ZdenekC

Zveřejněno: 30.05.2019 14:22,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 2321x,Komentářů: 10x,Hodnocení: 5.00 od 4 uživatelů

Popis mojí velké 5 denní cesty tam a zpátky v 10 etapách, která každá stála za to a neskutečně jsem si ji užíval a do dneška na to vzpomínám

Cestopis „ Velké cesty“

Na motorce již brázdím silnice nějakých 6 sezón (mám ve většině svých povinností, úkolů a činnsotí lehké zpoždění, teď už je těch sezón 9, termín mojí jízdy je na konci). A v mezidobí pročítám jeden cestopis za druhým.

Podíval jsem se s jawou okolo světa, na roztodivných i zcela standardních strojích jsem na monitoru projel Evropou od severu, jihu, západu, východu do středu a zpět. Exotické dálavy mi skorem již tykají. Vše znám, vše jsem prosnil s jezdci, jezdkyněmi a ostatní havětí pohybující se v jedné stopě. Je tedy na čase poslat do světa i moji „velkou jízdu“.

                Jak jinak začít než přípravou. Po zmíněném knižním (vlastně internetovém) kurzu „Bez čeho nelze vyrazit“, jsem začal dávat do kupy i svůj seznam nutného vybavení. Volně jsem se nechal inspirovat tímto seznamem“  http://www.motorkari.cz/tema/?t=4394  „ a ještě v praktickém tisknutelném formátu  http://www.motovylety.xf.cz/z-ruzne/co_sebou_na_dovolenou.jpg. A tak jsem po vyrazil shánět, kupovat, montovat.

První oblast – Mašina!

                Mám, jak vidno, Yamahu Dragstar 650 Classsic – super stroj pro život (mám na mysli především ten můj). Je líná, pokud se jí nechce, tak rychle nejede a mně se vlastně nějak nikdy nechtělo.  Stabilita a váha naprosto 100% doplňuje to, co mi tak nějak chybí. Na klasickýho chápka na chopperu mám tak 50kg podváhy. To co však máme společné, jsou sny. Já u monitoru, Mašina ve stodole…

                Technicky už v době koupě měla vše možné na sobě – štít, brašny, orla na předním blatníku, přidaný světla.  O studiích jsem na navlíkání dívek do serepetiček nebyl, spíš na opak. I u té své jsem pro trip prostě sundal vše co šlo. A to i proti radě, že třeba to asi není tak dobrej nápad. Ale v prostotě je prostě prostá krásaJ. Taky čistota je pěkná věc. Dopřál jsem mašince tedy koupel v takových chemikáliích, že jsem chvílemi měl oprávněnou obavu o přírodu v okolí tak 20 km. Utěšoval jsem se snad jen nápisy na plechovkách a rozprašovačích: Biologicky odbouratelné.  No asi nechápu přesně tento slogan. Nejsem si jist, co bude odbourané, zdali příroda, motorka, já nebo něco úplně jiného. Pak došlo i na „náplně“. Slivovici jsem stočil jako první. Olej ve všech místech kde by měl být, byl aktualizován na novější verzi.  Brzdovka také.  Vše ostatní jsem jen prohlédl a ponechal ve stavu, ve kterém to aktuálně bylo. Bylo a je to stále prostě skoro nové.

                Na řadu přišla výstroj jezdce – tedy Mě! Tady jsem ze šatníku vyhnal moly a jinou havěť. Kalhoty – džíny s kevlarem a koženou bundu mám jen v jediném exempláři, takže volba jednoduchá. Boty mám vysoký a vlastně jen jedny. U trenek jsem se nezastavoval a počty dalších věcí jsem již začal řešit šmahem čili vůbec.

                Jídlo jsem zvyklý řešit spíše operativně. Na cestách jsem vždy žil více méně z místních zdrojů. Snad jen butylka slivovice jako vše lék, desinfekce, palivo a technický čistič musí být vlastní. Záchranný balíček ve formě dobré, vyzrálé a vysušené štangle trvanlivého salámu (dávám přednost uheráku či křemešníku) nesmí chybět.

                Ostatní materiál jako nářadí, mapy, navigace, kanystr (ten jsem si pořídil speciálně pro tento účel) ponechávám bez dozoru někde v místech jejich posledního výskytu. Prostě si na tenhle trip věřím.

                Klíčovým bodem celé přípravy nejsou již zmíněné věci. Dvě oblasti jsou pro mne jako z jiného světa – první je těšení – těším se obvykle na svoji první jarní projížďku, i na druhou a třetí… a na každou další. Také se těším, že dojedu tam, kam jsem říkal, že dojedu (ne vždy se to podaří). To je jedna věc.  Mohu místopřísežně prohlásit, že „těšení se“ jsem věnoval minimálně půl roku intenzivní přípravy.

                Druhou oblastí je Zázemí. Přípravě mého zázemí na trip jsem zase nevěnoval žádnou pozornost. Moje zázemí se skládá z jedné ženy vlastní, jedné dcery vlastní rozumného věku a postoje k tripům (i když by viděla svoji roli úplně jinak). Druhé dcery taktéž vlastní ale nerozumného věku – nedosáhne na stupačky.  A pak je zázemí tvořeno stodolou pro motorku, k této stodole přísluší i chlívek s králíky, stodola pro auto – je to ta samá stodola, ale auto se správně má krčit někde v rohu a na place má trůnit mašina! Pak je tu také obytná část, nějaký dvorek, králičí kotce, děda, louka, záhony, stromy, slepice, včely, fůra dřeva, další fůra dřeva, hromada trámů a tak dále a tak dále. Prostě zázemí to mám velký. A každá ta položka si žádá obvykle nějakou část mé pozornosti. Tedy obvykle veškerou pozornost a čas, peníze, obětavý přístup, pochopení či sílu. A nedej bože pokud to spletu. Třeba pokud pochopení a laskavý přístup uplatním při řezání dřeva na zimu. Tedy musím dávat neustále pozor na Zázemí. Tedy pak už nějak nezbývá mnoho sil a energie na to vysvětlit všem, že jednoho dne se to stane. Protože se tak prostě musí stát a já na ten TRIP jedu. Měl bych a musím je s tím seznámit. Po váhání jsem zvolil strategii „Rychlá smrt“. Nic jim neřeknu.

                Poslední kapitolou je plán vhodného termínu. Aby vše klaplo, musí splňovat mnoho rozporuplných parametrů. Ty snazší a předvídatelnější jsou počasí. Při procházení kalendáře jsem zanechal zmuchlané v koši měsíce únor, listopad. Leden a jemu podobné můj kalendář ani neměl. Z ostatních jsem pak volil mezi srpnem – kdy je horku i v mrazáku a červenec, kdy je tam také hic, ale ještě si to tak člověk nepřipouští.

Den T (jako Trip) nastal.

A tady je popis toho nádherného TRIPU:

pondělí 11.7.2016

                první cesta v sezóně, tam se vstávajícím sluncem

                zpátky s migrénou, ibuprofenem a zúženým viděním

úterý     12.7.2016

                tam v lehkém dešti, který po pár km přestal a na kanálech to trošku klouzalo

zpátky s hustém dešti, nepromoky fungovaly, louže cákali, a rukavice byly durch, ale je léto a tak se to dá

středa   13.6.2016

                tam v pohodě ve slabém sportovním dešti

                zpátky přes benzinku pro oběd (čokotyčinka)

čtvrtek 14.7.2016

                tam v klidu , neprší, a na louce se válela čarovná mlha

                zpátky s hlavou plnou myšlenek, naštěstí mi v polovině cesty opustily

pátek    15.7.2016

                tam se smutkem, že je pátek a trip je u konce

                zpátky s tím, že to zase jednou začne

Celkem najeto 10x27 km= 270km

*

Pro odstranění pochybností (pokud by toto četl právník, advokát či soudce): jezdil jsem jeden týden do práce a zpět.