčky na Nurburgringu. Vřeštěla při tom manželka i tři malé spolujezdkyně.

7. 8. – čtvrtek (462 km)
Ráno jsme pokračovali k východu a po dálnici se přesunuli do Lucemburku. Vyhledali jsme centrum města, kde jsme si dali krátkou pauzu. Vše bylo čisté, upravené, hezké a drahé.

​Pak už jsme jen svištěli po německých dálnicích. Nocovali jsme na terase lovecké chaty ukryté v lesích poblíž Norimberku. Za zmínku stojí jen to, že nás v noci navštívila myš a ohlodala plastovou zátku na bidonu s vodou, ze kterého jsem se během noci několikrát napil.

8. 8. – pátek (380 km)
Do vlasti už to bylo co by kamenem dohodil. Závěrečnou jsme si dali na sázavských Stvořidlech. České pivo a atmosféra vodáckého tábořiště nás přivedla zpět do známých reálií.

Co říci závěrem? Dovolená se vydařila, ačkoliv na přelomu července a srpna dost pršelo a počasí vlastně zásadně ovlivnilo celou trasu. Náš způsob cestování bez bukovaných ubytování předem (většinou) nám tentokrát umožnil bez finančních ztrát změnit plán trasy podle aktuální situace. A ukázalo se, že i po západní Evropě se dá cestovat levně, záleží jen na tom jakou míru komfortu si člověk dopřeje, nebo odepře. Tak zase někde příště.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE