Velké finále Michelin Cupu na mosteckém autodromu

Podmínky v Mostě byly po oba dva dny přímo ideální. Teplo tak akorát, aby gumy netekly z rozpáleného asfaltu a jezdci neomdlévali z přehřátí. Vetšině účastníků tam po oba dny padaly skvělé časy, ty nejrychlejší pak blížicí se v obou rychlých skupinách k jedné minutě a čtyřiceti vteřinám, což je podobný fofr jako když vám blafne motorka po ucmrndnutí trochu toho benzínu do elektrické zásuvky od nahříváků.

Paddock byl jako v předešlých letech při posledních závodech plný. Po oba dny se vystřídalo v depu více než 160 jezdců, a jistým zpestřením byla elita našich road racingových závodů, Marek Červený a Petr Bičiště, kteří si do Mostu přijeli zatrénovat před víkendovými Dymokury. Těch borců, které o víkendu čekaly závody na silnici tu ale bylo víc. Třeba superbiker Martin Vlach nebo twinaři Jindra Slavík a Jirka Balán z Motojomax Rejsing Teamu, kterým šlo o poslední závod a závěrečné vyhlášení, jelikož si v celkovém pořadí již před mosteckou rundou stáli dost vysoko.

Finální dějství odstartovaly jako obvykle závody supersportů. Třicítka motorek slibovala pěknou podívanou a největší souboj se od začátku odehrával na špici, a to mezi Danem Vokurkou na Ninje a Jaromírem Chlupem na R6. Oba jezdci jsou schopni, jet opravdu rychle a tentokrát si nehodlali darovat ani metr. Dan se ovšem mohl snažit jak chtěl, ale v cíli to bylo o větší chlup, než asi čekal. Každopádně oba si tuhle bitvu užili mnohem víc, než v cíli třetí Ondřej Kubička, který projel pod šachovnicovou vlajkou o 21 vteřin později. Ze čtvrtého místa se musel radovat Franta Janda, a poklona před jeho výkonem, neboť přijel do Mostu se zlomeným palcem na noze a s podomácky vyrobenou laminátovou dlahou, na které nechyběl okřídlený znak jeho stroje. Soukajíc se do půjčené boty, nevynechal jediný trénink, kvaldu a nakonec ani závod. Velká mela, hlavně pak v cíli, se strhla o páté a patnácté místo, kde kluci bok po boku dojížděli s rozdílem setin vteřiny a ani tentokrát nechyběla alespoň jedna účastnice. Zuzka Shillerová se svou Daytonou tu ale rozhodně nebyla do počtu. V cíli desátá s best lapem 1:49,137, tak to se pánové až do třicátého místa styďte! Jen škoda pádu jednoho z těch pomalejších ke konci závodu, který rozhodl, že finálním kolem bylo to šesté. Možná by ty výsledky pak vypadaly trochu jinak, nejspíš úplně jinak, kdyby Honzovi Paboučkovi neodešla elektrika na jeho R6 a v závodě se hned v prvním dobře rozjetém kole neodporoučel k zemi Tomáš Kabourek.

Supersport na 6 kol

Superbikům vládnul od prvních metrů závodu německý instalatér Michael Trötscher, který byl zároveň vůbec nejrychlejším jezdcem druhého dne. A pokud se podíváte na podrobný výpis časů ze závodů, zjistíte proč. Michael je naprosto vyrovnaný jezdec, který se vejde v každém kole do méně jak půl vteřiny, a proto ho jen tak někdo nechytí. Ovšem pár vteřin za ním se opravdu bojovalo, a to mezi Michaelem Molnárem a Aloisem Vokurkou, všichni na nových R1. Alois si na to dokonce vzal novou helmu Shoei, kterou zde vyhrál minulý rok a udělal dobře. Na rozdíl od Brna, kde se mu jeho starý škopek vymstil, se v Mostě právě díky nové helmě mohl na jízdu plně soustředit, a Molnára tak těsně připravil o lepší místo. Hodně pěkný styl předváděl celý závod Martin Kříž na litrovém Gixxeru a s jediným nečtyřválcovým strojem dojel do cíle na 23. místě z téměř čtyřicítky startujících Adam Frídel se svou černou střelou KTM RC8 R.

Superbike na 8 kol

Nejrozmanitějším startovním polem bývají Nakedy. Pokud to nejsou Tuona, FZ1, Street či Speed Triply, jen hádáte, co za motorku lítá po trati. Největší šance samozřejmě mají očesané superbiky, které ale musí být zbaveny kapot a vybaveny jednodílnými řídítky. Favorit tohohle závodu, od kterého se dalo čekat, že jako první na roštu bude i první v cíli, byl Matěj Michajlec. Však na to má taky stroj, odplastovanou Ducati 749, která nemá v poli zrovna moc konkurentů. Škoda jen, že si Matěj nevylepšil čas z kvaldy, kde zajel kolo za 1:49,2. I tak si může gratulovat, protože s téměř polovičním výkonem ujel i nebrutálnějšímu, 180koňovému Super DukeRovi od KTM. Špatně nejely ani postarší Super Duky 990, v té slabší kubatuře se pak parádně dařilo Triumphům, kterým dýchaly na záda „esvéčka“ stáje Motojomax Recing Team s velice zkušenými piloty, Jindrou Slavíkem a Jirkou Balánem.

Sdružené závody nakedů na 6 kol

Do posledního závodu, kategorie Open, pak nastoupili ti pomalejší, aby si to mezi sebou rozdali nikoli podle kubatury, ale podle časů. Tím letošní seriál skončil, a přestože pár jedinců nemělo dost a vyrazili na trať ještě v rámci open pitlane, vše se již pomalu chystalo na velký ceremoniál – vyhlášení vítězů jednotlivých kategorií a vyhlášení celkových vítězů, což dalo celému organizačnímu týmu i všem zúčastněným pěkně zabrat, ale zase ty ceny od RST, Shoei, Michelin, RP Tuning, ProfiMoto – MV Agusta atd. Prostě parádní tečka na úplný závěr. A pokud by vám to bylo snad málo a nehodláte se ještě za žádnou cenu rozloučit s koncem okruhové sezony, můžete si zarezervovat ještě dvě letošní akce, a to jezdění na Automotodromu Grobnik v chorvatské Rijece, kam Raceczech jede ve dnech 10. a 11. října a závěrečný event 9.-10.11. ve španělské Cartageně který bude tradičně spojen s následující návštěvou závěrečného podniku MotoGP ve Valencii! Kdo ještě váháte, mrkněte na www.raceczech.cz.

Open na 6 kol

1. Petr Tomiška Kawasaki ZX-10R best lap: 1:52,448
2. Miroslav Paták Aprilia RSV1000R best lap: 1:54,525
3. Philipp Hempel Yamaha R6 best lap: 1:55,132
4. Robert German Honda CBR954RR best lap: 1:56,688
5. Zdeněk Petráček Suzuki GSX-R1000 best lap: 1:58,474

Absolutní vítězové seriálu Michelin Bikers Cup 2016

Supersport

Superbike

Naked bike do 750 ccm

Naked bike nad 750 ccm

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)