Africké dobrodružství 2008

Ještě než společně vyrazíme z Alnifu na další cestu; chtěl bych se všem čtenářům omluvit a vysvětlit jim nelehkou situaci, která mě nutí měnit původní plány. Od této chvíle bude cestopisná reportáž, možná k nelibosti některých z vás, pokračovat pouze v omezené podobě. Test starého a nového Transalpa uveřejním na tomto webu až po návratu a pokud se na delší dobu odmlčím, není to proto, že bych se někde povaloval a nemyslel na vás, ale proto, že jsem vzdálen internetu. Navíc jak již bylo řečeno, test Honda Transalp XL700V bude uveřejněn v Supermotu a tam také nejdete jinou verzi cestopisu s tímto motocyklem. Z důvodů neustálých změn v informacích o politické situaci v Africe měníme každou chvíli plán, pro neustále policejní kontroly na silnicích nabíráme časově zpoždění a potom už nezbývá čas na sezení u internetu, který je zde navíc neskutečně pomalý. Navíc pokud jsem chtěl reportáž proložit nějakou aktuální zprávou s fotografií z mobilů, tak přes ujištění mým operátorem mi možnost zaslat MMS skončila vstupem na africký kontinent. I dál zde však najdete informace o cestě nového Transalpa, který se pustil do boje s kilometry, nástrahami pouště a tento rok navíc s nepříliš přející politickou situaci. No a teď už na další pistu, kterou jsme zdárně zdolali.


Už před dvěma roky jsem se s kamarádem Jirkou (on v sedle Aprilie Caponord a já s Varaderem) pokoušeli zdolat náročnou pistu z Tazanie spodem do Zagory. Naše snažení překazila nemožnost najít začátek té správné pisty a pokud jsme se vydali bez navigace jen tak nazdařbůh směrem, který jsme předpokládali, tak jsme bojovali s těžkými motocykly v ještě těžším kamenitém terénu. Tentokrát to díky navigaci bylo jiný kafe a navíc jsem měl štěstí, že počátečními nástrahami trasy nás provedl místní kluk, který právě seskočil z náklaďáku vracejícího se ze Zagory. V sedle za mnou byl tou nejlepší navigací pro nejdůležitější dva kilometry trasy. A potom už pokračujeme sami pro příštích asi 50 km po písku a kamení. Nebyli jsme tu ale stejně jako příští den na další pistě že Zagory do Foum Zguid tak úplně sami. Občas se v protisměru objevili závodníci, kteří sem přijeli po zrušeném Dakaru zatrénovat. Vyrazili jsme dost pozdě, tak nás noc zastihla na pište. Fučel studený vítr, ale ve stanu bylo dobře. Druhý den jsme navštívili i berberskou vesnici a „pohovořili“, s místními. Potom už přes Anti Atlas do předsaharského Guelmimu a dál na jih. Zde se více než dříve objevují problémy s distribucí benzínu, ale u benzínky na snímku už nebyl hodně dlouho.


Nejčerstvější foto mě představuje jako zručného mechanika, který si 50 km před Boujdourem, odkud teď píší tuto reportáž, poradil s defektem pneumatiky. Pokud se ptáte proč nezafungoval UltraSeal je odpověď jednoduchá. S dírou cca 6 cm2 si pořadí jen pořádná záplata. Ale to vám ukážu na příští fotce, dnes už jsem zde strávil času více než je zdrávo a jelikož jsou 3 ráno, je nejvyšší čas jít spát. Mauritánská hranice volá....

Informace o redaktorovi

Jarda Šíma - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE