ChozeFZX

Zveřejněno: 30.04.2014 19:49,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 609x,Komentářů: 1x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Charitativní jízda pro nadaci Rakovina věc veřejná

Reportík z Charity 2014 Nejprve suchá čísla. V koloně jelo postupně 14 motorek. U předání symbolického šeku nás bylo 11 motorek a 13 lidí. Vybralo se 16 100,-. Polepšili jsme se o rovné 3000,- oproti loňské charitativní jízdě. Dále chci poděkovat všem kdož se zúčastnili, kdo přispěli aniž by vyrazili (Honza Filaus-pracovně zaneprázdněn, Jana nemocná),  Šášovi za zhotovení šeku, Federaci strojvůdců v Děčíně za finanční podporu, Zazovi a Iceovi za aktivní shánění peněžních darů u zaměstnavatelů a ještě jednou Zazovi za opět perfektní odvedení kolony motorek. Charitativní jízdu jsem zahájil dle plánu v Ústí nad Labem. Zde se ke mně připojili tři Goldwingáři. Míla Černý na trikeu, že jede celou charitu a ti další dva na klasických Golďasech, že nás doprovodí do Prahy a pak se trhnou. Při pomyšlení, že v Lovosicích se připojuje Radim-další Goldwingář, jsem si začal připadat skoro nepatřičně, jako na srazu Goldwing s letitou Yamahou FZX. Než jsme však dorazili na místo srazu s Radimem, dva Goldwingáři se trhli už v Lovosicích a mazali na Terezín, že tam prý na ně někdo čeká. Do Prahy jsme tedy jeli já a dva Goldwingáři. Stále na čas. V Praze jsme, ale už nabrali lehčí zpoždění  a většinu účastníků Charitativní jízdy. Tam jsem se dozvěděl od Ice, že jsme si nerozuměli s počtem účastníků co přivede a také , že se napojí až v Přelouči. To byl další škrt přes rozpočet, neb se Zazou jsme byli dohodnuti, o připojení poslední skupiny u K.Hory. Ze skupinky po odpadnutí z důvodu nemoci Jany a její party,  zbyl jen Zaza.  Ten už bez zastávek měl vést kolonu až na místo předání, jím vymazlenou trasou. Počasí stále přálo a tak jsme ač s lehkým zpožděním vyrazili. Samozřejmě jsem Zazu ukrytého na obchvatu K.Hory na čerpačce nenašel a samozřejmě zajel dovnitř K.Hory ač jsem byl Zazou varován ať to nedělám. Po telefonickém navedení, jsme se vymotali a šťastně shledali. Zaza se tvářil jak Belzebub. „Co je, nějakej problém jste měli? Kudy jste jeli? Čekám tu už víc jak hodinu!“ No mít starou helmu s rohama, vypadal by jak Lucifer, když jsem mu řek, že musíme ještě pro dva do Přelouče. Všichni chtěli už jídlo a tak Zaza nás zavedl do pěkný hospůdky-bylo tam narváno, ale nám to bylo buřt, protože  tentokrát,  pohled satanáše převzal Ice a že už ty dva tam čekjí, jelikož máme skluza a oběd dáme někde u Přelouč. Počasí pořád přálo, já měl pořád dobrou náladu a tak se jelo dál. Zaza vyveden z míry a naprogramován několik dnů dopředu, že z K.Hory rovnou do Olomouce,  jel a jel. Minul odbočku Přelouč 12Km. Asi zná lepší trasu…minul odbočku Přelouč 15km. Ty vole to je divný. Minul odbočku Přelouč 18km…vrůůůům, hele nový laďáky Ice. Asi je chce ukázat Zazovi z blízka. Ice předjel k Zazovi dopředu a vysvětlil mu že je čas azstavit. Po krátké dohodě jsme rozhodli, že jedem dál, vracet se nebudem, zakotvíme v první hospodě na oběd a dva pozůstavší v Přelouči budem navigovat na hospodu. Po chvilce jízdy stále za krásného počasí stavíme na oběd. Ani nevím kde to bylo, ale nedaleko Přelouč. Než jsme posedali, objednali, tak ti dva nešťastníci co, zrovna jako Zaza, vystáli půlmetrový důlek při čekání, dorazili. S Obědem nakonec i některé předhonili. Vybrali se zde peníze sečetlo se to a po výborném jídle jsem nebyl vysmátý už jen já, ale opět všichni. Počasí parádní. Říkám“já ho obědnal a tak pokud Mrakomor Zaza-chlubil se totiž, že jakmile poslední dobou vyjede leje, nepřebije mou objednávku krásného počasí, klapne to. Čas byl už dobrý. Nechával jsem na samotné předání značnou rezervu. Tankování, cigárka, obídek…známe své lidi a tak i lehká sekerka ze začátku byla smazána. Cedule už hlásí Olomouc a Mrakomor se ujímá vlády. Objednávka, neobjednávka dobrého počasí, nemilosrdně se blížíme nejen k Olomouci,ale i černé zdi mraků. Cca půl hodinky od Olomouce vyhlížíme poslední tankování a spouští se déšť. Zatím lehký, ale Zaza zastavuje a ptá se zda to dáme, nebo natáhneme zbaběle nemoky. Všichni jsou tvrďáci a tak drsně,“jedeme dál, se.em na nemoky“… ti co nejvíce mávali ať valíme dál byli po zhoustnutí deště v liják, první v čerpačce, na kterou jsme naštěstí narazili. Prý počkáme, že to přejde. Zaza jakož to pán všeho nečasu, vytáhl mobil s aplikací sledování aktuálního stavu počasí a očima po displeji strkla mrak stranou. Po půl hodině, kdy ho tím postrkáváním asi spíše vyprovokoval k ještě většímu chcavci , jsem viděl, že naše časová rezerva se povážlivě ztenčuje. Zavolal jsem pani z nadace, že sice máme ještě půl hoďky čas a jsme cca půl hoďky od místa předání, ale že čekáme, až přestane pršet, tak ať nám dá ještě půl hoďku navíc. Pani na to OK, že jdou tedy ještě na zmrzku, že tam svítí slunce. Mezi tím se jeden odvážlivec, který tam nebyl s námi, ale Zaza se hned družil, protože mněl také Scramblera, oblékl do nemoku a vyrazil. To nás rozhýbalo a za vidinou, že kousek odtud je slunce a mrak se točí na místě nad svým pánem Mrakomorem alias Zazou, jali jsme se odjet. Plechovkáři co tankovali si museli ťukat na čelo, že v takovém nečase vyrážíme. Vyplatilo se . Po pár minutách jízdy bylo slunečno a sucho. Nemocnici jsme nedopatřením objeli a byli tak z druhé strany než loni. Po opětovném hovoru s paní z nadace, že už jsme tu, ale kapánek jinde, přijel za náma i se svým fotografem a manželem v jedné osobě. Zajeli jsme na drzovku okolo závory do areálu a tam slavnostně předali šek, nafotili se pokecali a zhruba načrtli a rozplánovali další ročník. Stáli jsme zrovna u budovy, kde má nadace přímo sídlo a je oddělení dětí. Ty když si nás všimli, mávali z okna a byli evidentně šťastné, že mají rozptýlení. Zamávali jsme jim taky a odfrčeli s tím, že je příští rok zkusíme nějak zapojit. Uvidíme. Do kempu to vzal Zaza příjemnou oklikou. Míla s trikeovou Goldou se utrhnul, že jede za známým a že do kempu dorazí, buď večer, nebo ráno. Za bé bylo dobře. My v kempu po ubytování hned zamířili do hospody a tam vydrželi do a i po zavýračce. Nastala klasická kecací, chlastací, žrací zábava a bylo nám fajn. Ráno už některým méně, viď Zazo? U snídaně jsme se sešli všichni jen Zazánek ne a ne vstát. Prý mu ještě nezabral prášek na hlavu. Radim nevydržel čekat a tak odjel, neb měl zkoušku s kapelou. Když se Zaza vyhrabal, byli jsme cca hoďku po snídani. Mezi tím dorazil Míla jak slíbil. Jelikož je u kempu zámek, tak že si ho prohlídneme. Zazovi, krom vyprošťovacího mléka, procházka bodla…no, ale zámek byl ještě zavřen. V dubnu otvírají až ve 13:00. To už jsme chtěli být na cestě. Tak jsme se vrátili a vyrazili k domovům. Zaza naplánoval trasu jižněji , než jsme přijeli, abychom nejeli tou samou. Trasa to byla pěkná, zauvažovalo se i o návštěvě Macochy, kterou jsme nedaleko míjeli,ale čas a hlad nás tlačil. V ten okamžik jsme poznali, že na Moravě se jen žere. Jeli jsme od hospody k hospodě, kde ku cti obsluhujících nám rovnou říkali , „ale hoďku si počkáte, máme plno“. Až asi v sedmé hospodě nás obsloužili a to rychle. Prý přijet tak o  hoďku dřív, museli by jsme čekat. Měli plno, ale chvilku před našim příjezdem se to vyprázdnilo. Ještě že s námi nebyl Radim, to by bylo řečí. Cesta pak ubíhala parádně až k čerpačce, před Kolínem. Kde jsme dali poslední společnou kávu a pak se postupně po cestě za Kolínem trhali a směřovali k domovům. Já dojel domů asi poslední, okolo půl osmé. Parádní víkend, kdy mi zdřevěněla pr.el, vybrněli ruce do mrtva, ale klidně bych to zopáknul. Takže za rok.[img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2014/18/222593_CIMG1413.JPG[/img][img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2014/18/222594_CIMG1423.JPG[/img][img]//img.motofotky.cz/upload/images/forum/2014/18/222595_CIMG1452.JPG[/img]