Černé datum motocyklové historie

Příští týden tomu bude již třicet let co se na okruhu Monza stala jedna z největších tragédii celé historie Grand Prix.

Černé datum motocyklové historie
Dne 20. května tomu bude přesně 30 let co se na okruhu Monza stala jedna z největších tragédií silničního motocyklového sportu. Tehdy se na superrychlém okruhu konal závod Mistrovství Světa silničních motocyklů, na který v pozici vedoucího může celkové klasifikace tříd 250 ccm a 500 ccm přijel i "konečně" tovární jezdec japonské Yamahy - Fin Jarno Saarinen, mladý a především zřejmě v té době jeden z nejlepších jezdců světa.
Jarno měl při příjezdu na Monzu ve světě obrovské jméno. Přestože v Grand Prix jel oficiálně teprve čtvrtou sezónu, již stačil získat titul Mistra Světa třídy 250 ccm (1972), v tomto roce zahájil sezónu vítězstvím na dvou podnicích, které ve své době znamenaly vrchol závodění mimo šampionát Grand Prix - v americké Daytoně200 a italské Imole200 - oba závody vyhrál na Yamaze 350 mezi daleko silnějšími stroji. Co k tomu dodat - Itálie se těšila na závody, které měl ozdobit právě tento finský idol.
Start závodu třídy 250 ccm přinesl očekávané napětí a jásot množství fanoušků okolo celého okruhu, jenže již krátce po startu dochází v první zatáčce Curva Granda k obrovské tragédii, při které padá 14 jezdců!!!, mezi kterými je i samotný Jarno Saarinen a zřejmě druhý nejoblíbenější italský jezdec Renzo Pasolini (pochopitelně po Agovi). Davy na tribunách ztichly, po okruhu se nese strašná zpráva. Sedm jezdců je okamžitě letecky transportováno do nemocnice, ale dva jezdci zůstávají nehybně ležet na okruhu Monza. Dva vyhaslé lidské životy, které okamžitě vhánějí fanouškům po celém světe slzy do očí. Na okruhu Monza zůstávají nehybně ležet Fin Jarno Saarinen a Ital Renzo Pasolini.
Proč se to stalo, co zapříčinilo tuto obrovskou tragédii, kdo může za skon dvou světových hvězd? Nikdy se na tyto otázky zcela jasně neodpovědělo a po světě kolovaly dvě varianty odpovědí. Jedna varianta směřovala na technickou závadu Pasoliniho stroje a ta druhá na chybu italských pořadatelů, kteří nedokázali připravit před startem třídy 250 ccm okruh do náležitého bezpečného stavu. Dnes můžeme již pouze diskutovat a přít se navzájem, která že z těchto variant je pravdivá. Nikdo však již nevrátí život dvou jezdcům, kteří vyhrávali závody Mistrovství Světa. Potívejme se ve zkratce na obě varianty příčin této tragédie.
Nejprve se podívejme na technickou závadu Pasoliniho stroje. Milánská prokuratura provedla vlastní šetření celé havárie a její příčiny. Jako odborný technický poradce a člověk jenž měl provést přezkoumání Pasoliniho a Saarinenova stroje byl vybrán tehdy bývalý boss značky Gilera pan Colombo, který za jednu z hlavních příčin označil stroj Harley-Davidson, se kterým Pasolini startoval. Tomuto stroji se měl údajně zadřít jeden z pístů. Po zadření následovala srážka Pasoliniho při předjíždění jednoho ze svých soupeřů, se kterým došlo ke kontaktu a následnému pádu. Colombova zpráva šla tak daleko, že doslova uváděla, že píst se zadřel ještě před havárií a nikoliv při ní, jak tehdy mnozí naznačovali. Stroj Yamaha Jarno Saarinena byl shledán zcela v pořádku.
Proti této zprávě však mluví mnoho prohlášení jezdců i přítomných novinářů, ale i samotných fanoušků v místě tragédie. Shrňme si co dnes víme o případném průběhu s evidentním pochybením několika pořadatelů a lidí dbajících za bezpečnost v době tohoto závodu. Upozorňuji, že co nyní budete číst, je pouze z výpovědí tehdejších účastníků tohoto závodu, či od lidí, kteří závodu přihlíželi a tedy může to být pouze ono známé "jedna paní povídala ...". Já však této verzi osobně dávám přednost, jelikož se přece nemůže dohodnout velké množství lidí a takto veřejně lhát o obrovské tragédii. Zda tomu věříte i vy je pouze na vás.
Před závodem třídy 250 ccm se konal závod třídy 350 ccm, ve kterém začal z Vilova stroje Benelli unikat olej. Vila zajel do boxů ke svým mechanikům, kteří ho však poslali zpět do boje o světové body (zde je první vážné pochybení a to nejen členů týmu, kteří samozřejmě neměli nechat Vilu dále závodit, ale i pořadatelů, kteří neměli Vilu na trať vůbec pustit!). Z závodě zbývalo Vilovi jedno kolo, které také objel a ještě stačil dokončit na pátém místě. Během tohoto kola stále z Vilovi Benelli unikal olej a to po celé délce okruhu.
Po závodě třídy 350 ccm byly na asfaltu okruhu zcela viditelné olejové skvrny. Novinář Christian Lacombe je jeden z lidí, kteří se nebáli o všem veřejně hovořit. Ihned spěchal k traťovým komisařům a na tyto olejové skvrny je upozornil se žádostí, aby se je pokusili odstranit. Co však následovalo nemá obdobu snad nikde ve světě. Namísto toho aby se traťáci jali cementu a košťat, nelenili a zavolali Policii, kterou hrozili Lacombemu vyhození z areálu italského okruhu. Na olej upozornil v hlavní věži i australský jezdec John Dodds, kterému se však stalo to samé co Lacombemu - byla mu naznačené možnost odvedení italskou Policií. John Dodds následně obcházel jezdce, kteří se připravovali na start závodu třídy 250 ccm, bohužel právě mezi jezdci, které Dodds nestačil varovat byli Pasolini a Saarinen.
Přišel start třídy 250 ccm a s ním i prakticky okamžitě tato obrovská tragédie, při které nejprve havaroval Renzo Pasolini jenž byl při pádu namístě mrtev. Saarinen jenž jel těsně za Pasolinim se nestačil vyhnou a havaroval také. Dále v pořadí jezdců jel japonský jezdec Hideo Kanaya jenž se sice stačil vyhnout, ale narazil při tom do ochranných pytlů podél místa tragédie. Jelikož se jednalo o havárii ihned po startu, jelo za těmito jezdci obrovské stádo dalších z nichž jich několik přejelo přes tělo Jarno Saarinena a z nichž jich mnoho dalších havarovalo přes ležící těla a motocykly také. Obrovská tragédie při, které se mi ani nechce věřit, že údajně trvalo řediteli závodu ještě další dvě kola než závod přerušil aby se mohli dokonale odklidit bezvládná těla jezdců a jejich motocyklů.
Závod byl tedy přerušen a nikdy nebyl dokončen. Tovární týmy Yamaha MV Agusta, Suzuki a Harley Davidson se spolčily a začali bojovat za větší bezpečnost jezdců při závodech silničních motocyklů. Továrna Yamaha do konce sezóny 1973 stáhla na počest Jarno Saarinena svou účast v závodech Grand Prix.
Tak takhle nějak se to přihodilo dle vyprávění lidí, kteří závod zažili. Zda je to pravda či nikoli, zda je pravdivá varianta milánské prokuratury, já nemohu posoudit. Jedno je však jisté. Před tragédií v Monze roku 1973, v neděli 20. května v 15:00 hodin (některé prameny uvádějí 15:15 hod.) zemřelo mnoho závodníků na silničních motocyklech, ale až smrt Mistra Světa Jarno Saarinena otevřela oči ostatním jezdcům, kteří si uvědomili, že mohou být dalšími, že to mohou být právě oni, kteří mohou doplatit na nedbalost organizátorů závodů. Jarnova smrt zamíchala myšlením motocyklového světa. Továrny a jezdci se začali spolčovat a zakládat svazky, které měly jediný cíl - zvýšit bezpečnost mužů, kteří nosí svou kůži na trh na nejrychlejších motocyklech světa víkend co víkend po všech možných okruzích, ve všech možných šampionátech.
20. května 2003 přesně v 15:00 bude ne okruhu Monza slavnostně položená kytice květin v místě smrtelné tragédie. Obřadu se také zúčastní paní Anna Pasolini - vdova po Renzo Pasolinim doprovázená jejich dvěmi dětmi - Stefano a Sabrinou. Přítomná bude i Soili Saarinen - vdova po Jarno Sarrinenovi.
PS: Na okruhu Monza jen o čtyřicet dnů později došlo k další vážné motocyklové havárii, při které smrtelně havarovali Italové Galtrucco a Colombini.

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 1x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist