Zelená pro Indiho a závod Southern 100

Třída 125 a 250ccm nejezdí v rámci TT po velkém horském okruhu, tedy po Mountain Course, ale právě po této trati poblíž městečka Castletown.
Díky pomoci týmu Victora Gilmora jsme si vypůjčili dodávku, se kterou jsme na závod vydali. Naši dodávku a zázemí jsme nechali v depu u Grandstand a vzali si sebou jen to nejnutnější. Veškeré kvalifikace i závody se tu odjedou během jednoho dne, takže nebylo nutné se tam „stěhovat“
Už od rána bylo zataženo a padala mlha, takže bylo hůře vidět. Prošli jsme administrativní přejímkou, kde Indi znovu dostal oranžovou vestu pro newcommera a honem jsme utíkali s motorkou na technickou přejímku. Jako obvykle jsme totiž vše stíhali na poslední chvíli, protože jsme dorazili na místo 9:40 a 9:55 už startovali nováčci do prvních poznávacích kol.
Nestihli jsme tedy motorku ani nahřát, Michal doklopýtal s napůl nasazenými botami ke komisaři, který obhlédl stav kombi a přilby a už jsme ho vyháněli z depa na trať mezi „vestičkáře“

A jak se Indimu první kola líbila?

Je to hodně nebezpečná a náročná trať s hrboly a do toho ta mlha... Navíc jsem ten okruh vůbec neznal, protože jsem veškerou přípravu směřoval na TT. Taky jsem jel na půjčené motorce, která se v drobnostech od té mojí liší. Zezačátku jsem prostě jezdil na slepo a tam, kam ostatní lítali třeba na šestku, tak já si o jeden, dva kvalty raději podřadil. Ale zvykal jsem si docela rychle. Tady toho člověk moc nenatrénuje. Jede se dvakrát kvalifikace a pak hurá do závodu.

Jak Indi zmínil, jeli jsme na půjčeném, náhradním motocyklu, který už byl po jednom pádu s lehce poničeným výfukem. Do každé kvalifikace jsme museli znovu projít technickou přejímkou, ale žádný problém na motorce neshledali. Indi se v kvalifikaci celkem dobře umístil a byl nejlepším z nováčků a měl dobře našlápnuto i na dobrou pozici po startu.
Technická kontrola do závodu ovšem už v klidu neproběhla a najednou byl pomačkaný, obroušený výfuk velký problém. Mechanik Milan, který s motocyklem na přejímce byl, se ale nenechal odradit a odmítal z technické odejít. Když už jsme dvěmi přejímkami prošli, tak ta třetí byla vyloženě šaškárnou. Komisař si tedy sám došel pro nářadí, lehce ohnul přečnívající obroušený plášť koncovky výfuku a samolepka TK přistála na přední části motorky.
Indi dobře odstartoval a velice dobře si i vedl v závodě, kde útočil na přední pozice, za které by si odvezl i nějakou tu finanční odměnu. Bohužel ale závod nedokončil…
Zrychloval jsem a šel jsem dost dopředu, snažil jsem se odjet co nejlépe, ale v pomalém vracáku, kde se jezdí na jedničku mi podklouzl na hrbolu předek. Měl jsem už slušnej náklon a nedalo se s tím moc dělat. Ale pád to byl opravdu drobnej, sotva se motorka sklouzla, už jsem ji zvedal, že pojedu dál, protože se svezla jen po padáku. Dokonce bych si asi udržel i pozici, ale maršálové ke mně přiskočili a do závodu už mě nepustili. Škoda. Tak jsem aspoň po skončení závodu za safety carem objel kolečko do depa po zadním, pro diváky :o)

Balení a cesta zpět z Manu by asi nebyla ničím zvláštní, pokud by nás ovšem nečekala zastávka v Liverpoolu, v nemocnici za Liborem Krmáškem a pak také v Manchesteru…
Nemocnici jsme našli vcelku dobře a rychle kupodivu díky navigaci ( původně ji před vyhozením z okýnka zachránilo jen to, že byla půjčená). Libor už vypadal mnohem lépe a v tuto chvíli už je „doma“ v nemocnici v Ostravě. Myslím že měl ze sošky Merkura opravdu velkou radost…
My jsme se ale nemohli výrazněji zdržet, protože už nás čekala schůzka s anglo-irským týmem AIR Kawasaki, který sídlí v Manchesteru. Pozval nás manažer týmu William „Billy“ Smyth. Vůbec jsme netušili co nás čeká, informace o týmu jsme téměř žádné neměli, jen Ryan Farquhar a pár dalších řekli, že je to tým dobrý.

Když jsme přijeli na místo vyzvedl si nás Billyho společník Tony a rovnou nás vzal do dílny, kde jsme se seznámili s mechaniky a podívali se na některé motorky, na kterých se zrovna pilně pracovalo. Koukali jsme na Kawasaki ZX6R 08 vybavenou továrními racingovými díly a také ZX10R 07. Poté nás Tony vzal do čínské restaurace, kde se k nám připojil i Billy. Celý večer v podstatě Indi o sobě vyprávěl a na oplátku jsme se zase dozvěděli něco o týmu, o tom jak za ně jezdil třeba Carl Rennie a další…
Po večeři jsme se rozloučili s Tonym a Billy nás vzal ještě se podívat na kamion a na autobus pro fandy (!). Poté jsme jeli ještě k němu domů, kde stála nová ZX10R 09, také komplet připravená. Prý je to raketa, ale když se do ní nahraje „soft“ mapa, tak se to ještě dá…jinak si člověk musí zvyknout na to, že stále kouká na nebe…no a je to tady…Billy vytahuje stoh papírů, kde jsou Indiho fotky a kompletní životopis. Dnes si nechal povyprávět všechno, co už dávno věděl a přišla nabídka z jeho strany. Měl již přichystanou smlouvu, ve které je pro letošní rok zahrnuto šest závodů v Irsku a Anglii.

Indi by měl jezdit jak třídu 600ccm, tak i 1000ccm. Tým se o vše postará a Indi se bude dopravovat na závody letadlem. Loni Indimu zelená barva zrovna neprospěla, tak třeba se to letos obrátí. Mechanik Milan bude navíc na každý závod létat taky a během závodů se bude o motorky také starat. Nedalo se takovou smlouvu nepodepsat…takže přesně o půlnoci, po šesti hodinách strávených mezi lidmi týmu AIR Kawasaki Indi podepsal a vydali jsme se na cestu domů již s novým angažmá. Pokud se vše podaří, tým přijede i na závody u nás, tedy Těrlicko a Kyjov. Radvanice bohužel nestíháme z důvodu křížení termínů a navíc jsme stejně momentálně bez motorky, protože naše R6 je po poruše převodovky na výměnu motoru. Jsme rádi, že i když Indi druhý závod na TT nedojel, nezůstalo bez povšimnutí, že jel mezi špičkou tohoto závodu.

Na závěr bychom rádi poděkovali všem sponzorům a partnerům, kteří podpořili tento nákladný závod (najdete je na našich stránkách www.iomtt.cz) a doufám, že Vás ty tři týdny s námi bavili a příští rok se takhle sejdeme znovu.

INDIracing tým

ZÁVODY, které jsou v kontraktu zahrnuty:

The Skerries 3-4.7.
Scarborough Cock of the North 11-12.7.
Kells 18-19.7.
Armoy 7-8.8.
UlsterGP 12-15.8.
Scarborough Gold Cup 19-20.9.