Divoká Albánie

Den dvanáctý Sarandë - Bitola (396 km)

Dnešní den máme v plánu dojet na nejjižnější místo naší výpravy, přes Řecko do Makedonie a noc strávit ve městě Bitola.

Budík máme nařízený na šestou hodinu. Snídáme, balíme a jdeme se rozloučit s naší hostitelkou. Ta nás na cestu obdarovala lahví albánského vína. Je to opravdu moc milé. Máváme na pozdrav a necháváme apartmán za našimi zády. Po známe cestě uháníme přes Ksamil, v blízkosti Butrintu přejíždíme na přívozu Kerkyrský průliv a před řeckými hranicemi ještě tankujeme.

Na hraničním přechodu je dlouhá fronta a my poslušně stojíme v koloně. Jaruška se odchází schovat do stínu celnice. Po chvilce mává, abych jel. Šlo to nečekaně rychle a jsme v Řecku. Na první benzíně stavíme, abychom si vychutnali šálek kávy. Po hodince pokračujeme přes Igumenicu, přístav, kam jsme původně chtěli dojet trajektem, na dálnici.

Po sto kilometrech sjíždíme, abychom ulovili řeckou kešku. Navigace nás vede do malebného kaňonu řeky Venetikos. Jsme rádi, že jsme tady. Krabička s pokladem má být někde v zábradlí. Kromě ní je v trubce velké vosí hnízdo.

Pokračujeme do Makedonie, kde máme zamluvený apartmán ve městě Bitola, do kterého přijíždíme kolem čtvrté hodiny. Ve městě nám selhává navigace a my se motáme kolem dokola. Po tři čtvrtě hodině bloudění ve čtyřiceti stupních rezignujeme a voláme majiteli apartmánu. Moc si nerozumíme, tak zastavujeme kolemjdoucího domorodce, dáváme mu telefon k uchu a on se makedonsky domlouvá, kde nás najdou. Přijíždí slečna, která nás dovede do cíle. Čeká nás tu opět přepychové bydlení. Na doporučení odcházíme na večeři do restaurace Kus kus. Večeře byla úžasná a my pokračujeme v prohlídce centra.

Na hlavní třídě stojí stovky bíle prostřených stolečků, potkáváme místní v bílém oblečení. Uprostřed všeho stojí pódium. Servírka v baru nám vysvětluje, že je dnes bílá noc.

Cestou do hotelu opět trochu bloudíme, ale to nám vůbec nevadí.

Den třináctý Bitola - Niš (329 km)

Ráno snídáme v baru, kde jsme večer popíjeli. Máme výbornou anglickou snídani.

Po jídle se vracíme zpátky na hotel, balíme, nakládáme motorku a už míříme směr Srbsko. Další noc budeme trávit v Niši. Máme před sebou pořádný kus cesty, tak se moc nezdržujeme a svižně jedeme na sever.

Protože ještě nemáme makedonskou kešku, stavíme u vesnice Pletvar. Po krátké přestávce pokračujeme v cestě přes hory.

Při tankování se dáváme do řeči s Makedoameričanem, který se nás ptá, jaký má nalít olej do půjčeného audi. Zjišťujeme, že do Ameriky emigroval, a že je to také motorkář.

Na hranicích se Srbskem popojíždíme v koloně spolu se srbským kolegou. Je hrozné horko, tak se snažíme předjet pár aut a dostat se do stínu celnice.

Za přechodem najíždíme na dálnici a pod plným plynem uháníme do Niše. Kilometry ubíhají a po čtyřech hodinách cesty sjíždíme na Niš. Ubytovaní nacházíme bez problému. Motorku parkujeme u majitele doma, abychom nemuseli stát na silnici.

Po osvěžující sprše jdeme na průzkum města. Před vstupem do nišského hradu je stánek s točeným pivem. Prodavač byl v Čechách a zná plzeňské pivo. Byl nám natolik sympatický, že ho navštívíme ještě cestou zpět.

Prohlížíme si park za hradbami hradu, procházíme se městem a večeříme v restauraci Staré Srbsko. Cestou domů si Jaruška dává ještě dvě mojita a já tři pivka.

Po celém dni jsme tak utahaní, že po ulehnutí do postele okamžitě usínáme.

Den čtrnáctý Niš - Subotica (414 km)

Po snídani odcházíme k majitelce apartmánu pro motorku, která tam na nás od včerejška čeká. Vřele nás štěkotem vítají jejich chlupatí spolubydlící. Naši hostitelé mají totiž, stejně jako my, slabost pro čtyřnohé kamarády. Chlubíme se fotkami našich pejsků a skoro hodinu se tady zdržíme.

V půl desáté už ale startujeme a míříme opět na sever. Dnešním cílem je městečko Subotica, ležící na srbsko - maďarských hranicích. Cestou se nikde moc nezdržujeme a tak ve tři hodiny odpoledne vjíždíme na dvůr apartmánu Stará Breza.

Vítá nás usměvavý majitel a okamžitě nám nabízí pivo na ozvěžení. Obědnáváme si snídani, rychlá sprcha a jdeme na krásnou procházku kolem jezera Palič. Kolem páté dobře povečeříme a cestou na pokoj utrácíme zbytek denárů za šlapadlo. Je to docela zážitek, na šlapadle jsme nebyli snad sto let.

Večer posedíme na verandě se sklenkou vína, určujeme cíl zítřejší cesty a jdeme spát.

Cena ubytování: 27 euro

Den patnáctý Subotica - Levél (316 km)

Snídaně je opravdu vydatná. Jaruška si objednala ovoce a já vajíčka s párkem. Ovoce je tolik, že ho nemůžeme sníst ani ve dvou. Po jídle a kávě se loučíme a vyrážíme na maďarské hranice.

Na přechodu čekáme asi třicet minut. Zvědavý maďarský celník chce vidět obsah našeho tankvaku. Nejvíc ho zajímá peněženka, kterou vozíme na drobné mince. Asi si myslel, že tam máme nějaké to brčko. Žádný kontraband nenalézá, tak nám rukou ukazuje, že máme jet.

Po asi hodině jízdy se nám rozsvěcí kontrola palivoměru. Před námi je sice benzínka, ale navigace nás před ní nutí odbočit. Však bude další, říkáme si a s vědomím, že máme rezervu minimálně na čtyřicet kilometrů a pokračujeme v cestě. Po dalších dvaceti minutách začíná být stav paliva kritický. Rádi bychom natankovali, ale není kde. Hledáme čerpačku v navigaci a ta nás vede do jakéhosi statku uprostřed polí. Po deseti minutách opravdu nacházíme stojan s naturalem, který obsluhuje starší Maďar. V peněžence nacházíme posledních pět euro a forint nemáme žádný. Počítali jsme, že zaplatíme kartou, která je nám zde ale málo platná. Čerpadlář neumí jinak než po svém a my zase neznáme maďarsky ani slovo. Posunkovou řečí se domlouváme, že nám natankuje alespoň pět litrů. S tím už se do civilizace dostaneme. Platíme poslední bankovkou a vracíme se na hlavní silnici. Po dalších dvaceti kilometrech doplníme nádrž do plna u OMV a odpočineme si u kávy.

Do Levélu přijíždíme po třetí hodině. Ubytování máme zamluveno v kempu u hotelu Helen. Chatka, ve které přespíme je spíše chatrčí. Její konstrukce drží pohromadě jen silou vůle. Zámek na dveřích je spíše pro ozdobu, protože stačí trochu více zabrat a zamčené dveře se otevírají dokořán. Smějeme se, že jsme za stejnou cenu, za třicet euro, bydleli v Bosně v apartmánu s vířivkou.

Po pozdním obědě odcházíme na procházku po vesnici. Máme v plánu odlovit alespoň jednu kešku, což se nám nakonec daří u nedalekého rybníka.

Večer odjíždíme do blízkého města Mosonmagyaróvár, kde nakupujeme něco málo k snídani. Po návratu ještě sedíme asi hodinu u plastového zahradního stolu na vratkých židlích a klábosíme nad plechovkou piva. Je tu o poznání chladněji než včera v Srbsku, tak jdeme brzy do peřin. Už se těšíme domů.

Cena ubytování: 30 euro

Den šestnáctý Levél - Hůrky (418 km)

Tak tu máme poslední den naší dovolené. Po snídaní a ranní hygieně vracíme klíč od chatky a vydáváme se na závěrečnou část naší cesty. Navigace v telefonu nás vede na Vídeň, kde trochu bloudíme. Mobil se totiž přehřál a GPS vypověděla službu.

Za městem ještě stavíme na dobrou kávu. Obsluha mluví slovensky, tak už si připadáme skoro jako doma. Hranice do České republiky přejíždíme v Halámkách a přes Třeboň míříme do Českých Budějovic. Obědváme v KFC a pokračujeme v cestě domů.

Ještě zastavujeme v Katovicích na zmrzlinu a pak jedeme do Mirošova, kde zdravíme známé. Jsme obdarováni velkou dýní, se kterou absolvujeme posledních šest kilometrů naší dlouhé cesty. Doma nás vítají naši čtyřnozí kamarádi. Zajíždíme na dvůr a na tachometru je víc jak 4000 ujetých kilometrů.

Cesta byla dlouhá a náročná, ale přesto krásná. Už teď se těšíme na naše další moto dobrodružství.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE