Fotky sroubu V tele! aneb cyborgove mezi nami

Datum: 14.8.2017 | Zobrazeno: 224x

Ahoj,
včera jsem slavil rok od svého úmrtí a následného znovunarození po bouračce na mašině. V nemocnici jsem si k tomu sepsal nějaký povídání a o víkendu sestříhal video z fotek, který jsem z toho měl. Původně to bylo určeno na FB, ale proč se nepodělit, třeba to někomu pomůže neudělat stejnou chybu.
Jinak motorka: Suzuki GSR 600, to asi většina pozná
Hadry, rukavice: 4street
Helma: Shark S 900 (byly tady nejaky dohady o jeji kvalite, no me zachranila zivot, takze myslim ze dostatecna)
Boty: Gaerne
Páteřák: RIP curl
Video:

Částečně zkrácený text:
Před rokem zhruba touhle dobou jsem byl MRTVEJ. Jo mrtvej, bez nějakýho přehání. Spousta z Vás už asi něco zaslechla, tady na FB nebo jste mě viděli někde poskakovat o holi. A cože se to stalo..?
V sobotu 13.8.16 jsme si udělali s klukama pěknou panskou jízdu na motorkách. Já, Filip, Matěj a ještě jeden kamarád.
Jeli jsme do Liberce, kde jsme si naplánovali pozdní oběd. Jeli jsme pohodovou jízdu, bez zbytečných kravinek, žádný rychlostní rekordy, atd.. Dali jsme nějakou tu baštu, pokochali se krásami Liberce a v odpoledních hodinách jeli zpět. No a pak už byla ta dovolená ve Francii..
Jo tak ta už byla vlastně jen v mý hlavě. Tohle vyprávění je založeno na vyprávění mých kamarádů, zprostředkovaně některých svědků a policie, která mě následně v nemocnici navštívila. Ze svýho moc vyprávět nemůžu protože můj mozek se těhle vzpomínek dobrovolně vzdal.
Na cestě z Liberce někde u Českého dubu je taková zatáčka, podle fotek ani ne moc zrádná. Nicméně mě zradila.. Ale chyba byla samozřejmě hlavně u mě. Ne že bych snad jel tak blbě,
ale měl jsem dosti sjetou přední gumu. “Tak co neprši”, řikal jsem si, ještě to dojedu. Problém byl, že guma toho mela za sebou tolik ze v profilu už nebyla moc kulatá, ale spíš hrantá - byly na ni vysekaný plošky z jízdy na okruhu. No a po nějaký takový polšce, se v téhle nezdrádné zatáčce smeklo moje přední kolo a motorka se položila. A jeli jsme oba po zemi. Motorka bezpečně bez větších škod dojela do trávy. Já bohužel to štěstí neměl. Dojel jsem po zadku přímo pod auto, které jelo v prostisměru..
Byla to starší felicie, kterou řídila starší dáma.
Auto na mě najelo, ještě jsem si zřejmě dal hlavičku s předním nárazníkem (dle stopách na nárazníku a helmě) - při srážkové rychlosti cca 140km/h, to už je docela slušná hlavička co? Měl jsem pod helmou dioptrické brýle. Když bych stál na místě, měl na sobě tu helmu a pod ní brýle, mohli byste mě mlátit kovovou tyčí přes hlavu(helmu) a těm brýlím by se určitě nic nestalo. V tomhle případě byly ale brýle rozlámané. Takže tlak mojí hlavy uvnitř helmy musel bejt sakra velký. Vlastně nikdo nechápe jak to, že to mozek vydržel.. ale zdá se, že jo 
Zbytek těla už byl horší, protože auto za sebou tahlo vozejk s půl tunou dřeva, předek byl zvedlej, zato zadek byl pěkně u země, takže když to na mě najelo, nacuclo mě to jako do mixéru. Než kombinace starší felicie, starší dámy a půl tuny dřeva zastavila, mixovalo mě to pod sebou asi 40m.
Když to konečně zastavilo, paní údajně jenom vyběhla z auta a začala hystericky křičet, že zabila motorkáře. Za tímhle autem jel také motorkář, který všechno viděl. Další auta za ním už to neviděli, protože to měli přes to první auto. Motorkář sesednul, a běžel se podívat pod auto kde jsem. Na poprvé mě prý neviděl, až když se podíval podruhý, viděl helmu mezi zadníma kolama. Podle toho se dá odvodit, že jsem byl napresovanej někde v odběhu auta. Pán hned volal záchranku, když jim řekl, že jsem zaklíněnej pod autem, řekli, že musejí teda nejdřív poslat hasiče, aby mě vyprostili. Načež pán začal křičet, ať okamžitě startujou, že mě odtamtud dostane. Následně pán zastavil dvě projíždějící auta a vytáhl z nich lidi, aby mu šli pomoct. Jedno auto byly snad dánové nebo holandani. Když bylo kolem auto šest lidí nadzvedli ho a vytáhli mě ven. Prý jsem chroptěl a vkašlával krev, tak mi pán sundal helmu, aby mi aspoň trochu uvolnil dýchání. Asi není náhoda, že pán se jmenuje Svatý.
Krátce na to již přistával vrtulník záchranné služby. V tu chvíli příjížděli i kluci, kteří, když si všimli, že za nima nějak dlouho nejsem, tak chvilku čekali a pak vyrazili zpátky. Zachranáří mě začali vystříhávat z bundy. Následně se mi pokoušeli napíchnout žílu, jen já jsem se dotal do šoku a začal jsem kolem sebe kopat a mlátit. Což když chvilku trvalo, tak už to záchranář nevydržel a začal křičet “pojďte mi ho sakra podržet nebo tady…” něco.
To už šli pomáhat i kluci, každej dostal nějakou část, kterou mi měl držet. Filip dotal levou nohu. Když se pořádně podíval, málem to s ním prej seklo. Z protržené motorkářské boty trčela moje lítková kost. To musela být další slušná řacha, aby kost prorvala koženou botu s plastovym pancířem.
Nakonec se jim teda podařilo mě napíchnout. Matěj dostal do ruky kapačku, aby ji držel.
Vrtulník odstartoval a vyrazil k nemonici, cesta trvala jen pár minut. I přesto jsem stihnul poprvé umřít.. Tedy měl jsem zástavu z vykrvácení. A ve vrtulníku zřejmě ani neměli tolik krve, aby mě celýho napumpovali. Takže do nemocnice mě předali zastavenýho, kde následně hned začali z resuscitací. V první řadě teda do mě museli dostat krev, protože v žilách mi prý nezůstala ani kapka. Srdce naštestí přes množství drobných krvácení zůstalo v pořádku a rychle se chytlo. Bohužel za 15 minut se situace opakovala a znovu se měl zástavu. V žilách opět nezůstala žádná krev. To už měli doktoři jasno. Masivní vnitřní krvácení. Už se mnou nedojeli ani na rentgen a CT, aby zjistili co všechno mam na kaši a rovnou jsem jel na sál. Zástava se opakovala dohromady 5x. Naštěstí se jim pokaždé podařilo mě znovu nahodit.
Co bylo ale až moc drsný, bylo to, že když se do nemocnice dostala mamka, Anetka a brácha, správa od lékařů byla: Naděje na přežití nula, běžte se s ním rozloučit.. Operace trvaly skoro týden a nebýt nejnovější radiologický mašiny, kterou v tu chvíli měli právě pouze v Liberci, asi by to dopadlo jinak.
Dohromady do mě museli nalít přes 40litrů krve, aby mě udrželi při životě dokud nebyly zastavený zdroje vnitřního krvácení. Ptáte se, kam se ta krev poděla? Ta zůstala z velký části ve mě, když se na mě přijeli blízcí druhý den podívat, vypadal jsem prý jako obtloustlá žena v devátém měsíci. Měl jsem oteklý obličej, ruce, ale hlavně obrovské kulaté břicho. Podle váhy na posteli jsem vážil 92kg, tedy o 20kg víc. Většina krve tedy zůstávala v mém břiše.
Takže celkové skóre:
Hlava
Tak nějak asi OK.
Hrudník
Protržený obě plíce, prává silně zhmožděna a dlouho nefunkční. Napravo zlomený všechny žebra, z toho dvě propíchly plíci, nalevo zlomený tři žebra, z toho jedno propíchlo plíci. Ventilátor a následná tracheostomie. Částečně změněna poloha srdce - posunuto doleva. Vnitřní krvácení z plic i srdce.
Břicho
Z břicha prakticky nic nezbylo, jak jím zřejmě několikrát projelo kolo nebo mě mačkalo v podběhu. Roztrhaná bránice, nešla obnovit, pouze cca 15%, jinak mam umělou. Většina orgánů byla vytlačena do hrudníku, např. roztržený játra byly nalezeny v podpažní jamce, slinivka byla u srdce. Střeva byly naprosto rozervaný, tenký asi na 10 kusů, cca 1/4 museli odebrat, tlustý bylo asi na tři kusy a bylo utržený od zadku. Udělanej snad dočasnej vývoj kvůli léčbě tlustého střeva. Ledviny zatlačeny dolů, na několik dnů kvůli tžkému zhmoždění nefunkční, nyní fungují obě. V průběhu umělého spánku se vytvořily žlučové kameny.
Pánev
Na několikrát rozlámaná a částečně rozdrcená. Kompletně sešroubovaná. Rozervané všechny cévy vycházející z pánve, cévy byly “zapérkovány”, na rentgenu je teď vidět asi 12 pérek. Rozdrcená kostrč a její otevřená zlomenina.
Levá noha nahoře
Utržená svalová úpona a následně vzniklý hematom. Přerušen nerv ovládající stehenní hamstring (ten sval zespoda). Snad časem doroste.
Levá noha dole
Dvojitá otevřená zlomenina, která potrhala většinu svaloviny. Noha zůstala viset jen na svalech v levé části. Noha pod kontníkem prakticky celá rozdrcená, krome prstů. Prerušeny hlavní nervy. Prsty se zřejmě již hýbat nebudou, kotníku by se měla vrátit kompletní hybnost za cca 2 roky.
Obě nohy – respektive pod prdelkou mam vypálený takový dva pěkný koláče asi 1cm do masa, jak se kožené kalhoty rozpálili, když jsem brousil silnici. Podobně vypálenou dirku mam i na břiše, tak je asi od vejfuku.
Samozřejmě se stalo spousta věcí po tom, ale protože na FB nikdo nechodí číst dlouhé příběhy, zkrátím to. Probouzení bylo víc než divoké, nějak jsem se jim furt škubal, taky si mysleli, že budu trochu hloupější (což se stále nevylučuje). A následných cca 14 dnů byla asi ta nejpekelnější jízda- tedy aspoň ta, při který už jsem byl při vědomí. Vzhledem k tomu, že jsem měl silný dojezd z použitých anestetik, byl jsem trochu ve svým světě. A veškerý fyzická bolest byla prd, proti tomu, co se mi odehrávalo v hlavě.. Komu jsem ještě nevyprávěl, snad bude někdy příležitost. A mělo to rozhodně své úsměvné stránky, od rozesílání dopisů na SIA a FBI až po volání policajtům přes teletext :))
A trvalý následky? No nožka už nebude nikdy ve stoprocentní kondici, ale to mojí kariéře profesionálního fotbalisty zas tak neuškodí, přeci na kole a do konce i na prkně to tak nějak jde. No a mam tak 50:50, jestli budu moct někdy odložit svůj pytlik a dojdu si zas na záchod udělat pořádnej bobek. Jo to bych asi rád, já prostě to vysedávání na záchodě miloval..
Ale víte, já jsem byl před rokem mrtvej, takže tohle už jsou fakt jen detaily a navíc.. jsou holky, kterým se líbí když o ně plácáte dvěma pytlikama ;)
Tak až vás zas někdy bude něco trápit, zamyslete se jestli to má opravdu tak trvalý následky..
A když vás bude bolet, zkuste si představit jaký to je poprvé si kejchnout po tom co jste měli zlomený téměř všechny žebra, roztrhanou bránici i většinu orgánů a protrhaný plíce.. to už pak ty ostatní věci tolik nebolej ;) Ale na rovinu, byl jsem teď u zubaře a to je prostě steně nejhorší :))
Největší poděkování patří tedy všem doktorům a sestřičkám z Liberecké nemocnice, protože bez nich bych tu nebyl. Ale nebyl bych v Liberecké nemocnici, kdyby nebylo pana Svatého, díky kterému jsem se dostal z po auta. Obrovské poděkování je i pro všechny, kteří se o mě starali při následné péči.

Fórum: Fotky sroubu V tele! aneb cyborgove mezi nami Bouračka