Zasněžená Albánie

Dneska od rána přechází bouřka za bouřkou se silnými slejváky. Do oběda jsme se poflakovali, ale pak už jsme to nevydrželi a vyrazili na průzkum cestiček v kopcích proti proudu Driny. Průzkum byl úspěšný, mám vymyšlené trasy na několik jednodenních okruhu kolem Vladimírova pensionu.

Zázrakem jsme se vyhnuli všem bouřkám, procházely těsně kolem nás. Poslední bouřku jsme přečkali v baru u řeky. Motorky parkujeme mezi černé mercedesy. Nějací místní mafiáni tu měli malou oslavu, jeden hrál na nějaký strunný nástroj a zpíval. Dali jsme pivo a sedli si. Během chvilky bylo před námi prostřeno a talíř plný masa. „Ale my nic nechceme!“ „Tady od vedle vás pozvali, ochutnejte.“ „Promiňte, ale my nemáme rádi skopové.“ „Ochutnejte!“ Neuvěřitelné, výborné, vůbec to nechutnalo po skopovém. Prý to připravují na mléce, které z masa vytáhne pachuť. Zdlábli jsme úplně všechno. Při odchodu skupině děkuji, jak jinak než albánsky. Ne, že bych uměl plynule, ale par děkovných frází dávám dohromady. Jsou nadšení a tleskají, že se snažím. Přešel déšť a vracíme se k Vladimírovi. Jen jsme dojeli, tak další slejvák a bouřka na dvě hodiny. V přestávce vykoukly hory na Peshkopi a byly posypané čerstvým sněhem.

Kamarádi z druhé skupiny ještě v poledne psali, že budou spát pod stanem v horách. Kolem šesté volali Vladimírovi, že dorazí a kolem osmé už slyšíme vrkání jejich motorek z deště. Přijeli úplně promočení, ale plní dobré nálady a príma zážitků.

Den poslední, asi devátý. Béba plánuje a sníh mění. Naplánoval jsem dlouhý, ale pohodový výlet z Arras do Shistavce (trasa č.11) a zpátky. Shistavec je nejodlehlejší oblast Albánie u hranice s Kosovem.

Po včerejších bouřkách nádherně jasné ráno. Valíme po rychlé šotolině kolem Driny (trasa č. 13) přes Qafa Drajë do Kolosjan. Už tato cesta stojí za výlet. Stavěli jí v padesátých letech jako stavbu mládeže. Ještě v roce 2000 po ní jezdily linkové autobusy mezi Peshkopi a Kukës. Pak postavili novou asfaltovou silnici na úbočí hor na druhém břehu. A cesta upadla v zapomnění. V Kolosjan v baru se ptám, zda je cesta na Shistavec průjezdná. Jakýsi nagelovaný metrosexuál z obrovského černého SUV Mercedes mi složitě vysvětluje, ať nejezdím přes sedlo, že cesta je strašná. Že do Shistavce vede od Kukës nova asfaltka. Složitě mu vysvětluji, že nechci jet po asfaltu a že vím, že cesta je hrozná. Když to pochopí, tak mi potvrdí, ze cesta je průjezdná a sníh tam není.

Po fakt špatné cestě, dříve vystavěné z kamenů, dnes strhané od vody, stoupáme mnoha serpentinami z kaňonu Driny vzhůru. No nebudu to napínat, před sedlem samozřejmě byl sníh a cesta neprůjezdná. Asi moje znalost albánštiny byla nedostatečná. A nebo, a to spíš, ta metrosexuální buzna z baru nikdy nebyl nad vesnicí.

Zkoumáme okolí a zdá se nám, že z vesnice Tershen na protější straně údolí by mohl být výjezd na sedlo strání, která je otevřená na jih. V mapách Garmin, ani OpenStreet ani Mapy.cz sice nic není, ale to přeci nic neznamená, my jsme průzkumníci!

Cestou do vesnice brodíme potok přes cestu nebo potok na cestě nebo cestu potokem. No prostě z tajícího sněhu valí spousta hluboké vody po cestě. Ošklivé veliké kulaté a oslizlé kameny a silný proud. Voda teče po cestě a musí se asi 100m jet potokem. Z kopce. Tohle opačně fakt nechci jet.

Pak cesta objede ostroh a konec. Je tu skládka štěrku a dál do protější vesnice vozí štěrk a všechno na oslech. Konečná. Ale já do toho brodu zpět fakt nechci.

Nebo že by? Dolu, do části vesnice Tershen, kam vedla odbočka z hlavní cesty, vede pěšinka. Nechce se nám zpátky brodem, zkusíme pěšinku. Ostrým sjezdem, který bych fakt nechtěl jet zpátky, ale snad by šel, se dostáváme k domu. Ale také nad potok, co jsme brodili nahoře na cestě. Padá zde balvanitou strží a musíme přes něj. Vlezu do domu, místní, otec s dcerou, jsou ze mě pořádně překvapeni. Otec se chytá za hlavu, odkud že jsme to na motorkách přijeli. Vysvětluje mi cestu do zbytku vesnice, kde začíná cesta pro auta. Několikrát se ho ptám, zda je dole most a on potvrzuje, ze dole je dobrý most.

Sjíždíme s motorkami k domu. Zatáčka v serpentině je tak ostrá, že musíme motorky vést. Když nás chlapík vidí, znova se chytá za hlavu a jde s námi.

Most přes rozbouřený potok z tajícího sněhu bych rozhodně neoznačil za dobrý. Byla to prohnilá prkenná lávka, že bych na ni dobrovolně nevjel. Za lávkou serpentina mezi skalkami vzhůru. Motorka se mi nevejde ohnout mezi skály, musím odskakovat zadní kolo smykem. Pak kus motorku vedu vedle sebe přes kluzké skály, pak už se dá jet. Přijedeme ke škole, kde si hrají děti. Chlapík běží za námi a volá tam ne! A ukazuje další výjezd po pěšince přes skalky. Konečně vyjíždíme na točnu cesty, kde stojí stará zelená dodávka Mercedes. Na čelním skle má nahoře velký nápis „Mashallah - Všechno je v Božích rukách“, tak to tady sedí.

Chlapík se s námi srdečně loučí, rezolutně odmítá nabízené peníze a odchází. Pravda, ještě nikdy jsem nezažil, že by si Albánec v horách za něco peníze vzal. Jsou prostě milí, přátelští a pohostinní.

Vracíme se zpátky do baru v Kolosjan. Chci si to po motorkářsku vyřídit s tím nagelovaným metrosexuálem, ale má kliku, není tam. Tak si dáváme výborné kosovské pivo Peja.

Nechce se nám stejnou cestou kolem Driny do Arras, tak ještě kličkujeme po krásných cestách borovými lesy mezi Drinou a Korabitem. Voňavé lesy a jednoduché šotolinky.

Před Arras myjeme motorky, u Vladimira nakládáme Transita a ještě na noc vyrážíme zpátky domů.

Hranice Mk/Srb v deset večer jsme byli jediné auto. U Niš spíme od půlnoci do šesti ráno, Srb/Hu jsme kolem 10hod dopoledne a popojíždíme asi 1.5hod. V podvečer jsme doma.

Nová Husqarna z RaceTool šlapala jak hodinky. I naložená bágly se nebála výjezdů a statečně tlumila albánské kamenité cesty. RadeGarage kit je fakt lehký. Mám srovnání s RallyRaid kitem. Ten byl svého času první a jediný kit na KTM 690, ale byl těžký a jeho váhu nad řidítky jsem opravdu cítil.

Albánie je sice o půl dne cesty dál než Rumunsko, ale užijete si tam minimálně srovnatelné dobrodružství. Ať už na EXC nebo na větších motorkách. A se zázemím u Vladimíra v Arras je to víc než jednoduché a pohodlné.

Videa:

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE