Zemí dávné Kolchidy do Jerevanu

Sevan – Jerevan (29.7. – 1.8. 66 km)

Ráno už jen s Ježíšem vyrážíme směr Jerevan. Martin jede zpět za Pavlem s Ivonou. Na předměstí v prodejně skútrů a čtyřkolek dostávám číslo na mechanika, který by mi mohl pomoct opravit zadní kolo. Ale přijede až večer. Zatím jedeme do města poptat se po nějakém servisu. Při stání na semaforech u křižovatky nás zvou k sobě mladíci z vedlejší kavárny. Když zjistili, jaký máme problém, okamžitě začali obvolávat své známé a shánět servis. Projeli jsme s nimi snad celý Jerevan, ale nic jsme nenašli, tak nám sehnali aspoň ubytování. Při čekání ve frontě na směnárnu sleduji, jak se s našimi novými kamarády fotografují kolemjdoucí. Až později se dovídám, že to jsou místní celebrity, co mají vlastní televizní show, kterou sledují Arméni po celém světě.
Večer mi mechanik řekl, že se pokusí kolo opravit a že si myslí, že to takový problém nebude. Druhý den, když ho ve své dílně sundal, bylo všechno jinak. Víc jak polovina drátů výpletu držela jen silou vůle. Snažíme se je sehnat z ebay, zkoušíme dráty z motocyklů Ural nebo Čz. Nepomohlo ani zastoupení KTM v Čechách. Naděje svitla po zjištění, že ve Tbilisi je klub KTM.
S Ježíšem jsme se rozloučili hned po zjištění, že oprava nebude tak jednoduchá. V Jerevanu jsme strávili tři dny. Navštívili jsme památník a muzeum arménské genocidy. Přijali jsme pozváni do klubu Vitamin, kde jsme potkali Armény např. až z Los Angeles. Drátky nám nakonec vyrobili v místní továrně.

Na závěr

Cesta zpět ( Jerevan - Batumi - Merzifon - Svilengrad - St. Slankamen - Blansko) nám trvala pět dní. Dorazili jsme 6.8. odpoledne.  Ujeli jsme přibližně 9000 km. Celkové náklady nás vyšli odhadem na 40000 Kč. Za celou dovolenou jsme měli štěstí na milé a pohostinné lidi, kterým udělalo i velkou radost, když se vyfotili s naší motorkou. Mnohokrát jsme dostali kontakt, jestli budeme v budoucnu chtít někde přenocovat nebo bychom potřebovali pomoct. V Arménii je normální pomáhat, tudíž se moc neděkuje. Dávat někomu peníze za to, že vám pomohl, je urážkou. Prostě teď pomůžu já tobě, příště ty mne. A to, si myslím, by mělo platit na celém světě.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE