Jak jsem dojel, nevyhrál a dostal nafrak, aneb jak to vidím já ...
Text: Richard Voltr | Foto: Richard Voltr | Zveřejněno: 20.6.2009 | Zobrazeno: 11 241x
cesta začíná přípravami a balením věcí, při kterém samozřejmě zapomínám na vše podstatné co je v tomhle závodě nutné a potřebné, ale o tom až později. Ve středu po osmnácté hodině vyrážím ze stověžaté matičky směr jih, kde na mě v jedné neuvěřitelně krásné vesničce kousek od Budějovic, čeká posezení s úžasnými lidmi a povídání hlavně o Enduromanii, ze které jsme se vrátili týden před odjezdem na Erzberg.
Kapitoly článku
Dávám si tu cestu kamením a neuvěřitelnou spoustou prachu třikrát, neb mumraj a provoz je tady opravdu velký a tak se prostě míjíme. Když se po chvilce najdeme doprovodím kluky na náš plac a vyrážím vstříc administrativním a technickým přejímkám. Vystojím si dvouhodinoou frontu, kdy do mě neuvěřitelně pere slunce, přímo za partičkou ožralých adolescentních germánů s dobrým pocitem, že jsem nikoho nepraštil a odpružil to v kolenou. Tato zkoužka se mi pak bude několik následujích dní velice hodit. Systém mají rakušáci opravdu do detailu propracovaný, kontrola přihlášky, fotografování ( foto se z údaji odesílá na technickou přejímku a pak Vás kontrolují při každém startu ), vyfasování předem přidělených startovních čísel ( za jejichž vydání zaplatíte dalších 5 euro ), vyfasování výročního trička s logem Erzberg rodea, jménem a startovním číslem. Nalepím startovní čísla, přední má v sobě zakomponovaný čip, který se při přejímce aktivuje a čtečkou jej pouze na startu a cíli kontrolují. Tady zkontrolují podstatné věci, včetně VIN motocyklu, který si poznamenají, kvůli záměně motocyklů jezdcem a zkontrolují údaje, které byly zaslány z administrativní přejímky..........ufffffffffffff........tak tohle mám za sebou. Mezitím volá Hanz, který se opozdil neb v Táboře od Bulla nakládal jeho židli, páč ta jeho byla u pana doktora, že je dole ve městě a neví kam jet. Po krátké poradě nachází cestu a tak mu jedu napřed. Setkáváme se u výběrčích ekologiše poplatků a tak jej pak rovnou naviguji do depa, kde již máme postavena auta. Sundaváme motorku z vleku a jedu s ním na přejímky. Kupodivu zde již skoro nikdo není, takže je za dvacet minut vše vyřízeno. Chvátáme se převléknout do depa, bo nás odpoledne čeká první kvalifikace do premierového závodu Rocket Ride. Podobný systém startu jako třeba na strmém vrchu v Chýnově, prostě startujete dva metry ze spodní hrany kopce. Povrch je složen ze štěrku, písku a kamení. Prostě klasickej povrch, kterej jsme týden předtím jeli v Rumunsku několikrát. Pokukujeme, jedeme si obhlédnout hrany a dojezdy každého ze tří výjezdů ze kterých se tento závod skládá.