sumoto_leden



Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Kapitoly článku

Sydney je neobyčejně krásné velkoměsto, jehož předností je spojení s vodou - mořský záliv, který je vlastně ústím ohromné řeky Parramatta, je velmi členitý, s mnoha zátokami. Vše propojuje lodní doprava - množství lodí a trajektů jako součásti městské hromadné dopravy. V centru je přístav pro osobní dopravu, jemuž vévodí nepředstavitelně ohromný most "Harbour Bridge" a na druhé straně zálivu se třpytí sluncem zalitá bílá střecha slavné budovy opery. Nábřeží jsou upravená a často zde potkáte mladé sportovce, jak vyklusávají po chodníku či pěšině v parku. To je na Australanech velmi sympatické. Skoro nikde tady nepotkáte obézního člověka a ani žádnou "flákající se" národnostní menšinu. Na svých výletech po Sydney vidíme početné školní výpravy ve školních uniformách, jejichž vzhled nás vrací tak o sto let zpátky -asi je to součástí nějakého výukového programu o dějinách Austrálie. Nepostrádají však pokrývku hlavy - od baretů až ke kloboukům s tak širokými okraji, že se pod nimi hlavičky těchto sotva osmiletých školáků skoro ztrácejí. Na pár místech v centru mají svá místa domorodci-Aboriginci, kteří ve sporém oděvu a bíle pomalovaným tělem provozují svá představení hry na didgeridoo, nabízejí CD, bumerangy a ručně malovaná plátna.

V Austrálii se jezdí vlevo stejně jako v Anglii, avšak míry jsou "naše" - vzdálenost se měří v kilometrech. S orientací v mapě jsme měli zprvu problém, než Fanda přišel na to, že na jižní polokouli slunce svítí ze severu! To je pro Evropana pravda trochu nezvyk... No nic, koupíme si mapy do GPSky, a bude nám hej. Tolik naše představa, která narazila na krutou realitu: kamenné obchody specializované na elektro-zboží prodávají GPSky, ale mapy nahrané na kartě zde k mání nejsou - milý a ochotný prodavač tvrdí, že mapy lze jednoduše zakoupit na internetu. Vysvětluji mu, že s internetovým obchodem firmy Garmin nemám dobrou zkušenost a nemíním jí věnovat pár set dolarů za produkt, který pak nakonec nejde stáhnout. Odcházíme tedy s nepořízenou. Kupujeme alespoň australskou SIM kartu, s níž zde volání a připojení k internetu přijde daleko levněji, než z naší SIMky. A telefon potřebujeme - podle domluvy nám bude volat provozovatel půjčovny motorek, kterého jsme si předem vybrali na internetu. Naše nové telefonní číslo mu sdělíme přes e-mail - a druhý den už nám zvoní zrovna ve chvíli, když se procházíme starou, ale vyšperkovanou přístavní čtvrtí- nejstarší částí Sydney pod jižním mostním pilířem. Přijímáme jeho nabídku, že motorku přiveze zítra ráno ve smluvený čas před hotel, v němž bydlíme.
Jak tak bloumáme po rušných ulicích Sydney, které pozdě odpoledne svírají stíny výstavních mrakodrapů, přicházíme do místa, kde parkuje několik desítek motorek -a ani jedno auto. Je právě čas, kdy úředníci opouštějí svoje kanceláře - aby přišli na parkoviště, oblékli bundu, nasadili helmu, nasedli na svou motorku - a odjeli svižně domů. Jsme ve městě, kde automobilová doprava je tak hustá, že pro denní dopravu do práce je chytřejší volit motorku. Bingo!
Náš hotel je na druhém břehu, v severní části Sydney, a my odsud můžeme vyrazit rovnou ven z města, do oblasti zvané "Central Coast". Nejdřív nám ale Garth (tak se jmenuje chlapík, co se nám ozval z půjčovny) přiveze k hotelu motorku. To bude zítra ráno. Dojednáno.

Po návštěvě muzea námořnictví, kde jsme prolezli dvěmi zajímavými plavidly, co zde kotví (ohromnou válečnou ponorkou a replikou plachetnice, na které zde kdysi přistál kapitán John Cook) a prošli expozici věnovanou velrybám, je čas na dobrou večeři. Zde, na přístavní korzu "Darling Harbour" si lze vybrat z desítek různých restaurací. Zcela náhodou vybíráme tu, kde obsluhují dvě dívky z Evropy - Češka a Slovenka, obě zde studují a prací si přivydělávají. Necháme si poradit s výběrem jídla - klokaní steak a "rybářský košík" plný darů moře jsou výbornou volbou. Austrálie není nejlevnější, ale jídlo je zde neuvěřitelně chutné - australské skopové, jehněčí i hovězí je vynikající, o mořských plodech ani nemluvě. Naší poslední noc v Sydney nemůžeme dospat! Už zítra budeme mít motorku a hurá ven z města na pobřeží!!

Ráno za svítání se z venku ozývají podivné zvířecí zvuky. Časem si zvykneme, že běžní australští ptáci nezpívají, ale vydávají spíše skřeky. Ty nejzvláštnější připomínají dětský nářek a dělá je pták podobný našim kavkám. Vyskakujeme z postele a přerovnáme oba kufry. Na řadu teď přijdou motorkářské hadry a z dalšího oblečení jenom to nejnutnější, abychom se vůbec poskládali do zavazadel, které nám Garth na motorku přichystal. Opět se uplatnil obvyklý vtip, týkající se velikosti kufrů na motorku, které potřebuje ženská na cestu - jasně, že tak velké kufry ještě nevyrobili! Co nepotřebujeme, ukládám do kufrů, které Garth odveze do jejich depa -a budou tam na nás čekat, až tam přijedeme vrátit stroj. Garth přivezl motorku na přívěsu za firemním vozem přesně ve smluvený čas.

Na čtyři dny si půjčujeme Suzuki V-Strom 650. To proto, že jsme Strom byl naší úplně první motorkou, a považujeme za více, než rozumné jet na stroji, který známe. Na silnicích, kde se jezdí vlevo, tak nebude řízení zbytečně odvádět řidičovu pozornost od dění na vozovce. Garth ještě navíc operativně sehnal navigaci, i když není specielně na motorku, ale obyčejný tom-tom - i za ten jsme vděční! Provizorně jej fixujeme na palubku a jistíme provázkem. Stane se nám mnohokrát užitečným pomocníkem. Interkomy nám fungují, slunce svítí - co víc si můžeme přát? Ještě je k vyřízení pár formalit - smlouva o zápůjčce, pojištění, platba kreditní kartou, registrace vozidla i naší kreditní karty pro mýtné brány na dálnicích a městském okruhu - mýtné bude strženo z naší karty automaticky, kdykoliv motorka projede mýtní branou. Celkem za půjčení motorky na 5 dní a pojištění platíme 700 australských dolarů. Pro případ poruchy nebo jakýchkoliv jiných potíží dostáváme telefonní číslo na servis. Odevzdáváme Garthovi naše cestovní kufry do úschovy a ještě chvíli se musíme věnovat balení zavazadel na motorce. Cpeme top case i boční vaky (vše v provedení "textil") a navíc ještě tank-bag, opatřený silným magnetem na fixování na nádrži. Bočáky nejsou moc velké, zato ve vaku za zády by se dal pašovat malý klokan! Tento typ měkkých zavazadel, doplněných vysokým kovovým rámem za zády, se zdá být australským standardem. Vše plníme až po vrch, ale vejde se! Musí - Garth už s kuframa mezitím odjel... Vyrážíme z poklidné čtvrti Kirribilli na naší dobrodružnou cestu podél pobřeží. Ještě pár fotek na nábřeží - s Operou v pozadí, a hurá z města ven! Dá to fušku, trefit správný nájezd i sjezd z výpadovky v plném provozu - jezdí se tu vlevo a chvíli trvá, než se člověk zorientuje. Do interkomů signál z navigace nejde a na monitor je velmi špatně vidět, protože do něj pere sluníčko. Po několika manévrech však konečně chytíme správný směr - Manly.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (24x):


TOPlist