Loterie s počasím aneb červnový Racetrack.cz v Mostě

Vzhledem k tomu jaká byla předpověď, na akci nedorazilo pár desítek lidí a největší pesimisté to zabalili ve čtvrtek dopoledne. Tohle ale byla chyba. Odpolední runda pro každou skupinu a samotné závody už totiž proběhly zcela na suchu, třebaže zatažená obloha strašila všechny až do vyhlášení vítězů.

Jako první se na rošt seřadily jako již obvykle supersporty. A tady se už dopředu čekala pořádná bitva mezi nejrychlejšími. Na akci totiž dorazil Dominik Jůda, který byl vloni hodně vážným soupeřem pro nejlepší jezdce, jen se mu vždycky něco na jeho R6 vysypalo. Tentokrát ale Dominik přijel plný sil a s novou motorkou. A jeho cíl byl jasný. Vyhrát, což pro něj znamenalo, porazit Michaela Trötschera. A tihle dva si to dávali již od startu. Nestačil jim nikdo, ani Daniel Vokurka se svojí našlapanou Ninjou, se kterou se nakonec ze třetího místa ve čtvrtém kole odporoučel k zemi, ani další František Janda, jež se pomalu vrací do formy. A Dominikovi se to nakonec povedlo. Michaelovi ještě dokázal nepatrně ujet.

Perfektní jízdní styl předváděl nejen v tomto závodě Tomáš Šubrt. Svou R6 dovedl do cíle na pěkném pátém místě a s nejlepším časem 1:49,285. Uznání ale patří i poslednímu v poli, Pavlovi Karešovi, který se svou stařičkou Hondou CBR600F s brzdičema z legendární R1 dokázal zajet rychlejší časy než tři jezdci před ním, jen kdyby se v posledním kole z nám nejasných důvodů úplně nepropadl. Nejsmutnějším šestistovkařem v depu pak byl hned po Danovi Vokurkovi pravděpodobně fotograf Milan Hlavatý. Ten se po několika letech rozhodl vrátit se do sedla. Od Jirky Balána, který přestoupil do Twinů, si koupil GSX-R600 a dal ji přes zimu dokonalý oblek, dokonce si nechal ve stejných barvách ušít úplně novou závodní kombošku RST, jen mu to zatím nevychází.

Supersport (na 8 kol)

Po šestkách byly na řadě litry a opět bylo startovní pole naplněno jen z půlky. První místo na roštu patřilo Bodybuilderovi Richardovi Bilíkovi, který do závodu vyměnil svou tréninkovou Ninju na mokrých gumách za BMW S 1000 RR. Druhé místo na roštu si vyjel Vlasta Horna a tihle dva i takto dojeli osamoceně do cíle s pěknými časy 1:43, resp. 1:44. O třetí flek sváděli urputné souboje Tomáš Borovka na dalším Gixxeru a Boris Bittner s R1. V cíli pak rozhodlo umístění transpondéru. Tomáš byl totiž s motorkou v cíli sice dřív, ale jeho transpondér vzadu ho tabulkově poslal ve finále na čtvrté místo. Nutno podotknout, že zrovna Tomáš Borovka patří mezi všemi jezdci toho dne mezi největší talenty. S okruhovým jezděním začal tenhle třicátník teprve vloni a prakticky hned dokázal zatápět Tomášovi Zajícovi, což je prostě neuvěřitelné. Jeho GSX-R1000 L12 má pouze Dynojet, rychlořazení a lepší podvozek, jinak je to série a Tomáš s tím teď zajel Most za 1:44,243. A kde se tenhle kluk vzal na okruhu? „Jezdil jsem dost na silnici, za deset let jsem vystřídal několik GSX-R750, ale přestalo mě to tam bavit. Chtěl jsem zkusit okruh a překvapivě jsem se rychle adaptoval. Teď mám v plánu získat nějaké závodnické návyky a pořádné tempo a pak bych se rád vrátil do ulic. Rozuměj, z okruhů jsem zatím vyzkoušel Most, Brno a Slovač, ale nejhezčí trať je pro mě stejně ta hořická. Tu bych si chtěl fakt dát. Napřed ale musím trochu natrénovat a možná vyměnit i motorku. GSX-R dobrý, ale momentálně je prostě zastaralý. A jestli se Suzuki po tolika letech nepochlapí, taková nová R1 by byla určitě konkurenceschopnější…“

Víc jak půlka litrařů zajela v Mostě pod 1:50, včetně letitých matadorů, jako je Alois „Starej Pes“ Vokurka nebo Franta Staněk. Hodně rychlé časy předváděl i Petr Kostka na Kawasaki ZX-10R Ninja, ovšem v šestém kole to neustál a Kawa dostala nažrat trávy, čímž se jeho šance rozplynuly. A dokonce mu vypověděla službu na příště i jeho žena, alespoň v první euforii, po tom, co se Petr do paddocku vrátil na mrchaplošině, třebaže s úsměvem na tváři.

Superbike (na 8 kol)

Po litrech se na roštu seřadily nakedy, které jsou klasifikováni ve dvou kubaturách – do 750 ccm a nad 750 ccm. Tradiční rychlíci jako je Petr Horák tentokráte chyběli, takže se jezdilo pomaleji a šanci dostali konečně i jiní. A na roštu to bylo vzhledem k mokrým kvalifikacím hodně zajímavé. První místo zaujal Ondra Korbel na S4RS a neohroženě odjel všech šest kol závodu. Jako druhý se od začátku do konce udržel Otakar Hrubeš, kterého si všichni pamatují nejen podle motorky, ale také podle nevhodného okruhového oblečení na minulých akcích. Otakar to ale každým závodem vylepšuje a konečně už jezdci za sebou na cílovce neukazoval holá záda. Pěkně jel i Martin Radouš, kterého před sebou až do cíle dotlačil Václav Pimper. Druhé místo za Vaškem už protínal cílovou pásku první malý twin Suzuki SV650 s Markem Stiborem v sedle. Ten dokázal ujet 180koňovému Super Dukovi R.

Za nimi se pak na celkovém osmém fleku, druhém v malých twinech, dotáhl Jirka Balán alias Banánový Joe. Jirka si užívá SV650 daleko víc nežli své bývalé GSX-R600, které skončilo v garáži u Milana. Také ho má naladěné od Pavla Murárika z Čelákovic s kompletním výfukovým systémem od Sharonu, což samurajskému dvouválci dodalo 9 Nm a 9 kW oproti sérii. „Jede to pěkně, a pokud to klapne, rád bych se s tím letos zúčastnil závodů v Dymokurech,“ říká nadšeně Jirka.

V závodě se také objevilo několik čistě sériových motorek, jako šestkový Hornet Petra Jahna, který dojel na čtvrtém místě, nebo starší, ovšem pěkně zachovalý model Kawasaki Z1000 Vládi Vízka. Mezi všemi motorkami ale vyčníval bondovsky lakovaný Monster S4R Petra Moravce. Prostě úplně jiné stroje, než byste na okruhu čekali.

Sdružené závody nakedů (na 6 kol)

Naked bike do 750ccm

Naked bike nad 750ccm

Jako poslední šli do boje jezdci kategorie Open. Půlka startovního pole jela na Suzuki GSX-R (750 a 1000), byla tu ale například i skvostná MV Agusta F4 v originálním stavu Majida Jafariana a nepřeslechnutelný byl plechový sound stařičké tříválcové Daytony 955i, která dojela do cíle jako úplně poslední závodní stroj celého dne.

Open (na 6 kol)

Po posledním klání byla opět možnost, vyrazit na trať na půl hoďky v rámci open pit-lane a po té už přišlo na řadu vyhlášení vítězů, rozdávání pohárů a stříkání šampaňským, a to na úplně novém „pódiu“ mosteckého dromu, které už navíc není obehnané trapným plotem, ale vcelku užitečnými lavičkami. Jo, Most se nám mění doslova před očima a než se sem zase na začátku srpna naše závody vrátí, odskočíme si mezitím do Brna. Termínově je to 6. a 7. července, což je svátek, a cena za jednodenní jezdění začíná na 3900 Kč. Tak neváhejte, máte poslední šanci.

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)