Háně7

Zveřejněno: 05.06.2019 22:10,Kategorie: Novinka,Zhlédnuto: 4592x,Komentářů: 28x,Hodnocení: 4.93 od 14 uživatelů

Varování!!! Tohle je článek o tom, jak si jedna holka splnila jeden sen. Žádné technické parametry tady tedy nečekejte, spíš pohádku o tom, jak to všechno začalo. Co bude dál se uvidí, ale teď...

Bylo, nebylo aneb nakonec přece jenom bylo…

„Je Ti 34 let…“ Ano, samozřejmě vím, kolik mi je let. Počítat umím celkem slušně a netřeba mi to neustále připomínat. Ano, taky vím, že dle většinového mínění bych měla rodit děti nebo minimálně pomýšlet na vdavky. Ale já místo toho v noci nespím a myslím na motorky. No, na ty vdavky sem tam taky, ale ty motorky…, prostě převažují :D

Začalo to asi, když jsem byla ještě docela malé, školou povinné dítko, nevinné (přísahám, že ten les jsme nepodpálili úmyslně, chtěli jsme si jen hrát na topení v krbu.). Prostě taková malá roztomilá holčička, která doma pomáhá mamince (na ty stromy mě vždycky někdo vysadil, já tam samozřejmě nelezla sama…). Jenže on tam byl ještě tatínek. A ten tatínek měl moc pěknou Hondu Magnu a rajzoval si to na ní s vlajícím vousem za nadšeného výskání celé obce a rodinného příslušenstva po širých silnicích a dálnicích zemí nejen českých. V té prehistorické době ještě neměl motocykl každý druhý a byla to převeliká vzácnost. I radovali se tuze všichni. Sousedé i přespolní, zkrátka kdo šel kolem, ten se z té černé slávy radoval. Kromě naší maminky. Maminka tolik nevýskala a neradovala se, spíše dávala najevo našemu novému přírůstku svou nelibost, provázenou občas peprnějšími označeními, jež se nehodí zde zmiňovat. I když…ne, raději ne…:D Jelikož ale maminka toliko nejásala, zbylo více jásání na mě. A tak jsem s tatínkem jásala po srazech a po výletech, měla spoustu potetovaných strejdů a tet, co taky jásali na motorkách a tam to asi všechno začalo.

Když jsem dosáhla věku, v němž zákon povoluje mít první řidičák na „fichtla“, bylo zcela jasné, že půjdu hrdě ve šlépějích svého otce a ač zatím jen na pincku, budu ho následovat, co mi budou kvalty stačit. :D Tato vášeň mi vydržela asi do 17, kdy jsem poznala svojí „první velkou šílenou lásku“ (pozn. dnes bych to nazvala trochu jinak a rozhodně by to nebylo nijak romanticky, prostě pubertální hormony způsobily bohužel dlouhodobé zatmění mého mozku) a zapomněla jsem na spoustu let, kdo vlastně jsem. Do té doby jsem od jara do podzimu drandila na fichtlu každý den do Olomouce na gympl, vytáčela do běla svou spolužačku Romču, když moje helma zabírala většinu naší společné skříňky a v létě jezdila za drsným gangem ještě drsnějších fichtlařů do vedlejší vesnice a plánovala, že hned, jak dosáhnu plnoletosti, pořídím si silnější motorku. Jak jsem ale zmínila, pak jsem na delší čas zblbla a ztratila nejen své motorkářské sny. Ale to je jiná kapitola. Občas jsem si tiše povzdechla, když projela za horkého letního dne kolem nějaká pěkná motorka, ale to bylo asi tak všechno. Až donedávna!:)

Když mi můj drahý oznámil, že těsně před tím, než jsme se dali dohromady, prodal motorku, nejdřív jsem se málem rozbrečela, že ji prodal, pak mu za to chtěla naliskat, ale to by nepomohlo, tak jsem mu raději k narozeninám jednu koupila. Jsme nyní hrdí majitelé Čmeldy, TDM 850, který zvládne naprosto všechno a po každé vyjížďce či dovolené nás utvrzujeme v tom, že ho milujeme. A páč má kariéra drsné motorkářky skončila v 17 na fichtlu, spokojila jsem se s rolí batůžku. Během vyjížděk loni a 14denní dovolené na motorce se ale ve mně pomaličku probouzely všechny mé ztracené pocity, vášeň znovu vzplanula a sny opět ožily. Začala jsem si představovat, jak nevlaju jen jako závaží za drahým, ale že si to klopím hezky sama. Ten pocit svobody, euforie a adrenalinu co mě jen při té představě zalil, byl neskutečný. A tak se začala nejdřív nenápadně, ale stále intenzivněji vkrádat myšlenka, která už se nedala umlčet.

Jednoho lednového rána jsem se probudila, nikomu nic neřekla a podala přihlášku do autoškoly. V telefonu se mě pan instruktor otázal, kolik měřím, než mi vůbec odpověděl na můj dotaz, zda u nich mohu absolvovat kurz, což jsem brala jako nehoráznou drzost ptát se mě na tak osobní věc jako jaká je má výška. Ještě se tak zeptat teď po Vánocích kolik vážím a jdu jinam! Máme přece GDPR! :D Až když odpověděl: „No…tak to by ještě šlo.“ mi došlo, že chce vědět, jestli mu dosáhnu na zem a nebudu hompat nohama ve vzduchu. :D (Pozn. mám krásných, téměř modelkovských, 166cm, ale mám dojem, že jednou mi u doktora naměřili 167!) No a jelikož já sice dost přemýšlím, ale většinou až poté co udělám nějakou impulzivně spontánní hovadinu, tak jsem 1.2.2019 seděla po mnoha letech v lavici jako jediný uchazeč o řidičský průkaz skupiny A a ještě k tomu celkem prcek a co hůř ženská! Nebudu lhát, vzbudila jsem trochu rozruch mezi náctiletými „Béčkaři“ :D a pan instruktor mi to ještě osolil prohlášením, zda jsem si vědoma, do čeho jdu, že závěrečné zkoušky se od 2016 zpřísnily a že polovina uchazečů vyletí a to že mluví o chlapech. Jako vědoma jsem si byla, ale tak nějak ne úplně…:D Po příjezdu domů jsem tedy hned mazala na Youtube a se smrtí v očích, o půl metru vyšší (páč se mi postavily vlasy hrůzou na hlavě) jsem sledovala instruktážní videa, kterak zdolat ministerstvem čar a kouzel vymyšlenou opičí dráhu na 200kilové obludě, nezrakvit sebe, komisaře ani motorku a dokázat u toho, aby všechny kužely zůstaly stát tam, kde stály, i po mém strhujícím výkonu a já u toho seděla na motorce a ne ona na mně. A to měl být teprve úvod ke krasojízdě v plném provozu po Olomouci mezi chodci se sebevražednými sklony, skákajícími záměrně nečekaně zpoza temných zákoutí pod kola, cililinkajícími tramvajemi (tím cinkáním chtějí řidiči tramvají jistě ubohé vynervované uzlíčky dělající závěrky v autoškole, uklidnit) a dalšími nástrahami v podobě zákazů, jednosměrek a podobných legrací. Tak ještě jsem to mohla dělat třeba v Praze, že?

Hele, aktivně každý den řídím auto, s tím už po 16letech nemám problém…mnozí by mohli vyprávět, ale raději nebudou, protože by mohli upadnout v mou nemilost a to by nechtěli…Doufám, že si rozumíme, vy, o kterých je řeč!…:D, ale ono jaksi motorka není auto, že? Hlavně, když jste taková borka a z AM, na kterém jste 16 let neseděla, si jdete rovnou dělat na neomezenou. No…., bude to chtít trénink. A nejlépe už teď hneď! Na TDMku nedošáhnu a pokus popostrčit ji o půl centimetru kamkoli jaksi nevyšel, takže to bude chtít něco vhodnějšího k mým proporcím, začátečnicky přátelštějšího a mírumilovnějšího. Mhmmm…Jak výběr dopadl a co jsem si přivezla v nějakém dalším vyprávění, no bylo to dramatické - foto napoví ;). Nevím, jestli to „mírumilovnější“ je úplně vhodné označení. :D Ono už koupit si ne zrovna nejlevnější motorku této kategorie ještě než jste vůbec absolvovali první jízdy a k papírům na mašinu máte asi tak daleko jako k výletu na Měsíc, je trochu magořina, ale myslím, že o své impulzivnosti a paličatosti jsem se již zmínila. :D Takže domácí trénink může začít. První jízda, první tlama, první slzičky (ani jedno z toho nebylo poslední... :D). Ne že bych se snad nějak zranila, ale škrábla jsem si výfuk, což po přeleštění nejde vidět, ale byla jsem naštvaná, že jsem hned ublížila Rachel. Tak se totiž moje beruška jmenuje. Rachel totiž znamená z hebrejštiny „trpělivá, ovce“ a já potřebuju, aby se mnou měla trpělivost. Naštěstí můj nejlepší muž na světě mě nenechal truchlit a donutil mě nasednout a zkoušet to hned znova. Jinak bych asi už neměla odvahu. Po pravdě, žádná sláva ze začátku. Mám z toho sestříhané video, kdo se bude chtít pobavit, jistě jednou zveřejním :D Můj muž měl myslím při mých prvních pokusech velmi smíšené pocity a jsem si téměř jistá, že se mu honilo hlavou, zda se zabiju sama nebo mi má to trápení zkrátit a někde v tichosti mě milosrdně utratit. :D

Když jsem měla chvilky, že jsem to chtěla vzdát, měla jsem strach a pochybnosti, moc mi pomohlo pár článků nebo komentářů, které jsem našla od holek, co to absolvovaly. Moc jich ale nebylo a tak jsem se rozhodla pro stejně vyděšené, ale odhodlané slečny a paní tohle sepsat a říct vám, jděte do toho! Pokud je to váš sen, splní se! ;) A je fuk, že vám to hned nepůjde nebo vás bude okolí odrazovat nebo se vám smát. Kašlete na ně! Jen vy víte, jak moc to chcete, a já vím, že to dokážete! ;) Pokud jsem to zvládla já, tak vy taky! ;)

No tak papír bychom měli doma a můžu začít plánovat ty vdavky, ne? :D

Ale teď!? Hurá do terénu! ;)