tudydudy

Zveřejněno: 10.09.2020 12:00,Kategorie: Dumka,Zhlédnuto: 1238x,Komentářů: 5x,Hodnocení: 5.00 od 6 uživatelů

Často v souvislosti s cestovními endury registruji zhruba tuto hlášku: „Motorka se terénu nezalekne, i když většinou ji tam stejně nikdo nevezme.“A tak jsem se nedlouho poté, co mi jedno "cenduro" začalo říkat pane, rozhodl to prubnout.

Příprava na to z mojí strany nebyla nijak liknavá. Středobod všeho – gumy, byly opatřeny jedny z nejchlupatějších (rozuměj s nejhrubším vzorkem) jaký na rozměr 19´/17´ šlo nazout (jednalo se o Michelin Anakee Wild, posléze Motoz Tractionator Adventure). Samotný bike pak byl opatřen festovním padacím rámem a zproštěn pár zbytečností jako stupačky spolujezdce nebo držáky kufrů. Co se týče výbavy jezdce, ta vypadala tak, jak jen mi to věci z mých offroadových let minulých dovolovaly. Krosová helma, boty, rukavice, kalhoty. Jen ten dres mi už přišlo trochu passé na něčem dvakrát tak těžším než je "éikscéčko" nosit, a zůstal jsem raději u klasické motobundy.

Takto "vyšňořen" a samozřejmě pln očekávání jsem se jal tzv. dráždit hada. A že počasí přálo. Bylo to totiž snad v ten nejdeštivější podzim / jaro, jaký má vetchá paměť pamatuje. Kaluží, bláta a vůbec všeho toho pravého „off-road marastu“ bylo všude rozeseto požehnaně. "Nemohl sis zkrátka vybrat lépe Karle", pronesl jsem si sám pro sebe vždycky před vyjetím a šel do toho. Motorce se tedy kdovíjak nechtělo. Špalkové gumy bylo nutno vyloženě nutit nejen do, ale i následně ven z jakéhokoli oblouku, v rychlostech  nad  90 km/h šíleně hučely a při jízdě krokem zas vibrovaly, že kdejaká dámská volnočasová pomůcka jim mohla závidět. Ale měl jsem co jsem chtěl. A navíc, já jim to jistě v tom blížícím se blátě brzy odpustím. Chlácholil jsem se z prozatím poněkud ambivalentně se tvářící, nově nabývané zkušenosti.

A opravdu, netrvalo dlouho a gumy se do nezpevněného podkladu poprvé naplno zakously. Sveřepý pocit z řízení vymizel. Objevil se zcela nový. Pocit, že jedu snad na obou pneumatikách zcela prázdných. Jako kdyby se ten pomyslný hroch pode mnou přestal vzpouzet, lupnul tam pár tahů trávy a začal to rozjíždět v rytmu těch největších hippie fláků.  V čistě přibližném směru jej tak držel jen můj vytřeštěný výraz vpřed a prává ruka na heftu. Hlavou mi pořád dokola běhalo těch několik málo pouček, co jsem občasně stačil načerpat. Svým způsobem to nebylo nic co bych neznal už z dřívějška z ostrého endura. Lokty nahoru, koleny svírat nádrž, správný pohled, mírně v předklonu nad řidítky. A po čase přemlouvání to začalo fungovat. Bahno létalo všemi směry, brázda za mnou přípomínala svou šíří Zetor a já se začal smát do helmy. Jo, několik kilometrů to bylo vážně fajn. Po rozmočených polňačkách jsem brzy létal jako vítr. S rostoucí rychlostí rostla i stabilita motorky a nenastal-li na cestě vyložený průser (hluboký rygol napříč či padlý strom), s naprostou většinou peripetií si motorka víceméně poradila sama svou nabylou kinetickou energií. Tam kde se ovšem lámal chleba, byly sjezdy...

Kupodivu podstatu jetí odspodu vzhůru se mi podařilo zvládnout relativně rychle. Po pochopení, že v tomto případě nebude kontrola trakce zapotřebí (stejně jako takřka kdekoli mimo asfalt), stačilo vždy dostatečně zatopit pod kotlem, zvolit směr, stopu a mašina byla nahoře skoro hned (nebavíme se tu o žádných divočinách, vše v rámci ryze amatérských mezí).V případě jízdy na druhou stranu to ale bylo o poznání horší. A to prosím i přes fakt, že mi mnohdy nebylo líno a úsek jsem si nejprve zmapoval čistě po svých! Přesto se o úspěchu v této disciplíně hovořit nedalo. Rychlost až nebezpečně nízká, gumy většinou zcela zalepené a tím pádem nefunkční, já v křeči a chyby jak na běžícím páse vyrábějící. Vše vyvrcholilo sérií hned několika pádů / odložení, kdy postupně vzaly za své kryt výfuku (rozlomen), pravá stupačka (ohnutá), levé zrcátko (upadlé) a třmen zadní brzdy (vyhřátý - vrazila se mi kamsi k páce větev a notnou dobu na ni tlačila). Mám-li být neúprosný a škody vyjádřit v sumě sestávající z cen jedtlivých originálních dílů, tak to máme kryt výfuku 4000,-, třmen + nové obložení 6000,- + 1 sada dle mého takřka nepoužitelných gum Michelin (na silnici se vyloženě bojíš a v offu to není o moc lepší, s Motozy se už dalo pracovat aspoň v tom terénu), tj. dalších 5000,-  To všechno v rámci necelých 500 najetých kilometrů.

A to je z mého pohledu dost tristní poměr cena/výkon, resp. nájezd. Mé resumé a obecně na vlastní zkušenosti vystavěné stanovisko k ježdění na cenduru v offu tedy zní: Nejste-li vyloženě pilot s mnoha lety zkušeností na enduru ostrém, počítejte, že procházku růžovým sadem první kilometry rozhodně připomínat nebudou. Bude to bolet Vás (častěji spíš psychicky), Vaši motorku a tím pádem i Vaši peněženku. Nepochybuji a naopak jsem přesvědčen, že i zde platí rčení "trénink dělá mistra". Otázkou ovšem je, na kolik ono mistrovství ve výsledku přijde. Jak sami vidíte, sám jsem v tom byl docela za dost a to jsem si k tomu spíše jen tak přičichl. Osobním rozřešením dilemata jízdy mimo civilizaci pro mne nakonec byl opětovný nákup lehkonohého EXC. Velká mašina šla zpět do silniční verze. Tam je jí přeci jen nejlépe. P.S. Když na to přijde, šikovná silniční guma dokáže na suchých šotolinách a jím podobných cestách příjmeně překvapit. Zkuste to.