Jak jinak, opět v září, na jih, tentokrát do Montenegra s nahlédnutím do Albánie.
Text: jirkapcx | Zveřejněno: 19.2.2018 | Zobrazeno: 31 760x
I když bych mé pcx cesty realizoval raději od května do poloviny července, rodinné a pracovní povinnosti mně dovolily pomýšlet o cestě zase až v září. Kratší dny a chladnější rána jsou trochu na závadu, s tím ale nic neuděláme. Letos jsem prakticky na pcxku nesedl, a tak jsem hledal možný předpodzimní termín na alespoň několikadenní cestu. Nakonec jsem si narychlo udělal volno na deset dní asi od poloviny září a týden předem začal přemýšlet, kam to vlastně vyrazím. Záměr jasný: hezké poježdění, kopečky i moře , prostě se kochat a zažít i trochu dobrodružství. Samozřejmě poznat zase něco nového včetně dosud neprojetých tras. Rozhodnuto ! Pojedu do Montenegra a Albánie.
Kapitoly článku
Rychle koupit mapu Chorvatska, která ukrývá i Bosnu a Hercegovinu, mapu Montenegra koupím až tam, tady v běžném knihkupectví nebyla. Na Googlu si zhruba stanovit trasu, nechat vyměnit zadní gumu a udělat ventily a ještě zvládnout technickou, která je již čtyři měsíce propadlá. Fuška. Od pondělí do pátku jsem vše zvládl, ještě víkend s blízkými a vyrazit.
Den rychlého přesunu
V neděli večer jsem se cítil nesvůj, něco na mě lezlo, počasí nemělo být nic moc , a tak jsem v jedenáct ještě řekl ženě, že pojedu až v úterý. Znáte to , odjezdová horečka, vzbudil jsem se ve čtyři a rozhodl přece jen vyrazit. To se mi povedlo po deváté a cestou po staré na Kolín a Jihlavu jsem mířil k dnešnímu cíli, někam před Balaton . Ani D1 mě nepřekvapila / tu jsem , ač nerad, zvolil pro rychlost přesunu/ a uháněl jsem bez trablů směr Slovensko. Počasí celkem šlo, na naší poslední pumpě na dálnici jsem se potkal s kolonou asi pětadvaceti policejních vozů mířících na misi na Srbsko/Kosovskou hranici.
A je to tady, na hranici se Slovenskem jsem se již navlékal do nepromoků. Střídavě pršelo a lilo až na půl cesty do Gyoru, kam jsem se vydal po staré, dálnic jsem měl dnes již dost . Chtěl jsem přes zvlněnou oblast k východnímu cípu Balatonu. Z Gyoru jsem se vymotal na 81, na pumpě jsem dal kafe a potkal se s jediným Čechem ( tedy Moravanem) na cestě. Jel z pětidenní dovči v Zadaru a ještě se chystal dojet do noci domů do Bzenca. Trochu si popovídat byla radost pro nás pro oba. Bohužel to byl jediný Čech, na kterého jsem cestou narazil. Já se vydal na 82 do Pannonhalmy, panonského vrchu. Je tam krásný klášter a arciopatství a celé místo je pro Maďary prý velmi významné. Po zvlněné silničce jsem pokračoval okolo zříceniny hradu Czesnek a vzhledem k opětovnému krápání jsem v Zircu našel podle šipek ubytování v penzionu, nejdražší na mé cestě- 22 euráků.
Bylo to ale slušný a rád jsem skočil do Penny pro něco k snědku a pivko, pak do sprchy a do lůžka. Dnes bez deseti kilometrů najeta pětistovka.
Přesun pokračuje do Bosny
Ráno v pohodě zatím bez deště. Prohlédl jsem si v Zircu krásný 
cisterciánský kostel s mohutným klášterem a vydal jsem se k Balatonu na jeho jižní pobřeží do Siofoku. 
Cestou jsem to bez mapy Maďarska lehce zakufroval a nachytal mě silný vítr, a tak i Balaton vypadal zlověstně. Krátká procházka po nábřeží a na cestu směr Pécs. Toto město s bohatou tradicí a řadou architektonických památek stojí za zhlédnutí. Dal jsem mu přednost před lázeňskými Harkány a udělal jsem dobře. Zajet až do centra na pěší zónu žádný problém. Hlavní náměstí i celé město na Maďarsko nezvykle v kopci. Památky na Turky, významná mešita a modlitebna v centru a především katedrála sv. Petra se čtyřmi zvonicemi. Zajímavostí je tu více, chtělo by to celý den.
Okolo Harkán na jih do chorvatské Slavonie a ve Slavonskem Brodu do Bosny a Hercegoviny. Tankoval jsem trochu v Chorvatsku a chtěl jsem si dát kafe, tak jsem pcxku potlačil na stranu. Podivné zvuky od zadního kola. I vedle mě stojící pumpař hlásil, že mám problém.Já mu ihned odvětil, že to problém není, i když brouk začal vrtat. Na stojánku jsem s ním zatočil a měl jsem podezření na ložisko. Nu což, kolo se točí, budu ho sledovat při každé zastávce a uvidíme. Řešit budu, až bude problém. Zatím to je jen slyšet, i když na klidu to nepřidá.
Zanedlouho jsem přeplněným přechodem ve Slavonském Brodu vjížděl do Bosny. Měl jsem toho akorát a ráno jsem se chtěl stavit v Zenici, tak jsem si našel ubytování v motelu u silnice na okraji Doboje. Cena super 12,5 euráků, večeře vynikající kalamáry, hranolky, salát, tři pivka 9 euráků. Co si více přát. 
Byl jsem sice v Bosně a Hercegovině, ale v etnické části Republika Srpska. Právě v Doboji vznikly první spory mezi různými národnostmi a demonstrace, které vedly k zažehnutí konfliktu devadesátých let v bývalé Jugoslávii. A od Doboje také začíná země s minarety. Dosud byly spíš občas vidět rostřílené a vypálené domy okolo silnice. Dnes 415 km.