Rozhovor s Jakubem Glaserem

Jakub Glaser, jezdec třídy Supersport, v každém závodě atakuje pódiové umístění v MEZ MČR, které mu přesto stále těsně uniká. Rozhodující krok chce učinit v maďarském Hungaroringu.

Rozhovor s Jakubem Glaserem
Od našeho posledního rozhovoru uběhlo několik závodů, zavzpomínejme na ně. Co Most a první závod MEZ MČR?
Kvalifikace mi celkem vyšla, motorka tam ještě fungovala. Měl jsem v té době také ještě pneumatiky značky Michelin, které vlastně teď již nejsou, ale to hodně předbíhám. Most mi vyšel docela dobře, stále zlepšuji starty. Odstartoval jsem někde z osmnáctého místa a bojoval jsme Hettychem, Jirkou Brožem a Karlem Svobodou. pak jsem v průběhu závodu udělal chybu, vypadl mi kval v nájezdu do vracáku. Rychle jsem to zlomil a absolvoval lehký kontakt s Markem Hettychem. Karel Svoboda nás oba předjel a ujel nám. Já pak dojel pátej. Byl jsem ale spokojenej, že jsem si dobře zazávodil. Pořád mě však mrzelo, že jsem nevrátil Karlovi Svobodovi porážku z loňského roku, kdy jsem to v poslední zatáčce zahodil. Pořád jsem si říkal, že v tom Mostě ho musím zdolat.
Pak následovala Pannonie, jak to proběhlo tam?
Byl jsem tam hodně nabuzenej, ten okruh doslova miluju. Kvalifikace nebývá moje silná stránka, ale tentokrát jsem celý víkend měl celkem dobrý časy. Na startu jsem stál za Markem Hettychem a Jirkou Brožem, což bylo dobrý. Odstartoval jsem a jel jsem s nimi. Jenže jsem chtěl moc hodně rychle dopředu. Objížděl jsem jednoho Itala a šáhl jsem si po přední brzdě. Spadnul jsem. Byla to moje jezdecká chyba. Strašně mě to mrzelo, zničil jsem si motorku. Myslel jsem, že ten pád jen poškodil kapoty, ale jak se později ukázalo, motorka byla poškozená daleko víc.
Pak přišel druhý Most a při něm neustále problémy, co se dělo tam?
Přijeli jsme do Mostu a motorka mi tam vždy po šesti kolech chcípla. Nechápali jsme čím to může být. Začali jsme tedy z druhé motorky vyměňovat jednotlivá čidla. Vyměnili jsme pět čidel a znova mi to chcíplo. Moje psychika již nebyla moc dobrá, nic jsem nenajezdil. Vyjel jsem z boxů znova a motorka opět chcípla. Už jsem si říkal, že toho je nějak moc, neměl jsem už ani pneumatiky Michelin, jediné dobré, které jsem si šetřil, byly ty, se kterými jsem spadl na Pannonii. Už jsme vyměnili všechny čidla a motorka stále nešla dobře. Na rovině mi všichni ujížděli. Táta celý večer úpěnlivě pracoval, musím mu za to hodně poděkovat. Nakonec táta zjistil, že se mi potenciometr škrtící klapky otevíral na 78 %. Vzali jsme potenciometr z druhý motorky a najednou to jelo, zase jsem jezdil svých 1:37.
Do závodu jsem vlastně nastupoval z předposlední řady. Byl jsem hodně nabuzenej, taková má představa vždy byla, že do závodu vyrazím zezadu a budu se všemi závodit. Odstartoval jsem asi dvacátej, dva jsem předjel hned a další čtyři do první zatáčky. Pak jsem se stále propracovával dopředu, dojel jsem skupinku Domke, Ježek a nějaký další Němci. Bylo nás asi celkem šest. Najednou byla půlka závodu. Pokusil jsem se jim ujet, ale nějak se mi to nedařilo. Stále se mě drželi. Tři kola do cíle jsem najednou uviděl na rovince kouř. Sám sobě jsem si vsugeroval, že se stal defekt Karlovi Svobodovi, což by se opakoval minulý rok. Prostě jsem si to vsugeroval a začal jet opravdu neskutečně, měl jsem naprostý výpadek myšlení. Jel jsem co to šlo, když se na to teď dívám zpátky, tak musím říci, že jsem nepřemýšlel. Když jsem se dostal na rovinku, nějaký jezdci se zalekli toho kouře a zpomalili. Já uviděl Karla Svobodu a chtěl jsem ho dojet. Uviděl jsem, že Jirka Brož odstavuje motorku, ale nechtěl jsem si uvědomit, že ten kouř byl z něj. V posledním kole jsem dojel Karla na kontakt, ten se jen nevěřícně ohlédnul a uviděl mě za sebou. Karel si všude hlídal vnitřní stopu a tak ho nebylo vůbec jednoduché předjet. V poslední zatáčce si Karel dost nadjel, no a já mu to tam nekompromisně poslal. Předjel jsem ho, lehce jsme byli na sobě, ale už jsem ho nepustil. Byl to pro mě zatím nejkrásnější závod v životě. Skončil jsem čtvrtý z Čechů, zase mi ty stupně o kousek utekly, ale já byl strašně šťastnej.
Ted je před závodem v Brně, jak si to prožil zatím zde?
Nějak mi to zatím nejde. Včera jsem měl pád v kvalifikaci, v době kdy jsem se do toho začal dostávat. Po čtyrech kolech jsem stáhnul vteřinu oproti první kvalifikaci. Spadnul jsem po cílový rovince, v zatáčce začalo najednou pršet a já se tam vyválel. Chci pro to udělat maximum, začínám si zvykat na nové pneumatiky, které jsou tentokrát značky Pirelli. Moc jsem jim v minulosti nevěřil. Po ztrátě Michelinek jsem se musel rozhodnout jestli Dunlop nebo Pirelli. Vidím, že to jede i těm nejrychlejším ve světě, tak musejí držet i mě. Na startu stojím zase dost vzadu a tak doufám, že se mi opět povede start.
Po Brnu se jede ještě do Maďarska, co chystáš tam?
Hlavně bych chtěl mít zase pneumatiky Michelin. Stále se mi vyhýbá pódium a tak bych ho tam chtěl získat. Chci pro to udělat opravdu maximum. Už konečně musí přijít ten zlom, na který jsem se připravoval i celou zimu.
Takže Kubíku, ať ti to vyjde, hodně štěstí.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 0.00
Známkováno: 0x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist