dyngos

Zveřejněno: 17.08.2018 13:08,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 2109x,Komentářů: 4x,Hodnocení: 4.80 od 5 uživatelů

Letos jsme navštívili další balkánskou zemičku.....

Loni,po návratu z Rumunska,padlo rozhodnutí,že první letní dny roku 2018 budou ve znamení poznávání další balkánské země a to Bosny a Hercegoviny. Po prvotním nadšení a zápalu kumpánů pro tuto destinaci,jsme 2.července letošního roku odjížděli z Velešína,přes Dolní Dvořiště,motorky tři L Nicméně jsem byl pár dní před odjezdem rozhodnut,že pojedu s manželkou Zuzkou klidně sám,ale Jarda s Míšou mě v tom nenechali J Takže toho rána Varan,Supertenére a Géeso vyrazilo směrem na Karlovac,kde jsme plánovali strávit první noc,tohoto několika denního poznávacího zájezdu.Po předchozí poradě jsme se rozhodli na hranice Chorvatska s Bosnou dostat co nejrychleji a proto jsme zvolili osvědčenou cestu po dálnicích na Linz,Graz,Maribor,Zagreb a Karlovac,kde jsme zastavili na prohlídku muzea a památníku poslední války.Nachází se zde bývalá kasárna,několik tanků,podomácku vyrobených obrněných vozidel,trosky sestřeleného MIGu a letecká munice.Vše je to na několika tabulích zdokumentované dobovými fotkami a popisky.Do kempu Korana u stejnojmenné říčky,kousek pod Karlovacem,jsme se dostali bez potíží těsně po šesté hodině večerní a po vypití welcome drinku,zaplacení 35 euro za stan,tři motorky a čtyři lidi,jsme usedli ke stolu a začali degustovat místní alkoholické nápoje….

Druhý den ráno jsme po lehké snídani a zabalení se zpět na stroje,vyrazili směr Bihač. Hraniční přechod je velký,tudíž jsme opravdu jen za pár minut,po nezbytné kontrole pasů,vjeli na území Bosny a Hercegoviny.Naším dalším cílem byly vodopády Štrbački buk v Národním parku UNA,asi třicet kilometrů jižně pod Bihačem,směrem na Kulen Vakuf.Počasí bylo nádherné a celá scenérie vodopádů lákala k jedinému,ale koupání je zde zakázáno L Nicméně,na zpáteční cestě od vodopádů na koupačku došlo.Kousek od nich je totiž v jedné zátočině příjemná pláž s posezením a dokonce skokanským prknem J Voda krásně čistá a ledová,což v tom horku přišlo docela vhod.Po dostatečném ochlazení našich zpocených těl jsme nasedli na stroje a vyrazili zpátky směrem na Bihač,Bosanskou Krupu,Otoku a Prijedor,kde jsme měli v plánu strávit další noc.Bylo stále krásně,tak jsme se rozhodli sebou někde „fláknout“ na louce a strávit první noc pod širákem.Nakonec jsme našli přístřeší na tribuně místního hřiště.Z Prijedoru směrem na Dolní Ljubji.U cedule obce Hambarine vlevo a měli jsme spaní s elektřinou i tekoucí vodou z potrubí na zavlažování hřiště.Co víc si přát J

Ráno po probuzení nás přivítal zesilující vítr a bouřka blížící se z jihu…Rychle jsme všechno zabalili na motorky a šli se schovat v očekávání konce světa.Větší bouřku jsem už pár let nezažil,blesky lítaly ze všech stran,vody spousty,ale naštěstí bylo po hodině bouření po všem a my mohli vyrazit přes Ljubiji,kde jsme se byli podívat na bývalou základnu AČR v misi IFOR a SFOR (strávil jsem tu v devadesátých letech čtrnáct měsíců života) směrem na Banja Luku.Ne všechny cesty co jsou na mapě a v navigaci jako zpevněné,zpevněné v současné době jsou.Probíhá zde spousta rekonstrukcí a my se jednou takovou museli po dnešní ranní bouřce probrodit a proklouzat.Zvládli jsme to bez jediného složení motorky a po pár desítkách minut se opět vrátili na krásný,nový asfalt.Pak už jen následovala cesta přes Jajce,Bugojno,Jablanicu do Mostaru.Silnice vede nádherným průsmykem kolem řeky Vrbas,tunely skrz skály,vysokých štítů skal,až do města s úžasnou historií a památkami.Zde jsme se rozhodli v penzionu Mozart zůstat dvě noci.Jelikož už jsem tam před pár lety byl ubytován,domluvili jsme se s majitelem na 35 euro za noc a dvoulůžkoví pokoj s mramorovou koupelnou a klimatizací,sotva deset minut chůze od Starého mostu.Po nutné sprše a zušlechtění našich těl,jsme jen tak na lehko vyrazili na prohlídku nočního města.Restaurací je na promenádě k mostu nespočet.Dali jsme si pár piv a v nočních hodinách se dostali do postelí…

Další den jsme měli v plánu návštěvu klášterů v Medžugorie a Blagaji,koupačku u Kravických vodopádů a tím tak příjemnou projížďku bez kufrů a bagáže kolem Mostaru.Počasí nám opět vyšlo a my se už při prohlídce kláštera v Medžugorie koupali ve vlastním potu.Nicméně,kolem oběda jsme dorazili do osvěžujícího údolíčka vodopádů Kravica a tři hodiny se koupali a prolézali mezi padající vodou ze skal.Teplá a čistá voda,jen ten počet návštěvníků by mohl být menší,ale za návštěvu tato destinace určitě stojí i za těch 10 euro na osobu.Po strmém výstupu od vodopádů na parkoviště a osedlání našich sluncem rozžhavených strojů,jsme vyrazili zpět směrem na Mostar.Kousek od mostarského letiště se nachází vesnička Blagaj a v ní dervišský klášter Tekija.Nádherný komplex částečně zapuštěný ve skále s říčkou,která z ní vytéká.Okolo jsou vysázeny aleje fíků a granátových jablek,propleteny vinnou révou.Za těch dvě a půl euro to určitě stojí J Po návratu na penzion jsme ze sebe smyli prach a pot z druhé půle dnešní vyjížďky a vyrazili na večeři a trochu toho místního tekutého chleba.Cestou zpět na penzion jsme se pomaličku loučili s tímto nádherným městem,ale už v té chvíli jsem věděl,že se tam určitě ještě vrátím a minimálně jeden celý den mu věnuji a projdu si ho křížem krážem.Je tam ještě spousty míst,které jsem si neprohlédl a nenavštívil…..

V noci nám zapršelo,ale ráno v devět hodin,když jsme nakládali materiál na motorky,tak už zase „smažilo“ sluníčko.Dnešní plán cesty nebyl nijak komplikovaný,dostat se z Mostaru přes Gacko do města Bileča,kde je směrem na Dubrovnik obrovské vápencové jezero a v jedné jeho zátoce restaurace s terasou a pod ní plovoucí bar,Apollon.Tam byl cíl naší další cesty a chtěli jsme se věnovat pouze koupání,opalování a konzumaci místních lahůdek,samozřejmě s následným přenocováním na terase restaurace s čímž majitel neměl sebemenší problém J Cíle jsme dosáhli po třech hodinách jízdy,přes hřeben hor nad Mostarem a následným sjezdem k jezeru.Počasí nám i nadále přálo a my se připravovaly na osvěžující odpoledne u vody.Bohužel,Míša nás z ničeho nic musela z pracovních důvodů opustit,takže se slunné odpoledne neslo i v duchu loučení (v neděli už byla v pořádku doma a v pondělí vše zdárně vyřešila).Nicméně,odpoledne i večer jsme si se Zuzkou a Jardou užili u karet,stejně tak potom i televizní zápas Belgie na mistrovství světa a těsně po půlnoci zalezli do spacáků…..

Následující den ráno,jsme při snídani zasedli s Jardou k mapě a spekulovali nad eventuelním „ofíkem“z Gacka směrem na Konjic.Nakonec jsme se rozhodli v obci Čermno stočit naše stroje na sever a kolem Národního parku Sutjeska pokračovat dál po hřebenech na Kalinovnik s tím,že pokud už budeme mít „makadmu“ dost,tak se kousek za touto obcí vrátíme na hlavní cestu do Sarajeva.A dost jsme toho měli JTrasa to byla z počátku překrásná,samá zatáčka,upravená šotolina,ta panorámata,ale poté co jsme minuli Sutjesku,tak začal boj o přežití.Tedy alespoň pro mého těžkého Varana,mě s manželkou za zády a horšící se cestou…..Jarda se na svém lehoučkém Supetenére 750  pod kuklou jen usmíval,aspoň mě to tak přišlo,když jsme konečně po vysilující jízdě dorazili v Kalinovniku na čerpací stanici L JBylo by to vyprávění na pár stránek,ale abych to zkrátil,tak ta panorámata a úchvatné pohledy na samostatně stojící horská obydlí s pastvinami,byli vykoupeny jedním „položením“ Varana na rám a kufr,při sjezdu z hřebenů Sutjesky skoro v nulové rychlosti a nekonečné jízdě po cestě,ne zdaleka připomínající koryto říčky.Teď,když si na to zpětně vzpomenu,tak jsem rád že jsme tudy jeli,ale jak říkám,ten den toho bylo dost a všichni jsme byli nakonec rádi,že jsme na začátku Sarajeva u letiště,objevili penzion Arizona.V pravou chvíli,protože chvilku po tom co jsme si vynosili kufry na pokoj,tak začalo foukat a pršet.Ubytování ucházející a i cena 47 euro za třílůžkoví pokoj se snídaní byla akceptovatelná.Sprcha,převléknout a ten večer už jen relax u vínka a pár panáků místní pálenky,hodně připomínající „jégra“.Jelikož celou noc pršelo,tak se ochladilo,pročistil vzduch a my spali až do budíčku…..

Ráno už zase vylézalo slunce,sem tam se v dálce ještě objevil nějaký mrak,ale vypadalo to na další teplý den na motorkách.Po vydatné snídani jsme ještě hned vedle penzionu dotankovali a vyrazili směrem na Mostar,kde jsme si v městečku Konjic měli v plánu prohlédnout Titův bunkr.Na ulici Maršála Tita jsme našli infocentrum,kde se po zaregistrování a zaplacení 10 euro na osobu můžete do tohoto objektu podívat a věřte,stojí to za to!Je to prohlídka cca na 50 minut v příjemném,chladném prostředí,takže i v motorkářském oblečení schůdné a focení s natáčením povolené.Neuvěřitelné,co si Tito vymyslel a nechal postavit….Po prohlídce bunkru jsme nasedli na stroje a vyrazili zpět směr Sarajevo,do obce Visoko,na vyhlášené bosenské pyramidy.Jako první a vlastně i jako poslední jsme si zvolili Pyramidu slunce,která se pyramidě opravdu i podobá,je určitě starší,větší a těžší než pyramidy v Egyptě,ale když se dostanete až na ni,neuvidíte nic než křoví a stromy,občas odkrytou zeminu až na skálu a to vše zdokumentované na lehce zdevastovaných cedulích,které se nacházejí po celé stezce prohlídky.Pro mě z celého výletu po Bosně největší zklamání a proto už jsme ani další pyramidy nehledali a vyrazili dál směrem na Jajce.Lehce se pomaličku zhoršovalo počasí a proto jsme se začali rozhlížet po místě na přenocování.Nevypadalo to sice na déšť,ale ochladilo se.Asi 30km před Jajcemi, za obcí Torlakovac vlevo,stojí u říčky opuštěný hotel na prodej,který má na odvrácené straně od silnice zastřešenou betonovou terasu a toto místo jsme si zvolili jako naše další noční útočiště.Vody na umytí a parkování pro motorky bylo dostatek,takže docela luxusní nocování….

Jak jsme předpokládali,tak v noci nezapršelo,ale těsně po nasednutí na motorky a rozjetí se směrem na Jajce a potom dál na Banja Luku,nám začalo docela slušně pršet.V protisměru jsme potkali peloton cyklistů v pláštěnkách,jedoucí nějaký místní závod a než jsme se dostali před Banja Luku,tak pršet přestalo a obloha se krásně pročistila.Docela nás to potěšilo,protože jsme před sebou měli výjezd na Kozarac,kde je památník a muzeum 2.světové války.Tato hora se nachází asi 12km od Priedoru,směrem na Banja Luku.Cesta na ni je zatáčkovitá,některé vracečky občas trošku překvapí,ale když člověk nechvátá,tak je to luxusní svezení i s kuframa a „batůžkem“ za sebou.Než jsme dorazili na vrchol,tak už zase svítilo sluníčko,jako o život…Motorky jsme nechali na parkovišti a vyrazili po obrovských betonových schodech,až k památníku.Udělali jsme si tam pár fotek a jeli si prohlédnout muzeum.Po zaplacení dvou marek za osobu jsme si toto prohlédli,nafotili,prodiskutovali a sešli jsme zpátky k motorkám.Jelikož bylo těsně po obědě a počasí horké,padlo rozhodnutí zbytek odpoledne strávit pod Kozaracem v místním,skoro prázdném,aquaparku J Líp jsme udělat nemohli.Celý bazén a tobogány jsme měli skoro jen pro sebe,pivo bylo studené a voda osvěžující….Po šesté hodině jsme opět osedlali motorky a vyrazili na naše známé noční ležení,na tribunu fotbalového hřiště v Hambarine.Zastihli jsme tam místní tým při tréninku,ale ani jejich trenér neměl nic proti tomu,abychom využili jejich přístřeší k přenocování……

Po probuzení nás tentokráté oslnilo vycházející slunce,na rozdíl od minulého přenocování zde,kdy nás to skoro spláchlo z tribuny.Vypadalo to na další slunný den.Nastrojili jsme motorky,skočili do sedel a vyrazili směrem na Jasenovac,hraniční přechod do Chorvatska.Na předměstí Priedoru jsme ještě dotankovali místní „devadesát pětku“bez bio složek a přísad,dali kávu,koupili pár suvenýrů a pak už vedli naše stroje na sever,směr Chorvatsko,přes města Veliki Zdenci a Vitrovicu na přechod do Maďarska u města Barcs.Cílem naší dnešní cesty bylo městečko Keszthely u západního břehu jezera Balaton,kemp Zala.Kolem sedmnácté hodiny jsme motorky zaparkovali vedle pronajatého karavanu se stanovou předsíňkou,zabydleli se a vyrazili na večeři do místní restaurace.

V noci začalo ukrutně pršet,neustávalo to ani k ránu,takže jsme před devátou natáhli „nepromoky“,nastrojili motorky a rozjeli se směrem na Sopron,Wien,Schremz a Halámky.Pršet nám přestalo až na dálnici v Rakousku.Jelikož mám na Varanovi obuty pneumatiky Mitas 07,nebyla to na vodě žádná hitparáda,ale po pár driftech na kruháčích a jedné kluzké akceleraci při předjíždění náklaďáku,jsme po deseti dnech dorazili zase domů JJardovi,Míše a mé ženě Zuzce velký dík za příjemné chvíle na cestách,věřím že jsme spolu nejeli naposledy a teď už jen vymyslet a naplánovat,kam příští rok…….