ladyss

Zveřejněno: 29.08.2020 21:30,Kategorie: Reportáž,Zhlédnuto: 557x,Komentářů: 6x,Hodnocení: 5.00 od 2 uživatelů

Máma pětiventilů v elegantní polosukni.

Patřím k těm co jim učarovaly motorky ze sedmdesátek, osmdesátek a devadesátek. Jsou to nádherné stroje a doba, kdy s nimi výrobci přicházeli na trh, byla prostě  fantastická. Vzpomínám na ten úžas z první V4, z prvních řadových  šestiválců, z prvního pětiventilu, z prvního Exupu, z prvního Deltaboxu, z první TDM ….. dalo by se dlouho pokračovat, pořád se prostě dělo něco, co motorkářům bralo dech. Je super si tuhle dobu připomínat a jak jinak je to nejlepší, než se na nich prostě prohánět prosluněnou krajinou. Skvělá byla i rozmanitost nabídky, na horských sedlech mohl chodit člověk po parkovišti hodinu a pořád měl na co koukat. Z celé řady typů se staly vyloženě kultovní záležitosti, spousta typů je dnes ale už i zapomenuta, spousta typů byla i zastíněna jinými stroji a tak se na ně neprávem zapomíná. Já jsem takhle ze vzpomínek vytěsnil FZ750.  Při návštěvě muzea v rakouském Vorchdorfu jsem zůstal s otevřenou pusou stát před první FZ750, která tu zaujímá čestné místo. 

Páni, jak jsem na tohle mohl zapomenout? Vždyť tohle je první pětiventil, ale ano, tohle je opravdu „máma všech pětiventilů“.  Nejen, že je to pořádný kus technického kumštu, ale je to i krok správným směrem jak motoru usnadnit nádech, genofond FZ750 v podobě pětiventilu se přece objevuje v tolika typech, dokonce i v legendární OW01.  Vůbec nechápu jak jsem mohl na tuhle motorku zapomenout, když mi její plakát visel v dílně nad ponkem tolik let, v době kdy jsem přizvedával výfuky na své „třiapůli“, aby vypadala aspoň trochu více sportovně. V té době, byla tahle FZ pro většinu z nás jen nedosažitelným snem. Usadila se mi v hlavě a už cestou domů jsem se rozhodl, že tuhle motorku v těchhle barvách prostě musím sehnat.  

V inzercích není o FZ750 nouze, vyrobilo a prodalo se jich opravdu hodně, tahle motorka je prostě skvělá.V době kdy přišla na trh, byla skutečně peckou a v lehkých modifikacích se udržela v nabídce Yamahy celou řadu let a to i přesto, že měla velmi silného rivala v podobě GSXR 750. GSXR byla bezpochyby sportovnější motorka, ale FZ-ta byla prostě na běžné ježdění lepší. Díky dostatku výkonu, tuhému rámu a relativně pohodlnému posazu byla skvělá nejen na projížďku po okruhu s bušícím srdcem, ale i na delší cesty za krásami světa.

Většina nabízených motorek je ale od roku výroby 1987 výše. První generace 1FN z roku 1985 v této barevné kombinaci se vyráběla jen rok a tak se musí prostě trpělivě hledat.

       To je ale to co já zrovna moc neumím, takže jsem se po nějakém čase neúspěšného hledání rozhodl pro koupi nějaké neoriginální 1FN kterou vrátím do původního stavu. Je to sice ta bolestnější a výrazně dražší cesta, ale protože práce na motorkách je moje velké hobby, byl to pro mě zároveň příslib spousty dnů v dílně při něčem co mám opravdu rád.

       Vzhledem k předpokládané investici jsem musel sehnat motorku za co nejrozumnější cenu, pokud možno v zachovalém stavu ale hlavně správný model a rok výroby- tedy 1985 a 1FN. V poměrně krátkém čase jsem měl jednu FZ odpovídající zadání s výrobním číslem lehce přes 700 v dílně. Nebyla sice úplně v originálním stavu, ale vzhledem k tomu, že o díly za rozumné ceny není nouze, nedělalo mi to žádné velké starosti.  

Jak už to tak na světě chodí, zrovna ve chvíli kdy jsem FZ rozebral na kosti a začal s renovací, objevila se v inzerci  FZ-ta v originálním stavu přesně taková jakou jsem hledal. Já nevím kdo tyhle věci řídí, ale určitě by se to mělo už řešit (-: .  Byla sice až na  hranicích s Francií, ale její stav a originálnost mně přesvědčily tuhle cestu podniknout i přesto, že motorka nebyla v provozu a bylo mi jasné jak moc mohou fotky lhát. Rozhodnutí mi dost usnadnil fakt, že ji současný majitel vlastnil skoro 30 let, což mi připadalo jako dobré znamení. Netrvalo dlouho a zapřahoval jsem tedy vozík podruhé a vyrazil. Cestou tam se mi honily hlavou myšlenky s lehkými obavami a očekávání toho, co na mně v cíli cesty čeká.

       Na místě se mi velice rychle ulevilo, protože motorka byla už na první pohled v opravdu pěkném stavu, měla jen běžné stopy používání, nikde ale žádné známky po pádu, za což by si myslím předchozí majitelé po 35 letech provozu a najetých více než 50000km zasloužili pochvalu. 

Motorka stála delší dobu a neměla vyměněný olej, takže jsem ji kupoval neběžící, trochu risk, ale z povídání s majitelem a záznamů z kontrol TÜV za posledních 12let jsem měl opravdu dobrý pocit a tak jsem tohle riziko podstoupil. Bylo vidět jak si majitel po celé ty roky motorky hleděl. Přesto, že na motorce byly jiné blikny, přinesl z garáže původní s vlastními popisky VL, HL …. aby věděl kam kterou dát až je bude dávat zpět (-: , také přinesl původní boční plasty a originální nářadí, největší radost mi ale udělal, když přinesl původní výfuky. Když jsem se přesvědčil, že jsou opravdu bez poškození, byl jsem v sedmém nebi. Bylo mi jasné, že se mi bude těžko jednat o ceně, což se i potvrdilo a sleva byla jen symbolická, bylo mi to ale jedno, ta motorka byla taková pro jakou jsem tam jel a to bylo to nejdůležitější, koupě proběhla v přátelském duchu mezi chlápky se stejnou vášní bez pachuti handrkování o cenu a to má přece také svoji cenu.

     Chlápek vypadal fit, tak mi to nedalo nezeptat se, proč motorku prodává. Byl jsem zvědav na co přesedá člověk co si užíval tolik let FZ-tu. Odpověděl mi, že motorku už ne, že má teď jinou radost a ukázal na otevřenou garáž kde stál černý Golf. Ze slušnosti jsem mu ho pochválil, ačkoli mi hlavou běžel mix myšlenek plný soucitu, lítosti a pohrdání, ale co, proti gustu….

      Motorku jsem bleskově naložil, aby si to ještě nerozmyslel.  Pomáhal mi a během nakládání FZ-tu několikrát pohladil se slovy „my baby“, což jsem považoval jen za prodejní divadélko. Po naložení jsme mohli vyrazit na inspektorát a motorku odhlásit. Musel jsem s ním pár kilometrů v Golfu, což jsem považoval jen za přemísťovací nutnost, ale když po rozjezdu sešlápl plyn na podlahu a my vyletěli jak raketa za úžasného zvukového doprovodu motoru a bleskového řazení, musel jsem se mu v duchu omluvit. Když jsem viděl jeho spokojený úsměv a gesto, ze kterého bylo patrné jak moc ho to baví, musel jsem uznat, že i tohle má něco do sebe.

      Odhlášení motorky bylo pro mě nečekaně příjemným zážitkem, jak příjemnou atmosférou, tak rychlostí provedení, takže jsme co nevidět zase mazali k teď již „mé“ FZ-tě. Opět akcelerační zkouška, spokojené úsměvy, pochvalné mručení a pak už jen loučení při kterém chlapík opět pohladil FZ-tu se slovy „my baby“ a když se otočil leskly se mu v očích slzy. Bylo vidět, že mu není příjemný, že to vidím, tak jsme se rychle rozloučili a já se zmoh jen na „neboj u mě bude v dobrých rukou“.   

    Cesta zpátky už tak neutíkala, tak jsem si ji krátil představami  co všechno musím na FZ-tě udělat, těšil se na to jak poběží, jak pojede, jaký bude mít zvuk laděný Devil co na ní byl a plánoval si, kam na ní všude vyrazím. 

    Těšil jsem se hodně, takže hned následující den už měla vyměněný olej, filtry, svíčky a vyčištěnou karburaci. Díky palivové pumpě, kterou FZ-ta má, netrvalo dlouho a motor naskočil a já se rozplýval blahem nad tím , jak si holka přede. Nedokázal jsem odolat krátké projížďce, ale bylo mi jasné, že jí musím pořádně zrevidovat než se pořádně svezu. To podstatné už ale vím: běží tiše a zatahuje, řadí a žádný nevypadává (-: .

Také jsem hned vyměnil boční kapoty a blikny za původní, co jsem s motorkou přivezl, ano, teď už je to skoro ona, takovou jsem ji chtěl.

Jako další na seznamu jsou kapaliny v brzdách a ve spojce a po předchozích zkušenostech se staršími stroji raději kompletně rozebírám všechny tři brzdiče. Dostat pístky ven byl skutečně boj, ale úleva je, že jsou všechny zdravé, jejich výměna není nijak levná záležitost, takže jo, o starost míň. Teprve po důkladném vyčištění drážek pod gumičkami od všech usazenin co se tu tvořily přes třicet let, začnou pístky konečně chodit zvolna tak jak mají, tuhle činnost považuji u motorek starších 30-ti let už za nutnost, která je pro správnou funkci brzd opravdu klíčová. 

Měním i chladící kapalinu, která už opravdu nevypadá tak, jak by chladící kapalina vypadat měla. Řada je na kolech, pneumatiky jsou sice téměř bez opotřebení, ale protože se na motorce poslední roky skoro nejezdilo, čekám, že je budu muset kvůli stáří přesto měnit, to se ale naštěstí nepotvrzuje, takže měním jen ložiska a gufera. Před opětovným nazutím a vyvážením kola ještě nalakuji. Chci zasahovat co nejméně do vzhledu motorky, když se jí předchozím majitelům podařilo uchovat v tak pěkném stavu, kola jsou ale od zouvání a závaží už tak zubožená , že si o to prostě říkají.

     Nový lak dostanou ještě od kamínků otřískané kluzáky přední vidlice, zoxidované držáky stupaček a horní brýle ometené od klíčů. 

V přední vidlici měním gufera a olej, ten původní olej co z vidlice vyteče je opravdu nechutný.  Ložiska v krku řízení už mají dobré časy také za sebou, takže měním i ty.

    Zadní tlumič nedokážu posoudit, vypadá to, že z něj nikde olej neutíká, na místě se zdá, že zpětný pohyb tlumen je, ale jak je to doopravdy se uvidí za jízdy. Kontroluji tedy jen uložení kyvky a přepákování zadního tlumiče. Poslední je na řadě řetěz, který mi dá hodně práce, vypadá spíš jako černé lano, než se zbavím silné vrstvy maziva stojí mně to hodně sádla. Ano, určitě je dobré řetěz mazat, ale opravdu stačí jen styčné plochy článků, tady je německá preciznost spíše na škodu (-:.

Ták a je to tu, konečně mně čeká první pořádné svezení, FZ-tu jsem zatím neměl možnost řídit, takže  jsem hodně zvědav, zda to bude radost, či zklamání. Chvíli si zvykám na řazení, trochu jsem ustrnul při posledních projížďkách na XJ900N kde „dořadim na pětku a pak už jen točím heftem“ , takže se musím v hlavě přešaltovat na „sakra podřaď, musí se točit“ a pak už začne ta pravá zábava (-:  Vracím se domů po 150km jízdy probíhající stylem „kam se dá jet ještě dál, domů ještě ne“ , takže dobrý. Jízda mně baví, posaz je při mých skoro 190cm pohodlný a tak akorát, ani „záleh“ ani „za pecí“ , přitom ale v případě potřeby je zalehnutí příjemné a velmi přirozené. Z mého pohledu má FZ-ta výkonu dostatek. Zrychlení mi v kombinaci se zvukovým projevem osazeného Devilu vykouzlí vždy úsměv na tváři a z cedulí konec obce se tak díky této kombinaci stávají startovací semafory. Je to návykové a nechce se domů. Po 130km jsem musel dát sice krátkou pauzu, protože sedlo není moc pohodlné, bude to ale asi i tím, že molitan je stářím dost unavený. Myslím že pomůže jeho výměna.

   Celkové resume je za mně velmi pozitivní, je to babka, to ano, ale se svými 100 koňmi dokáže zatahat za ruce, až srdce popoběhne, do zatáčky se vrhá s radostí a není třeba jí do ničeho nutit, jí to prostě evidentně baví a přesto, že šířka jejích pneumatik vzbuzuje dnes spíše úsměv,  dají se na ní užít velmi příjemné chvíle na které se dobře vzpomíná. Takže ano , myslím , že tahle motorka i po 35 letech od svého vzniku dokáže chlapa pobavit a to i přesto že nemá 170koní, serva na tlumičích a přepínání map zapalování. Nevěříte? Zkuste, třeba mi dáte zapravdu (-: .