Expedice Střední Asie - Ukrajina a jih Ruska
Text: Radovan Jirků | Foto: Radovan Jirků | Zveřejněno: 26.9.2005 | Zobrazeno: 20 821x
Je 12. června a my odjíždíme na další výlet do dalekých zemí. Naším cílem je pro letošek vzdálený Kyrgyzstán a Kazachstán. Vyrážíme na našem osvědčeném motocyklu Suzuki DR Big, jehož tachometr již dávno překonal hranici sta tisíce kilometrů.
Hranice Evropské unie překračujeme v Užgorodě. Je to úplně normální město a pro nás Čechy je zajímavé tím, že v době první republiky bylo hlavním městem Zakarpatské Rusi. Dodnes se tu používá i středoevropský čas.
Nejzajímavější částí celé Ukrajiny je území Karpat. Hory protíná několik hlavních cest. Naším prvním cílem je Kolčava – v Čechách nejznámější ukrajinská vesnice.
Cesta k ní vede přes několik průsmyků, z nichž je možné spatřit zdejší zvláštnost, takzvané poloniny. Je to území, kde vysoký les přechází přímo, bez kleče, do vysokohorských luk. Louky různě mění barvu podle ročních období a v horských údolích se večer a brzo ráno válí mlha. Byl to pro nás opravdu silný zážitek. I za první republiky sem za touto jedinečnou podívanou jezdívala spousta Čechů.
Projíždíme nádhernými vesnicemi a cestu nám kazí neustále se vracející déšť, který nás naštěstí opouští při vjezdu do Kolčavy. Zde se zastavujeme u kostela a památníku Ivana Olbrachta. V obchodě u cesty nakupujeme domácí salámy a vynikající chléb a u řeky za vesnicí snídáme. Při pohledu na husté okolní lesy už chápeme, proč dokázal Nikola Šuhaj tak dlouho unikat četníkům.
Na upomínky první republiky zde narážíme mnohokrát, pamětními deskami u základů mostů počínaje a vzpomínkami starousedlíků konče. Ale i dnes jsou tu Čechy velmi populární a snad každý druhý Ukrajinec si u nás byl přivydělat.
Projíždíme okolo Jasiny, nejvýchodnějšího města předválečné Československé republiky a míříme k nejzajímavějšímu městu Ukrajiny Kamenec Podylskyj.
Naše cesta po Ukrajině je ale znepříjemňována příšerně jezdícími řidiči, výjimkou není předjíždění před horizontem nebo v nepřehledné zatáčce. Však taky počet křížků podél cest dává tušit, že to mnohým z nich nevyšlo. Nudnou cestu si zpestřujeme jejich počítáním a vychází nám jeden křížek na šest kilometrů!
Přijíždíme do jedné z mnoha vesnic a nemáme tušení, že zde naše cesta skoro končí na jedné z křižovatek. Sledujeme osobák přijíždějící z boční cesty. Zřejmě si myslí, že jede po hlavní a dodávka jedoucí proti nám také. Najedou proti nám dodávka letí vzduchem a my ji míjíme jen o pár centimetrů. Zastavujeme a jenom zíráme. Vše dopadlo naštěstí dobře, jak pro nás, tak i pro ostatní, jen osobák a dodávka jsou na šrot.
Po pár kilometrech raději zastavujeme a jdeme nocovat, dnes již nikam nepojedeme a pro uklidnění si dáváme pár panáků slivovice.
Koločava
Nejzajímavější částí celé Ukrajiny je území Karpat. Hory protíná několik hlavních cest. Naším prvním cílem je Kolčava – v Čechách nejznámější ukrajinská vesnice.Cesta k ní vede přes několik průsmyků, z nichž je možné spatřit zdejší zvláštnost, takzvané poloniny. Je to území, kde vysoký les přechází přímo, bez kleče, do vysokohorských luk. Louky různě mění barvu podle ročních období a v horských údolích se večer a brzo ráno válí mlha. Byl to pro nás opravdu silný zážitek. I za první republiky sem za touto jedinečnou podívanou jezdívala spousta Čechů.
Projíždíme nádhernými vesnicemi a cestu nám kazí neustále se vracející déšť, který nás naštěstí opouští při vjezdu do Kolčavy. Zde se zastavujeme u kostela a památníku Ivana Olbrachta. V obchodě u cesty nakupujeme domácí salámy a vynikající chléb a u řeky za vesnicí snídáme. Při pohledu na husté okolní lesy už chápeme, proč dokázal Nikola Šuhaj tak dlouho unikat četníkům.
Na upomínky první republiky zde narážíme mnohokrát, pamětními deskami u základů mostů počínaje a vzpomínkami starousedlíků konče. Ale i dnes jsou tu Čechy velmi populární a snad každý druhý Ukrajinec si u nás byl přivydělat.
Projíždíme okolo Jasiny, nejvýchodnějšího města předválečné Československé republiky a míříme k nejzajímavějšímu městu Ukrajiny Kamenec Podylskyj.
Nejhorší zážitek
Naše cesta po Ukrajině je ale znepříjemňována příšerně jezdícími řidiči, výjimkou není předjíždění před horizontem nebo v nepřehledné zatáčce. Však taky počet křížků podél cest dává tušit, že to mnohým z nich nevyšlo. Nudnou cestu si zpestřujeme jejich počítáním a vychází nám jeden křížek na šest kilometrů!
Přijíždíme do jedné z mnoha vesnic a nemáme tušení, že zde naše cesta skoro končí na jedné z křižovatek. Sledujeme osobák přijíždějící z boční cesty. Zřejmě si myslí, že jede po hlavní a dodávka jedoucí proti nám také. Najedou proti nám dodávka letí vzduchem a my ji míjíme jen o pár centimetrů. Zastavujeme a jenom zíráme. Vše dopadlo naštěstí dobře, jak pro nás, tak i pro ostatní, jen osobák a dodávka jsou na šrot.
Po pár kilometrech raději zastavujeme a jdeme nocovat, dnes již nikam nepojedeme a pro uklidnění si dáváme pár panáků slivovice.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?
Motokatalog.cz