Africké dobrodružství 2008

Promiňte mi všichni moje zdržení, ale musel jsem se nejdříve s tím zrušením Dakaru nějak osobně vyrovnat, a potom také už jsem nějaký den na cestě a nějak není po ruce internet. Tedy vlastně je, protože v Africe je téměř všude, ale ne zrovna v tu dobu, kdy ho potřebujete. Ale pěkně od začátku. Můj páteční ranní příjezd do Lisabonu byl plný radostného setkání s českými účastníky Dakaru, ale zároveň poznamený náladou, která se prý nad tři dny trvajícími přejímkami vznášela jako černá můra. Ve chvíli kdy se v pátek před polednem přerušily přejímky a všichni účastníci byli sezvaní do sálu zdejšího kulturního centra, bylo už asi mnohým jasné, co bude následovat. Přesto ale bylo ještě dost těch, kteří doufali. Přeci není možné, že by organizátor celé to obrovské divadlo s názvem Dakar přivedl až sem a v poslední den před startem to odpískal a všechny poslal domů? Nějak si s tím samozřejmě v rámci bezpečnosti závodníků poradí, říkal jsem si do poslední chvíle. Proto jak vidíte vcházeli mnozí z prostranství před kulturním palácem dovnitř ještě s úsměvem na tváří.

Ani se mi tam nechtělo, ale stejně mě cosi hnalo dovnitř. Aniž bych rozuměl francouzštině, kterou pronášel ředitel rallye Etienne Lavigne, bylo již z jeho tónu jasné, jak se věci mají. Bezpečnost účastníků především a navíc prý Al-Kaida hrozí i útoky v Maroku, kde jak jsme všichni doufali, by se mohla podstatná část rallye odjet. Takže konec, všichni pojedeme domů. Výraz vycházejících se velmi odlišoval od toho před pár minutami, na tvářích drsných chlapů nebylo výjimkou spatřit slzy. Koneckonců to zděšení je to vidět I na tvářích kluků z KM racingu, kteří postavili pro Dakar 2008 čtyrčlenný tým.

Těžce to samozřejmě nesl i herec David Suchařípa, který se na Dakar moc těšil a splnění svého snu si tak musí oddálit a nebo začít přemýšlet nad nějakým jiným. Takže celé snažení týmu, závodníků, kolotoč shánění peněz, testování techniky, trénování, to všechno je smazáno v jedné minutě. Náladě nepomohlo ani to, že před stanem Red Bull předváděl svou show motocyklový kaskadér Chris Pfeiffer. Veškerá technika, ať už ta co doposud neprošla technickými přejímkami, nebo ta co už byl v uzavřeném parkovišti, pomalu měnila místo a ještě ten den se že čtvrti Belem přesunula před hotely nebo už nastoupila na zpáteční cestu.

Až na tiskovce továrních týmu KTM jsem přemýšlel o našem dalším plánu a potěšilo mě, když jsme si s mým kamarádem Petrem zcela nezávisle řekli, že přeci nepojedeme z Lisabonu domů? Takže se nebojte o reportáž z cesty /minimálně Marokem/ nepřijdete a srovnávací test Transalpu z toho snad taky vyjde (Petr jede na minulém modelu TA).

No a to, jak to vzali ti nejlepší rallyovi jezdci vidíte na poslední fotografii. Samozřejmě s nadhledem se ihned přeorientovali na zimní sezónu. Jen mi nejde do hlavy, kde tak rychle ty lyže vzali? Takže takhle neslavný konec 30. ročníku jsem tedy nečekal a kdoví jestli opravdu nebyl poslední.

Informace o redaktorovi

Jarda Šíma - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE