Albánie květen 2021

DEN 1. - Přesun do Chorvatska

                Vše je sbaleno, pátek ráno, venku krásné počasí, sedám na motorku a jedu směr Horka u Chrudimi potkat se s parťákem Davidem, s malou zastávkou v práci pro platnou zelenou kartu. Rychle se pozdravíme, ani nechcípám motor a frčíme směr D1 a dál na Slovensko. První zastávka na tankování a řízek z domova je v Bratislavě.Pak zase rychlý přesun na maďarskou hranici, kde kupujeme jejich dálniční známku a pak už se stáčíme na jih a přes Zalaegerszeg na hranice u Letenye. Tam nás čeká první hraniční kontrola. Paní celnice chce vidět PCR test a ptá se kam jedeme. Po naší odpovědi, že do Albánie, říká, že máme 12 hodin na transit a pouští nás. No, to asi nedodržíme. Pokračujeme s jednou zastávkou na tankování a řízek přes Zagreb a potom už konečně sjíždíme z dálnice a přes Slunj. Den zakončujeme v penzionu Glumac za obcí Jezerce. Penzion je skoro prázdný, dáváme pár piváků, zázvorku, dojídáme řízky a jdeme spát.

DEN 2. - Željava, Gola Plješivica, pramen Cetiny

                Ráno nás vítá slunečný den a my jedeme k Bosenským hranicím na bývalé vojenské letiště Željava, povinná zastávka u Dakoty, která už skoro není přes samolepky vidět a vlastně už z ní ani moc nezbylo.

Fotíme a přesouváme se do hangárů v hoře a potom přes ranveje zpět na silnici D1, kde tankujeme a míříme po lesní cestě vzhůru na Golu Plješivicu. Nahoře u vysílačů strašně fouká, chceme ještě vyjet k radarové základně, ale na severní straně je cesta ještě zavátá sněhem, tak to otáčíme a přes fajn singltrek cyklostezku s kamenitými sjezdy se vracíme v Kompolje na silnici a jedeme s malou zastávkou na čevapi do Kninu.

Tam si děláme malou zajížďku po pěkné kamenité cestě do vojenského polygonu. Zkoumáme vraky tanků, fotíme. Při odjezdu šlapu do prázdna a válím se po zemi. David mi to pomáhá zvednout, vracíme se do Kninu a pak jedeme krásnou uježděnou cestou kolem řeky Krčič až do Cetiny. Tam pramení stejnojmenná řeka v jezírku s hloubkou přes 100 m. Den zakončujeme v penzionu u Peručka jezera, v obci Garjak, u výborné studené večeře, Karlovačka a zázvorky.

DEN 3. - Brač              

                Objíždíme Peručko jezero po šotolince ze severní strany a pak už frčíme do Splitu na trajekt do Supetaru. Plavba trvá slabou hodinku, trajekt je celkem plný. Ze Supetaru rychlý přesun do přístavního městečka Milna na oběd. Pak už krásnou kamenitou cestou po jižním pobřeží ostrova, kolem zátok a krytů pro plavidla, kláštera Pustinja Blaca až na nejvyšší horu chorvatských ostrovů Vidova gora. Odtud, po rychlém občerstvení ve stánku, jedeme podobnou cestou, ale už bez těch úžasných výhledů, kolem letiště, na silnici a pak do Sumartinu na trajekt do Makarské. Na trajektu objednáváme ubytko v kousek vzdáleném Tučepi a jdeme na liduprázdnou pláž na večeři a točené Ožujsko.

DEN 4. - Černá Hora

                Dnes je plán jasný, ráno rychlý přesun po jadranské magistrále přes Neum, Dubrovník do Černé Hory. Na prvních hranicích mám trochu problém s celníkem, že jsem měl jen 12 hodin na transit, ale po předložení PCR testu ho zadává do systému a říká, že vše ok. Ptám se, co potřebuji na cestu zpět z Albánie a říká, že stačí antigenní test. Na hranici do Černé hory to vůbec neřeší a chtějí pouze běžné doklady. Ptáme se znovu na návrat z Albošky a celník říká, že není potřeba nic. No, nakonec to bude trochu jinak… Rychle se propleteme provozem až k přívozu přes Kotorský záliv, kolem letiště, u kterého tankujeme, přes zamotané serpentýny až nad záliv k vyhlídce. Dáváme malé občerstvení, fotíme tu nádheru.

Dále jedeme po silničce R-17 do Nikšiče. Silničku na několika místech kříží stavba nové široké silnice, takže ta původní asi brzy zmizí. Potom dále do Plužine a za mostem přes Pivsko jezero doprava krásnou silničkou vinoucí se nespočtem tunelů vzhůru do Trsy. Tam pak v hospůdce EKO SELO, u nachlazeného Nikšiče a malinové, baštíme čevapi a nasáváme atmosféru té nádhery kolem.

DEN 5. - Durmitor

                Chtěli jsme jet dál po silnici R-16, ale hostinský nás varoval, že přes sníh zatím ještě neprojedeme. A tak se vydáváme severní cestou přes překrásný kaňon Sušice do Žabljaku. Durmitor se prostě musí zažít, to nejde popsat. Počasí nám přeje a my nevíme, co dřív fotit. Pastviny střídají kaňony a zasněžené vrcholky. Fantastické.

                Dále jedeme kolem mostu Durďevića přes řeku Taru, u kterého dáváme oběd. A potom dál na Mojkovac, Andrijevice, Gusinje až do Albánie. Hraniční přechod už něco pamatuje, ale průjezd je bez problémů. Potom následuje krásná silnice SH20, kterou se proplétáme do Tamarë, kde máme ubytování v malém penzionu s výborným pstruhem, s domácí zeleninou a pečivem.

DEN 6. - Theth

                Po skvělé snídani se pouštíme po silnici SH20 do Kopliku, pak už směr Bogë a nahoru na sedlo Qafa e Thorës. Výhledy, až oči přecházejí.

 

No a potom ze sedla dolů do Theth po uježděné cestě. Albánec, který veze turisty v Discovery, nás varuje ať jedeme pomalu, že nedávno někdo na motorce zahučel dolů a dává nám na sebe telefon, kdybychom měli nějaký problém. Dole se posilňujeme v restauraci obědem a čeká nás náročná, kamenitá cesta do Prekalu přes Kir, která nám dá docela zabrat.

Z Prekalu už vede asfaltka až do Skadaru. Následně se stáčíme znovu na východ, kolem přehrady, rychlou rozbitou asfaltkou až do Komanu. Tam nás pod přehradou zastavuje posádka trajektu Berisha, která nám prodává lístky na loď. Jedeme se potom ubytovat tunelem přímo na molo za přehradní hrází. Tam David potkává kamaráda z jeho loňského výletu a ten nám říká, že máme jít lístky vrátit, že nám na Rozafě dají slevu. Vracíme se tedy pod přehradu a dostáváme peníze za lístek zpět. Parkujeme motocykly rovnou na trajektu a potom to večer oslavujeme na terase u ubytka.

DEN 7. - Jezero Komani

                Ráno se pomalu přesuneme na plavidlo a čeká nás tříhodinová plavba po jezeře Komani. Fotíme a kocháme se. Akorát v jednom místě jezera se soustředí obrovské množství plastového odpadu, což je dost smutné. Původní obyvatelé údolí, kteří by žili dnes již pod hladinou jezera, byli nuceni se přestěhovat do vyšších poloh. Proto na kopcích nad jezerem vidíme rozeseté domky s malými políčky, u kterých jsou dole zaparkované loďky. Na trajektu jede také Ital s Hondou XR650, který vyrazil z domova na začátku května a v říjnu chce dojet do Kyrgyzstánu, kde motorku nechá do jara. V zimě bude doma pracovat a na jaře zase pojede dál. Celkem mu závidím.

Kolem poledne přistáváme ve Fierze, kde rovnou obědváme a potom projíždíme pěknou šotolinovou cestou do Ibalë. Následně už po asfaltu, přes Fushë-Arrëz do Skadaru a pak na hranice s Černou Horou. Albánský celník na nás mává ať jedeme uličkou pro pěší. Na Albánské straně vše v pohodě, ale černohorský celník chce PCR testy jinak, že máme na tranzit 4 hodiny. Nenechá si to vymluvit, tak to otáčíme. Ještě na hranicích domlouváme v místní laboratoři na ráno test a jedeme se tam raději podívat, abychom to ráno našli. Laborka je úplně jinde než na adrese uvedené na internetu, ale místní nám ochotně pomohli a poradili. Ubytováváme se nakonec u skadarského jezera v letovisku Shirokë a trochu měníme plán na další den.  

DEN 8. - Gurth Spaç

                Vstáváme brzy, frčíme do Skadaru na test a po šťourání v nose a krku jedeme na jih přes Lezhë, potom na východ do Reps a dále už po šotolinové cestě do Gurth Spaç. Tam byly ty nejtvrdší pracovní tábory za Hodžova režimu. Nad táborem je stále aktivní měděný důl, který asi vlastní Turci, podle vlajky na hlavní budově. Zaměstnanci nás přes něj nechali ochotně projet.

U Kalivare se vracíme na asfalt a v Pukë dáváme oběd. Když chceme odjet, přižene se bouřka, a tak ještě zůstáváme na kafe, než to přejde. Místní nedají jinak, než, že musíme testnout jejich rakiji. Když se déšť přežene, vydáváme se opatrně zpět do ubytka z předchozího dne. Bouřka nás cestou ještě potká v plné síle, ale už to prostě projíždíme. V hotelu máme trochu nedorozumění při objednání večeře, a tak nám místo 4 a 2 řízků přinesou 4 a 2 porce. Takovou hromadu masa jsme ještě neviděli, ale když jsme si to objednali, nemůžeme to tam nechat. Snědli jsme to, ale nemůžeme ani vyjít schody na pokoj.

DEN 9. - Přesun do Chorvatska

                Výsledek testu byl v pořádku, ráno skáčeme na motocykly a… David má prázdné zadní kolo. Najdeme v něm zbytek svářecího drátu, a tak si dává výměnu duše v rekordním čase. Ještě, že to bylo v krytém stání, a ne někde na slunci u Theth. Po opravě dojedeme na hranice, kde po nás nikdo žádný test nechce a přes Bar jedeme zpět do Chrovatska. Tam ukazujeme test a míříme dál na sever do Drveniku a pak trajektem na Hvar do Sućuraje, kde se ubytováváme a jdeme na Karlovačko a večeři do přístavu.

DEN 10. - Hvar

                Po včerejším přesunu si trochu přispíme a snídáme ze zásob. Jedeme po krásně zakroucené silnici, až na západ ostrova do Hvaru. Potom vyjedeme k Napoleonově pevnosti, z ní po šotolince do Stari Grad, kde v přístavu obědváme. Kontrolujeme čas, na další offroad ho moc nezbývá, takže se vracíme po stejné cestě jako jsme jeli ráno a užíváme si zatáčky a náklony až do Sućuraje. Pak plujeme trajektem zpět do Drveniku a následně přes Split a dálnici až do Seline. Ubytováváme se a dojídáme další zásoby.

DEN 11. - Severní Velebit

                Po ránu pěkně fouká a my se po dotankování na pumpě v Karlobagu vydáváme serpentýnami do vnitrozemí, nad kterými odbočujeme na malou silničku směřující do Velebitu. Šotolinová cesta vede většinou lesem, ale když les mizí tak se otvírají překrásné výhledy na okolní krajinu. V Krasno Polje si dáváme opět čevapi a pak jedeme přes Majorija kolem větrných elektráren do Gornji Zagon. Tam už se napojujeme na zakroucenou silnici do Ogulinu a pak po dálnici do Varaždinu, kde se ubytováváme.

DEN 12. - Návrat

                Vstáváme po páté, v šest snídáme a skáčeme na motorky. Už se těšíme domů. Dnes je to jen nudný dálniční přesun, hranice bez problémů. V Bratislavě kafe na pumpě a po přejetí hranic už se rozdělujeme. Rozhoduji se pak ještě si cestu trochu zpříjemnit, a tak z Brna jedu místo dálnice přes Kuřim, Hlinsko a Seč až domů.

Celkem ujeto: 4638km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE