Balkán na 125ccm

7. Den

Příjemné probuzení do ideálního počasí a s výhledem na hory. Sjel jsem zase k moji neoblíbené Jadranské magistrále, trochu jsem zrychlil abych se zas tak moc nenudil a jel dál. Po několika kilometrech, jsem zastavil u kempu Boban, kde jsme jako malí prckové trávili s rodičema několikrát dovolenou a pak jsem jel už bez přestávek k městu Podgora. Tam jsem odbočil k národnímu parku Biokovo.


Cesta až na vrchol dala zabrat především motorce, protože neustále stoupání v délce 20 km bylo na ni moc. Nakonec jsme tam společnými silami dojely a ten výhled stál i za těch 40 kun za vstup.
Chvilku jsem tam zkejsnul, podíval se na kapličku, udělal spousty fotek, potkal motorkáře z Rakouska,  co mě cestou nahoru předjel a pak se díval na to divadlo, co přijelo. Dorazili totiž 2 minibusy s českýmy turisty a poslouchat tu jejich průvodčí byla dobrá sranda. Druhá nejvyšší hora, s vysílačem nejvyšší bod v Chorvatsku, nejblíže k horám, dole nejmodernější dálnice v Evropě. No prostě ptákoviny.

Radši jsem rychle vyjel, než mě z těch keců praskne hlava a ten sjezd dolů byl naprosto parádní.
Pokračoval jsem na Makarskou, kde jsem za městem Brela odbočil doprava na Slime a přes kaňon řeky Cetinje k městu Omiš.
Cestička to byla parádní s mnoha zatáčkami, ale jen do doby, než jsem to položil. Bylo to ve vracáku, jel jsem cca 15-20 km/h mírně nakloněný a pak už jsem se jen klouzal. Zůstal jsem zaklíněný pod mašinou, a musím poděkovat turistům z Německa, kteří mě pomohli se vyprostit.
Nechápal jsem jak mě tak snadno mohlo podjet přední kolo, ale pak mě to došlo. V těch místech byl totiž asfalt kluzký jako sklo. Oni totiž chorvati maj v asfaltu větší podíl kamínků, které se na slunku pěkně zahřívají a kloužou. Mně se nic nestalo, ale mašina byla mírně potlučená. Samozřejmě to schytalo závažíčko, trošičku maska a blatník, vzadu to pobral kufr, ale nejvíc to odnesla řadička.
Řadičku mě naštěstí spravil synek majitelky penzionu, u kterého se to stalo a potom nešlo ani poznat že se motorka potkala s asfaltem. Zdržení 30 minut a naprosto zkažený dojem z celého kaňonu. Poté už jsem si dával velký pozor a jel jsem jako podělanej.
V Omiši byla neskutečná zácpa, takže chvíli trvalo, než jsem znova vyjel a dojel do města Split, kde se dále vydal na Sinj, Knin. Jel jsem kolem velkého Peručkova Jezera a nejvyšší hory Chorvatska Dinara s 1831 m.n.m.

Ve městě Knin jsem odbočil do Bosny k městu Bosansko Grahovo u kterého se mimochodem narodil atentátník Gavrilo Princip. Po přejetí hranic jsem byl zase z Bosny nadšený. Všude nádherné hory, spousta místa ke spaní, příjemní lidé, kteří na vás mávají, ale taky spousta zatáček kde mi to zas trochu klouzalo. Nakoupil jsem v nějakém bídném obchodě, kde neměli ani pečivo a jel dál hledat místo ke spaní.
Místo jsem našel před městem Resanovci, kousek vedle silnice, mezi šutrama a zase jsem se cítil v Bosně nejlíp. Byl jsem vážně rád, že nejedu přes Chorvaty ale přes nádhernou Bosnu.

Najeto 380 km

8. Den

Jako každé ráno, tak i dnes nastalo balení věcí a všimnul jsem si, že to zvládám čím dál rychleji a líp.
Vyrážím směr Bosansko Grahovo, vidím mávající děti kolem cest, odpovím na pozdrav chlapíka z traktoru a jedu k městu Bosansky Petrovac.  Tady jsem také natankoval benzín a pokračoval na sever k městu Bihač. Ovšem co jsem zažil tady, to bylo vážně něco neskutečného. Všichni řidiči se v povolené 60 ploužili jen 30, bezdůvodně brzdili a když už někdo někam odbočil tak jsem byl za dalším blbečkem co jel také jako podělaný. Nikam jsem nespěchal, ale takové chování mě dokáže pěkně naštvat.  Jinak silnice byla parádní ale zábava kvůli řidičům žádná.
Cestou na sever k hranicím jsem projel národní park UNA a vyfotil si mešitu.


Ve městě Velika Kladuša, jsem natankoval poslední levný benzín, udělal nákup, zbavil se peněz v jejich měně BAM a pak jsem projel přes hranice. Navigace mě táhla na Záhřeb a jak jsem vjel do města tak na můj vkus příliš aut a všichni spěchali jak šílení. Po hodině jsem se z města dostal pryč a nabral směr Varaždin, a do Slovinského města Ormož. Paní na chorvatské celnici byla nějaká důsledná ale vše bylo bez problémů a tak jsem mohl pokračovat. Z města Ormož jsem jel na Ljutomer, Dobrovnik a ze Slovinska jsem vyjel u města Kobilje.
Přes Slovinsko jsem jel necelé 2 hodiny, ale musím říci, že se mi tam moc líbilo. Mají tam pěkné, rychle, zatáčkovité cesty, pěknou přírodu a nádherně barevné domky. A ještě na mě působilo jako nejmodernější země, kterou jsem za celou cestu projel. Tam se musím někdy vrátit a více projet.
Pak jsem vjel do Maďarska a změna to byla více než velká. Zhoršená kvalita silnic, nudná silnice a horší životní úroveň.
To už se blížila tma a já si našel místo v lesíku vedle silnice. Podklad byl sice dobrý ale v hloubce byli kameny takže se těžko zapichovali kolíky od stanu. Motorku jsem opřel o strom, nastříkal řetěz, najedl se a šel spát.

Najeto 470 km

9. Den

Trochu zklamaný z toho že už je poslední den výletu jsem si sbalil věci a vyjel.
U města Csesztreg jsem najel na silnici č. 86 a přes tuto silnici jsem přejel přes celé Maďarsko až do města Mosonmagyarovar. Tuto cestu jsem si vybral jako nejrychlejší variantu k přejetí této nudné a nezajímavé země.
Rovnou jsem jel na sever do Bratislavy, kde jsem docela hodně bloudil, protože jsem špatně odbočil a nemohl se vrátit stejnou cestou zpět. Jak mě Bratislava přestala bavit tak jsem otočil heft do plna, našel správný směr a rychle vypadl. Můj směr byl město Malacky, Senica a Vrbovce. Ve Slovensku jsem zažil nejednu krizovku s tamními řidiči, protože ti nevědí jak řídit a vůbec u toho řízení nemyslí hlavou. Přejel jsem přes hranice do své domoviny a i přes veškeré obavy byl asfalt kvalitní. Jel jsem k Uherskému Hradišti, dále pak Hulínu až do Přerova. Tam jsem odbočil na Bystřici pod Hostýnem a to jsem neměl dělat.
Tento úsek cesty snad jakoby dělal někdo totálně namol. Samé výtluky, díry, nerovnosti.
No řeknu to jinak. Takhle rozbitý zadek jsem ještě neměl a už nikdy to nechci zažít.
Nakonec jsem tedy s velikým přemáháním vydržel a od Bystřice dále až do Valašského Meziříčí vedla nádherná cesta, kterou znám skoro nazpaměť. Zvolnil jsem tempo, abych to na posledních kilometrech nepoložil, a v 17:30 jsem byl doma.

Najeto 480 km

Závěr:
Pár poznatků k jednotlivým zemím:
Slovensko - na severu pěkná příroda. Na jihu a západě nudná krajina i silnice. Kvalitní cesty ale nejhorší řidiči
Maďarsko – nudná země i cesty. Kvalita silnic jako u nás
Chorvatsko – turistická země a s tím spojené i vyšší ceny v některých oblastech. Silnice kvalitní a ve vnitrozemí i zábavné, zákaz spaní v přírodě
Bosna a Hercegovina – nejkrásnější příroda, naprosto pohodoví lidi, kvalita silnic lepší jak u nás. Zanechala na mě ty nejlepší pocity, levný benzín – 31 kč
Černá Hora – pěkná příroda i kvalitní silnice. Ve vnitrozemí je zatím klidněji a levněji než v přímořských oblastech
Albánie – chudoba, cesty nekvalitní ale celkově má tato země hodně co nabídnout pro dobrodruhy
Slovinsko – krásná příroda, perfektní a zábavné silnice, nejmodernější země

Info o cestě
Najeto 3011 km
natankováno benzínu 68,4 litrů  za cenu 2400 kč
spotřeba 2,27 litru - cestovní rychlost 70-75 a ani jednou jsem nepřekročil 80 km/h
Motorka si vedla naprosto perfektně, jen se občas ozvalo ložisko z předního kola.  Když jsem vyjel tak pneumatiky měly vzorek na předku 1,7mm a na zadku 2mm a teď to je 1,4mm a 1,7mm. Pneumatiky podle mě taky způsobili problémy s přilnavostí.
Všude na Balkáně je kluzký asfalt, zvláště když je mokrý.
Po tomto výletě mě čeká výměna ložisek v kolech a taky výměna tlumiče rázů v zadním kole. Tyto díly byli načnuté už předtím takže jsem je jen dodělal.
Motor si naopak zlepšil svoji charakteristiku a chod. Je tišší, klidnější v nižších a středních otáčkách a kroutící moment se posunul do nižších otáček.
Motorku jsem nijak extra nepřipravoval. Doma jsem udělal jen ventily a vyměnil olej.
Sám jsem se divil že to mašina zvládla bez ztráty kytičky

Po 2 letošních krátkých výletech po Jížní Moravě a Slovensku byl Balkán naprosto luxusní a nádherná tečka za letošní sezonou.

A nakonec: Cestovat se dá na všem, jde jen o to mít odvahu, výdrž a cíl.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE