Albánie 09

Ne 16.8., celkem 825km ( Jirka 905km, Karlos cca 700km), cíl: někde v BiH

Vůbec se neznáme a když Jirka doráží v domluvený čas do Čáslavi v plné polní, my máme jako vždy zpoždění a nejsme ještě ani převlečení. Mě se totiž podařilo cestou pro snídani zbavit plechovku i posledních kapek paliva, s čímž jsem nepočítal a nemaje ani mobilka v kapse, musel jsem se po ránu proběhnout přes celý město dom. Vzít kanystr, Veru a moto a dostat plechovku před barák.. prostě blbec no :-D
Nakonec tedy vyrážíme s mírným zpožděním směr Hustopeče -Shell kde na nás bude čekat Karlos.
Času jsme měli relativně dost, takže přesun probíhal v mezích zákona, přesto mi už za Brnem začínalo být podezřelé, že Jiříkovo koně mají ještě co žrát. Před Shellkou už jsem si říkal, že má Strom sakra slušný dojezd na nádrž, načež se ukázalo že je ten dojezd přesně o 3km menší než by bylo bývalo potřeba :-D
Nakonec jsem tedy nebyl jedinej kdo toho rána zůstal stát bez paliva, ale Jirka aspoň nemusel nikam běhat, bo jsme mu naturálek dovezli :)
Konečně všichni pohromadě, doplnění paliva :), krátký seznamovací pokec u kafe s bagetou a výlet začíná doopravdy :)
Ten den už se naštěstí nic neočekávaného nestalo, takže jsme projeli nudné Maďarsko, ještě nudnější část Chorvatska, v podvečer přejíždíme most přes řeku Sávu a už nás vítají holky Bosna s Hercegovinou..
Až do Banja Luky se to také docela vleče a zakotvit chceme až za městem. Nocleh samozřejmě hledáme za tmy, necháváme si poradit od místní mládeže ať jedem ještě 20km, že je tam penzion. Shodujeme se že zkusíme přeci jen najít nějaký plácek na stany a kluci nechávají hledání na mně. Zastavuji u odbočky ze silnice k řece, dolů není moc vidět, proto se tam aktivně vydávám posvítit motorkou. Trošku jsem podcenil sklon, povrch i mé schopnosti, dole vjíždím do hlubokého písečku, snažím se držet směr, brzdit a jako první odkládám po zastavení moto na boční kufr. Karlos mi jde pomoct vrátit toho mastodota řidítkama nahoru, nakonec mi ještě musí zatlačit a když už jsem skoro nahoře tak to zahazuju zas :D
Nakonec jsem zpět na pevné půdě pod kolama a za smradu spojky tuto variantu jednohlasně zavrhujeme. Po dalších 5 km si Karlos všímá louky a za půl hodiny stany stojí a pivko teče. Nakonec teče i slivovica a jdeme spát příjemně unavení.

Po 17.8. 09., celkem 500km, cíl: Podgorica

Ráno Verču a mě budí ruch okolo, zbytek výpravy už je na nohou a Karlos rozprává s rybářem, který jde k řece zkusit štěstí. Po necelé hodině jsme připravení vyrazit , rybář se vrací s prázdnou, ještě pár slov, rozloučení a vyrážíme směr jih kaňonem podél řeky Vrbas, který je po nudném HU a HR vyloženým balzámem na nervy -  minimální provoz a spousta zatáček, krásný výhled... Před Mostarem zastavujeme na oběd, všichni si dávájí plejskavicu, jen já musím mít zase něco extra a objednávám si jediné jídlo, které nedokážu v menu přeložit, slečna se hezky usmívá, nicméně ani od ní se nedozvídám nic smysluplného, nakonec na to statečně kývu a těším se na překvapení. Když mi přinesou játra, zachraňuje mě Jana, která se mnou ochotně mění, takže se nakonec najíme všichni :D
Moc se nám nechce ze stínu zpět do hadrů a do sedel, ale čas je neúprosný. Do Podgorici dojíždíme opět za tmy, shodujeme se že dnes sprchu ano a koukáme po nějakém bydlení. První hotel míjíme, druhý má plno, ale radí nám kde určitě uspějeme a navíc je to na výpadovce směr hranice s Alb. Hotel se pyšní 5 hvězdičkami a cena je 30e/hlava. Motorky můžeme zamknout na dvoře, takže nakonec zůstáváme. Nechce se mi na to moc vzpomínat, nedal bych jim ani hvězdu, pokud budete někdy shánět bydlení v Podgoře, hotelu Kostas se vyhněte velkým obloukem :) A nefoťte tu oranžovou budovu naproti :)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE