S Kamilem Holánem od Hořic až po Man

V rozhovoru pro web Motorkari.cz Kamil Holán hovořil jaké to je vyhrát hořických 300 zatáček Gustava Havla nebo jak těžká pro něj byla letošní Česká Tourist Trophy. Svoji třetí Manx Grand Prix jede v sedle Yamahy R6 týmu Racetrack a desáté časy v kvalifikačních jízdách naznačují, že se máme v průběhu týdne na co těšit. Vždyť to byl Kamil Holán, kdo při svém prvním podniku na Manx GP vyhrál v roce 2012 kategorii nováčků Newcomers A.
Naposledy jsme spolu mluvili před závodem 300 zatáček Gustava Havla. Jaký je to pocit vyhrát tento prestižní a zároveň velmi náročný závod?
Kamil Holán: „Vyhrát 300 zatáček je cílem snad každého závodníka u nás. A asi nejen u nás. Největším favoritem byl sice Michael Pearson, ale mě to dávalo naději, že můžu překvapit. Bohužel letos při zatáčkách hodně zamíchalo osudem počasí, které zlobilo už od soboty. Sám jsem to poznal na vlastní kůži v šestistovkách, kde jsem měl na vodě nepříjemný pád v hodně vysoké rychlosti hned po cílovce. Byla to strašná rána a mě po dlouhé době opravdu zatrnulo, když jsem se řítil po hlavě do bariér. Naštěstí jsem to dokázal rozchodit a mohl jsem v neděli do závodů naskočit, i když jsem ještě v sobotu večer v posteli sám nevěřil, že to ráno dám. Naštěstí mě Milda Jonák zásobil svojí rozsáhlou škálou medikamentů, po kterých jsem se sice málem rozpustil do matrace, ale ráno jsem se mohl nečekaně hejbat :-)“

„Naneštěstí bylo škaredě i během neděle, a tak v depu panovala nervózní nálada dál. Litry se nakonec jely na osychající trati a největší smůlu si vybral tentokrát právě Michael, kterému na startu proklouzlo kolo a tím hodně ztratil. Ztrátu se pak snažil dohnat, ale měl nepříjemný pád, který způsobil další zdržení závodu. Po druhém startu jsem se naštěstí zvládl dobře zkoncentrovat a povedl se mi start. Na ještě hodně oslizlé trati jsem to pak už vítězně dotáhl do cíle. Byl jsem strašně rád, že se to povedlo.“
Následovaly tři podniky mezinárodního seriálu International Road Racing Championship (IRRC) v Holandsku a Belgii. Jaku techniku máš pro tento šampionát a jak se ti na severu Evropy dařilo?
Kamil Holán: „Na celé IRRC jsem se moc těšil, protože to bylo nové dobrodružství. Nové okruhy a noví soupeři byli velkou výzvou. Navíc jsem měl slíbené konkurenceschopné BMW, které by mi pomohlo udržet krok s ostatními. To se bohužel nepovedlo, ale i tak pro mě celý seriál nezačal špatně. Body za dvě pátá místa v Hengelu byly nečekanou odměnou za naše odhodlání, čelit technické přesile ostatních jezdců.“

„Po Hořicích pak následovalo Oss, kde mi však v první kvalifikaci selhala přední brzda. Musím říct, že to tedy není vůbec žádná sranda. Měl jsem asi 20 milisekund na rozhodnutí co s motorkou udělám. Na přírodních tratích jaksi únikových zón nikdy moc není, takže byl průšvih na světě. Naneštěstí mě ještě motorka práskla párkrát přímo do hlavy a já se probral až u doktora v maringotce. Cítil jsem se jak po opici a to jsem předtím vážně nic nepil :-) Motorka byla hodně rozbitá a tak jsme museli balit a jet domů.“

„Nejhorší na tom bylo to, že se mi pár dnech udělalo po návratu domů tak špatně, že jsem skončil s otřesem mozku a pohmožděnou krční páteří pár dní na neurologii. A tak mám na seznamu všech nemocnic odškrtnutou další navštívenou lokalitu :-)“
Dá se říct, že přírodní tratě v České republice jsou z bezpečnostního hlediska zajištěny víc než na okruzích v ostatních zemích Evropy?
Kamil Holán: „Myslím, že u nás jsou všechny závody na přírodních tratích, i přes občasné organizační nejasnosti, pořádané na vysoké úrovni. Je to rozhodně srovnatelné s jakýmikoliv závody jinde. Hořice bych dokonce zařadil úplně nejvýš, protože zde se organizátorům daří každým rokem udělat velký krok vpřed. Hlavně, co se týká bezpečnosti.“

Poslední závod na domácí půdě byl znovu v Hořicích, kde se v srpnu jela Česká Tourist Trophy. Jak si byl spokojený s jejím průběhem a výsledkem?
Kamil Holán: „Tenhle závod měla být pro mě jedna z perel celé sezony, ale spíš bych to přirovnal k noční můře. Díky smůle, nervozitě a možná až někdy příliš přehnanému úsilí jsem za víkend celkem čtyřikrát upadl. V trénincích to byly naštěstí jen lehké pády, ale v litrovém závodě mě to katapultovalo tak, že se doteď divím, že se mi nic vážného nestalo. Přišel jsem tak o možnost bojovat o vítězství v litrech.“

„V tom samém závodě spadl bohužel i můj nejlepší kamarád Petr Holanec. S ním to ze začátku nevypadalo dobře, protože musel do nemocnice helikoptérou. Naštěstí už je v pohodě, ale v tu chvíli jsem neměl vůbec chuť v dalších závodech pokračovat. Nebylo však moc času na nějaký rozumování a Petr by určitě chtěl, abychom jeli dál.“

„Jenže pak přišly další šestky, kde jsem úplně nesmyslně chyboval, a z pohodlného třetího místa se propadl někam hluboko do pole. Po kratší stíhačce jsem ještě dojel šestej, ale cítil jsem se úplně pod psa. V posledních litrech už jsem zase nechtěl zklamat všechny fanoušky a lidi kolem mě a tak jsem se rozhodl jet na jistotu. Alda Nechvátal navíc letěl jak vítr, takže by to ode mě byla dost nerozumná věc, kdybych se o něco pokoušel. Za druhé místo jsem určitě moc rád, i když jsem si to celé představoval dočista jinak.“

Nyní jsi na ostrově Man, kde absolvuješ letošní ročník Manx Grand Prix 2014. V jaké kategorii závodíš a jakou techniku máš k dispozici?
Kamil Holán: „Na Manx GP jedu letos potřetí a budu závodit v kategorii Junior a Senior. Oboje pojedu na stejné motorce, protože žádnou “sedmsetpadesátku“, pro které je třída Senior vypsána, nemám k dispozici. Hodně jezdců však jede na šestikile, takže to nebude takový hendikep. Yamaha R6 od týmu Racetrack, na které doufám odjedu oba závody, je čistokrevný supersport, který by mi měl pomoct k lepším výsledkům.“

„Velká porce tréninkových kilometrů by však mohla být pro tenhle vytuněný motor moc a tak jsem měl mít ještě k dispozici stejnou motorku, na které jsem zde jel v loňském roce. Tu jsem nakonec nemohl mít a tak jsem se těsně před odjezdem zoufale snažil sehnat ještě náhradní motorku. Tu mi nakonec poskytl kamarád Honza Kovář. Na jeho R6 jsem však nikdy neseděl, a tak jsem s ní v prvních jízdách trochu bojoval. Nicméně jsem byl šťastný, že mám na čem trénovat a v klidu na ní zajel hned několik celkem rychlých kol.“

Jaká je tam atmosféra a co všechno už jsi na Manu do této chvíle stihl odjet?
Kamil Holán: „Po velkých stresech, které jsem prožíval před odjezdem na Man, z nás vše spadlo a strašně si to tady užíváme. Mám zde okolo sebe spoustu statných ošetřovatelů, kteří se o mě dokonale starají. Kromě zkušených rad do života mi nesporně pomáhají najít postupně dostatek odvahy zrychlovat na zdejší šílené trati. Mám z toho dobrý pocit, i když je zde pánem situace počasí. To nám během tréninkového týdne ukázalo snad všechny tváře a na Manu se tak vystřídalo sluníčko i mlha a hustý déšť. Časy jsem měl nicméně kolem první desítky, což nás motivuje v závodě pořádně máknout :-) Hlavně ať nám vyjde počasí. Se skvělou podporou, kterou mám od všech fanoušků a kamarádů tady a hlavně u nás v Česku to určitě dobře dopadne. Moc za to děkuji :-)“

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)
Čestmír Dlouhý - (Odebírat články autora)
Miloš Rejman - (Odebírat články autora)
Milan Zajíc - (Odebírat články autora)