Jak jinak, opět v září, na jih, tentokrát do Montenegra s nahlédnutím do Albánie.

Déšť, zima a vichřice.

   Dle předpovědi jsem věděl, že mě čeká náročný den. Další dva dny mělo být sakra ošklivo ve všech směrech, které se mi nabízely. Pcxka ráno v pořádku. Vyrazil jsem ještě za tepla z Banja Luky asi k desáté, až ustal ranní deštík. Vymotal jsem se z města na dálnici směr Chorvatsko. Na pumpě posnídal, na mýtnici zaplatil asi euro dvacet a již za deště vjel do chorvatské Slavonie. Na celnici jsem se nabalil jako kosmonaut a vyjel vstříc temné obloze a slejváku. Nějaké čekání bylo v tu chvíli bezpředmětné. U Virovitice jsem se definitivně rozhodl, že původní záměr zpáteční cesty přes Alpy opustím a pojedu domů přes Barcs. Světlejší obloha nad Maďarskem dávala naději na zlepšení počasí. Planou. Lilo ještě více a k tomu absence autobusových zastávek s budníkem pro možnost zastávky pod střechou, uzavřená silnice pro dopravní nehodu /v šíleném slejváku na šílené silnici jezdili jak blázni/ a 25 minut na stojáka ve slejváku. A ještě ke všemu se mi rozpáral návlek na botu a stal se nefunkční. Vše bylo korunováno citelným ochlazením, brrr.

   Dojel jsem do Hevizu na pumpu , objednal ubytování v Sarvaru přes Booking a přesvědčil se, že to ještě dám. K silnému dešti přibyl pěkný vichr. Uháněl jsem k místu mého ubytování a odpočítával kilometry. Cestou jsem měl co dělat, abych pcxku udržel na dvou kolech. Slejvák, koleje na vozovce, silný vichr a snaha spěchat mě hezky přivedly na hranu. Dorazil jsem již v potemnělé obloze. Pan domácí mi nalil do obou nohou domácí výbornou hruškovici. Vlastní pokojík, společná socka a kuchyňka, ale byl jsem tam sám. 17,20 euro nic moc, ale byla to nejlevnější varianta v Sarvaru a okolí. Pcxka na dvorečku pod stříškou. Svlékl jsem ze sebe vše a skočil do teplé sprchy. Plynová kamna dal na plný pecky a snažil se vše usušit. Ještě s kapucou do bistra na rychlý gáblíček a pivko a skleničku maďarského vínka. Po návratu jsem se přesvědčil, že zítra bude celý den pršet a foukat pěkný vichr. Dnes ujeto 370 km, z toho 320 v dešti , slejváku a značně větrném počasí.

Volno v Šarváru.

   Ráno jsem vše zvážil a rozhodl se strávit den v Sarvaru, dosušit se, oddechnout a neriskovat jízdu ve vichřici a slejváku. Venku byla pěkná čina. Informoval jsem domácího a vydal se zabalen do bundy a kapuce k termálům, i když jsem se cpal paralenem. Vnějším bazénům skončila sezona, vnitřní fungují dva, třetí v rekonstrukci. Voda hodně teplá, a tak pro mě s bypassy pobyt v bazenu na max 15 minut a pak chladnout. Vzhledem k mému stavu jsem to vzdal. Strašně bych se tam nudil a déle chladil, než byl v bazénu. Větrem a deštíkem jsem se prokousal k supermarketu na nákup potravy, do košíku přihodil i lahev Bikaveru na svaření a zašil jsem se v apartmanu. Den mi utekl jako voda, hezky jsem se prospal, odpočinul si a sledoval vývoj počasí a plánoval cestu na zítra.

Domů přes Šoproň a Vídeň.

   Zbývala mi cesta domů, již nemělo výrazněji pršet a přetrvávající silný vítr měl na Moravě ustat. Kolo hlučelo stále více, ale naštěstí jsem to za jízdy nevnímal. Rozhodl jsem se pro cestu, která bude jiná a alespoň trochu zajímavá. Vyrazil jsem již před osmou na Šoproň, historické město u hranic s Rakouskem. Centrum města je hezké, plné malebných uliček s řadou zajímavých staveb. Požární věž, náměstí, radnice. Škoda, že pořád tak fičelo. Po prohlídce a návštěvě roztomilé cukrárny jsem vyrazil směr Vídeň.

   Před dálnicí známku neměli, tak jsem čekal až na první pumpu na dálničním tahu. Za 5,10 to byl na počet mých kilometrů po dálnici drahý špás, nechtěl jsem se ale loudat po státovce a jet bez známky jsem tentokrát nechtěl riskovat. Již mi letos přišla z Rakouska jedna pokuta za překročenou rychlost autem . Ve Vídni jsem to vzal na vnitřní okruh, objel ho a udělal si pár zastávek na zavzpomínání.

   A pak proti proudu po levém břehu dunajského kanálu směr Praha přes Znojmo . U nás mě nic nepřekvapilo. Přestalo foukat, později občas skráplo, a na Úseku Znojmo-Jihlava asi čtyři uzávěry se semafory. Ještě, že to vždycky můžu strčit dopředu k semaforu. V Dlouhé Brtnici jsem se prohřál polévkou a řízkem a uháněl na Havl. Brod, Kolín a do Prahy. Dojel jsem trošku ztuhlý po páté, sundal věci, přivítal se s ženou a již odlehčen jsem šel pcxku uklidit do garáže. Večer pak při sklence vína líčení krás a zajímavostí z cesty, které ve mně zanechaly největší dojmy. Dneska to bylo čtyřistačtyřicet kiláčků v poklidu.

Závěr:

   Super cesta, počasí skvělé až na ten závěr. Pcxka šlapala jak hodinky až na to zvyšující se hučení zadního kola . Po návratu jsem prolezl youtube a zjistil, že jsou pryč ložiska spojky variátoru, tak to snad zkusím v zimě udělat. I když na jízdu tato závada neměla vliv, obavy, že se to vysype, na klidu nepřidaly. S gumama Dunlop jsem velmi spokojen . Spotřeba asi pořád stejná 2,5 ltr/100, již to ani neměřím.

   Ubytka prima od 10 euráků do 22. Není nad pořádnou postel v suchu. Nikde jsem si neměnil na místní měnu, všude jsem platil eurákama nebo kartou, ať již na pumpách, mýtné, v restauracích či sámoškách. Všude na trase přívětiví lidé. Příroda krásná, trasa místama i napínavá . Kochačka výborná. Tolik tunelů jsem snad v životě neprojel. Naplnil jsem opět mé heslo „Hory a moře“.

  Co mi bylo nepřijemné,? Protismykové podélné probrusy vozovky, zvlášť před tunelama a někdy i po vjezdu uvnitř , ale i v zatáčkách a ten děsnej vápenec v asfaltu či betonu. Na úzkých gumách pcxky fakt dobrej adrenalin. A co musím pro příště napravit ? Pořídit si hlavně nové návleky na boty , a taky nebýt lempl a správně si je nasadit. No, ježíšek to již naštěstí zařídil. A když bude na dva dny předpověď děs běs, tak setrvat na místě, nebo změnit trasu směr „krásno“, pokud někde nějaké je, aby z té cesty také něco bylo.

   Už se těším na letošní rok, tentokrát se mi v hlavě již nyní usazují nové možné trasy. Tak snad to dopadne a někam dál se zase vydám. Bezpečné kilometry a mnoho zážitků na cestách v roce 2018 všem přeje Jirkapcx.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE