Na Nürburgringu Smrž předvedl dobrý výkon

Český motocyklový jezdec Matěj Smrž má za sebou jedinečnou zkušenost z prostředí elitní superbikové kubatury. V prvním závodu vybojoval dvanácté místo, druhý závod nedokončil, když dvě kola před cílem havaroval ze třinácté pozice.

Matěj Smrž (Yamaha Motor Deutschland) - Yamaha YZF R1
Závod (1) Nürburgring, Německo 12.místo
Závod (2) Nürburgring, Německo závod nedokončil

„Z dnešního dne mám hodně smíšené pocity. Po prvním závodu, což je moment, o který celý víkend jde, jsem měl samozřejmě radost. Dojel jsem dvanáctej, i když určitě se štěstím. Byly tam nějaké pády a tak dále, ale jak se s oblibou říká, na to se už historie neptá. Jednou prostě čtyři body mám a to už mi nikdo nevezme. Měl sem hroznou radost, že můžu v klidu umřít s tím, že mám čtyři body ze světa, což se ne úplně každému podaří a je to určité zadostiučinění. No a po druhé jízdě to bylo zase úplně naopak. Paradoxně jsem si mohl myslet, že to budu mít jednodušší, ale nakonec to byla daleko větší dřina.“

„Jel jsem díky několika odstoupením ze dvanáctého místa. Nějak jsem odstartoval, což jsem ani moc neřešil a prostě jsem se snažil jet v pohodě a nehrotit to. Jenže před půlkou závodu přišel můj dlouhodobý problém s pravým zápěstím. Projeví se to tak, že mi znecitliví palec s ukazováčkem a prostředníčkem a jedu vlastně jakoby úplně bez citu. Navíc jsem ztratil grip na zadním kole, díky tomu mě daleko víc omezovala kontrola trakce a prostě to nestálo za moc. Samozřejmě jsem věděl, že jedu na patnáctém, pak přišel pád vepředu, takže na čtrnáctém místě a potom jsem byl dokonce třináctý. Byly dvě kola do konce a stačilo, abych to dokroužil a mohl jsem mít další body. Ty by byly sice trochu „utrpené“, ale tak co. Mohl bych jet v klidu s čistou hlavou domů, asi bych si i jednoho budvárka dal, ale bohužel stalo se to, co se stalo.“

„Na výjezdu z první zatáčky jsem na jedničku dostal pořádného highsidera. Byla to jenom a jedině moje jezdecká chyba, když jsem tam naprosto nesmyslně dal moc plynu. Skoro jsem si jistý tím, že za to může ta ztráta citu v pravé ruce, která byla fakt hrozná. Každopádně to odnesl kotník, klička, zápěstí. Zatím mi tu řekli, že nemám nic zlomeného. Obávám se ale, že s tou kličkou tam nějakej problém je, protože přeci jenom, když v tom člověku křupe, tak to asi není úplně v cajku.. :-) Teď to tady nějak zabalíme, jedeme domů a uvidíme. Rozhodně se ale chci dát co nejdřív do kupy a jede se dál.“

„Já osobně si myslím a doufám, že i celý tým a všichni kamarádi, sponzoři a prostě všichni, co se jakkoliv zasloužili o to, že jsem tu mohl startovat, z toho tady můžeme mít docela radost. Přineslo to obrovské emoce a obrovské zkušenosti. Řekl bych, že tenhle víkend mi toho dal asi tolik, jako třeba půlka sezony v IDM.“

„Chci za všechno poděkovat všem sponzorům, Autoklubu České republiky, firmě Aisin s panem Hnízdilem, který mi jako můj osobní sponzor ohromně pomohl, a dalším a dalším. Nechci se nikoho dotknout, na koho bych zapomenul, takže každému, kdo ví, že mi pomohl, mockrát děkuji. Samozřejmě děkuji týmu v čele s panem Galinským, protože bez něj bych mohl jet tak na trakaři, i kdybych ty peníze a materiál měl. Velkou oporou mi byl Míra Hýsků, můj trenér, který se mnou pracuje víc jak poslední dva roky a myslím si, že jsme to spolu dotáhli docela daleko. Znovu musím říct, že mi perfektně pomohl Kuba, protože mi tu nejen poradil, ale organizačně odvedl velký kus práce a taky mi hlídal všechno, co pro mě bylo nové. Tréninky se tu jedou jinak a tak logicky jsou tu naprosto odlišné pauzy, než na které jsem zvyklý. Věci jako kdy se má člověk jít najíst, aby si pak s prominutím nenablil ve vinglu do helmy, kdy si odpočinout, kdy řešit přilbu ... .“

„Těch věcí okolo je strašně moc a vůbec to není jenom o tom sednout si na motorku a jet. Všechno tohle musí člověk řešit a mít vyřešený, protože ty kluci, kteří se tu tím živí a závodí na světové úrovni to mají v malíčku a je tyhle věci nebrzdí, kdežto já sám bych v tom bez Kuby docela tápal. Tím se dostávám k tomu, že chci hrozně poděkovat mojí rodině, která za mnou vždycky stála, pomáhala mi a podporovala mě, i když to nebylo pokaždé jednoduché a znamenalo to hodně osobních obětí. Děkuji taky všem kamarádům, fotografům, novinářům a na závěr chci poděkovat všem svým fanouškům. Viděl jsem vlajky kolem trati, dost se Vás sešlo na internetu a já si toho hodně vážím. Snad se dám brzo dohromady a budeme v tom moct pokračovat. Díky všem!“

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)
Vladimír Rejda - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (10x):



TOPlist