Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Ráno nás čeká nemilé překvapení - zatáhlo se a prší. Tmavá mračna na obzoru nevěstí nic dobrého. Po snídani proto ještě chvíli vyčkáváme, a naštěstí pro nás déšť ustane, a tak vyrážíme v sedle Stromu vstříc dalším dobrodružstvím.
Ráno si prohlížíme pobřeží s útesy a o kus dál místní farmy, které disponují velkým množstvím dobytka a evidentně produkují i mléko. Na několika místech silnici kříží podchod pro dobytek - tak to jsme ještě nikde neviděli. Musíme pokračovat dál - čeká nás ještě město Warrnambool a pak se odkloníme definitivně od oceánu na sever do pohoří Grampians.
Město Warrnambool je prý největší na Great Ocean Road. Působí velmi upraveně, lázeňsky. Když je sezóna, jsou zde k vidění velryby, které sem připlouvají pravidelně, aby zde vyvedly mláďata. Bohužel však jsme zde příliš brzo, tak snad někdy jindy...
Věnujeme tedy hodně času prohlídce místního skanzenu - rybářského městečka. Pak už jenom rychlá svačina v přístavu a hurá do hor!

Ještě to nějakou hodinku trvá, než se probojujeme k horám po rovných úsecích silnice mezi rozlehlými pastvinami. Není tady skoro žádný provoz - míjíme jenom místního farmáře, a  on dává najevo, že návštěvy tohoto kraje jsou vzácné - zdraví nás pokynem rukou ze svého vozu. Jedeme zhruba dvě hodiny, než se na obzoru konečně začne rýsovat pohoří. V Dunkeldu zastavujeme na kávu - a pak zase honem do sedla, abychom stihli dojet za světla. Nástup do hor je poměrně pozvolný - jede se široce otevřeným údolím, hory kolem začínají nabývat na výšce. V údolí cítíme vlhko a roste zde kapradí, na vrškách je sucho a rostou zde eukalypty. Dokonce míjíme v příkopě poskakujícího menšího klokana - tento malý druh se správně nazývá walabi. Na pár místech doutná lesní půda - že by požár? Včas za světla dorazíme do Halls Gap a v místním info-centru se informujeme, kde najít "Awonga Cottages". Není to už daleko, chatky najdeme snadno, i tu naší se jménem "Grevillea Cottage".  Nikoho však nenalézáme v recepci. Zavřeno...  Pokoušíme se volat na telefon, jehož číslo je vyvěšeno za oknem. Nikdo to nebere. Co teď? Naštěstí Fandu napadne vzít za kliku naší chatky -a ejhle! Ona je otevřená a klíče jsou uvnitř! Tak to by se u nás stát nemohlo...

Chata je kompletně vybavená - kuchyň, WC, pračka. Elektrické BBQ sice na verandě nemáme, ale domluvíme se se sousedem, který se právě vrátil z výletu a BBQ na své verandě má. Gril jsme už získali - zbývá koupit maso k večeři.

Při projížďce městečkem zahlédneme na kriketovém hřišti klokany - tak dvacetihlavé stádo se na hřišti v klidu pase, jakoby se nechumelilo. Jedeme blíž - ani zvuk motorky je nerozhodí. Chvíli je zblízka pozorujeme a filmujeme -  a pak už musíme jet nakoupit do místního marketu. Výběr není zrovna valný - je po sezóně a polovina chladících pultů je zakryta a mimo provoz. Dnes můžeme na čerstvé ryby či mořské plody zapomenout.  K dostání jsou pouze marinované kachní prsa a mražená placka do hamburgera. Nedá se nic dělat, musíme to zkusit. BBQ se nakonec velmi vyvede - kachní maso mile překvapilo! K tomu víno a nemá to chybu!

Ráno nás vítá mlha, která opanuje celé údolí Halls Gap. Slunce lze pouze tušit. Předpověď počasí je optimistická, a tak věříme, že se to probere. Po dobré snídani chvatně balíme a v plné polní opět nasedáme na stroj. Chatku opouštíme, jak jsme jí našli - klíč necháváme uvnitř. Loučíme se s ještě ospalým městečkem Halls Gap, natankujeme "fuel" a ještě okoukneme místní klokany. Na hřišti už nejsou, ale nalézáme je za benzínkou nedaleko zahrádkářské kolonie. "Tak kluci nohatý: ne, že nám nějaký váš kolega skočí do cesty!"
Naše dnešní trasa povede částí pohoří Grampians na místa, která doporučuje průvodce pro cestovatele s omezenými časovými možnostmi - vyhlídka "Boroka Lookout" je z Halls Gap nejblíže, ale i tak se jede asi půl hodiny. Je to cesta více než vydařená. Bílým tichem se rozléhá pouze vrnění našeho dvouválce. Stoupáme serpentinu za serpentinou, mlha se pomalu rozplývá, až někde vysoko nahoře se nám skrz protrhanou bílou clonu ukáže jasně modrá obloha. Sluneční paprsky prosvítají eukalyptovým lesem, sem tam kapradí. Za celou cestu až nahoru nepotkáme vůbec nikoho. Na "Boroka Lookout" je Boží klid a ticho. Během naší zastávky sem dorazí pouhá dvě auta. Hřejeme se na slunci a hledíme dolů do údolí, které postupně odkrývá ustupující ranní mlha. Hory kolem mají na slunci jasné obrysy a nám už je jasné, že tenhle výlet do Grampians se nám hluboko zaryje do našich cestovatelských srdcí.


Silnice s názvem "Mt.Victory Road" nás dovede na malou odbočku na další vyhlídku - "Reeds Lookout". Zde už trochu fouká vítr. Obdivujeme údolí "Victoria Valley" a pokračujeme dál na sever kolem vodopádů "MacKenzie Falls". Zde narazíme na zákaz vstupu - oblast je krátce po velkém lesním požáru, a tak je přístup k vodopádům zapovězen. Nedá se nic dělat, musíme tedy jet dál. Projíždíme oblastí, kde letos v zimě (tedy australském létě...) řádil velký lesní požár. Jeho stopy jsou znát všude kolem. Spálené kmeny stromů, kterými ovšem již obráží první zelený obrost, spálená zem - někde ještě doutná, ale jinde již vyráží nová svěží zeleň. Pozvolna klesáme v mírných zatáčkách dolů údolím řeky MacKenzie River - je to trochu větší horská bystřina. Dole v údolí míjíme (po požáru již opravené) vybavení pro turisty - parkoviště, BBQ point, ale i přepychové resorty.

Odbočujeme na východ - cestou Rose Gap Road, kde začíná oblast rozsáhlých -skoro lesních- pastvin. Farmáři mají plné ruce práce s odklízením spálených souší a opravou nekonečně dlouhého drátěného oplocení svých pastvin. Na Rose Gap Road nám cestu zkříží had - asi tak metr dlouhý, hnědošedý... Náhle se klikatí po asfaltu napříč vozovkou. Fanda kvůli němu dělá menší kličku, ale hned se snaží otočit, aby jsme si hada prohlédli.  Silnice je však úzká, a tak otáčecí manévr trvá příliš dlouho - a had mezitím mizí v buši na druhé straně vozovky! Naše setkání s hadem v Austrálii tak rychle skončilo, jak začalo. Jak nám řekl později náš hostitel Bryan, je to jenom dobře, obzvláště pokud jde o hada s nenápadným šedo-hnědým zbarvením. On sám, rodilý Australan, je na světě již přes padesát let, ale hada ještě nepotkal!

Rose Gap Road končí v rovině pod horami křižovatkou s dálnicí Western Highway (A8), po které naše cesta vede dál až do Ballaratu. Zde již je nám známá australská krajina se stády skotu a dobytka na rozsáhlých pastvinách. Za městem Great Western zastavujeme u vinařství "Grampians Estate", které vývěsním štítem do silnice láká řidiče na šálek kávy a jejich spolujezdce na sklenku dobrého vína. Jejich odrůda červeného vína Grenache je neopakovatelně úžasná, a tak si kupujeme jednu lahev - a dokonce jí dovezeme až domů do Evropy!

Na highway A8 probíhá mohutná výstavba - rozšiřování na více proudů. Město Ballarat je největší město na naší trase. Má bohatou historii, což je znát na budovách. Zbohatlo nesmírně poté, co zde vypukla "zlatá horečka". Dnes na ní vzpomínají v zábavním centru "Sovereign Hill", což je vlastně velký skanzen, jehož návštěva zabere celý den či dva. Jelikož sem přijíždíme kolem třetí odpoledne a vstupné činí 50 australských dolarů na osobu, rozhodneme se nechat to na "někdy příště". V bohatě zásobeném krámku se suvenýry zde strávím nejméně půl hodiny. Ještě, že jsme tu na motorce a navíc v kufrech není žádné místo. Například bumerang se na motorce vozit nedá.
Krajina mezi Ballaratem a Romsey je nesmírně členitá a krásná. Jen mám trochu strach, aby nám do vozovky neskočil obávaný klokan. Naštěstí se nám to skoro splnilo až poslední den ráno před odletem, a to už jsme byli chráněni v autě a klokan křížil dálnici pár aut před námi a vesele hopkal příkopem dál...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE