sumoto_leden



Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Kapitoly článku

Manly - letovisko proslulé nádhernými plážemi v zátoce i na moři, centrum surfingu. Je sice australský podzim, ale živo a rušno je tu asi pořád. Zastavujeme u městské pláže. Fanda neodolá a běží vstříc vysokým vlnám. Moc lidí ve vodě není - nikdo se nekoupe, jenom pár lidí postává na břehu a ve vlnách se zmítá pár náruživých surfařů v neoprenu. Je po sezóně, takže ani tady ani nikde jinde na plážích není v provozu pobřežní hlídka - jejich kabiny jsou zavřené. To mi moc klidu nepřidá. No nic, smočím kotníky a pozoruji Fandu, jak plave ve vlnách - připadá mi jako delfín, jak se potápí pod vlnu a vynořuje za jejím hřebenem. Občas mi zamává. Chvílemi jej ztrácím z dohledu a přemýšlím o zprávách v tisku, kolik že v Austrálii zaznamenali útoků žraloka, a pevně věřím, že se nás toto nepříjemné setkání mine. Večer se ptáme pana domácího, jestli je zde nebezpečí od žraloků. Kdepak, povídá, smrťák ani jeden, a napadení naposledy před asi 40ti lety... No aby vyprávěl něco jiného, když chlapík provozuje překrásný privát "Bed-and-breakfast" ve vilové čtvrti s výhledem do zátoky.
Před večeří ještě dáváme asi hodinovou projížďku na nejsevernější mys tohoto pobřeží, kde se vlévá řeka Hawkesbury do Tasmanova moře - místo se jmenuje Palm Beach. Jsme asi 30 kilometrů od centra Sydney a všude kolem je nádherná příroda - moře, pláže, útesy, lesy z eukalyptů, silnice lemují palmové aleje a ve stráních se třpytí honosné i skromnější residence. Na dostřel několik národních parků o mnoha desítkách kilometrů čtverečních. Ráj na zemi !

Druhý den ráno vyrážíme na sever - dál do oblasti Central Coast. Jedeme po dálnici, provoz je vcelku klidný. Zastavíme ve středisku australských zvířat "Walkabout Wildlife Park". Volně se zde pohybují pštrosi emu a klokani - pokouším se je pohladit. Klokani jsou nevšímaví a o kontakt nestojí, zatímco emu jsme upoutali - spíše než my, tak náš batoh se svačinou. Na pokladně kupujeme krmivo, ale krmit se smí jenom domácí lamy v agro-koutku. Přišli jsme právě včas na krmení koal. Ve výběhu s koalami jsou nám představeny dvě samice. Koala je prý velmi senzitivní, a proto se jí můžeme dotýkat jenom na zádech, nikoli hladit po hlavě. Projdeme si park kolem výběhů se psy dingo a klecemi s papoušky kakadu až do míst a aboriginskými nástěnnými malbami. Prý tu bývají i hadi. Jelikož je pěkně teplo, tak není, proč tomu nevěřit. Vysoko na kmeni jednoho eukalyptu zpozorujeme velkého varana.

Nakonec se zastavujeme u klecí s "flying fox", což jsou živočichové podobní netopýrům - česky se jim říká kaloni. Hady pozorujeme díky Bohu jenom přes sklo velkých terárií. Nejsou to žádní drobečci a doufáme, že je uvidíme vždy jenom z bezpečné vzdálenosti. To je naše první setkání s australskými zvířaty. Moje touha vidět na vlastní oči velryby zatím není naplněna. Velryby totiž plují kolem australských břehů každoročně od června. Jenže nyní je květen, a tak jsem v mailovém spojení s jednou cestovkou na jih od Sydney, která slíbila podat zprávu, jakmile by na velryby narazila.

Ve vzduchu je cítit blížící se bouřka, a proto neváháme a jedeme zbývajících asi 30 km do našeho dnešního cíle - malého motorestu v Long Jetty v zajímavé lokalitě u jezera Tuggerah. Zde budeme celkem dvě noci.  Přijíždíme právě včas - sotva si uklidíme motorku do garáže, vypukne silná bouřka. Pršet vydrží až do večera. Na ještě mokré silnici vyrážíme pro proviant do města - dnes budou výborné hovězí klobásky a (jak jinak) australské víno, které se kupuje v obchodech s alkoholem "liquer store" - zde mají dokonce drive-in "Liqourland"! 

Pátek zahajujeme návštěvou nedalekého majáku v Norah Head. Těžko tomu věřit, ale prý jsme první Češi, co maják navštívili! Průvodci ze spolku dobrovolníků vyprávějí se zaujetím o každém technickém detailu majáku. Škoda, že nemají nějaké tištěné letáčky - z hovoru s rodilým Australanem toho člověk moc nepochytí. Člověk však nemusí umět ani mluvit, aby se pohledem přesvědčil, že Tasmanovo moře není žádný beránek a pobřeží je plné zrádných skalisek. Však seznam vraků, které zde v krátké historii dvou set let skončily tragicky svou plavbu, je docela dlouhý.

Je čas na relax na pláži a pro tuto příležitost mám vytipovánu pláž s názvem Caves Beach, která se nachází dále na sever u jezera Lake Macquarie. Je to další z několika jezer, které lemují pobřeží Central Coast. Zdejší jezera vznikla nejspíš tak, že byla původně mořskou zátokou, avšak časem se propojení s mořem zaneslo nánosy sedimentů, až se z něj stala malá zanedbatelná mělčina, pro níž používají nejčastěji název "The Entrance" - vstup. 
Podél tohoto neuvěřitelně členitého pobřeží vede velmi příjemná stará dálnice A43, která je ideální pro jízdu na motorce. Trasa je příjemně zvlněná, táhlé zatáčky projíždíme s mírným náklonem. Ani okem nemrkneme - a už nás kruhový objezd, který je normální součástí této dálnice, vyvádí směrem na "Caves Beach", což je velmi pěkné přímořské letovisko. Zastavujeme na kopci nad pobřežím a chvíli obdivujeme pobřeží zdáli - silné vlny se ženou k písečnému pobřeží jedna za druhou, vlnobití způsobuje na pobřeží nádhernou vodní mlhu. Zaparkujeme na skoro liduprázdném parkovišti u pláže, kde právě zastavuje dodávka silniční správy či technických služeb. Z kabiny vyskakuje dělník silniční čety a hlásí se k nám. Normální motorkářské souznění. Říká, že má Stroma doma a že je to dobrá motorka. Ano, souhlasíme nadšeně - my jí taky měli doma a tady jsme si jí půjčili a jsme na dovolené. Poprosíme jej, aby nás spolu vyfotil, a už se těšíme, jak sundáme "mundur" a hurá do mořských vln ! 
"Caves Beach" jsou populární proto, že jsou u břehu skalní útvary, připomínající jeskyně. Ty vznikly neustálou erozní činností vln. Za odlivu se zde dá podniknout docela příjemná procházka skrze tyto skály. Je pátek odpoledne, začíná víkend, ale je zjevné, že je po sezóně - pláž mnoho návštěvníků nemá. Víc než lidí, je tu racků, žebrajících o svačinu. Podělíme se o drobky. Postupně, jak se chýlí odpoledne, přibývají na pláži surfující nadšenci, i celé školy surfingu zde mají právě lekce. Učitelé mají neoprény v růžové barvě, žáci jsou v černém. Je tu krásně, ale už zase musíme do sedla. Jedeme zpět báječnou dálnicí A43 a asi za půl hodinky jsme u jezera Tuggerah.

Čeká nás velká zajímavost - na nábřežní promenádě ve městě  The Entrance každý den přesně o půl čtvrté provozuje místní spolek zajímavou atrakci pro turisty - krmení pelikánů. Některé pelikání oblíbence mají pojmenované a dovedou o nich poutavě vyprávět. Slétne se jich sem několik desítek a dostávají malé ryby. Projedeme se ještě po zdejším nábřeží a zastavíme na focení u surfařského klubu. Domácím začíná víkend a my se pomalu loučíme s tímto příjemným místem. Jsme v sedle druhý den a zítra nás čeká delší přesun dál na sever - čím severněji, tím tepleji. Pro Evropana trochu nezvyklé, ale v Austrálii to platí bez výjimky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (24x):


TOPlist