Technik z WSBK: Naše a sériové motorky mají společnou jedinou věc – design

Je to skoro dvacet let, kdy jsem si domů, do jihomoravské vesničky Jamné, přivezl první fotofilm s vlastními fotkami z brněnské Grand Prix a přál si k Vánocům diktafon. O pár set metrů dál se tou dobou Michal dost možná vrtal ve svém fechtlovi. Teď jsme se potkali v paddocku, abychom si o životě v kolotoči WSBK popovídali.

Michale, jak ses dostal k motocyklovým závodům?
Michal Kněžínek: „Velkou roli hrála náhoda. Měl jsem to štěstí, že se můj otec znal s tátou Ondry Ježka, a právě ten mě vytáhl. Už během školy si mě bral na brigády do jejich autoservisu a potom mi nabídl, abych pomáhal i v Ondrově motocyklovém týmu.“

Jak dlouho se v tomto oborou tedy pohybuješ?
Michal Kněžínek: „Začínal jsem už v patnácti, takže teď to dělám nějakých třináct čtrnáct roků, z toho posledních pět let se tím živím.“

Co přesně máš v TripleM Honda na starosti?
Michal Kněžínek: „Starám se o data recording a celkové nastavení elektroniky.“

Předpokládám, že to už je oproti mechanikovi trochu vyšší dívčí.
Michal Kněžínek: „Koresponduje to s podvozkem, takže musíme úzce spolupracovat s technikem, který jej má na starosti. Jak říkáš, je to už vyšší úroveň, obzvlášť v Superbicích. Do loňska jsem byl u Superstocků a tam si člověk hrál s čísly, kdežto tady je to úplně jiný svět – těžký vývoj.“

Tím mi nahráváš na další otázku. Jak se liší práce v jednotlivých kategoriích?
Michal Kněžínek: „Supersporty znám jen z pozice mechanika, takže to porovnat nemůžu. Ale rozdíl mezi Superstocky a Superbiky je obrovský. Jak jsem říkal, v Superstocích si člověk jen hrál s nějakými čísly, u Superbiku je nastavení jeden velký oblak a dokud do něj člověk nevstoupí a neuvidí, co všechno v něm jde dělat, tak to nedokáže ani pochopit.“

Studoval jsi i nějakou školu, která s tvým zaměstnáním souvisí?
Michal Kněžínek: „Vystudoval jsem informatiku, což se mi teď docela hodí, protože ta motorka je jeden velký počítač. Vlastně dávám dohromady znalosti a zkušenosti, které jsem za ty roky nasbíral v pozici mechanika a zároveň nějaké znalosti ze školy. Nejdůležitější je ale samozřejmě praxe, protože to, co děláme tady, tě ve škole nenaučí. Ale nějaké věci, které jsem se ve škole naučil, mi tady přijdou také vhod.“

Takže základem jsou různá školení?
Michal Kněžínek: „Je to tak. Na začátku roku jsme jich měli celou řadu. Navíc se teď svým způsobem učím i doma. Sedím nad těmi daty a zkoumám, co a jak.“

Jak vypadá tvůj závodní víkend?
Michal Kněžínek: „Začátkem týdne se vydáváme na cestu, ve středu ráno stavíme box a připravujeme zázemí, ve čtvrtek se připravují motorky a nastavení, od pátku do neděle už se jen ladí, aby byla motorka co nejrychlejší.“

Říkáš „jen ladí motorka“, ale co tak pozoruji, tak je to práce od rána do večera, někdy i do noci.
Michal Kněžínek: „Asi tak. Délka pracovní doby se těžko popisuje, protože se odvíjí od toho, jak se daří motorku naladit. Ale i v případě, že jde práce od ruky, tak je to vlastně na celý den. Obzvlášť teď ve WSBK. V Superstocích jsem měl občas hotovo i před večeří. To se mi letos ještě ani jednou nestalo. Obvykle končíme mezi desátou jedenáctou. V sobotu, kdy trénink začíná docela brzo ráno, jsme kolem sedmé už zase na snídani. V neděli kolem té sedmé vstáváme.“

Odhadneš, kolik toho ročně odřídíš za volantem vašeho týmového kamionu?
Michal Kněžínek: „Myslím, že to loni bylo něco málo přes třicet tisíc kilometrů a letos čekám, že to bude ke čtyřiceti, protože probíhaly i nějaké testy navíc.“

Baví tě to cestování i po těch letech, nebo je to už spíš rutina?
Michal Kněžínek: „Popravdě, s těmi Superbiky už si to člověk moc neužívá. Je to opravdu práce od rána do pozdního večera, takže na nějaké poznávání okolí nezbývá čas, a když jedeš domů, tak už na poznávání turistických zajímavostí na trase nezbývá energie. Dřív i to cestování mělo svoje kouzlo, ale teď už je to opravdu jen přesun z místa na místo, pět dní na okruhu a pak zase zpátky.“

Můžeš prozradit, co má motorka z WSBK společného se sériově vyráběnou?
Michal Kněžínek: „No, to ani nevím, jestli to můžu říct.“

Já myslím, že můžeš. Předpisy jsou veřejně dostupné na internetu, akorát že jsou to desítky stránek technických informací, takže málokterý fanoušek to asi bude pročítat.
Michal Kněžínek: „Tak dobře. Superbike nemá se sériově vyráběnou motorkou společného skoro nic. Snad jen design. Vychází se ze standardních dílů, ale každý ten díl se upravuje. Opravdu na té motorce prakticky nenajdeš jediný díl, který by byl totožný se sériovkou. Je upravený rám, kyvná vidlice, z motoru zbyl jen obal, vnitřek je úplně jiný. Zato Superstocky, které jsem dělal do loňska, mají k sériovým motorkám opravdu blízko. Když to trochu zjednoduším, tak u Superstocků se na sériovou motorku daly nějaké pneumatiky, výfuk a mohlo se jet.“

TripleM Honda je původem německý tým, ale předpokládám, že i vzhledem k jezdci je hlavním jazykem angličtina.
Michal Kněžínek: „Ano, bavíme se anglicky.“

Kolik vás v týmu je?
Michal Kněžínek: „Majitel, potom manažer, který je zároveň technikem podvozku, dál externista na pérování, ten dochází jen na konzultace, no a potom já jako technik a elektronik, dva mechanici a třetí mechanik Martin Mikula, který má na starosti i jednu z nejdůležitějších věcí – volbu pneumatik a péči o ně.“

A co letošní atmosféra v týmu?
Michal Kněžínek: „Letos máme nejlepší tým, jaký jsme kdy měli. Nejen co se týká lidí, ale i samotné organizace práce. Hlavně máme manažera týmu, který vše nastavil tak, že to v týmu šlape jak nikdy dřív. Každý má jasné danou svoji práci a ve chvíli, kdy by ji nedělal na sto procent, hned by bylo vidět, u koho je chyba.“

Jaký je PJ Jacobsen?
Michal Kněžínek: „Malý, rychlý a slušný. Je to stoprocentní profík, kterého závodění nejen baví, ale také si dobře uvědomuje, že je to jeho povolání. Nic nepodceňuje. Pracuje se mi s ním dobře. Když to porovnám s Ondrou Ježkem, s kterým jsem dělal roky, tak ten možná uměl ještě o něco více do detailů popsat, jak mu jednotlivé změny konkrétně pomohly či uškodily a co se přesně na motorce událo. U PJ si toho musím trochu víc vyčíst z dat. Ale je to v pohodě.“

Nečekám, že mi přineseš ukázat výplatní pásku, ale můžeš aspoň přiblížit, jak je tvá práce finančně ohodnocená? Třeba když si vezmeme, že průměrný český plat je teď kolem třiceti tisíc hrubého, jak jsi na tom ty?
Michal Kněžínek: „Pohybuju se kolem toho průměrného českého platu. Na to, kolik tomu člověk věnuje času, to není žádné terno. Na druhou stranu ani netřu bídu s nouzí. Rozhodně si nestěžuju. Peníze nedostáváme za jednotlivé závody, ale mám normálně roční smlouvu a pravidelný měsíční plat. Ostatně nějakou zimní přestávku prakticky ani nemáme. Loni skončila sezóna v říjnu, na přelomu roku jsem strávil asi dva měsíce zavřený v dílně v Itálii, kde jsme stavěli novou motorku a v únoru už jsme zase závodili.“

Paradox tvé profese je v tom, že ladíš něco, na čem ses nikdy nesvezl. Nebo se ti podařilo někdy vyzkoušet motorku, o kterou ses staral?
Michal Kněžínek: „Ne, na Superbiku jsem samozřejmě neměl tu čest se projet. Ono i kdyby byla možnost, abych si motorku, o kterou se starám, vyzkoušel, stejně bych s tím nedokázal jet tak, jak ti kluci, kteří jezdí mistrovství světa, takže informace z toho by pro mě byla nulová. Mám svoji motorku, která je upravená pro jízdu na okruhu – laminátové kapoty, nastavitelné stupačky, lepší výfuk, čip na jednotce, aby to trochu jelo. Občas se chodíme svézt na okruhy s Ondrou a jeho hlavním sponzorem.“

No i tak jsem slyšel, že jezdíš docela rychle. Nebo jsou to jen povídačky? Za kolik máš Brno?
Michal Kněžínek: „Ne, nejezdím nějak extra rychle. Brno mám normálně jako amatéři, s R6 jsem zajel lehce přes 2:20. Teď bych se chtěl dostat pod tuto hranici. Pořídil jsem si na to motorku, s kterou by se mi to mělo povést. Jelikož dělám teď u Hondy, je to Honda, konkrétně model litrového Superstocku z roku 2008. Stejný, s kterým Ondra jezdil u Smržů a udělal s ním v roce 2009 bednu v závodě světového poháru v Brně.“

Informace o redaktorovi

Radek Babička - (Odebírat články autora)