Rozhovor s Matějem Smržem

V letošní sezóně si se po delší době představil v sedle závodního motocyklu. Kde vzniknul nápad jet štoky v Brně?
Tento nápad vlastně ani nevzniknul před Brnem, ale již hodně dávno. Bylo to už v době, kdy jsem začal cítit, že můžu opět jezdit na motorce. Chtěl jsem jet už v Mostě, ale nebyl na to čas ani finance. Republika se jela tejden mezi Evropu a my bychom proto nestihali jet do Mostu, udělat motorky a pak zase rychle odjet na Evropu. Jednoznačně jsem se chtěl sklouznout už dávno, ale nevycházelo to. Nechtěl jsem to točit do nějakých extrémů, proto to vyšlo až v Brně.
Co si od závodu v Brně očekával?
Nekladl jsem si žádný cíl, prostě jsem do toho nevstupoval s žádným velkým očekáváním. Přiznám se, že jsem chtěl zajet co nejlépe, pomýšlel jsem na přední příčky. Doufal jsem, že vyhraju, ale jistej jsem si tím nebyl.
Jaké to bylo sedět na závodní motorce při závodní akci?
Bylo to super. Bylo to úplně jiné než všechno to ježdění předtím, protože po mě nikdo nic nechtěl a nikdo na mne nevyvíjel žádný tlak. Jel jsem si podle svého, což se mi předtím málokdy povedlo. Byla to pro mne oproti ostatním supervýhoda. Od prvního tréninku až po poslední jsem jel pouze pro zábavu, vůbec jsem si nehlídal to, jak jsem rychlej.
V prvních kolech po startu toho závodu si se trochu o vedení přetahoval. Bylo to záměrné, bylo to pro diváky?
Ne, ne. To vůbec ne. Odstartoval jsem první, start se mi myslím povedl dobře, ale nebylo to tak, že bych na tom startu vydělal. První dvě tři kola jsem jezdil hodně v kontaktu s ostatními jezdci. Nebylo to vůbec záměrně, ten Ital jel docela rychle. Zkoušel jsem mu ujet, ale nějak to nešlo. Ne že by to bylo úplně nemožné, ale v té chvíli jsem si nemohl dovolit riskovat a případně upadnout. Nemohl jsem si to dovolit vůči těm lidem, kteří mi tento závod umožnili. Bylo by hodně blbý, kdybych upadl. Jel jsem proto hodně na jistotu. On rozhodně nebyl pomalý, ale já si pevně věřil, že ho v posledních kolech dokážu předjet. To, že upadl, jsem nečekal, ale zároveň musím přiznat, že mi to hodně ulehčilo situaci. V podstatě jsem si v posledních kolech dojel poklidnou jízdou pro první místo. To, že si pojedu pro první místo, jsem ale věděl prakticky od prvního tréninku. Trochu jsem byl zklamanej tím, jak se v Čechách jezdí domácí šampionát.
Takže bylo to jen sklouznutí? Co bude příští rok?
Příští rok chci jet světový pohár Superstock 1000, který se jezdí při Mistrovství světa Superbike, vlastně to co jsem jezdil před mým úrazem. Určitě pojedu také kvůli sponzorům jeden, dva závody v republice, stejně jako tomu bylo vloni.
S jakými cíli vstoupíš do příští sezóny?
To v tuto chvíli opravdu nedokážu říct. Hlavní můj cíl bude jezdit víc hlavou, než tomu bylo dříve. Víc se chci věnovat profesionalitě mého ježdění, nejezdit tak bláznivě a hekticky jako tomu bylo předtím. Možná pak dokážu něco víc.
Jak se na to připravuješ?
Začal jsem chodit do posilovny, objednala se motokrosová motorka a já na ní začnu trénovat. Jinak to bude zimní klasika, běh … a tak dál, vždyť to všichni znají. Je to taková ta práce, co nikoho nebaví, ale je velmi nutná. Taky přemýšlím o tom, že začnu chodit k psychologovi, protože si myslím, že to hodně pomáhá. Před mým úrazem jsem již nějaký čas k psychologovi chodil. Bylo to od prvního závodu ve Valencii, který se mi vůbec nepovedl. Až do havárie v Maďarsku jsem pak psychologa navštěvoval. Byl jsem si pak sám sebou jistej, ale nezvládal jsem to fyzicky. Psychicky jsem na tom byl lépe než fyzicky a myslím, že právě proto jsem v tom Maďarsku upadl.
Děkuji za rozhovor a hodně štěstí do roku 2006.

Informace o redaktorovi

Petr Štola - (Odebírat články autora)