Jak to vidí Jakub?

V ranním warm upu skončil čtrnáctý a svět v té době ještě vypadal zcela normálně. Barevně a plný slunce, které nad australský závodištěm Phillip Island svítilo. Pak však štěstěna odvrátila svou tvář. 
První jízdu, jenž byla opakována z důvodu hrůzostrašně vypadajícího havárie na startovním roštu, Kuba ukončil pádem hned v počátku závodu. 
Na startu druhé jízdy však Jihočech zareagoval instinktivně na pohyb dvou jezdců stojících na gridu před sebou, jmenovitě Itala Fabrizia a domácího zkušeného matadora Australan Troye Corsera a společně s dalším provinilcem Francouzem Laconim, který stál za Kubou Smržem se tak všichni „ulili“. 
Za to ho čekala penalizace v podobě průjezdu boxy, to však měl již český jezdec větší ztrátu na celé pole zapříčiněnou „výletem“ mimo trať.

Jakub Smrž

„Takhle jsem si zakončení slibně probíhajícího víkendu rozhodně nepředstavoval. Mé šance v první jízdě skončily v té stejné zatáčce jako jsem havaroval v páteční kvalifikaci. Pád přes přední kolo v tu dobu z 11.místa, přičemž jsem byl součásti velmi silné skupiny. 
Do druhé jízdy jsem pak nastupoval s motocyklem č. 2, jenž byť nastavený stejně choval se jinak a já tak byl hned v prvním kole po startu dlouhý. Navíc jsem byl následně za jump start ještě potrestán průjezdem boxy. V ten moment naděje na zisk alespoň nějakého světového bodu, který myslím si, že bych si za předvedený výkon z průběhu celého víkendu zasloužil, zmizela úplně. 
Vzdát jsem se však nechtěl a i přestože už dávno nefungovalo elektronické řazení, bojoval jsem. V závěru jsem osamocené jízdy proti času a zmenšujícímu se odstupu od soupeřů, jsem stihl alespoň předjet továrního jezdce Fabrizia a dalšího Itala Lanziho. 
Osmnácté místo v cíli je však hrozné a není rozhodně obrazem mých představ. V příštích závodech tak mám nejen co dohánět, ale také chci dokázat, že mezi nejlepší jezdce opravdu patřím.“