HISTORIE TOURIST TROPHY

Ukázka z připravované knihy Františka Feigla „Kronika Tourist Trophy“, která by měla vyjít (pokud se najde vydavatel) v příštím roce, kdy TT oslaví 100 let od svého vzniku. A letos je to právě 50. let, kdy naši jezdci poprvé zasáhli do MS a první závod jeli hned na Tourist Trophy.

HISTORIE TOURIST TROPHY
Rok 1956
TT se konala v dosti vzrušené atmosféře, neboť účast byla znemožněna loňskému hrdinovi Geoffu Dukovi. Ten se totiž při Velké Ceně Holandska 1955 v Assenu postavil na stranu soukromých jezdců, požadujících vyšší startovné a FIM mu pro rok 1956 vyměřila půlroční zákaz startu. To značně pobouřilo celou britskou motoristickou veřejnost. Zástupci Auto-Cycle-Union, jako pořadatelé Tourist Trophy, dokonce zvažovali myšlenku vyčlenit závod TT mimo rámec seriálu mistrovství světa a dát mu jen statut místního podniku, na němž by Duke startovat mohl. Sázeli na velkou prestiž TT, která by měla stejně silné jezdecké zastoupení i v nemistrovském závodě. Nebylo to však tak jednoduché, neboť i MS mělo v té tobě již velmi pevnou pozici. Byl to velký diplomatický boj a dokonce hrozilo i vystoupení ACU z mezinárodní motocyklové federace FIM. Ta však nakonec své rozhodnutí (ať už jakkoliv kontroverzní) obhájila a TT se musela obejít bez Duka. Ten byl však přítomen alespoň jako divák a manažer, když k závodům Junior a Senior přihlásil svoji Duke-Velocette s místním jezdcem Jackem Woodem.
Poprvé od roku 1935 mělo na tento slavném závodě opět zastoupení Československo, a to jak po stránce strojů, tak i jezdců.
Na rozdíl od předválečné účasti motocyklů JAWA to byla tentokráte strakonická firma ČZ s motocykly ČZ 125 a 250cc a její jezdci Václav Parus a František Bartoš. Parus měl jet 125cc a Bartoš pak obě třídy. TT byla úvodním závodem seriálu mistrovství světa, a tak byla účast našich současně též vůbec prvním startem v závodech MS. Jelikož se závody 125cc, 250 cc a sidecarů uskutečnily stejně jako vloni na Clypse Course, neměli naši zástupci možnost poměřit síly s legendárním Horským okruhem. I tak však Clypse Course stál za to a bylo nutné se s ním v průběhu tréninků dobře obeznámit. Oficiální tréninkové jízdy probíhaly v týdnu před závody od 28. května do 2. června. Protože však větší prostor pro trénink měli jezdci Junior a Senior na Horském okruhu, museli si jezdci nižších tříd vystačit jen se dvěma tréninkovými dny a vždy jen s pouhou 3/4 hodinkou v každém z nich. Jak Parus tak Bartoš si však v neznámém prostředí a za obtížných klimatických podmínek počínali nad očekávání dobře. Zcela se vyrovnali zkušeným matadorům TT, kteří svých znalostí tratě využívali především za špatné viditelnosti - to jest za deště či mlhy - a kteří věděli, jak kterou zatáčku projet i "na slepo" a co si mohou v tom kterém úseku trati dovolit. Ve dvěstěpadesátkách byl náš Bartoš časem 8min56sec jen o 3 sec druhý hned za Ubbialim na MV Agusta. O tom jak skvěle jezdil svědčí i slova v žurnálu TT Speciál: "...a pak, ó hoši!, F.Bartoš na ČZ projel zatáčkou tak rychle, že se zdálo, jako by chtěl vzít celou Manx Arms s sebou. Za ním následovalo dalších devět jezdců, ti však zde už neprolétli jako raketa". V Lightweight 125cc dosáhl Parus 7. tréninkového času 10min17sec (první Ubbiali na MV 9min07sec). Bartošovi, jenž se kvalifikoval v Lightweight 250, a měl tak dle pravidel TT zajištěnou účast i ve slabší kubatuře, posloužil trénink 125 víceméně už jen k důkladnějšímu poznávání tratě. Jinak vůbec nejrychlejší v tréninku byl v Seniorech John Surtees na čtyřválcové MV Agusta s časem 23min36sec a průměrnou rychlostí 154 km/h. Ten se po čas tréninkových jízd musel vypořádat i s kolizí s volně pobíhající krávou. Jak však pečlivě informoval místní tisk "... oba jsou O.K."
Prvním závodem programu byl Junior, jenž byl po nočním dešti odstartován ještě na mokré trati (už však bez trvalého deště). Hned od startu je čelo opanováno hlavními favority a Lomas (Guzzi) vede před Surteesem s MV Agustou o 23sec. Za nimi následují Brett (Norton), Clark (AJS), místní borec Ennett (AJS) a na šesté příčce ve shodném čase Hartle na Nortonu a Kavanagh na Guzzi. Ve druhém kole přidal Lomas ke svému náskoku další 4 vteřiny a jeho týmový kolega Kavanagh se propracoval na 4.místo. Po třech kolech závodu (celkově vypsán na 7kol) byl v čele stále Lomas před Surteesem, jenž však jeho náskok snížil na 21sec a Kavanagh byl již třetí. Na dalších místech byli Brett, Ennet a Hartle. I po další dvě kola je pořadí na špici závodu stejné, pouze rozestupy se mění. Po čtvrtém kole je rozdíl mezi prvními dvěma jen 15 sec, ale v následujícím kole Lomas odskočil Surteesovi až na 50 vteřin. Závod spěje k dramatickému vyústění, když v 6.kole na Guthrie Memorial pro poruchu motoru své Guzzi ze závodu odstupuje vedoucí Lomas. V témže kole pak vzdává ze čtvrté pozice Jack Brett (porucha převodovky). Při nájezdu do závěrečného okruhu tak vede Surtees, ale druhý Kavanagh na jeho čas ztrácí necelou vteřinu. Surtees však zastavil na Stonebreaker´s Hut a tak si Kavanagh dojel pro vítězství před Ennetem a Hartlem.
Tři nejlepších ze třídy Junior: zprava John Hartle, Ken Kavanagh a Derek Ennet. Surtees nakonec do cíle dojel v 5. čase, ale posléze byl diskvalifikován pro dotankování paliva na trati (to je však povoleno jen v boxech). Lightweight 250 byl úvodním závodem celodenního programu na Clypse Course, kde se konaly všechny závody v jeden den. Za deště a silného větru je v 10.30 závod odstartován. Nejlépe odstartoval nejrychlejší muž tréninku, Ubbiali, ale v cíli prvního kola ztrácí pár vteřin na vedoucího Sammy Millera s NSU. Třetí je Ubbialiho týmový kolega Colombo a čtvrtý pak Sandford na Mondialu. Stále prší a v prostoru startu a cíle je to doslova průtrž mračen (no už tu chybí jen krupobití, kterým se museli v horských úsecích při svém závodě probíjet jezdci kategorie Junior). Náš Bartoš se po ne příliš zdařilém startu už posunuje dopředu a po dvou kolech je šestý - před ním je pořadí Miller, Ubbiali (ztráta 2 sec), Colombo, Kassner a Wheeler. Boj o vítězství je úporný. Po třech kolech je na čele Ubbiali, ale ve 4. pak vede opět Miller - rozdíly mezi nimi se měří v desetinách vteřiny. Na Bartošově stroji prasklo lanko zadní brzdy, ale náš jezdec i s tímto hendikepem bojuje ze všech sil. Jede už bez brýlí, neboť voda a nečistota z trati znemožnují dobrý výhled. V pátem kole Millerův motocykl nevydržel tempo závodu a tak si Ubbiali dojel již bezpečně pro vítězství. Bartoš ještě předjíždí Wheelera na Guzzi a dostává se na 5. místo! Za tento skvělý výsledek byl odměněn stříbrnou replikou vítězné trofeje.
Následujícím závodem byl Lightweight 125. Start závodu byl již krátce po dojetí dvěstěpadesátek - ve 12.00 hod, a tak řada jezdců se měla co ohánět, aby závod vůbec stihla. Mezi 22 startujícími byli i dva naši zástupci: Václav Parus a František Bartoš.
Naopak chyběl nejrychlejší z tréninku Luigi Taveri, který si při pádu na Governor´s Corner v závodě Lightweight 250 pohmoždil rameno, a tak byl do hlavní role favorita na vítězný double pasován zcela jednoznačně vítěz předchozího závodu Ital Carlo Ubbiali. Od startu vyrazil jako první Cama na Montese, ale v průběhu prvního kola ho předjel Sandford, který vedl před Camou a Ubbialim. Náš Bartoš pro poruchu převodovky bohužel nedokončil ani úvodní kolo závodu. Naše barvy tak hájil už jen Parus, který však byl až na 13.místě. Po druhém kole vedl stále Sandford o 17sec před Ubbialim a na třetím místě se objevil Colombo s MV Agustou. Parus klesl o dvě příčky zpět až na 15.pozici, neboť se potýkal s poněkud kuriózním problémem. Hned od úvodu závodu nepodával jeho stroj patřičný výkon a tak Parus po prvním kole zastavil v depu. Tam se naštěstí rychle zjistila příčina. Část tkanice, jimiž měli jezdci na zádech přivázána startovní čísla, se dostala do sacího hrdla karburátoru a bránila tak částěčně průtoku vzduchu - to byl celý ten problém, zapřičiněný možná Parusovou malou postavou.
Až do čtvrtého kola se pořadí na čele neměnilo: 1.Sandford, 2.Ubbiali, 3.Colombo. Parus byl třináctý. Pak se ale náhle závod zdramatizoval řadou událostí. Prvně z vedení odstupuje Sandford a po něm ze třetího místa odpadá i Colombo. Náš Parus jede skvěle a kolo za kolem postupuje dopředu. V 5.kole je 9., v 6. je pak na 8. pozici a od 7. kola až do cíle si drží šestou příčku. Mezitím je na čele stále Ubbiali s více jak 4 minuty před Camou. Další dlouhé minuty ztrácí na třetím místě Frank Gonzales na Montese. Takové je i pořadí v cíli a jelikož převaha vítězného Ubbialiho byla tak výrazná, dostávají stříbrnou repliku trofeje jen první dva jezdci. Václav Parus je za své skvělé 6. místo oceněn replikou bronzovou.
Nabitý program dne pokračoval závodem sidecarů. V poli je sice převaha Nortonů, ale za hlavní favority jsou považovány posádky na BMW. Ty také zaujímaly po prvním kole prvé tři pozice v pořadí Schneider, Hillebrand a Noll. Pak až je první Norton řízený Pipen Harrisem. Ve druhém kole se před Hillebranda dostal Wilhelm Noll, a když v následujícím okruhu ukončil Schneider závod s kouřícím motorem svého stroje, šel Noll dokonce do vedení. První pozici si udržel po celé 4. a 5. kolo, ale pak se z jeho stroje také začalo kouřit a v nájezdu do 6. kola byl zpět předjet Hillebrandem. Noll nakonec závod vůbec nedokončil a za vítěznou posádkou Hillebrand / Grunwald (na snimku) se umístily dva britské páry na Nortonech.
Pro již zmiňovaný trest nebyl Duke ani na startu závěrečného závodu TT - třídy Senior. V tréninku tak byli nejrychlejší jiní Angličané v sedlech italských motocyklů - John Surtees (MV Agusta) a Bill Lomas (Guzzi). Závod se odehrával plně v režii Johna Surteese (na snimku), který byl ve vedení po celých 7 kol a zaznamenal tak své první vítězství na TT. Po prvním kole vedl 15 sec před McIntyrem, dále následovali Lomas, Hartle, Ennet a první cizinec Zeller na BMW. Druhé kolo však na Crosby znamenalo stop pro McIntyra a tak se na druhou příčku za Surteese posunul Lomas. Pořadí na prvních dvou místech se pak až do závěrečného kola neměnilo a změny v pořadí se odehrávaly až na dalších příčkách mezi Hartlem, Zellerem, Brettem a Ennetem. V závěrečném kole však Lomas pro technické problémy výrazně zpomalil a v cíli byl klasifikován až na 5.místě. Ani letos se diváci nedočkali oficiálního překonání hranice průměrné rychlosti 100 mil na jedno kolo. Surteesova suverenita v závodě byla totiž tak výrazná, že ho nikdo nedokázal dostat pod tlak a přimět ho k vyššímu tempu. John prostě jel, co potřeboval, a neměl zapotřebí nijak riskovat. Tak se další pokus o překonání této hranice posouvá do následujícího ročníku, kdy TT bude slavit přesně půl století od svého zrodu - a to by se patřilo oslavit něčím mimořádným.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist