Finále Bridgestone Bikers Cupu 2014 v Mostě

Po krátké přestávce se v termínu 15. a 16. září 2014 sešli na severočeské trati Autodrom Most jezdci české okruhové agentury Racetrack.cz, aby si to mezi sebou rozdali v dalších závodech Bridgestone Bikers Cupu. A právě tady se také definitivně rozhodlo o vítězích a poražených letošního ročníku.

Finále Bridgestone Bikers Cupu 2014 v Mostě
Pár týdnů čekání se opravdu vyplatilo, nádherné počasí bylo vzhledem k situaci pár dnů před závody vysloveně zázrakem. Také Autodrom Most za těch několik týdnů prokoukl. Po závodech tahačů opětovně natřené obrubníky, nové logo a plno velkých plánů, vyobrazených na oplachtování hlavní věže formou zajímavých skic. Jestli tohle všechno dopadne, máme se nač těšit. Ale zpátky do reality. Racetrack připravil pro své jezdce dva dny jezdění a opět bylo vyprodáno. Tedy hlavně na druhý den, kdy se jedou závody, a paddock praská ve švech. Sešla se tu spousta bikerů na nejrůznějších strojích, především závodních, i když několik „espézetkařů“ se tu také našlo, a jako vždy nechybělo ani dost holek, prostě tradiční mix od závodníků přes hobbíky po začínající okruháře.

Pádů, těch v Mostě bylo opět několik a v jednu chvíli se dokonce musela zrušit část rundy kvůli tomu, že byly pryč obě sanitky, jinak vše probíhalo na jedničku a například v nejrychlejší kategorii A nešel k zemi nikdo.
Jezdilo se rychle v trénincích a ještě rychleji v závodech. Jezdeckou špičku tu tvořili Kamil Holán, který se ale po pár kolech na půjčené Panigale musel vrátit do práce; domácí rekordman Tomáš Zajíc, už zpátky v sedle své Ninji, jež ovšem dostala závodní zapalování; a nejrychlejší šestkaři, Němec Michael Trötscher a Dominik Jůda, který exceluje i v další kategorii nakedů. Tihle kluci to také vše odstartovali, když první z posledních závodů na osm kol a se 43 jezdci na startovním roštu patřil právě kategorii SSP.

Favorit téhle kategorie, Michael Trötscher, nemusí mít nejlepší starty a ani je nemá, když pár kluků ukázalo lepší reakci na zhasnutí světel, ale co je jim to platné? V první zatáčce už Michael upaluje v čele a každým dalším metrem se svým soupeřům vzdaluje. Michael nesoutěží s těmi nejrychlejšími, on dohání a předjíždí ty úplně nejpomalejší, jen mu to vždycky zabere pár kol, než je dostihne. A většinou je z toho i best lap závodu, jako třeba teď – 1´44,860 sekundy.
Nějakou chvíli jsme tu neviděli kvůli nemoci Dana Vokurku, který se ale vrátil a hned s velkou parádou. Ten má nazbrojeno a jeho silná Kawa letí jak smyslů zbavená, z čehož bylo nakonec druhé místo. Určitě alespoň trochu spokojený mohl být Tomáš Skýva, kterého potkal snad v každém předešlém závodě pád. Tady se sice z předních pozic postupně propadl na sedmé místo, ale proťal cílovou pásku, a to se počítá. Pěkně jeli Jaromír Chlup i Karel Brandtner s nejlepšími časy 1:46 a celkově se ze všech 43 startujících dostalo hned 16 jezdců pod 1:50. Jen škoda dvou jezdců, kteří si v závodě nedojeli pro mávnutí šachovnicovým praporem, a zklamaný byl opětovně Dominik Jůda, protože mu jeho R6 stále zlobí, třebaže z časů od 1:47 do 1:44 to není nijak znát a ze zadních pozic dokázal v závodě přeskočit až na páté místo. Kdo si ovšem znovu start v závodě odpustil, je Petr Slezák, redaktor časopisu Motocykl, který tak šetří svůj stroj i sebe, protože začátek sezony pro něj byl tak trochu likvidační a prý si raději zajede ve volném tréninku nový osobák.
Druhý závod Superbiků byl jako vždy podívanou, ovšem tentokráte to bylo daleko větší maso. Za vše může Tomáš Zajíc, místní borec, který má za sebou několik celkových vítězství v těchto závodech a tím letošním jen potvrzuje svou formu. Už před Mostem měl vyhráno, ale Tom není žádný srab, a tak se rozhodl, startovat z úplně posledního místa, a zkusit, jak mu jeho nově poladěná Ninja poletí. Při startu to vypadalo na výpis sázek, kam až se dokáže za osm kol dostat. Se třetím místem počítali snad všichni, někdo byl i optimističtější, ale po předešlých závodech a výkonech Tomáše Borovky a jeho GSX-R1000 na první místo Tomáše nikdo nevsázel. Chyba vážení. Už po zhasnutí světel, než se druhá půlka startovního pole vůbec rozkoukala, Tomáš zvedal prach blízko boxovky kdesi uprostřed startovního pole a do první šikany najížděl mezi těmi rychlejšími. Každým kolem se pak probojovával dopředu, a i když Tomáš Borovka jel opravdu pěkně, Zajda byl prostě rychlejší (best lap 1´41,760). Jeho průjezd cílem doprovázela vlna nadšení, a to ještě plno lidí ani nevidělo, co se dělo dál. Tomáš si totiž pro svou přítelkyni Lucku, mimochodem letos vůbec nejhezčí deštníkářku, přichystal překvápko v podobě zásnubního prstýnku a po dojetí závodu ji požádal hned vedle motorky o ruku. Gratulujeme!
Tomáš Borovka bral svou prohru sportovně a předvedl alespoň pěkný průjezd cílovkou. Své GSX-R v plném kalupu dokázal v pohodě postavit na zadní, jako to dělal svého času Kevin Schwantz na GP500, takže je vidět, že GSX-R koně rozhodně nechybí. Kdo si ovšem zaslouží jisté uznání, a to ze všech 39 jezdců, je v cíli čtvrtý Boris Bittner, který za sebou nechal nadupané litry včetně rakety BMW S 1000 RR, a to v sedle opravdového superbiku, jak se říkalo ještě před lety čistokrevným třičtvrtělitrům, protože Boris všechny pojel na GSX-R750 s pěkným best lapem 1´44,427 sekundy. Důkaz, že Suzuki ví, co dělá a my ji za to děkujeme!

Ovšem i jezdci uvnitř pole skrývají zajímavá tajemství. Věřili byste, že možná největším matadorem z celého startovního pole je Matys Vlach, který dojel se svým Fárošem na šestnáctém místě? Tenhle kluk jezdí na okruzích už od 90. let a spolu s bráchou Alzem vystřídali zřejmě nejvíc agentur ze všech přítomných účastníků. Matys za mlada dokonce jezdil vrcholově plochou dráhu a byl v Dukle na vojně. Dneska byste to do něj neřekli, ale už má prý nějaký ten (ná)rok. Matys také letos dělal kočího Kamilovi při jeho cestě na Manx GP a přivezl si odtamtud husí kůži, která mu naskočí, kdykoliv si na ostrovní závody vzpomene.
Třetí klání v pořadí patřilo nakedům, a tohle je hodně oblíbená disciplína, ve které startují stroje jako je Suzuki TL S, Honda Firestorm, BMW K 1200 R, dvanáctka Bandit, Kawa ER-6n nebo Honda CB1300. Převážně běžní jezdci na úplně obyčejných motorkách předvádí, jak vypadá opravdový zápal pro věc, a to hned třiačtyřicetkrát. Samozřejmě i tato kategorie má své favority a tím nejlepším je Dominik Jůda na svém civilním KTM Super Duke. Ani značku na závody nesundává, protože na téhle motorce jezdí skoro každý den. Dominik tak patří do té nejméně početné skupiny okruhových střelců, kteří jsou zároveň závislými bikery i v běžném životě mimo uzavřené tratě. Kdo mu ale při každém závodě zatápí, to je Martin Odehnal na vyladěném Tuonu V4. Martin taky v závodě zajel vůbec nejrychlejší kolo za 1´48,548 sekundy, ale v cíli byl o více jak tři vteřiny později než Dominik. Oba dva se ale jako jediní dostali v této kategorii pod 1:50. Třetím do party je pak Petr Horák na litrové Ducati S4R.
Je tu ale jedno překvapení konce letošní sezony a tím je stríťák Radek „Rutan“ Pyrchala, který se svou posvařovanou 636 stíhá ty nejrychlejší. V zádech měl po celý závod Vaška Vlasáka na boloňském Streetfighteru, jenž byl i nepatrně rychlejší, ale Rutan to s ukřičenou Kawou dal, i když tedy ten cíl, ten byl zvláště pro diváky hodně adrenalinový. Rutan se začal radovat ještě před protnutím cílové čáry, což ho málem stálo místo a nejspíš ho zachránilo vhodnější umístění transpondéru. Rozdíl 0,001 na čáře je fakt z p***** klika! Neuvěřitelnou jízdu předvedl Jarda Shrbený, kopírující na rovinkách tvary svého GSR600. Tenhle kluk jede na téhle obyčejné motorce, i když se srdcem z GSX-R600, jako blázen, klobouk, resp. blembák dolů. V této kategorii také startovaly tři holky a nejlépe si opět vedla Péťa Hlavsová na svém SV. Na téhle „přestupní“ kategorii do velkého závodění je čím dál tím víc krásně vidět, že není potřeba vlastnit okruhový speciál, ale radost z rychlé jízdy se dá krásně zažít i na běžné silniční motorce kterou používáte v provozu nebo na cestu do práce. Moc pěkné a jinde nevídané závody.

Po nakedech se roštovalo ještě jednou, aby si svůj závod odjeli i jezdci kategorie Open a po následující půl hodince otevřené pitlane se šlo na závěrečné vyhlašování, což byla taková třešnička na dortu. Nejen, že se vyhlašovali vítězové jednotlivých závodů, kdy se navíc třída naked rozděluje ještě na malé a větší stroje, ale na všechny rovněž čekalo vyhlášení celé sezony a ti nejlepší se mohli radovat z fůry pěkných cen v podobě bot a kombošek RST, kupónů na oblečení MBW, sad stojanů pod motorku, nových pneumatik Bridgestone, helem Shoei a samozřejmě pěkných pohárů i věnců. Tímto letošní sezona skončila.
A co na to hlavní organizátor a majitel agentury Racetrack Michal Mulač?

„Všem moc děkujeme za účast. Byla to parádní sezona, třebaže nám ten konec nevyšel podle našich představ, ale doufám, že si to vynahradíme příští rok. Už teď mohu říci, že plánujeme podobný model, je zamluvené Brno i Most, vždy na tři dvoudenní termíny, opět začneme v březnu v Rijece a také uvažujeme o jedné akci na Slovakiaringu či Pannonii. Časové plány budou jednotné na každý event, první den 6x20 min, druhý den 4x20 min + čtyři závody a na závěr půl hodinka open pitlane.“

„Rovněž budeme pokračovat v rozřazování jezdců do skupin dle našeho systému, který z databáze vyhodnocuje poslední dosažené časy, tak, aby nevznikaly výrazné výkonnostní rozdíly ve skupinách a jezdění bylo pro všechny bezpečnější. Kdy a kde se přesně pojede bychom měli vědět zhruba v půlce listopadu a během prosince pak bude opět možnost si u nás zakoupit jezdění s 20% slevou.“


Tak sledujte web racetrack.cz a těšte se na další sezonu s českou okruhovou agenturou Racetrack a jeho týmem zapálených lidí. A na viděnou zase na jaře 2015 :-)

Výsledky - ZDE

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 4x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist