S Filipem Salačem o závodění, jeho úspěších, snech a cílech

Jezdec španělského šampionátu Filip Salač má sice třináct, ale za sebou už devět let závodění s řadou úspěchů z různých evropských šampionátů silničních motocyklů. Tento talentovaný závodník má velmi dobré zázemí, na které se může plně spolehnout, protože se jedná o jeho rodiče Michaelu a Michala Salačovi. Většinu roku jsou na cestách, takže Filip nemá pocit stesku za domovem, čas tráví s rodinou včetně dvou mladších sourozenců a může se tak plně věnovat závodění nebo škole.

S Filipem Salačem o závodění, jeho úspěších, snech a cílech

Závodění ale není snadná věc. Není to ani levná záležitost. Je třeba ostré lokty nejen na závodní dráze, ale dnes především mimo ni. Musíte být tvrdí, abyste se prosadili, musíte být zkušení, abyste zvolili správný směr a musíte být vždy ve střehu, abyste ustáli nějaký ten klacek pod nohy. Už jen proto je skvělé, když slyšíte o někom, kdo chce něco vlastními silami dokázat a přitom šíří dobré jméno České republiky ve světě.

Takovým příkladem je Filip Salač, mladý talentovaný závodník, který na sobě intenzivně pracuje, aby si splnil svůj velký sen jednou závodit v mistrovství světa. Cesta k tomuto snu není snadná, ale Filip je odhodlán ji úspěšně dokončit a jeho jméno už díky dobrým výkonům ve Španělsku znají. V rozhovoru pro web Motorkáři.cz jsme nemluvili pouze s Filipem, ale také s jeho tátou Michalem a mámou Michaelou, kteří mají velký podíl na tom, jak daleko dnes Filip je.

Je to náš první společný rozhovor, takže první otázka bude patřit tomu, co předcházelo rozhodnutí závodit na dvou kolech. Proč zrovna motorky a jak dlouho se jim už věnuješ?
Filip Salač: „Ahoj. Můj táta je bývalý motocyklový závodník, takže jsem s ním od dvou jezdil na závody. Protože se mi u motorek líbilo, dostal jsem v necelých třech letech minibike, na kterém jsem jezdil a moc mě to bavilo. Teď je mi třináct, takže už závodím devět let.“

Vzhledem k svému věku si určitě pamatuješ na svůj vůbec první závod. Kde to bylo a jak úspěšná to byla premiéra?
Filip Salač: „Můj první závod jsem jel ve čtyřech letech. Bylo to v Praze (pražská miniliga), kde jsem dojel druhý. V dalším roce jsme jeli změřit síly do italské Forli, kde bylo hodně nabité startovní pole. Tehdy jsem tam byl nejmladší a vyhrál. Proto jsme se rozhodli závodit pouze v zahraničí.“

Máš nějaký svůj vzor, který chceš následovat? Pokud ano, proč?
Filip Salač: „ Můj vzor je Valentino Rossi. Je to pan pilot, pracovitý, sympaťák, má smysl pro humor a tím si mě získal. Je na něm vidět, že ho ježdění baví a hlavně, a to klobouk dolů, že na to “kolik mu je let“ to dává mladým, talentovaný jezdcům. Samozřejmě se mi líbí spousta jiných závodníků, včetně těch českých … .“

Od roku 2009 to jsou především závody třídy minibike v Itálii a Rakousku, hned v dalším roce už komplet španělský šampionát Cuna de Campeones Minimoto, který si v roce 2012 vyhrál. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Filip Salač: „Toto mi dalo nejvíc. V každé kategorii bylo opravdu velké startovní pole, všichni jsme měli stejné podmínky a já se tak naučil rychlost a techniku. Taky mi to dalo jazykové zkušenosti a kamarády s nimiž se potkáváme na závodech dodnes. Zmiňovaného vítězství si proto vážím nejvíc. Z této školy vzešli jezdci jako Navarro, Herrera, Terol a mnoho dalších.“

Cesta jak odstartovat závodní kariéru přes Španělsko byla záměrná? Jaké má u nás v republice tým jako je ten váš vlastně možnosti dostat se na úroveň, aby konkuroval zahraničním týmům z Itálie nebo Španělska?
Michal Salač (otec Filipa): „Směr jsme věděli, ale byla to tak trochu i náhoda. Při testech se starším synem Michalem a Ondřejem Ježkem s týmem Matěje Smrže ve Valencii, donesl Ondrův táta z restaurace náhodně leták, kde byl nábor nových talentovaných jezdců do Cuna de Campeones a řekl: „To byste mohli zkusit.“ Vzal jsem to vážně a přes to, že to nebylo vůbec jednoduché, jsme se tehdy stali jako jediní cizinci účastníky této školy. Jako tým s veškerým zázemím je to velice složité a proto jsme přestoupili a jsme součástí španělského továrního teamu HMA Llinsual.“

V roce 2013 slavíš evropský titul v kategorii Honda NSF 100. Úspěšný jsi rovněž v německém seriálu ADAC, který si vyhrál. Jak důležité jsou pro tebe tyto výsledky a úspěchy v šampionátech?
Filip Salač: „K tomuto mi právě pomohl španělský šampionát, kde jsem získal potřebnou rychlost. Na většině tratích pořád držím traťový rekord :-) a samozřejmě to byl skvělý úspěch z něhož jsme měli velkou radost.“

Každý takový úspěch může třeba znamenat lepší vyjednávací pozici s potenciálními týmy?
Michal Salač: „Samozřejmě ano. Jezdec jako Filip, který od mala patří k nejrychlejším jezdcům i ve Španělsku, má díky takovéto jezdecké historii lepší podmínky.“

V roce 2014 závodíte v seriálech Moriwaki Cup nebo PRE Moto3. Rovněž došlo na spolupráci s českým týmem Montáže Brož. Jak úspěšná byla tato éra a jak úspěšná byla vlastně celá loňská sezona?
Michal Salač: „Filip byl v loňském roce po celou dobu šampionátu Moriwaki cupu lídrem, ale bohužel díky nezaviněnému pádu, mu titul jen o vlásek unikl. V tomto roce to byl také přechod na velká kola. Třebaže jsme neabsolvovali žádné tréninky mimo samotné závody, Filip si vedl velmi dobře. Španělské mistrovství PREMOTO3 bylo pro nás nové a s podporou týmu Montáže Brož jsme tento šampionát zvolili jako tréninkovou formu pro vstup do tohoto mistrovství, který jsme plánovali hned v dalším roce.“

V roce 2015 Filip závodí s týmem Dafit Motoracing v novém evropském seriálu Stock 250. Vyhráli jste oba úvodní podniky, ale před Mostem přišlo oznámení, že tento šampionát opouštíte. Toto rozhodnutí bylo dílem okamžiku nebo se problémy postupně hromadily až to vyústilo ve váš odchod?
Michaela Salačová (máma Filipa): „Toto byl tak trochu jeden velký omyl. Zklamal nás nejen minimální počet jezdců, ale i handrkování se o pravidlech, které začalo už od prvních závodů a postupně to gradovalo. V původních reglementech, které jsme obdrželi, a dle kterých jsme se na tento šampionát připravili a zaplatili startovné, byly standardní pravidla pro tuto kategorii a tento dokument jsme i předložili. Bohužel, aniž bychom věděli a myslím, že o tom nevěděli žádní jezdci naší kategorie a vlastně ani samotní pořadatelé, byla pravidla změněna a to pod stejným datem, což opravdu není možné. Do dnešního dne nám nikdo nedokázal říci, kdo a proč změnu provedl. Když to shrnu, i kdybychom přistoupili na jejich nová pravidla, tak pokud půjdeme do detailů, kvůli dalším bodům, které si tam protiřečí, bychom stejně nesplnili podmínky daných pravidel, ať už se jedná o celkovou cenu motocyklu a další věci. Navíc, toto nesplňuje ani jeden z motocyklů. Na každé bychom nalezli nesoulad s pravidly, takže pro nás je tento šampionát nekorektní.“

„Pro Filipa to byla forma tréninku, ale s časy, které se zajížděly nás to nikam neposunulo.
Samozřejmě nás velmi mrzelo, že se nezúčastníme domácího závodu, na který se Filip těšil, ale toto rozhodnutí padlo po dlouhých dohadech, které nakonec nikam nevedly. Z posledního odjetého závodu Filipa společně s maďarským jezdcem Laczkem diskvalifikovali z důvodu chybějící starline jednotky, kterou jsme neměli, protože motocykl Moriwaki má svoji standardní jednotku. Tím jsme se cítili poškození. Z toho důvodu tak žádný motocykl Moriwaki, dle jejich nových pravidel, nemohl jet tento šampionát, přičemž tato motorka je homologována jako stocková. Z tohoto důvodu nebyl bodovaný ani další závodník Petr Svoboda, který byl  v Mostě v obou závodech na pódiu. Zbyli tedy pouze tři jezdci v evropském šampionátu – dva motocykly Sherco a jeden RMU. Více k tomuto asi nemáme co dodat.“

Závodíte ve španělském šampionátu RFME Campeonato de España de Velocidad. Co pro vás účast v tomto šampionátu znamená? Jaké podmínky nebo přístup k soutěžícím jsou třeba ve Španělsku ve srovnání s těmi u nás doma?
Michaela Salačová: „Podmínky a přístup k jezdcům jsou zde na profesionální úrovni, jelikož to pořádá RFME a Dorna.“

Závody zaměstnávají na plný úvazek zřejmě celou rodinu a není to otázka letních prázdnin, ale jsou to celoroční aktivity po celé Evropě. Jak to všechno zvládáte? Motorky nejsou levná záležitost, jak si vedete v tomto směru, co vše musíte zařídit, aby bylo možné závodit? Máte třeba nějakou podporu ze strany českých firem nebo institucí?
Michal Salač: „Ano, od letošního roku jsme po většinu času ve Španělsku, kde částečně žijeme celá rodina a máme tu lepší podmínky pro trénink. Osmiletý Jakub, mladší bratr Filipa, který hraje fotbal za FK Mladá Boleslav, už hostuje ve španělské Suece. Nejmladší je tříletý Nicolas, který je na cestování a jiné klima už zvyklý. Ve školním roce se učí se syny, hlavně pak s Jakubem, manželka a zatím to zvládají na jedničku.“

„Levná záležitost to opravdu není a je to jedna z nejtěžších věcí s níž se potýkáme. Každý postup do vyšší třídy je dražší a dražší. Jakékoliv pomoci si velice vážíme a každý partner je pro nás důležitý. Chtěli bychom jim i touto cestou poděkovat. Takže poděkování patří 4SR, rodině Jirušových, s kterými spolupracujeme už řadu let, Shark NOKAMOTO, Montáže Brož, Tyrex, Millers oils, Trewos, Rasta , Sebimoto, Přibyl, Big Shock, Dafit racing, MMB, Airbrush Beneš, AČR, AMK Hořice.“

Mnohé kluky Filipova věku možná bude zajímat, jak to má takový mladý závodník se školou, protože pravidelná docházka od pondělí do pátku asi při frekvenci závodů není možná?
Michaela Salačová: „Filip je žákem ZŠ v Mladé Boleslavi s rozšířenou výukou jazyků. Myslím, že je tam spousta šikovných dětí, kteří jsou uvolňováni z výuky kvůli sportu či jiným aktivitám. Samozřejmě podmínkou školy jsou dobré studijní výsledky a pro nás je vzdělání našich dětí velmi důležité. Filip to už dobře zná z Cuna de Campeones, kde se vysvědčení dokonce ukazovalo a poté byl za dobrý prospěch odměněn drobným presentem. Samozřejmě čím je starší, tím chybí víc, ale vše pak musí dohnat samostudiem. Nicméně musím Filipa pochválit, protože měl na pololetí vyznamenání a sedmou třídu ukončil s osmi dvojkami. Když jsme pryč delší dobu v kuse, komunikuje s učiteli elektronickou poštou, aby si doplnil látku a držel krok se spolužáky. Také má velké štěstí na třídní učitelku paní Šimonovou, která je pro děti oporou a zajímá se o jejich úspěchy. Rádi bychom poděkovali všem jeho učitelům za jejich vstřícnost a trpělivost.“

Filip Salač: „Naše třídní je nejlepší učitelka, co jsem kdy měl a to nešplhám.“ :-)

Co se týče budoucnosti, tak důležitým cílem je teď pro řekněme Red Bull Rookies Cup nebo juniorské mistrovství světa FIM CEV Moto3? Hlavní meta pak mistrovství světa silničních motocyklů?
Filip Salač: „Ano. Rád bych postoupil do Red Bull Rookies Cupu a při tom jel CEV MOTO3. Mým velkým snem je dostat se do mistrovství světa.“

Máme konec července, jak úspěšná byla první polovina sezony 2015?
Michal Salač: „Filip patří k nejrychlejším jezdcům, ale potýkáme se s problémy s motorem. Každý závod jsme mohli jet o pódium, ale bohužel Filipa zradila technika. Jinak jsme s progresem Filipa velice spokojeni.“

Máte už nějaké novinky, co se týče sezony 2016?
Michal Salač: „Zatím na všem pracujeme a veškeré konkrétní informace včas zveřejníme.“

Jaké jsou teď tvoje nejbližší plány?
Filip Salač: „Zajet co nejlépe na pro nás „domácím“ dvojzávodě ve Valencii, příprava na selekci Red Bull Rookies Cupu a samozřejmě trénování. Také jsem se zúčastnil šampionátu MOTODES s motocyklem Honda CRF150, kterou mám kvůli tréninkům předělanou  na motarda. Měl jsem radost, že jsem závod ve své kategorii vyhrál a to na trati, na které jsem jel vůbec poprvé. Z celkem dvaceti jezdců, kteří měli motocykl Kawasaki 85 2T, jsem byl druhý, a když mi to vyjde, rád bych se zúčastnil také ostatních závodů tohoto šampionátu. Děkuji všem fanouškům za podporu a drže mi palce !!!“

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 2x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist