Hodgson nejen o světovém titulu

"Má dcera je nad celý titul Mistra Světa," říká Neil Hodgson v rozhovoru, který tým Ducati Corse rozeslal ve své tiskové zprávě.

Neil Hodgson získal v letošním roce světový titul ve třídě Superbike, možná poslední světový titul, který bude mít ještě nějakou prestiž, když o té příští sezóně mnozí lidé pochybují z důvodu zavedení některých, nesmyslných pravidel. V nedávném rozhovoru se Neil Hodgson vrátil nejen k samotnému zisku titulu Mistra Světa v Assenu, ale hovořil i o letošní sezóně jako celku a nastínil své plány do sezóny příští.
Zisk titulu považuje Hodgson za odměnu za dvacetiletou, těžkou práci a na otázku zda si nemyslí, že letošní šampionát WSBK se odchodem továrny Honda a dvou špičkových jezdců (Edwards a Bayliss) stal trochu znehodnocený odpovídá, že oba jezdce v loňském roce sice neporazil, ale že se svým strojem jim nemohl ani konkurovat. “V mnoha případech jsem byl velmi blízko k tomu, abych je porazil. Kdybych měl tenkrát tovární motorku jako letos, nejlepší stroj a nejlepší pneumatiky, jistě bych je někdy porazil,“ říká v rozhovoru Neil Hodgson.
Britský jezdec žijící na Ostrově Man přiznal, že krizi prožíval například od víkendu v Misanu, kde podle něj ztratil třicet bodů. “Jezdil jsem obraně namísto toho abych bojoval o vítězství, je to hanba, změnilo to mou mentalitu.“
V letošním roce tovární tým Ducati mnoho netestoval a i na tuto situaci padaly v rozhovoru otázky. Neil přiznal, že testování sice nebylo mnoho, ale zato byly velmi účinné a především pozitivní Například s továrnou Michelin absolvoval Neil tři testy a v každém měl připraveno dvacet nových pneumatik k otestování. “Na začátku roku jsem měl obavu z přechodu od Dunlopu k Michelinu, ale nové pneumatiky jsem si oblíbil jako kachna vodu. Jsou to nejlepší pneumatiky jaká jsem kdy používal.“
Rozhovor se samozřejmě stočil také na připravovaný přechod Neila Hodgsona do šampionátu MotoGP. O tomto přechodu říká Brit, že stále ještě není nic stoprocentního, ale zřejmě se tak stane. Nového šampionátu a nového prostředí se Neil neobává a je na něj připravený. “Hodně let jsem se učil, že pokud se nevzdáte, tak je vše dosažitelné. Před čtyřmi roky jsem například ani nepomyslel na to, že se stanu Mistrem Světa. Abych řekl pravdu, tak nejraději bych zůstal v Mistrovství Světa Superbike, ve 'starém' Mistrovství Světa. Rozumím Ducati, okruhům i ledem. Můj cíl by byl vyhrát více šampionátů než Foggy, ale rozhodnutí je jasné, já musím jezdit v nejlepším šampionátu,“ říká jezdec jenž je připravený odejít od továrního týmu opět 'pouze' k privátnímu týmu, ve kterém by měl v MotoGP působit. “Pokud uspěji, tak to bude dokonalý krok zpět do továrního týmu.“
Hodgson byl mnoho let ve stínu slavnějšího Carla Fogartyho, ale nyní je na vrcholu britské slávy právě on. Oba jsou však často spojováni, protože jsou leváci, narodili se deset mil od sebe, oba začali v dětství ve stejném motokrosovém klubu a nyní jsou oba Mistři Světa. Aby toho nebylo málo, Hodgsonova dcera se narodila ve stejný den (2. září) jako prvorozená dcera Carla Fogartyho (Daniella). Když je zde již slovo o Hodgsonově nedávno narozené dceři, musím i upozornit na životní prioritu Neila Hodgsona, jenž označil den narození své dcery za šťastnější den, než kdy se stal Mistrem Světa. “Na stupnici od jedné k deseti by bylo úterý (den narození dcery) číslem deset a neděle (den zisku světového titulu) číslem jedna. Tolik pro mě Holly Jean znamená.“
Ze soukromého života také Hodgson prozradil, že přišla doba k zakoupení nového vozu Porsche 911 Turbo. Auta značky Porsche se mu totiž líbí již od dětských let a před nějakou dobou si řekl, že pokud se někdy stane Mistrem Světa, tak si jeden špičkový vůz zakoupí. “Až se vrátím na Ostrov Man, tak půjdu a koupím si ho.“
Poslední otázky se točili opět okolo Grand Prix a Neilova návratu do tohoto prostředí. V roce 1995 se stal Neil Hodgson jedním z nejlepších, privátních jezdců třídy 500 ccm. V tomto šampionátu trávil střídavě tři roky. Pak se vrátil domů do Británie a začal jezdit čtyřtaktní superbiky. “Cítil jsem, že jsem dobrý dvoutaktní jezdec, bylo mi 21 let a myslel jsem, že mám ve dvoutaktech budoucnost. Nakonec jsem skončil hledáním práce, kterou jsem ztratil. Viděl jsem, že nemůžu vyhrávat a tak jsem začal hledat jinde. Cítím, že jsem byl vždy krok za Troyem Baylissem. V roce 1999, když Troy vyhrál britský šampionát, jsem byl jeho týmový kolega, rok po něm jsem ten šampionát vyhrál já. On se dostal do továrního týmu Ducati a já opět o několik let poté. On ten šampionát vyhrál a já zase nyní. On odešel do MotoGP a jede dobře…“

Informace o redaktorovi

Motorkáři.cz - (Odebírat články autora)
Petr Štola - (Odebírat články autora)

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist