15 let supersportového šampionátu

Supersporty mají za sebou 15 roků svého závodění o tituly mistrů světa. Poprvé se o světové tituly této kubatury jelo v roce 1997 a prvním šampionem se stal Ital Paolo Casoli. Tím zatím posledním je letošní mistr světa Chaz Davies z Velké Británie. A jaké byly ty uplynulé roky a kdo se zapsal do jejich historie?

15 let supersportového šampionátu
Za patnáct let známe ale pouze 12 mistrů světa, neboť třem z nich se podařilo vyhrát celkem dvakrát. Byli to Sebastien Charpentier (2005 a 2006 s Hondou Ten Kate), Andrew Pitt (2001 na Kawasaki, 2008 na motocyklu Honda Ten Kate) a konečně Kenan Sofuoglu, ten bude mít šanci na třetí titul v roce 2012 s Kawasaki týmu Lorenzini by Leoni, mistr světa v létech 2007 a 2010 a vždy s Hondou Ten Kate.

Co se týká jednotlivých továren, tak vede jednoznačně Honda s 85 prvními místy a 8 tituly mistra světa před Yamahou (4 tituly a 54 vítězných závodů). Dva tituly má Suzuki (16x 1. místo) a jeden pak Ducati (11x 1. místo). Kawasaki sice vyhrála 10 závodů, ovšem mistrovský titul v soutěži značek doposud nezískala.

Konečně pokud se podíváme na tabulku dle nejúspěšnějších zemí, tak Austrálie a Francie získaly celkem po 4 titulech mistrů světa, dva mají na svém kontě Turecko, Velká Británie a Itálie a jednou vyhrálo Německo.

Nejvíce vítězných závodů pak má Austrálie, jejichž sedm jezdců vyhrálo celkem 36 závodů. Druhá je Francie (35 vítězných závodů - 4 jezdci), třetí Itálie (29 - 9) a dále jsou Velká Británie (22 - 6), Turecko (17-1) a Irsko (12-1).
Mezi jezdci s největším počtem vítězství vede jednoznačně turecký jezdec Kenan Sofuoglu se 17 vítěznými závody před dvěma francouzskými piloty Sebastienem Charpentierem a Fabienem  Foretem, kteří mají po 13 prvních místech. Ir Eugene Laverty vyhrál 12x, Paolo Casoli a Karl Muggeridge 11x.

V počtu podiových umístění je na čele opět Kenan Sofuoglu se 39 "bednami" před Fabienem Foretem (33) a Stephaném Chambonem s Brocem Parkesem (po 29). 23x pak stáli na bedně Sebastien Charpentier, Paolo Casoli a Andrew Pitt, následují Kevin Curtin s Katsuakim Fujiwarou (21x) a Karl Muggeridge (20x).

Nejvíce bodů pak získal Fabien Foret 1164. Přes magickou tisícovku se ale dostali i Kenan  Sofuoglu (1067) a Stephane Chambon (1030). Následují Broc Parkes (900), Katsuaki Fujiwara (874) a Sebastien Charpentier (703). Nejpilnějším českým sběratelem bodů je Patrik Vostárek s 15 body před Tomášem Mikšovským (12) a Ondrou Ježkem (9).

Nejvíce Pole position si naopak vyjel Sebastien Charpentier a to celkem 22x. Karl Muggeridge vyjel z první pozice do závodu 15x a Fabien Foret s Brocem Parkesem 14x.

Po patnácti nejrychlejších kolech zajeli během závodů Kenan Sofuoglu a Sebastien Charpentier po 15, Broc Parkes 13 a Fabien Foret 12.

Nejvíce závodů absolvoval Fabien Foret, který se zúčastnil z celkového počtu 176 uspořádaných závodů celkem 127x (72%). Japonec Katsuaki Fujiwara stál na startovním roštu 114x a Stephan Chambon 95x. Následují Sebastien Charpentier (87), Broc Parkes (82) a Massimo Roccoli (80). Z českých zástupců stáli na startu nejčastěji Tomáš Mikšovský a Patrik Vostárek, a to shodně 15x. Ondra Ježek se zúčastnil 11 závodů a Matěj Smrž 8.
Prvním šampionem se stal Ital Paolo Casoli v roce 1997 s motocyklem Ducati. Ten nasbíral po 11 závodech o pouhý jeden bod více než jeho krajan a současný manažer týmu Ducati v MotoGP Vittoriano Guareschi, jezdící na Yamaze. Faktem ale je, že o titulu se rozhodlo už při předposledním závodě v japonském Sugu, který Casoli vyhrál a Guareschi dojel až 4. a tak Casoli nemusel v posledním závodě v Sentulu vůbec bodovat. Bronz tehdy putoval do Švýcarska zásluhou Yvese Briqueta se Suzuki. Ze známých jmen se umístili Massimo Meregalli jako 5., Wilco Zeelenberg 9. a Ruben Xaus 17.  Nejvíce závodů vyhrál premiérový mistr Casoli a to 3x, když stejný počet prvních míst zaznamenal i druhý Guareschi. A jedenkrát stáli na nejvyšším místě na bedně Francouz Chambon (celkově 4.), další manažer Ital Meregalli (5.), Belgičan Paquay (7.)a Ital Pirovano (8.). 
O rok později - 1998 - putoval titul opět do Itálie zásluhou Fabrizia Pirovana se Suzuki. Znovu druhý, tentokrát o 21 bodů, skončil Guareschi a třetím byl Stéphane Chambon na dalším motocyklu Suzuki. Na 10 tratích, kde se v tomto roce závodilo, dominoval v plné polovině Pirovano, dvakrát se radoval obhájce titulu Casoli (4.) a jednou vyhráli Guareschi, Chambon a Charpentier (13.). Na 19. místě se objevil do té doby neznámý James Toseland. A mezi 52 jezdci, kteří bodovali, byl i pozdější šampion Karl Muggeridge (40.).
Francouz Stéphane Chambon s motocyklem Suzuki vyhrál celkem suverénně šampionát v roce 1999, když na konci sezóny měl náskok 23 bodů na druhého Iaina MacPhersona s Kawasaki a bronz získal Piergiorgio Bontempi na Yamaze. Z 11 závodů vyhrál třikrát MacPherson, dvakrát Chambon stejně jako Němec Teuchert. Jedno vítězství si připsali Bontempi, Xaus (5.) a Zeellenberg (9.).
Velmi dramatická s nečekaným vítězem byla sezóna 2000. Nejlepší trojici dělilo na jejím konci pouhé 3 body. Němec Jörg Teuchert s Yamahou se stal mistrem světa se ziskem 136 mistrovských bodů, když ve finálovém závodě v Brands Hatch dojel druhý. 133 bodů získal šampion z roku 1997 Paolo Casoli - ve finále na 5. místě a obhájce titulu Stéphane Chambon byl třetí rovněž se ziskem 133 bodů, když ale vyšel v závěrečném závodě naprázdno a ze skoro jistého obhájení titulu tak nebylo vůbec nic. Tato sezóna obsahovala opět 11 závodů, po dvou závodech vyhráli Teuchert, Casoli, Chambon a ještě celkově čtvrtý Christian Kellner z Německa. O zbývající tři vítězství se rozdělili Karl Muggeridge (5.), James Whitham (6.) a také Ruben Xaus (7.). V bodovací tabulce se objevuje Chris Vermeulen (21.) a celkem je v ní zapsáno 44 jezdců.
Poprvé se do Zlaté knihy šampionů zapisuje v sezóně 2001 Andrew Pitt na Kawasaki, ale o titul se bojovalo až do samého konce šampionátu. Nováček Pitt zvítězil o 2 body, neboť celkem suverénně vedoucí Casoli v posledním závodě nebodoval a naopak Pitt dojel čtvrtý. Bronz patřil obhájci titulu Teuchertovi. Zajímavostí jistě je, že Pitt nevyhrál ani jeden závod, ale naopak dokázal v každém závodě bodovat. Třikrát vyhrál vicešampion Casoli, dvakrát Teuchert, Kevin Curtain (5.) a nově i Fabien Foret (8.), jednou se radovali Whitman (4.), Pere Riba (6.) .
Francouz Fabien Foret na Hondě se stal mistrem světa 2002 o pouhých 5 bodů před japonskou ikonou této kubatury Katsuakim Fujiwarou a Stephanem Chambonem. Foretovi k titulu pomohly celkem čtyři první místa, když Fujiwara vyhrál "pouze" třikrát. Dvě první místa si na své konto připsal obhájce titulu Pitt a jednou vyhráli Chambon, Casoli a Whitman.
Australan Chris Vermeulen s Hondou vyhrál suverenním způsobem mistrovství světa 2003 před Chambonem a Jürgenem Vd Goorberghem. Budoucí pilot MotoGP Vermeulen vyhrál celkem 4 závody, třikrát pak jeho krajan Muggeridge (4.) - byl to hattrick v posledních závodech sezóny, a po jednom závodě potom Chambon, Fujiwara (5.) a Foret (9.). Bodovalo celkem 36 jezdců, třeba i T. Sykes (31.).
Stejně suverenním způsobem získal titul mistra světa v roce 2004 jeho krajan Karl Muggeridge, který vyhrál před dalším "klokanem" Brocem Parkesem a opět bronzovým Jürgenem Vd Goorgerghem. Muggeridge navíc vytvořil nový rekord v počtu vítězství za sezónu, když vyhrál celkem 7x. O zbývající první místa se podělili už jmenovaný Vd Goorbergh,  Brookes a Foret.
V bodovací tabulce mezi 44 jezdci jsou i nová zajímavá jména: L. Lanzi (5.),  M. Fabrizio (27.) a A. West (32.).
Mistrem světa 2005 se stal Francouz Sebastien Charpentier, pochopitelně na Hondě, před Australanem Kevinem Curtainem s Yamahou a Japoncem Fujiwarou na Hondě. Francouzský jezdec vyhrál 6x a jelikož nejhůře skončil 3x jako druhý, tak se stal už tři závody před koncem msitrem světa. Ostatně poslední tři závody musel Charpentier vynechat pro zranění z Lausitzringu a přerušil tak svou sérii 13 podií po sobě. 
Rok 2005 byl také premiérovým rokem týmu Intermoto Honda ve světovém šampionátu supersportů a za královehradeckou stáj manažéra Josky Kubíčka jezdila stabilně dvojice ve složení Čech Tomáš Mikšovský (21.-12 bodů) a Polák Pawel Szkopek (33.- 5 bodů). Mikšovský se tak stal prvním Čechem vůbec, který bodoval v MS této kubatury a nejlepším jeho umístěním byla 12. příčka z úvodu v Kataru.

A tento rok se také supersporty jely poprvé u nás v Brně, kde se premiérovým vítězem stal pozdější mistr světa Charpentier před Michelem Fabriziem a Gianlucou Nannellim. Mikšovský dojel 20. a Pavel Ouda na místě 25.
Francouz Sebastien Charpentier obhájil titul mistra světa i v následující sezóně, tedy 2006. O titulu se ale rozhodovalo až v posledním závodě, kdy Australan Kevin Curtain s Yamahou na francouzské trati Magny Cours nebodoval a o 7 bodů se tak musel spokojit s titulem vicemistra. Třetí skončil v šampionátu budoucí hvězda Kenan Sofuoglu. Francouzský mistr světa vyhrál celkem 6 závodů, Soguoglu dva a po jednom vítězství si připsali Curtain a Parkes (4.).

Na Masarykově okruhu ovšem kralovali Australané s motocykly Yamaha v pořadí Curtain a Parkes, které na stupních vítězů doplnil Sofuoglu s Hondou. Jediný český zástupce v závodě, Václav Bittman, dojel jako 19.
Do své druhé sezóny vstoupil královehradecký tým pod jménem Intermoto Czech Klaffi v sestavě Čech Tomáš Mikšovský a William de Angelis ze San Marina. Ten skončil v šampionátu se ziskem 22 bodů jako 20., když nejlépe zajel na domácí Monze jako 5. Tomáš Mikšovský pak objel pouhé 4 závody a na body nedosáhl, čímž pro něho účinkování v závodech MS prakticky skončilo (výjimkou byl ještě jeho start v Assenu 2007). Od Silverstone se v sedle motocyklu Honda objevil zkušený Francouz Matthieu Lagrive a jel v této sezóně za český tým 7 závodů a nejlépe dojel právě ve své premiéře v Anglii jako 8. Celkově skončil tento sympatický Francouz 23. se ziskem 18 bodů.
Turek Kenan Sofuoglu vyhrál víc než suverenním způsobem titul mistra světa v roce 2007. Jeho náskok před druhým Parkesem byl na konci sezóny neuvěřitelných 143 bodů. Bronz putoval do Francie zásluhou zkušeného Foreta. Sofuoglu vyhrál celkem 8x, Parkes a náhradník West 2x a jednou projel pod šachovnicovým praporkem jako první Foret.

V Brně vyhrál Sofuoglu před Jonesem a Foretem, Michal Filla dokončil závod jako 23. a jeho týmový šéf Radomil Rous o místo za ním, 24.
Ve třetí sezóně se podařilo získat českému týmu s motocykly Honda první podiové umístění, o které se zasloužil Matthieu Lagrive, který skončil jako třetí na německém LausitzRingu. Celkově patřilo sympatickému Francouzovi místo 14., když nasbíral za tuto sezónu 46 mistrovských bodů.
Australan Andrew Pitt získal v roce 2008 svůj druhý světový titul, tentokrát na Hondě. I další podiová umístění patřili jezdcům s těmito motocykly: jako druhý skončil Jonathan Rea a bronz patřil Joshuovi Brookesovi. Mistr světa Pitt vyhrál 5x, třikrát Rea a jednou se radovali Brookes, Parkes, Lascorz a Foret.

Na brněnském Masecu se stal vítězem Jonathan Rea před Pittem a Brookesem. 

Francouz Matthieu Lagrive skončil v šampionátu tohoto roku celkově 13. se ziskem 56 bodů, ale získal i dvě Pole position, obě shodou okolností v Anglii a sice v Brands Hatch a v Doningtonu.

Po dvou rocích se v bodovací tabulce objevil český jezdec Patrik Vostárek, ten dostal šanci v úplném závěru šampionátu ve třech závodech a získal v nich 3 body (36. místo).
Velmi napínavý souboj o titul svedli v sezoně 2009 dva jezdci z ostrova,  Brit Cal Crutchlow a Ir Eugene Laverty. A rozhodoval v jejich případě až poslední závod a titul získal Crutchlow. Za druhým Lavertym se jako třetí umístil navrátilec ze superbiků Sofuoglu. Obhájce titulu Pitt obsadil místo šesté. Smutnou skutečností bylo, že továrna Yamaha se po této sezóně oficiálně stáhla ze šampionátu. Pětkrát projel pod šachovnicí jako první Crutchlow, čtyřikrát Laverty, třikrát Sofuoglu. Po jednom vítězství si na své konto připsali Lascorz a Foret.

V Brně zářil Foret před Westem a Lascorzem. Jiří Brož skončil 20., M. Smrž a Vostárek cíl neviděli.
V této sezóně závodil stabilně také český jezdec Matěj Smrž, který startoval v prvních osmi závodech sezóny. Moc se mu ale nedařilo a pouze 3x dojel s motocyklem Triumph do cíle, když nejlépe skončil na 16. místě.
Do této sezóny nastoupil hradecký tým po dlouhé době se stabilním českým jezdcem, Patrikem Vostárkem - který v roce 2008 dokázal za tuto stáj vyhrát celkem tři závody ME stocků do 600 ccm - NürburgRing, Misano a Brno. Pražák Vosty ovšem objel z různých důvodů pouze 8 závodů, ve kterých získal hubených 9 bodů - nejlépe dojel v Assenu 11. - a v tabulce MS obsadil místo 23. 
Výborně si ale vedl druhý jezdec hradeckého týmu, Ital Massimo Roccoli, který ve své první sezóně za tým Josky Kubíčka obsadil nejen 11. místo celkově - 70 bodů, ale zařídil i jedno další podium pro českou stáj za třetí místo v Misanu.
V minulé sezóně 2010 to byl dlouho souboj trojice Sofuoglu, Laverty a Lasczorz, ze které pro zranění vypadl v samém závěru šampionátu španělský jezdec Joan Lascorz a skončil celkově třetí. Mistrem se nakonec stal už podruhé Kenan Sofuoglu - bodoval ve všech závodech a vždy dojel na bednu (13x) před Eugenem Lavertym. Nejvíce prvních míst měl v sezóně Laverty, celkem osm. Třikrát vyhrál Sofuoglu a jednou Lascorz a Pirro. 

Jeden bodík a celkově 38. místo patřilo Tomáši Holubcovi, který dojel 15. u nás v Brně. Tam vyhrál Sofuoglu před Lascorzem a  Daviesem.
Další podium pro Josku Kubíčka bylo v této sezóně zásluhou britského talenta Gina Rey (21 let). Ten tvořil hradeckou dvojici společně se zkušeným Italem Massimem Roccolim (26) a dařilo se jim. Anglický jezdec Gino Rea vybojoval celkem dvě podiová umístění, to na NürburgRingu mu ale bylo dodatečně odebráno a G. Rea byl - dle mého soukromého názoru - neprávem diskvalifikován. V konečné tabulce vybojoval nadějný Brit celkem 83 bodů a skončil celkově devátý.
Letošní rok máme samozřejmě ještě v paměti, když šampionem 2011 se stal Brit Chaz Davies s Yamahou a to hodně suverénně před Davidem Salomem s Kawasaki a Fabienem Foretem na Hondě. Davies vyhrál 6x, jeho týmový kolega Scassa 3x a dále ještě Foret, Parkes a Gino Rea. Velkou zajímavostí a vlastně geniálním tahem bylo to, že tým ParkinGO těsně před sezónou vyměnil motocykly Triumph na ex-mistrovské Yamahy a celkem 9x tento tým vyhrál!
Ve velmi dramatickém brněnském závodě vyhrál Gino Rea před Foretem a Daviesem. Naši jezdci Ondra Ježek a Patrik Vostárek havarovali a do cíle pochopitelně nedojeli.
Tým Josky Kubíčka nastoupil do této sezóny pod novým názvem, z Intermota se stal Step Racing. To zároveň znamenalo přeregistrování týmu na Ukrajinu, neboť hlavním sponzorem se stal okruh "Crimea Circuit". Týmová jednička Gino Rea byl hodně rychlý, ale také hodně padal, takže na lepší než 11. místo to v konečném pořadí MS nestačilo.
Svou první kompletní sezónu absolvoval i český jezdec Ondra Ježek, který ale měl hodně smůly a několikrát ho zradil i jeho motocykl Honda, a tak nakonec skončil až jako 23., což bylo především pro něho samotného hodně velkým zklamáním.  
Čtyři starty si za tým ProRace připsal také Patrik Vostárek. Bodoval však pouze jednou a to znamenalo 29. místo v tabulce MS.

O 16. titul mistra světa supersportů v roce 2012 bude ale bojovat i dvojnásobný vítěz závodů Grand Prix Lukáš Pešek z týmu ProRace.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 3x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist