Rozhovor s Jakubem Glaserem

Kdy si začal s motocyklovými závody?
V roce 1995 jsem začal jezdit, tehdy jsem začal s bratry Smržovými. Jezdili jsme společně, ale později, nějak okolo roku 1998, jsme šli všichni svou cestou. Já byl z této "naší" trojky nejmladší a tak jsem zůstal v těch sedmdesátkách.
Kam až si to v sedmdesátkách dotáhl?
No tak v roce 2001 jsem v sedmdesátkách udělal mezinárodní titul. V té době to bylo opravdu super, vyhrál jsem úplně všechny závody co jsem mohl jet. Musím říci, že tehdy byla velká konkurence.
A co bylo dál?
V roce 2002 jsem přestoupil do třídy 125 ccm. Chtěl jsem to zkusit. Tehdy jsem se bavil o tomto přestupu například s Kubou Smržem nebo Michalem Fillou. Oba mi říkali, že by tento přestup nemusel být špatný krok. Šel jsem tedy do toho, ale postupem sezóny jsem zjistil, že už jsem na tyto motorky moc velký. Mám 190 cm a to je opravdu dost. Navíc jsem na to byl i těžkej a tak jsme laborovali co dál.
Takže následoval přestup do silnější třídy?
Ano. V roce 2003, tedy minulou sezónu, jsem přestoupil do třídy Supersport. Koupili jsme standardní šestistovku a začali to zkoušet. Mě to dost bavilo. Čtyřtakt mě uvezl a navíc jsem nemusel držet zbytečný diety.
Jak na začátky se čtyřtaktem vzpomínáš?
Zpočátku jsme laborovali jsme s pneumatikami. Mě to ovšem stále více a více bavilo. Přišel však Most a nepříjemný pád, po kterém jsem ležel v nemocnici. Pohnul se mi obratel, doktoři říkali, že kdyby se pohnul ještě o milimetr, tak jsem skončil na vozíku. Začal jsem tehdy trochu přemýšlet, jestli chci ještě jezdit. Rychle jsem však zjistil, že to ve mě stále je, že jezdit chci. Slíbil jsem sice mamce, že budu končit, ale nakonec jsem opět i letos u závodění.
Co si tedy pro letošní sezónu připravil?
Měli jsme nějaké nabídky a tak jsme na tuto sezónu koupili Suzuki GSX-R600. Je to loňský model, který jel německý mistrák, má kompletní Yoshimura kit. Chtěl bych se tento rok poprat o co nejlepší výsledky. Je mi zatím sedmnáct a tak to chci zkoušet.
Jaká máš tedy cíle do letošní sezóny?
Chtěl bych tento rok skončit do první desítky a někdy se pokusit šáhnout na stupně vítězů. Myslím, že mám výborné zázemí, táta velmi dobře připravuje motorku, neznám lepšího mechanika nebo jsem se s ním zatím nesetkal. Pneumatiky mám značky Michelin od pana Prokeše, které jsou na nejlepší úrovni. Troufám si říct, že jsou na lepší úrovni než Pirelli, které všichni uznávají. Myslím si, že teď to je pouze na mě. Doufám, že to vyjde.
Přemýšlel jsi o účasti v nějakém jiném šampionátu? Mistrovství Evropy, Alpe Adria Cupu, prostě někam výš.
Uvažoval. Alpe Adria chci určitě jet. Hned jak se tady pojede, zatím jsem měl ale trošku fofr ve škole. Evropa je hodně o penězích. S tátou jsme se o tom bavili, dává mi v rozhodnutí volno. Chtěl bych evropský šampionát zkusit. Pokud na to teda budu mít. Chci se hodně vyjezdit, zatím na Evropu tolik zkušeností nemám. Pořád se s motorkou tak trochu per, ale jak říkám, určitě bych to chtěl zkusit.
Jaký byl tvůj nejhorší zážitek motocyklové kariéry?
Bylo to Brno 2002, kdy jsem si zlomil kotník. Doktoři řekli, že to je dobrý a tak jsem s tím odjel další dva závody. Pak mi to špatně srostlo, že s tím mám problémy ještě teď. Pak to bylo v minulém roce v Mostě, kdy jsem spadl za Matadorem. Motorka mě nakopla, bylo to hodně nepříjemné. Dva dny jsem musel ležet v mostecké nemocnici. Vynechal jsem dva závody a právě i ten evropskej, takže letos bych si to chtěl určitě vynahradit.
A jaký byl tvůj nejlepší zážitek motocyklové kariéry?
Na sezónu 2001, kdy jsem vyhrál absolutně všechno. To byl asi můj prozatím nejlepší rok. … Každý závod, který si užiju, mě strašně baví.
Jak vidíš svou budoucnost v tomto sportu?
Jsem nohama na zemi, vím že se tímto živit nebudu, ale prostě mě to baví a chci jezdit.
Máš nějaký svůj jezdecký vzor?
Určitě Mick Doohan. Od mala, co jezdím, to je můj vzor. Někdy bych se s ním chtěl setkat.
Co říkáš na závodnický život, na kočování ze závodu na závod?
Mě to hrozně baví. Dá se říct, že rád cestuji. Teď se to bude líbit víc i tátovi, protože už budu mít řidičák i na auto a tak budu i řídit. Když jsem jezdil v sedmdesátkách, tak to bylo v depu takové víc rodinné. Tady se, ale taky už udělala výborná parta, je to špičková úroveň. Myslím, že to bude dobré.
Jak daleko si se dostal se závody?
No zatím to bylo nejdál do Maďarska. Zatím mám všechno před sebou. Zase až tak starej nejsem a chci jezdit co nejdéle to půjde.
Takže hodně štěstí do nadcházejících závodů. Děkuji za rozhovor.

Informace o redaktorovi

Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)
Petr Štola - (Odebírat články autora)