Kejmar vs. Červený: Mistři řídítek si vyměnili motorky

Jako první se o nezvyklém zážitku rozhovořil vítěz letošní Velké ceny Kolumbie v seriálu supermotového mistrovství světa Pavel Kejmar, který jel na okapotované motorce úplně poprvé! Silniční šestikolo nejprve označil za těžkého hrocha, až později si jízdu pochvaloval. Když Marek Červený jezdil na jeho supermotu a on na Kawě, tak byli podobně rychlí, Mára ho malinko dotahoval v zatáčkách. Když si to vyměnili, tak na okruhu v Mýtě na jednom kole se všemi šikanami byl Kejmar na motárdu lepší o dvě sekundy.

„Marka znám asi dva roky, máme na spoustu věcí stejný názor, takže si s ním rozumím. Byl jsem se na něj podívat na dymokurském přirodním okruhu a řeknu vám, že to jsou blázni, jak letí 280 km/h po vesnici. To prostě nechápu. Byl jsem tam od soboty a celou neděli a byla to pro mne obrovská zkušenost vidět zase něco jiného než motokros a supermoto, což mám každý víkend. Poznal jsem pár nových lidí, hlavně přes Marka, a překvapilo mne, že i tam mne pár lidí znalo. Povídali jsme si skoro celý večer a já pořád okukoval Markovu Kawasaki a ptal se na různé věci. Mára si toho všiml a jen tak mezi řečí prý .. hele, jasně, tak já ti to půjčím v tom Mýtě. Říkám si, hmm, tak to by byl masakr! Nikdy v životě jsem na kapotě nejel a to je mi 25 let!“

A tak padla domluva, že dají v Mýtě pár kol. Marek na Pavlově speciálu Husqvarna a Kejmar na jeho šestce.V Mýtě bylo super počasí. Pavel poladil s Jardou Novákem terén před víkendem Supermoto MMČR a po 15. hodině byly volné jízdy. Kejmar si zatrénoval na své motorce, Mára taky na své. Pak si dali sváču a šlo se na to. „Když jsem si na ni poprvé sedl, bylo to jako kdybych seděl oproti mé Husqvarně SM na nějakém těžkém hrochovi...všechno bylo jinak! Hlavně nechápu ty řidítka, když jsem celý život zvyklý na rovné. Mára ma malou nohu, takže s mýma botama jsem se tam nevešel. Takže jsem si vzal své pevnější tenisky Nike. Z helmy jsem si kšilt ani nesundal, jelikož okruh je menší, takže schovávat se nebylo moc potřeba. Mára si vzal moje SM a jeli sme. Ještě pro mě byl šok, když Mára na mě už po 10 metrech řval: „Héééj, řadí se dolů.“ Samozřejmě to pro mě byl nezvyk. Vjedu na rovinu a dám plyn...nástup pro mě byl ok, nic zvláštního oproti mé závodní SM. Ale když se jednička vytáčela k omezovači, tak to pro mě byl orgasmus. Dal jsem dvojku, plyn a brzdy s driftem po cílovce. To byl takový luxus! Neuvěřitelný! Zatáčky jsou se silničním strojem samozřejmě horší a pomalejší než se SM. Když Mára jezdil na mé SM a ja na Kawě, tak jsme byli podobně rychlí a on mne malinko dotahoval v zatáčkách. Když jsme si to vyměnili, tak na okruhu v Mýtě na jednom kole se všemi šikanami jsem byl na motárdu lepší o dvě sekundy. Myslím si, že si Marek užíval jízdu na mé motorce. Řikal mi, že dříve jezdil SM, ale to já ještě jezdil jen motokros. Když to shrnu, byla to pro mne zkušenost k nezaplacení a strašně díky moc Marku Červenému za skvělé odpoledne! Bylo vidět, že jestli máte jako já cca 70 koní a Marek cca 140, tak to je hlavně o vás a o motorce, jak je postavená. A ne jen pořád o koních, jak si většina myslí. Samozřejmě, kdybychom jeli třeba v Mostě nebo na nějakém okruhu tak motard s polovinou koní by nestíhal. Ale třeba by bylo zajímavé, kdyby mě nechali jet nějaký menší přírodák s šestistovkama...třeba se někdy dočkám.“

A jak zdařilé setkání ve Vysokém Mýtě ohodnotil Marek Červený? "Na poslední závod českého road racingu do Dymokur se přijel mrknout kamarád Pavel Kejmar. Měl jsem z toho radost, protože jsem byl zvědavý, co řekne na „naše“ závodění. Motardy a motokros zná moc dobře, ale tohle je něco jiného. Večer po odjetých kvalifikacích jsme u mého motocyklu probírali různé věci mezi nebem a zemí a poté přišla Pavlova otázka, jak se na tom asi jezdí? Na nic jsem nečekal a řekl jsem, že není problém, aby se na tom někdy někde svezl. Zanedlouho po Dymokurech se naskytla možnost ježdění na dráze ve Vysokém Mýtě v rámci motoškoly kluků ze Silničních motorek. Jeden telefon a vše domluveno. Pavel na mé silnici a já na jeho motardu. Oba jsme se na to těšili jak malí kluci. Kejmi poprvé v životě na kapotovaném motocyklu a já po dlouhé době na motardu. Skočili jsme na stroje a začalo kroužení. Pro mě to nebyla zase taková neznámá, ale pro kolegu „motárdystu“ ano. Byl jsem zvědavý, jak se s tím popasuje. Velice mne překvapilo, jak mu to šlo a dával si to opravdu statečně. Musím bez nadsázky říct, že to bylo opravdu dobré! Za sebe musím říct, že jsem si strašně rád zalítal na špičkovém Kejmiho motocyklu, který fungoval opravdu skvěle a je úplně někde jinde než motárdy, na kterých jsem jezdíval kdysi dávno. Doufám, že si to zase někdy zopakujeme."  

Informace o redaktorovi

Petr Šour - (Odebírat články autora)