Fabián zazářil ve Francii, Bou tamtéž poražen, tápající FIM

Tak se nám, byť se zpožděním, rozjelo trialové mistrovství světa. A chce to mít rychle za sebou – během pěti týdnů se odjede všech osm soutěží. Zatím se odjely čtyři, tedy polovina šampionátu, a nám udělal velkou radost jediný český zástupce v MS teenager David Fabián, který hned na úvod ve Francii šokoval druhým místem ve třídě 125 a po čtyřech soutěžích si drží průběžné třetí místo. V neděli ve Francii skončil Toni Bou v elitní kategorii TrialGP až třetí, což lze označit jako událost sezony. O týden později ve Španělsku už bylo ale zase vše ve starých kolejích.

David Fabián (CZE)

Šest kategorií, z toho čtyři o světový titul

Trialové mistrovství světa se kdysi jezdilo v jediné kategorii. Jak se ale ztěžovaly překážky, které musejí jezdci překonávat, stále méně jezdců bylo schopno úseky absolvovat, a tak se objevily další kategorie, kterých je dnes v MS šest a každá kategorie má v kontrolovaných úsecích (sekcích) určenou jinou trať. Na stupních vítězů se tak vystřídá 18 závodníků a pořadatel musí mít plný stůl pohárů, aby všechny uspokojil. Drobení kategorií se rozmohlo i do národních šampionátů a třeba ve Francii jich mají tolik, že v některých figuruje i jen jediný jezdec. To se to pak vyhrává…

Šest kategorií si ve Francii rozdělilo 73 přihlášených jezdců a jezdkyň takto: elitní TrialGP 12 jezdců, nejpočetnější Trial2 25 jezdců, Trial125 (kde startuje Fabián) 18 mladíků, TrialGP Women pět amazonek, Trial2 Women osm děvčat a konečně pětice odvážných startovala ve třídě elektrických motorek Trial-E.

Adam Raga (SPA)

Šest časových kontrol – čím více, tím lépe?

Protože se zřejmě Mezinárodní motocyklové federaci FIM nezdálo šest kategorií dostatečně život komplikujících, vymyslela si (má v tom prsty předseda trialové komise FIM a někdejší trojnásobný mistr světa Thierry Michaud?) pro soutěž hned šest časových kontrol. Abyste si udělali představu, není od věci opět menší exkurs do historie. Když se v roce 1975 začalo jezdit trialové mistrovství světa, startovalo v jediné kategorii také asi 70 až 80 jezdců a ti měli stanoven pouze celkový čas na celou soutěž, většinou sedm hodin. Jezdívala se tři kola po 15 sekcích, v prvním kole se sekce pečlivě studovaly, přemýšlelo se, někdy i konzultovalo, sledovali se slabší jezdci… prostě první kolo jezdci absolvovali za cca pět hodin. Sekce měli v hlavě perfektně načtené, takže další dvě kola už byla střelba, objeli trať za hodinku a po sedmi hodinách byli v cíli.

Novinka FIM na letošní sezonu vypadala takto: tři kola po 10 sekcích, start jezdců v minutových intervalech, časový limit na prvních 5 sekcí 60 minut, na dalších pět zase 60 minut. Pak 15minutová přestávka a opět start jezdců v minutových intervalech do druhého kola. Časový limit na prvních 5 sekcí druhého kola 55 minut, na dalších pět sekcí 50 minut. Po časové kontrole opět 15 minut pauza na svačinu a znovu start v minutových intervalech do 3. kola. Limit na prvních pět sekcí ve třetím kole 45 minut, posledních pět zase za 45 minut. Celkem na soutěž 5 a 1/4 hodiny.

Jaime Busto a Adam Raga - Adam Raga vítěz

Docela blázinec, co? To aby každý jezdec měl po ruce skutečně zdatného vlastního časoměřiče! První zkušenost s tímto novým systémem byla ve Francii taková, že drtivá většina jezdců časové limity v prvním kole nestíhala a byli by vyloučeni. Vedení soutěže tak muselo sáhnout k radikálnímu opatření: celé první kolo soutěže bylo všem jezdcům zrušeno a začínalo se od začátku – počítalo se do konečné klasifikace pouze druhé a třetí kolo, přičemž byly zrušeny časové kontroly na páté sekci a na každé kolo dostali jezdci po 120 minutách. Je třeba si navíc uvědomit fakt, že se francouzká soutěž jela v mimořádné nadmořské výšce nad 2000 m.n.m. Pro nedělní soutěž byly zrušeny časové kontroly po páté sekci, celkový čas na soutěž i limity na jednotlivá kola zůstaly, včetně opětovných startů v minutových intervalech do druhého a třetího kola, stejné podmínky pak zůstaly i pro dvě soutěže ve Španělsku o týden později.

Toni Bou poražen, přesto míří k titulu

A teď se konečně můžeme věnovat sportovním výsledkům. Favoritem na titul je stejně jako v posledním tuctu let Toni Bou. Španěl. Španělé tvoří v posledních dekádách absolutní špičku v téhle disciplíně, a tak jediným, kdo by mohl zatím neochvějnou pozici Boua ohrozit, bude nejspíš zase jen Španěl. Jak jsem napsal minule, pozlobit by ho mohl snad jen Adam Raga. A tak se i stalo – 38letý veterán v neděli ve Francii po skvělém výkonu v závěru dne po třech letech vyhrál soutěž mistrovství světa (naposledy se mu to povedlo u nás v Sokolově 2017)! Zatímco v sobotu si Bou jen čtyřikrát během celé soutěže šlápnul, v neděli měl skóre v jednotlivých kolech 13-15-13. Raga, v sobotu až čtvrtý, nezačal ani v neděli dobře, 19 trestných bodů v prvním kole, ve druhém ale skóre srazil na polovic (9) a třetí zajel za pouhé tři body. Vítězství si zasloužil. Bouův tým pak v tiskové zprávě uvedl, že Toni byl hendykepován bolavými zády, což vedlo ke ztuhlému předloktí…

O týden později se jelo ve španělské Pobladuře, a Bou se už nenechal zaskočit, po oba dva dny vyhrál. Raga skončil na třetím a druhém místě a druhý je i průběžně, s desetibodovým mankem na Boua. Skvěle vstoupil do seriálu výrazně mladší Jaime Busto. Ten byl velkou nadějí už před třemi lety, kdy v Sokolově válel v barvách továrního týmu Montesy. V dalších letech u GasGase a Vertiga se trochu vytratil, letos ale našel bývalou formu, kterou přetavil ve tři druhá místa. Až v neděli doma se mu dařit přestalo, skončil šestý, přesto jasně drží třetí příčku. Možná překvapivě je na čtvrtém místě tabulky Miquel Gelabert na soukromém GasGasu startující v německém týmu Hippel. Může za to odstoupení Jeroniho Fajarda druhý den ve Španělsku i pokles formy továrního jezdce GasGasu Casalese. Poslední neděli se poprvé na bednu vyšvihl loňský mistr světa kategorie Trial2 Gabriel Marcelli, a tak až na osmé příčce průběžného pořadí mistrovství světa najdeme prvního nešpanělského jezdce – veterána Takahisu Fujinamiho, mistra světa z roku 2004, kterému bylo v lednu 40 let a jede svou 25. sezonu mistrovství světa. Následuje Francouz Bincaz a nejlepší z Britů James Dabill, kterému stále dělá asistenta Jirka Svoboda.

2x Adam Raga (SPA), Gabriel Marcelli (SPA) a Alica Robinson (GBR)

Trial2, 125, ženy…

V béčkové kategorii Trial2 míří k titulu italský veterán Matteo Grattarola díky dvěma vítězstvím a dvěma druhým místům, druhý je Francouz Alex Ferrer před Norem Hagou, ze Španělů se tady prosadil až na poslední soutěži mladší z Gelabertů Aniol, celkově šestý.

Nás nejvíc zajímá kategorie mladíků neboli Trial125 na slabších motocyklech s objemem naznačeným v názvu kategorie. David Fabián tady patří spolu s Britem Harrym Hemingwayem k nejmladším, ale vede si výborně. Hned na první soutěži obsadil skvělé druhé místo za největším favoritem Španělem Pau Martinezem. Pak se mu už tolik nedařilo, na což měla vliv i únava z náročného vysokohorského terénu: šesté, deváté a páté místo ale zatím stačí na průběžnou třetí příčku, byť mu na paty šlape právě Hemingway. Martinez se zdá nedostupný, velmi dobře si vede i Francouz Léo Guiraud. V téhle kategorii startují i jezdci, které známe z našich letošních soutěží – Miłosz Żyznowski, Rodney Bereiter nebo Yoshua Troy.

WomenGP je doménou Britky Emmy Bristow, která je stejně suverenní jako Bou v mužích. Vyhrála všechny čtyři odjeté soutěže, o pozici vicemistryně se perou Španělky Sandra Gomez a Berta Abellan. Tuhle kategorii čekají už jen dvě soutěže v Andoře tento víkend.

Tím jsme vyčerpali kategorie soutěžící o titul mistra světa. Ženy v kategorii Women2 usilují o Světový pohár a kupodivu zde není ani jedna Španělka, vede Italka Rabino před Francouzkou Monnier a Britkou Robinson, všechny letos vyhrály aspoň jednu soutěž. Zajímavostí jsou dvě dívky z Portugalska… I tato kategorie končí v Andoře.

Matteo Grattarola (ITA) a Harry Hemingway (GBR)

…a elektrikáři

Zbývá poslední, kategorie budoucnosti (?). Trial-E pro motocykly s elektrickým pohonem se dosud pokaždé stala kořistí jezdce na prototypu GasGas. Letos by tomu mohlo být jinak. Oba soutěžní dny ve Francii totiž vyhrál domácí trialista Gaël Chatagno na francouzkém stroji Electric Motion, i když vždy jen o prsa před obhájcem titulu, španělským veteránem Albertem Cabestanym. Dosud nikdy GasGas nestavěl obhájce titulu, až letos… možná to byla chyba? Každopádně se ukazuje, že motocykl Electric Motion, který má hydraulickou spojku, ale nepoužívá převodovku, je na tom technicky stejně dobře jako GasGas, který kromě hydraulické spojky používá i klasickou šestistupňovou převodovku. Na rozdíl od konkurence jsou ale motocykly Electric Motion už několik let na trhu, proto mohou při MS startovat i další soukromníci na těchto motocyklech. Gaël Chatagno startoval s motocyklem Electric Motion i na dvou soutěžích francouzkého šampionátu a třídu Senior2, což je obdoba naší kategorie A2, pokaždé v konkurenci „benzíňáků“ vyhrál. Podobně jako u nás vyhrál v Bochově hobbíky Němec Müller na stejném stroji. Já osobně bych kategorii Trial-E zrušil, ať se elektrika prosadí poctivě v konkurenci spalovacích motorů.
Elektrikáři ve Španělsku nejeli a nepojedou ani v Andoře, až na posledních dvou soutěžích v Itálii 10. a 11. října rozhodnou o vítězi poháru FIM. A to by u toho měl být i Marek Wünsch na prototypu TP Project Tomáše Průši.

2.místo Jaime Busto, 1.místo Adam Raga, 3.místo Toni Bou

Galerie nakonec

V posledních letech se mi moc nepozdávají fotografie oficiálního fotografa FIM, který zásobuje i tým Hondy. Zatímco loni měl skoro všechny fotky zkreslené rybím okem, letos dělá portréty, takže je málokdy vidět terén a často chybí i větší část motorky. Proto jako balzám na duši na mě zapůsobily fotografie francouzké amatérky Amandine Stefanacci, jejíž fotky v galerii poznáte podle vlčího máku v pravém dolním rohu. (no, možná to ani není vlčí mák…)

Tabulka: TrialGPTabulka: Trial2Tabulka: Trial125Tabulka: Trial Ženy2Tabulka: Trial ŽenyGP

Informace o redaktorovi

Petr Hájek - (Odebírat články autora)