Kminota1

Zveřejněno: 29.06.2018 06:06,Kategorie: Recenze,Zhlédnuto: 820x,Komentářů: 0x,Hodnocení: 5.00 od 1 uživatelů

jízda historických auťáků a motorek do vrchu - 9. ročník

Rataják 2018

No co vám budu povídat,

po propršené noci a asi po čtyřech hodinách spánku jsme se probudili do krásného a lehce studeného dne, do soboty třiadvacátého června. Tedy do druhého letního dne. A již nepršelo. V jedenáct začíná jízda do vrchu Rataják, v pořadí již osmá. Když nepočítám tu v roce 1904, kdy tímto kopcem projel jako jediný závodník můj praděda Lojzík s vozem o výkonu 2 koní, jak bylo vyfoceno na diplomech v minulých ročnících. A neznámým autorem vykolorováno. Takže vlastně se jede již po deváté.

Vyjíždíme se žlutými roxory, které natřel Pepík Kolářů, ano, ten stejný Pepík, který s kamarády obnovil studánku na cestě z Rataj nad Sázavou do Ježovic, a také boží muka u kozojedského statku, která kdysi nějaké chytro zbouralo a rozbilo. Ty roxory jsme napíchali do země na těch nejnebezpečnějších místech trati, propojili červenobílou páskou, na kterou jsme pověsili výstražnou lebku a upozornění na nebezpečí. Loni totiž přesně na těchto místech seděli diváci s nohama do silnici, přesně na výjezdech ze zatáček. Letos už si tam netroufli. Super, zabralo to!

Těsně po jedenácté odstartoval starosta Rataj nad Sázavou první kolo jízdy.  Během několika let se z něho stal profesionální startér, který dokáže odhadnout výkony a rychlost jednotlivých jezdců a přesně tak je pouští na trať. Bez zbytečných pauz, nebo čekání na časový interval. Jezdci jedou rychle za sebou, dokáží se i předjet a to je to, co k nám nejvíc láká diváky, kterých letos přišlo odhadem na půl tisícovky. Čtyřiapadesát jezdců bylo odstartováno za 35 minut. Obrovský dík! Celou trať hlídali ratajští hasiči ve svých výjezdových uniformách. Zadarmo. Dělali to pro obec a pro nás. A hlavně pro lidi. Za to obrovský dík, na výroční schůzi musím přijet na sudu piva.  Holky a kluci v modrém! Skláním se před vámi!!!

Čas měřili naši časoměřiči Aleš a Matěj. Skvěle, s novou časomírou. Zvládli to přes dva chytré mobily, s přenosem přímo do počítače. To mi řekli až po závodech a udělali dobře, protože bych byl zbytečně nervózní. Mobil je prostě všestranný vynález, i já jsem se s ním už naučil telefonovat. Složitější funkce této placičky nechávám chytřejším.  

Ale nervózní bych byl stejně zbytečně, protože již od prvního ročníku všichni jezdci vědí, že proti měření mohou podat protest. A také ale ví, že to je to jediné, co mohou udělat, neb protesty neřešíme.

Jízdu do vrchu jezdíme jen a jen pro zábavu a pro setkání se skvělými lidmi, kterými nepochybně veteránisti jsou. Proto jim také zveme vyzkoušené kamarády, kteří prodávají skvělá jídla, řidičům samozřejmě zdarma v rámci startovného. A bacha, téměř vše se servíruje na klasické porcelánové talíře, nebo na papírové tácky! Žádný plast! Letos kromě příborů, ty byly z plastu. Což příští rok vyřešíme. Dřevěnými. Velký dík kuchařce Věrušce za gril, manželům Jeřábkovým za jejich brambůrkové varianty a hasičům za skvělé grilované uzeniny! A samozřejmě všem mým kamarádům, kteří nám pomáhali. Třeba Kačce, která s mým vnukem Sebíkem pověšeným v šátku na krku celý den točila pivo, Otýlii, která se postarala o grafiku všech materiálů, Matějovi za změření časů a Tereze za roli cílového praporkáře. A také Lindě, která celé dopoledne mazala chleby škvarkovým sádlem z řeznictví Úžice-Kralovice a sypala je, jsa celá ubrečená, čerstvě nakrájenou cibulí.

A jak to všechno ve finále dopadlo? Každý byl první. Ovšem s trošku rozdílným počtem trestných bodů. To věděl jen on a měl to napsané na diplomu. Že byl první. Kromě toho jsme hodnotili a odměnili další, kteří něčím zvlášť zaujali. Třeba naše kamarádka Maruška, takto šéfová kostymérny v Národním, vybrala jako nejlepší kostým posádky Škody Felicia Jany a Michala Bohabojových, já jsem dlouho hledal někoho, kdo je ještě starší než já a kupodivu jsem nalezl Pepíka Horálka se svojí Jawou kývačkou, který mne předehnal o celých devět let, vybral jsem, tentokrát velmi neobjektivně jako nejkrásnější stroj ESO z divišovské továrny Jaroslava Simandla a konstruktéra Jardy Červinky, k nimž mám po svém několikaletém působení v této fabrice obrovský vztah a respekt, cenu za nejstarší stroj jízdy získal Zbyněk a jeho Motocyclette Griffon z roku 1921, a pan Franta Znamenáček se svým Aerem 662 byl vylosován jako jezdec, který příští rok na Ratajáku neplatí startovné. A fakt si to zasloužil.

Osmý ročník Ratajáku je, jak se říká o politicích, v propadlišti dějin. A všechny nadšence pro auto-moto veterány rádi uvidíme na devátém ročníku. Diváky taktéž!

No co vám budu povídat

Ota