TT Isle of Man - Poslední jízda

Nervozita malinko polevila, ale to bude tím, že se má jet závod už ve čtvrt na jedenáct. Technickou procházíme jako po másle a balíme gumy do „Tyrexáckých“ nahříváků. Zadní pneu jsme vyměnili za 180 a rozetu z 41 na 40. Paráda. Tak snad to bude všechno šlapat.

TT Isle of Man - Poslední jízda

Kapitoly článku

Půl hodiny před závodem celým depem zazní hlášení, že je start odložen. Na východní části ostrova okolo Kirk Michael je hustý déšť s krupobitím velikým jako golfové míčky, takže je start nakonec odložen ještě několikrát a poslední oficiální verze je start ve tři hodiny odpoledne. U nás nepršelo ani chvilinku a stále svítilo sluníčko, takže jsme vůbec netušili jaké podmínky panují jinde. Nakonec byl start v ty tři povolen, ale na části tratě zůstalo mokro, takže tam vlály „pyžama“, tedy vlajky pro označení mokré tratě.
Rozloučili jsme se ním na startu, kde jsem ještě stihla vyfotit Johna McGuinnesse nebo Guye Martina. Sbalila jsem náhradní plexi, rukavice, kapesníčky a pití a utíkala se vším k našemu stanovišti na Pit Stop. Dnes jsem si s sebou vzala foťák, takže jsem zdokumentovala alespoň start dalších jezdců a „trpaslíky“ (skauty), kteří se starali o Leaderboard, tedy informační tabuli. Podle hodin jsme odpočítali přibližný průjezd Indiána a tak napjatě vyčkáváme. Na tabuli skauti přetáčí šipku a ukazují, ve kterém úseku Indi je.
Všichni jsme se na sebe podívali, a řekli si, že se asi kluci popletli, protože ho posunuli o čtvrt úseku dál, než byli ostatní startovní čísla okolo něj. Za chvíli se u něj rozsvítila žárovka, což znamená poslední úsek. Z rozhlasu několikrát již zaznělo jeho jméno a to když v prvním úseku byl na sedmém místě a na konci kola na celkovém 12!. Projel Rico Penz s číslem 32 a v závěsu za ním Indi! 39 ! Absolutně jsme nechápali co se děje, ale letěl jako nikdy!Ztrácel jen pět vteřin v prvním kole na McGuinnesse a ve druhém byl dokonce před ním!
Indi se tentokrát na Pit Stop neflákal a přifrčel po předním přímo před nás. Komisař nás seřval za nezhasnutý motor, ale jinak to probíhalo dobře, o půl minuty lépe než v prvním závodě. Já vyměnila plexi, Milan otvíral nádrž a mezitím nastříkal čistič na plexi, během toho co Bohouš tankoval, mi Milan vytáhl z kapsy pití a vrazil ho Indiánovi do pusy. Pak si očistil plexi, Bohouš se nenechal vyvést z míry, když Indi zařval „dělejte“ a dotankoval až po vršek. Indi už byl dávno před Penzem a během prvního kola předjížděl koho potkal. Vyrazil z depa dohnat dalšího a v rádiu na něj stále upozorňovali, protože tohle se ještě žádnému newcommerovi snad ještě nepodařilo. Měl na to se do konce závodu dostat do Top Ten…ale to už ke mně jde komisař a ptá se jestli jsme od čísla 39…polil mě studený pot a první co jsem vyhrkla bylo, jestli je jezdec OK. Prý ano ale má technické problémy a zůstal viset někde kolem Ballaugh bridge… Bylo po závodě… Po hodně dobře rozjetém závodě, který kdyby dojel….ale jak sám Indi říká…na kdyby nehrajem.
Komisaři mi slíbili, že závodníky stahují z tratě jako první a motorky až po všech závodech. Jenže uběhla hodina, dvě a nic. Tak jsme začali řešit, kde Indi vlastně je. Vytáhli jsme mapu a Portugalci odvedle se nabídli s odvozem. Vzhledem k uzavřené trati bylo třeba to celé objet přes Peel. Asi hodinu potom co kluci odjeli, přijel Indi s nějakým motorkářem, kterého si stopl, úplně hladový a žíznivý a samozřejmě naštavný se zklamáním dohromady a taky proto, že ho tam nechali několik hodin. Hned jsme řešili co se stalo…prvně mu začala vypadávat čtvrtá rychlost a to i v některých zatáčkách, takže kdo to zná, ví jak je to nebezpečné. Už věděl, že jí musí nějakým způsobem vynechat, ale jak chtěl zařadit za tři, začali se dít věci…motorka začala chroupat kolečka jako sušenky a Indi okamžitě začal brzdit aby rychle zastavil….naštěstí už jen v pomalé rychlosti se stalo to co čekal, tedy že se kousla převodovka a tím i zadní kolo, takže dojel ve smyku. Traťáci museli motorku vzít do rukou aby ji zvládli odtlačit stranou. Stříbrná replika, na kterou už Indi sahal, se zase ztratila v dáli a zůstal hodně velký smutek. Ale je to třeba příslib do budoucna…jak Indián sám řekl..“ Je to jako bych tu měl nedopitý kafe…příští rok se sem vrátím…“ Je to zvláštní, protože víme, že bychom se měli radovat i z toho, co jsme už dokázali. Jeli jsme sem s rok starou, závodně jetou motorkou, druhou půjčenou od kamaráda, a s pár librama na kapse. Jenže „s jídlem roste chuť“, takže nás to nějakou dobu prostě bude mrzet všechny.Dojem jsme tu asi zanechali velký, protože o Michalovi hodně mluvili nejen v rádiu (kam si jde zítra ráno o tom popovídat), ale i ve všech novinách, protože jej hodně zmiňovali v oficiální tiskové zprávě TT.
Večer konečně volal z nemocnice Libor Krmášek, že má po první operaci a Indi mu řekl do telefonu nejen průběh druhého závodu ale ještě jednu věc, která mě napadla taky…“dopadlo to tak, protože ty u toho musíš být příští rok prostě taky...“
Navečer už byla pohoda. Ale oslavovat jsme nikam nešli, možná to necháme až po pátečním oficiálním vyhlášení. Byl to úspěch a tahle závada se bohužel nedala z naší strany ovlivnit, ani odkrýt před závodem, protože na to nemáme zázemí ani tolik zkušeností.  Teď nás ještě čeká jeden závod Southern 100 na jihu ostrova (tam se jedou v rámci TT 125ccm a 250ccm, ale je to úplně jiný, krátký okruh). Do něj ale už musíme nachystat náhradní motocykl.

INDI a druhý závod:

Sedlo mi to na tý vodě….čtvrtka trati byla mokrá a hodně jezdců se toho zaleklo a někteří dokonce odstoupili. Předjížděl jsem je tam, jako by někteří skoro stáli. Dokonce se mi podařilo v druhém kole předjet pět jezdců na jednom úseku! Jak jsem dojel do depa a zjistil, že jsem na tom takhle dobře, chtěl jsem zatahat ještě víc, a popoháněl mechaniky s tankováním, ale už ve druhém kole byly problémy s převodovkou, ovšem myslel jsem si, že jen špatně dořazuju, a tak jsem byl víc pečlivější. Ve třetím kole to už bylo pokaždé, když jsem za čtyři řadil a už jsem se bál, že jsem v háji a říkal si, že ji zkusím vynechávat. Chtěl jsem zařadit za tři a z motoru se jen ozvaly rány a chroupání a já věděl, že končím…Strašně nerad… Ale musel jsem motorku odstavit. Věděl jsem, že by se mi taky někde ve velký rychlosti mohlo kousnout zadní kolo a taky že jo, ale už jen při dojezdu. To zklamání je asi těžko popsatelný. Je mi to hrozně moc líto… Jste tady. Na Tourist Trophy. Je to nejhezčí trať, co znáte a je to nejdůležitější závod, co jste kdy dosud jeli a hlavně ho jedete mezi špičkou a pak se na Vás vykašle technika…Teď už jsem zklamanej jen tak na půl…snažím se na tom hledat i ty pozitivní věci…třeba že se mi příští rok tady sejde ještě víc fandů z ČR a tím pádem bude i víc lidí třeba u nějakého lepšího výsledku, než co mám teď z prvního závodu. Na druhou stranu jsem rád za to, co jsme předvedli, protože původní naše odhady byly úplně jiné a to o dost střízlivější. Doufal jsem pouze v to, že se zvládnu kvalifikovat a jen v koutku duše jsem ještě doufal, že budu třeba patřit i mezi nejlepší newcommery, ale neodvažoval se to nahlas vyslovit. Takže z tohohle směru jsme asi někde na 150 procentech.


Odkaz na oficiální tiskovou zprávu kde o Indiánovi píší.
http://www.iomtt.com/News/2009/06/10/Dunlop-wins-historic-Relentless-Supersport-2-race.aspx

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.75
Známkováno: 4x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist