reline_unor



Jak jsem dojel, nevyhrál a dostal nafrak, aneb jak to vidím já ...

cesta začíná přípravami a balením věcí, při kterém samozřejmě zapomínám na vše podstatné co je v tomhle závodě nutné a potřebné, ale o tom až později. Ve středu po osmnácté hodině vyrážím ze stověžaté matičky směr jih, kde na mě v jedné neuvěřitelně krásné vesničce kousek od Budějovic, čeká posezení s úžasnými lidmi a povídání hlavně o Enduromanii, ze které jsme se vrátili týden před odjezdem na Erzberg.

Kapitoly článku

Naprosto úžasnej večer, tu pohodu která tady vládne a kterou zde umějí na Vás přenést si nedovedete představit. Jen ten místní šaman je nějakej divnej, večer mu sice několikrát opakuju, že ráno vstávám v 05,45hod, neb mám v 07,00hod sraz s klukama v Dolním Dvořišti. Nic na plat i tak mne Pepa budí v 05,00hod, Barča vidí jak mi je, tak mne naviguje do koupelny, kde se v rámci ranní hygieny snažím seč to jde se sebou něco udělat, nicméně jako vždy naprosto zbytečně. V kuchyni na mě pak čeká luxusní snídaně a hlavně káva, která mne staví na nohy a na několik dalších dní dopředu je to opravdu káva která se dá pít a ne jen pouze její laciná náhražka. Na pumpu u Dolního Dvořiště dorážím jako první, stíhám další kafe a nákup několika drobností nutných pro pobyt mimo domov.
Přijíždí Mára s Honzou, prohodíme pár ranních slov, takže komunikace o ničem a vyrážíme směr Linz, Graz a Eizenerz. Po cestě pak jen dvě zastávky, kdy poprvé jsem odlétnuvším papundeklem z vozidla nejmenované východoevropské země dostal do předního okna a kapoty. Naštěstí bez újmy na vozidle i bulharském řidiči. Na Erzberg přijíždíme po deváté hodině ranní, neb po ránu jsou silnice opravdu prázdné a my se s tím v pravdě namazlili.
Tady začíná to pravé Erz kolečko, zaplatit 5 euro při vyfasování igelitového pytle, jako ekolodiše poplatek, vylepení vjezdových povolenek na auta, pásek opravňujících jejich majitele pohybovat se takřka všude atd. Vjíždíme známou cestou do lomu, kde stavíme. Marek jde pro novinářskou akreditaci a já jedu napřed do horního depa najít českou "oázu", kde bychom měli mít zajištěno místo na zaparkování, rozložení stanů a zázemí.
Po dvaceti minutách se mi konečně ve druhém depu daří najít podstatnou část české výpravy. Takže rychle zaparkovat, sundat židli z vleku a vyrazit do spodního depa pro kluky.
Dávám si tu cestu kamením a neuvěřitelnou spoustou prachu třikrát, neb mumraj a provoz je tady opravdu velký a tak se prostě míjíme. Když se po chvilce najdeme doprovodím kluky na náš plac a vyrážím vstříc administrativním a technickým přejímkám.
Vystojím si dvouhodinoou frontu, kdy do mě neuvěřitelně pere slunce, přímo za partičkou ožralých adolescentních germánů s dobrým pocitem, že jsem nikoho nepraštil a odpružil to v kolenou. Tato zkoužka se mi pak bude několik následujích dní velice hodit. Systém mají rakušáci opravdu do detailu propracovaný, kontrola přihlášky, fotografování ( foto se z údaji odesílá na technickou přejímku a pak Vás kontrolují při každém startu ), vyfasování předem přidělených startovních čísel ( za jejichž vydání zaplatíte dalších 5 euro ), vyfasování výročního trička s logem Erzberg rodea, jménem a startovním číslem. Nalepím startovní čísla, přední má v sobě zakomponovaný čip, který se při přejímce aktivuje a čtečkou jej pouze na startu a cíli kontrolují. Tady zkontrolují podstatné věci, včetně VIN motocyklu, který si poznamenají, kvůli záměně motocyklů jezdcem a zkontrolují údaje, které byly zaslány z administrativní přejímky..........ufffffffffffff........tak tohle mám za sebou. Mezitím volá Hanz, který se opozdil neb v Táboře od Bulla nakládal jeho židli, páč ta jeho byla u pana doktora, že je dole ve městě a neví kam jet. Po krátké poradě nachází cestu a tak mu jedu napřed. Setkáváme se u výběrčích ekologiše poplatků a tak jej pak rovnou naviguji do depa, kde již máme postavena auta.
Sundaváme motorku z vleku a jedu s ním na přejímky. Kupodivu zde již skoro nikdo není, takže je za dvacet minut vše vyřízeno. Chvátáme se převléknout do depa, bo nás odpoledne čeká první kvalifikace do premierového závodu Rocket Ride. Podobný systém startu jako třeba na strmém vrchu v Chýnově, prostě startujete dva metry ze spodní hrany kopce. Povrch je složen ze štěrku, písku a kamení. Prostě klasickej povrch, kterej jsme týden předtím jeli v Rumunsku několikrát. Pokukujeme, jedeme si obhlédnout hrany a dojezdy každého ze tří výjezdů ze kterých se tento závod skládá.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (2x):


TOPlist