reline_unor



Kolumbie na motocyklu tě opije: Expedice 2023

Pro každého znamená motocyklová dovolená něco jiného. Jeden si užije Česko se spacákem, druhý nedá dopustit na každoroční Alpy a my s partou již pár let vybíráme exotické destinace. Loni jsme vyrazili do Kolumbie. Jak se jezdí v Jižní Americe?

Kapitoly článku

Celou zemí pulzuje skoro motorkářské šílenství. Většina jezdců používá motocykly k přepravě do práce, ale z nich se rekrutují motocykloví nadšenci i kolumbijští cestovatelé. Zdraví se pouze motorkáři, kteří mají na motocyklu zjevnou cestovatelskou výbavu. Naše pozdravy oceňují hlavně mladí vojáci na vojenských check pointech.

Kolumbijská města jsou vystavěna kvůli vhodnému podnebí pro život v horách. K nim vedou kvalitní silnice s tisíci serpentin. Na hlavních tazích jsme provozovali tzv. Kenvorthtění. To znamená předjíždět stovky kamiónů značky Kenvorth a neskončit na chladiči toho v protisměru. Bez motocyklů by byl náš plánovaný okruh po Kolumbii časově neuskutečnitelný. A pozor benzin zde stojí pouze 12 Kč/litr

Deset cestovních endur značky Honda XRE300 jsme si vypůjčili v Bogotě ve čtvrti, kde bylo několik obchodů významných motocyklových značek. Pro dobrodružství bylo zaděláno.

Kolumbie a Narcos, tím byla motivována část naší cesty a pak koloniální minulost, kdy Španělé před 500 sto lety kolonizovali toto území a následně o 300 let později osvoboditel Simon Bolívar získával po roce 1819 pro Kolumbii nezávislost. Nádherná a hodnotná města v koloniálním slohu s kostely a katedrálami. Strmé svahy oseté místními plodinami, banánovníky, kávovníky a sady s mandarinkami. Pastviny a chov zdravého skotu. To je bohatství této země.

BOGOTÁ

Začínáme projížďkou po městě na Silvestra 2022. Navštěvujeme vyhlídku nad městem v nadmořské výšce 3 tis. m.n.m. Následně sjíždíme po strmých svazích místními slumy kolem domů pomalovanými rudými hvězdami do historického centra na plaza Bolívar, kterému dominuje La Catedral z roku 1823, bogotská radnice Alcaldía a Palacio de Justicia. Bogotá se nachází v nadmořské výšce 2 500 m.n.m. Potkáváme mladou rodinku imigrantů z Venezuely a přispíváme jim na nesnadný život. Nový rok oslavíme v místní „stodolní“. Zde náš Don Chuan Franta Senior vyzval k tanci ženu místního mafiána. Poznamenáváme: Franto, sice máš statek v Černíně, ale abys neměl hrob v Bogotě.

 

BOGOTÁ – SALENTO  ( 350 km )

Asi hodinu vyjíždíme po široké dvouproudovce z města. Celé svahy hor jsou zastavěny cihlovými domy sedmimiliónové Bogoty. Silnice odbočuje jihozápadním směrem a začíná v serpentinách klesat. Po pravé straně se objevuje řeka padající do údolí. Bohužel to byl pro mě jeden z negativních zážitků. Řeka Rio Bogotá je jednou velkou stokou a v prudkém proudu mohutně pění. Přijeli jsme k vysokému vodopádu, nad ním se vznášel mlžný opar a asi víte jakého obsahu. Raději bych se na vyhlídce ani nezastavoval. Cesta klesá osídlenou hornatou krajinou v mnoha serpentinách malými městy a vesnicemi až do nížiny v nadmořské výšce 200 m.n.m. Výrazně se zvyšuje i teplota na více jak 25 stupňů. Na úrovni města TOCAMA obědváme různé druhy na grilu opečeného masa, jako příloha jsou brambory, banány a luštěniny. V nížinách jsou vystavěny jednoduché dálnice. Přes města GIRALDOT a IBAQUÉ přijíždíme opět k horám. Strmá silnice plná serpentin nás přivádí do města CAJAMARKA. Na hlavní ulici navštěvujeme kavárnu a posilujeme se místním pečivem na další úsek cesty. Je odpoledne a zbývá nám více jak 70 km hornatou šotolinou do turisticky významného města Salenta. Překonáváme několik hřebenů hor, nádherné výhledy, pastviny, místní zemědělci. Domácí zvířata jako u nás, ale pasou se mezi palmami a občas přiletí papoušek. Cesta se stává nekonečnou. Ve výškách je i chladno a jako každý den k večeru padá déšť. Se setměním přijíždíme do vyzdobeného a rozsvíceného Salenta plného lidí. Dáváme si nezbytné pivo a mnoha serpentinami sjíždíme do údolí do campu, kde přespáváme ve společné chatě.

SALENTO - DORADAL (340 km)

Ráno po snídani v kempu, který je plný barev vyjíždíme do údolí kávy a vysokých palem COCORA. Nádherné teplé a vlhké podnebí je plné vůní. Obdivujeme kolumbijský národní strom voskoň  (Cevoxylon quindivense ). Musíme rychle pokračovat. Jedeme a stoupáme opět do hor k půlmiliónovým městům kávy Pereira a Manizáles. Tato oblast tak jak jí vnímáš ze sedla motocyklu se dá charakterizovat jako RÁJ V CIVILIZACI. Široká dvouproudá silnice, která stoupá v otevřených serpentinách do 2 tis. m.n.m. Nádherné výhledy do údolí. Vysečené příkopy a svahy kolem silnice. Závoje eukalyptových stromořadí. Vůně a příjemné teplo. Vjíždíme mezi dva vrcholy, vlevo je významné město Manizáles a vpravo město Villa Maria. Tato dvě sídla jsou spojena moderní kabinovou lanovkou. Rozhodujeme se vjet do menšího z nich, tedy do Villa Marii. V zástavbě poznáš centrum tak, že nad domy vyčnívají palmy, nebo velké stromy. Navigace nás vrhne do strmé jednosměrky. V tak prudkém kopci nelze zastavit. Strmost ulice se dá srovnat s hankem skokanského můstku. Vyskočili jsme tedy do náměstí, kde bylo velmi živo. Uprostřed náměstí volba miss, v rohu mše v místním kostele a přes křižovatku od kostela patrový dům biliárového klubu. Zde probíhala hra v plném proudu. Musíme pokračovat dál směr severozápad do města La Dorada. Desítky kilometrů se silnice kroutí po vršcích strmých, zelenou vegetací porostlých hřebenů. Jede se v plném provozu mezi osobními vozy i kamiony. Shodujeme se na tom, že množstvím je to 100 Grosglocknerů. Ve městě La Dorada tankujeme. Jedna parta jede na sever po levém břehu Rio Magdaléna offroadem a kluci musí na trase využít trajekt. My přejíždíme Rio Magdalenu na pravý břeh po silnici. Brzo se má stmívat. Dojíždíme do cíle dnešní etapy do DORADALU, místa, kde se nachází Escobarova Hacienda Natáles.

DORADAL - MEDELLÍN (200 km)

Ráno navštěvujeme zvlněné pozemky bývalé Escobarovy Haciendy Natáles. Po hlavní pak odjíždíme na trasu. Odbočujeme doprava na offroadovou vložku přes město Sant Luis. Pár desítek kilometrů po velmi špatné kamenité cestě. Kočičí hlavy. Míříme však směrem k přírodnímu monumentu Piedra del Peňol u sídel GUTAPÉ – EL PEŇOL. Díky motocyklům přijíždíme do této oblasti po šotolinových cestách z jiné strany než davy turistů. Vzhlížíme z výšky na nádhernou krajinu plnou jezer a zmíněného monumentu. Odjíždíme z turistického blázince do 3,8 miliónového Medellínu 1 500 m.n.m.. Před městem navlékáme nepromoky a s „hejnem“ motocyklistů se snášíme velmi rychle po čtyřproudé dálnici do Města „Pablo Escobara“. Dole je už zase teplo. Město věčného Jara. Směr centrum. Nevyhýbáme se čtvrti, kde se po ulici pohybují živí zombii. Ulice plná odpadu a v ní se pohybující vyzáblé postavy. Strašný pohled. Ale po pár minutách přijíždíme k největší cihlové stavbě světa Catedral Metropolitana u Parque Bolívar s kašnami a jezdeckou sochou Simóna Bolívara. Nacházíme nocleh a těšíme se druhý den na Pabla.

 

 

MEDELLÍN – CAUCASIA ( 285 km )

Vstáváme do slunečného rána. Zajíždíme do luxusní čtvrti, kde byl v roce 1993 ukončen život drogového krále Pabla Emilia Escobara Gavirii. Přejíždíme na 12 km vzdálený hřbitov Monte Sacro. Přicházím k hrobce Pabla a už mně jde naproti správce hrobky. Mezitím přijíždějí dva chlapíci. Na autě mají značku rodiště Pabla, město Rionegro. Hrobka zajímá jak turisty, tak kolumbijce.

Správce hrobky nám dává přednášku a na kameny se jmény pozůstalých rozkládá barevné fotky. Kamil řeší drobnou závadu. Hledáme servis. Na jedné z ulic se chvilku zdržujeme. Využívám toho k drobnému občerstvení, vyhledám vitrínu s plněnými taštičkami a k tomu narancha juice, vše za cca 20,- Kč. Petr nás následně vede napříč městem a severním svahem stoupáme do místa bývalého dočasného vězení Pabla Escobara La Catedral. Odtud je velkolepý výhled na město Medellín. Výjezd z města doprovází opět náš šílený úprk. To znamená, že si nesmíš nechat ujet toho před sebou. Zleva, zprava, příkopem projíždíme zácpou vozidel, která končí až na severozápadně města. Jedeme podél řeky Rio Medellín. Následně  ostře doleva přes hřebeny hor. Opět probíhá Kenvorthtění. Předjíždíme svižně a proti nám množství Kenvorthů zásobujících Medellín. Malí kluci na kolech MBX se chytají kamiónů a vyjíždějí v závěsu do sedla. Náhorní planina se mění v množství pastvin, kde se pasou spousty skotu. U silnic mají chovatelé stálé rampy pro nakládku zvířat. Po silnici se pohybuje hodně nákladních vozů, dobytčáků. Zajímavostí jsou také zastřešené stezky, kterými skot chodí na pastvu. Ty chrání zvířata jak proti slunci, tak proti častým dešťům. Za městem Santa Rosa de Osos obědváme masové špízy s bramborami. Na odbočce před Llanos de Cuiva jede část naší party doleva k největší přehradě Presa de Hidro Huango a bude se snažit prorazit skrz zařízení elektrárny a dál pokračovat po levém břehu řeky Cauca. My jedeme dál po hlavní. Strmé klesání nás dostává až do 200 m.n.m. Za mostem v Městě Puerto Valdivia se setkáváme a pokračujeme za velmi teplého počasí přes město Taraza do devadesátitisícové Caucásie. Město žije veselým nočním životem. V malém obchůdku s pouličním posezení kupujeme RON Medellín a Coca colu, k jídlu klobásy chorizo a vynikající rybí saviche. Sledujeme noční cvrkot na průjezdní silnici. Na mopedu jede čtyřčlenná rodina s miminem. Mladíci naskakují za kabiny nasvětlených Kenvorthů a jedou městem. Projíždějí tu do noci desítky motocyklů a řidiči většinou bez helem.

CAUCASIA – SANTIAGO DE TOLŮ  ( 230 street, 350 offroad km) konečně u Karibiku.

Vstáváme brzo a v 6 hod. odjíždíme směr Karibik. Chceme si užít co nejdelší čas na pláži. Snídáme až na trase na návsi jednoho městečka. Plněné taštičky, čerstvý juice z maraquii, sýr vše čerstvé a výborné. Sjíždíme i z hlavní silnice, kde poznáváme skutečný kolumbijský venkov. Přijíždíme do Santiago de Tolů, míjíme přeplněnou městskou pláž, jedeme cca 5 km po pobřeží a nacházíme nádherné místo a stín nejen pro motocykly. Večer sledujeme západ slunce nad střední Amerikou.

SANTIAGO DE TOLŮ – BARRANQUILLA

Pod Cartagenou je třeba navštívit poloostrov Barú a jeho přelidněnou Playa Blanca. Moře a pláž fantastická, ale bohužel masakr lidí. Spravilo to pár fotek a občerstvení. Pokračujeme do Cartageny. To samé zjišťujeme na městské pláži. Projedeme tedy historickým centrem. Jeho opevnění je nejzachovalejší v koloniálním světě. Vnitřní klidné historické město je vzorem pro ostatní. Pokračujeme směr Barranquilla offroadem přes Galerazambu a k bahenní sopce El Totumo s bahenními lázněmi. Sopka je sice vysoká pouze 15 metrů, ale hluboká přes 2 tisíce metrů. Bahno je čisté, protože stále cirkuluje. Po setmění dojíždíme přes město Tubará do Barranquilly. Mezi mládeži je zde módou naskakovat na semaforech na projíždějící pickupy a projíždět se městem.

BARRANQUILLA – RIOHACHA  ( 330 km )

Ráno si nenecháme ujít projížďku centrem rozsáhlého města. Město je v mírném svahu. V ulicích dominují mohutné stromy, luxusní koloniální vily, kostely a katedrály. Sjíždíme na nábřeží široké řeky Rio Magdalény. Odtud přes široký most pokračujeme směrem k východu do Santa Marty. Na písečné kose sjíždíme k moři a uděláme si malou pauzu na občerstvení a fotografování. Projíždíme rybářskými vesnicemi. Úlovky jsou vystaveny na stolcích u silnice. Nad Santa Martou se zvedá pohoří a oblast vypadá malebněji. Vyjíždíme do hor do městečka Minca i dál do nitra pohoří. Odtud se nám naskytne nádherný výhled na pobřeží a město Santa Martu. Vracíme se zpět do centra Santa Marty, první oficiálně doloženou španělskou osadou na území Kolumbie. Navštívíme historické centrum s nejstarším kostelem v Kolumbii. Zářivě bílá Catedral Basílica de Santa Marta z roku 1766. V tomto kostele byly uloženy ostatky Simona Bolívara, než byly v roce 1842 převezeny do rodné Venezuely. U hlavní pláže obědváme, někteří zajíždějí v známé pláži Rodadero. Odpoledne zakončíme na sever od města za kopcem na malé pláži před vesnicí Taganga.

Dokud slunce hřeje užíváme moře. Odjíždíme pozdní odpoledne na východ. Po levé ruce míjíme národní park Tayrona. Po pravé ruce horský masiv Siera Nevada de Santa Marta, kde se nachází i nejvyšší vrcholy Kolumbie Pico Bolívar a Colón 5 775 m. Z těchto hor tečou čisté horské řeky, neboť neprotékají civilizací. Podle jedné z nich Rio Piedra jedeme. Cestou se zastavujeme na občerstvení tedy čerstvý juice a klobásy chorizo. Po setmění dojíždíme do města Riohacha. Je sobota, večerní zábava v plném proudu. Neodmítáme tedy zábavu v centru města. Kolem se pohybují děti i staré indiánky kmene Wayú a nabízejí háčkované tašky, pletené náramky a šperky. Jeden chlapec nabízel i čištění bot. Krásně se rekvalifikoval a s pomocí saponátu a houbičky čistí bílé boky podrážek plastových bot. Hudba a tanec zní v místních podnicích do noci.

RIOHACHA – LA JAGUA DE IBERICO

Vracíme se směrem na jih. Projíždíme suchou prašnou stepí. Je teplo a monotónní jízda nás uspává. Snažíme se dostat do největšího uhelného dolu u města Albánia, ale bohužel. Později začíná být cesta zajímavější. Po levé ruce se nám zjevuji hory na hranici s Venezuelou. Země je zde opět využívána k pasení skotu. Projíždíme městečky významných jmen. La Paz a San Diego. Zde se ochladíme na městském koupališti. Ubytování v Ibiricu. Jedině v této rovinaté oblasti jezdí zvláštní vozidla. Rikši tažené mopedy.

IBERICO – CASITAS

Začíná jedna z nejdobrodružnějších etap. Co nás čeká netušíme. Odbočujeme do off roadu na úrovni města El Carmen a jedeme přes město Ocaňa. Na prudkých svazích probíhá intenzivní pěstování místních plodin. Pole jsou zde i uměle zavlažována. Velmi fotogenická krajina. Vracíme se zpět na hlavní silnici a zevlujeme v městě Albergo. Kávička, koláče, juice z čerstvých pomerančů no a pak vjezd na stezku, která má zkrátit naši trasu. Místy rozbitá a odplavená cesta to by šlo, ale nesmí zapršet. Za brodem se cesta se mění v kluzké bahno a rychlý postup je ta tam. Naše parta se trhá na tři jednotky. První stihne ještě za světla trasu projet (Petr, Víťa, Kamil a Roman). Druhá skončí před setměním ve vesnici Casitas (Jirka, Martin a Kryštof). Třetí uvázne cca 5 km za námi před dvojitým brodem a dává za vděk ubytování v nuzném domě u kolumbijské rodiny. (Franta, Petr a František). Místní se o nás postarali. Bydlíme u sympatického mládence každý zvlášť v ložnicích pod voňavými dekami. V místním obchůdku si kupujeme rum, pivo a čaj. Zveme i místní ke konzumaci. Večer nám kluci rozsvítili místní kostel. Byli jsme pozváni do kulturáku na diskotéku a hrajeme zvláštní společenskou hru. Hod olovem na terč. Akce skončila vypnutím proudu o půlnoci. Celou noc prší a máme obavy, že se zvedne hladina řeky už tak širokého brodu.

CASITAS – SAN GIL (360 km)

Ráno pokračujeme bahnitými cestami do 25 km vzdálené Cachiry.

Zde hovoříme s vyfešákovanými policajty. Fotíme a dáme si malou snídani. Pokračujeme ještě cca 50 km přes město La Vega strmým údolím na hlavní silnici do La Esperanzy.  Zastavujeme na parkovišti, kde si šoféři myjí svoje Kenworthy. Půjčujeme si hadici a opláchneme svoje zablácené motocykly. Dál na jih přes 750. tisícové město Bucaramanga. Najíždíme do ohromného kaňonu Chichamocha.

Ze dna kaňonu musíme přejet hřeben hor. Opět provozujeme Kenvorthtění. Pod vrcholem stoupání odbočujeme a po úbočí kańonu a klesáme po šotolinové cestě do města Cepitá. Historie na vás dýchá z každého rohu náměstí. Zpět na hlavní trasu. Opět se stmívá a začíná pršet. Po hlavní silnici plné vozidel dojíždíme do města San Gíl. Večer prověříme centrum tohoto hodnotného města a těšíme se na další den.

OKOLO SAN GÍLU – VILLA DEL LEYVA

Po snídani prohlédneme centrum San Gílu a katedrálu také za světla. Obdivujeme hodnotné kamenné domy. Město je postaveno ve strmém svahu. Vyrážíme po povelu „Dobra pojďme“ nahoru městem. Pěkné ulice se mění v kamenné kočičí hlavy. Občas někdo upadne, ale nelze čekat. Šplháme mezi mandarinkovými sady až na vršek kopce. Naskýtá se nám výhled západním směrem ke kaňonu řeky Rio Suaréz a také na bílé 10. tisícové město Barichará.

Tam míříme. Město je nejmalebnějším městem v Kolumbii. Pro jeho krásu je přirozeným turistickým cílem mnoha Kolumbijců. Viděli jsme jak přijela rodina starým rezatým pickupem, z něho vystoupila pěkně oděná žena v klobouku, její manžel, upracovaný zemědělec a na korbě obě děti spolu s kempingovou výbavou. Po ulicích dlážděných masivními kameny jedeme na vyhlídku nad město a pozorujeme kaňon, kterým za chvíli budeme ubírat. Kaňonem a přes řeku Suaréz na protější břeh.

Projíždíme městečkem Palmar. Nevěřím svým očím. Náměstí o rozměrech 50 x 50 m zakrývá jeden jediný strom. Jeho kmen neobejme snad ani 10 lidí. Zpět přes řeku do města Socoro. Zde musí Petr a Martin opravit svoje motocykly. A rychle přes další kopec k vodopádu Cascadas De Juan Curi. Pěšky se drápeme džunglí k vodopádu. Stálo to za to, ale bylo by dobré v tůních pod vodopádem strávit minimálně půl dne. My však musíme uhánět dál.

Po cestách mezi zemědělskými haciendami stoupáme na hřeben hor. Brody jsou vydlážděny kameny, aby nebyla cesta odplavována. Cesta vede dál po zeleném hřebeni. Po dešti sice opět vysvitlo slunce, ale cesta do údolí se stává opět blátivou. Kloužeme tedy dolů k hlavní trase a přes Socoro, Charalá, Barbosu dál do města „zavěšených deštníků“ Santa Sofia.

Dnes končíme v 2 150 m.n.m. ve městě s největším náměstím v Kolumbii Villa de Leyva. Náměstí žije dlouho do noci po celém obvodu.

VILLA DEL LEYVA – ZIPAQUIRÁ – BOGOTÁ

Vydáváme se jižním směrem k Bogotě. Cestou se zastavíme v solném dole ve městě Zapaquirá. Dnes vracíme motocykly a o půlnoci odlétáme domů.  Naše trasa měřila 3 800 km. Náklady na benzin byly pouze 1 800 Kč. Letíme přes Mexiko, Madrid a Budapešť, odtud vlakem do ČR. A pokud jde o zažívání. Tak jsem se posral pouze po plzni a gulášové polévce podávané ve vlaku.

Martin Trojan KTM Hradec Králové

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (5x):
Motokatalog.cz


TOPlist