S Kamilem Holánem o letošní Manx Grand Prix

V letošním roce přijel Kamil Holán na ostrov Man s motocyklem Yamaha R6 týmu Racetrack a hned v prvním klání třídy Junior byl český závodník šestý (115.227mph), což je ve srovnání z loňským ročníkem zlepšení skutečně výrazné, protože v roce 2013 tento závod dokončil patnáctý s průměrem 113.797mph. V závodu třídy Senior Kamil Holán obsadil pátou příčku (115.533mph) a na závěr letošního ročníku Manx Grand Prix 2014 převzal cenu Seymor Trophy pro nejlepšího závodníka mimo britského území.

S Kamilem Holánem jsme si naposledy povídali v době, kdy se v depu na ostrově Man připravoval na tréninkové jízdy. Dnes je český závodník už zpátky doma v České republice a to je ten správný moment na rozhovor pro web Motorkari.cz v němž Kamil Holán odpovídal na otázky směřující k letošnímu dění na Manx Grand Prix.
Na Manx Grand Prix jsi jel letos závodit už třetím rokem. Jak dlouho se taková mise vůbec připravuje a co všechno to obnáší?
Kamil Holán: „Odjet na tak dlouhý a vzdálený podnik není žádná legrace. Kromě sebe a několika potřebných dobrovolníků, tam potřebujete přepravit taky motorku a další nezbytně nutný materiál. Aby toho nebylo málo, tak z Anglie na Man se plaví pouze jedna přepravní společnost, takže denní počet plaveb je velmi omezený. Proto musíte trajekt zamluvit dlouho dopředu. Letos jsem to dělal v dubnu a málem jsem se nedostal na loď.“

„Další fáze je vymyšlení logistiky celého výletu. Musíte mít včas a správně připravený materiál na naložení do dodávky. Musíte ukecat nějaký lidi, kteří s vámi zadarmo pojedou na více než dva týdny makat na motorkách. Pokud máte dost peněz na jejich zaplacení, tak je samozřejmě moc ukecávat nemusíte. To není bohužel úplně tak můj případ. No a v neposlední řadě se nesmíte těsně před odjezdem nějak zranit nebo rozmlátit motorku na závodech, které jsou těsně před samotnou Manx Grand Prix. To byla další věc, která mi letos úplně nevyšla, protože za to, co jsem předváděl na IRRC v Hořicích, které byly jen týden před ManxGP, jsem si minimálně koledoval o pěknej průšvih. Čtyři pády za víkend jsem neměl ani v dobách úplných začátků mého závodění, kdy jsem padal jako hruška. Naštěstí byl můj anděl strážný celkem ve formě, takže jsem si cestou na Man foukal jenom na odřeniny a spáleniny. Do sádry jsem naštěstí nemusel. Motorka taky naštěstí vypadala po pár hodinách u Oldy v dílně jako nová. Naštěstí nebylo třeba měnit životně důležité náhradní díly.“

„I když jsem jel letos potřetí, stejně to nebylo jen tak. Celkové plánování a logistiku jsem si střihnul letos vlastně dvakrát. To proto, že i když jsem měl vše pěkně dopředu naplánované a připravené, musel jsem dva dny před odjezdem vymýšlet vše dočista znovu. Dva dny před odjezdem jsem se totiž dozvěděl, že nebudu mít náhradní motorku a ani dodávku, kterou jsem se měl přepravovat. Naštěstí moji skvělí kamarádi pomohli s náhradním řešením a já jsem nakonec odjížděl podle původního plánu. Jen o pár desítek milionů nervových buněk lehčí.“
Tréninkovou přípravu na Manu letos znovu ovlivnila nepřízeň počasí. Jak to tam z tohoto pohledu vypadalo? Měl jsi dostatek prostoru na trénink?
Kamil Holán: „Počasí na Manu je vždycky naprosto nevyzpytatelný. Sluníčko, déšť a mlha, tohle všechno se tam točí pořád dokola. Leckdy i několikrát za den. Letos tomu rozhodně nebylo jinak. Navíc foukal celou dobu celkem ostrej a studenej vítr, takže bylo celkově trochu chladněji. Během celého podniku pokaždé přijdeme o jeden až dva tréninkové dny. Letos to byly dva, ale i tak bylo ježdění hodně, takže si nemůžu stěžovat.“

Jak vlastně probíhá příprava na tak náročný závod a existuje třeba nějaká taktika pro kvalifikační jízdy?
Kamil Holán: „Taktiku mám vždycky jedinou. Snažit se zlepšovat postupně ve všech možných úsecích a hlavně se na motorce cítit vždy bezpečně. Je třeba se naplno koncentrovat od samotného začátku. Já osobně vždy začínám trochu vlažněji. Navíc vlítnout na to hned od začátku naplno ani moc nejde. Člověk prostě není zvyklý trávit tak dlouhou dobu v tak vysokých rychlostech. Ten profil trati je tak jiný, než u ostatních příroďáků, že mi dva až tři dny trvá, než se cítím opravdu v pohodě. I tak je to ale strašný úlet :-)“
Kvůli výrazné porci tréninkových kilometrů, které jezdci na Manu během přípravy najedou, je snaha šetřit motor pro závod využitím náhradní motorky pro tréninkovou část. Jak dopadla tvoje sázka na Yamahu R6, kterou jsi získal na poslední chvíli před odjezdem?
Kamil Holán: „Od začátku plánování jsme věděli, že ostrej supersport by to celý nemusel vydržet. Jako celou ManxGP by to asi vydržel, ale já jsem na něm najel docela dost kilometrů už u nás, protože tu motorku jsem taky musel nejdřív poznat a odjet tak na ní pár testů a závodů. To všechno dohromady převyšovalo 1500 km, což je normální servisní interval u takhle upravených motorů. Proto jsem měl mít na začátek připraveného stocka, na kterém jsem jel ManxGP loni. Fungoval v pohodě a měl perfektní podvozek, takže by to bylo skoro jako na ostrém supersportu. Jenže z toho jaksi sešlo a já byl v háji. Zoufale jsem potřeboval alespoň nějakou zálohu pro případ, že by to ten sport opravdu nevydržel nebo by se stalo cokoliv jiného. Prostě jet tam jen s jednou motorkou by znamenalo pěkně si koledovat o průšvih.“

„Za nabídnutou náhradu jsem byl víc než rád. Musím za to moc poděkovat mému kamarádovi Pavlu Fléglovi a Honzovi Kovářovi z Hořic. Ti zareagovali tak rychle a spontánně, až mě to dojalo. Koviho motorka měla sice standardní pérování, takže to nebyla na tak strašně rozbitý trati žádná hitparáda, ale strašně mi to pomohlo. Mohl jsem na ní hned ze začátku odjet pár kola a tím mít klid, že sport už další počínaní přežije. Nebo aspoň by je měl přežít. To se nakonec potvrdilo, ale bez náhradní motorky by to byly od začátku až dokonce mnohem větší nervy, což nikomu při tak důležitém a náročném podniku rozhodně neprospěje.“
První závod do něhož jsi startoval byl Manx GP Junior. Čtyři dlouhá kola a v cíli šesté místo. Ve srovnání z loňským ročníkem skutečně výrazné zlepšení. Jaký to byl závod z tvého pohledu?
Kamil Holán: „Pokud závod nevyhraji, tak myslím, že si pokaždé budu myslet, že jsem to mohl udělat lépe. Stejně tak je to v případě závodu Junior. Začal jsem poněkud vlažněji, na jistotu a až pak jsem se dostal pořádně do tempa. Jedna věc je ta, že nebylo ideální počasí. Podmínky mají ale všichni stejné, takže s tím se musí každý popasovat, jak nejlíp dokáže. U mě to bylo možná i tím, že jsem potřeboval najet víc kol na ostrý motorce. Možná hrály roli i tři dny, které jsme museli jen sedět a čekat, až zase sedneme na motorku. Nevím, prostě jsem ty první kola nedokázal dostatečně tahat. Ale ty poslední dvě byly boží. Jel jsem je výrazně rychleji a tím si kromě zlepšení osobáku, vylepšil i celkem dost konečnou pozici. Navíc čas posledního kola byl už srovnatelný s časem nejlepších.“

Jak moc důležité jsou pro jezdce zastávky v boxech a souhra s týmem při doplňování paliva. Máte čas si to vůbec nacvičit?
Kamil Holán: „Zastávky na dotankování jsou strašně důležité. Loni jsem na to doplatil a právě při zastávce ztratil asi čtyři nebo pět míst. Letos jsme měli trochu jiný problém. Supersport zase o trochu víc “žral“ než stock loni, a tak jsme museli už tak o skoro dva litry zvětšenou nádrž, doplňovat vždycky až úplně po okraj. To nás hendikepovalo proti ostatním týmům, ale naštěstí docela málo. Ztráceli jsme zhruba necelých deset vteřin proti ostatním. Každopádně bylo lepší to neodfláknout a raději počkat, než pak smutně sedět na mezi se suchou motorkou. Olda, Matys a Leoš svoji práci při zastávce zvládli v obou závodech parádně, a tak jsem i díky nim mohl bojovat o přední příčky. Kluci si zastávku nacvičovali nanečisto u domácích v garáži. Snad to klukům pomohlo, ale naostro je to stejně vždycky něco jiného.“
Finále letošního ročníku Manx GP Senior předčasně ukončily červené vlajky. V tomto závodu to byla pátá pozice, takže další posun směrem nahoru. Jaký byl tento závod? Nebýt přerušení, mohlo to být v rámci umístění ještě lepší?
Kamil Holán: „Závod Senior počasí zkomplikovalo ještě o trochu víc, než závod Junior. Kromě ostrého nárazového větru se přidal déšť, který se snášel celou noc před závodem. Díky chladnému počasí byla velká pravděpodobnost, že bude dost částí trati přinejmenším oslizlých až do závodu. A tak to také bylo. Na hodně úsecích pořadatelé vyvěsili vlajku, která hlásí vodu nebo déšť na trati. Ve skutečnosti to však už docela oschlo. Jenže na to jsem se rozhodně nechtěl spoléhat, a tak jsem začal opravdu opatrně. Někdo jiný měl možná přesnější informace z trati, proto na to vlítl hned od prvního kola. Naštěstí však bylo víc závodníků, kteří byli opatrnější. Proto jsem i já figuroval od začátku celkem vysoko. Postupně pak začali všichni zrychlovat, ale už se nic moc neměnilo. Poslední kolo jsem měl rozjetý asi nejlíp a na čtvrté místo ztrácel přibližně dvanáct vteřin, tak raději ani nechci odhadovat, jak by to mohlo dopadnout. Měl jsem asi navíc. Jenže na kdyby se nehraje, to přece víme :-)“
Vítězství v Hořicích, teď parádní výkon na Manx Grand Prix … dá se říct, že je letošní sezona jedna z nejlepších?
Kamil Holán: „Tyhle výsledky jsou boží, ale o nejlepší sezonu asi nešlo. Když se podívám na IRRC, tak je mi smutno. Tam dopadl podle očekávání snad jen první podnik v Hengelu. Jinak to byla osobní tragédie. Několik celkem drsných pádů, při kterých jsem jenom se štěstím vyvázl bez závažných zranění. I když několik dní na neurologii na Vinohradech taky nebyl žádný med. Ta rána do hlavy v holandským Oss mě roztočila asi na měsíc. Byl jsem na tom špatně hlavně psychicky. Naštěstí to přešlo a já se vrátil zpátky ještě celkem rychle, každopádně to nic příjemného nebylo. Prostě to bylo spíš nahoru a dolů. Jako na nějaké pořádně bláznivé atrakci. Naštěstí jsem si stačil ty chvilky nahoře skvěle užít a párkrát si pořádně zařval radostí do helmy :-)“

Je tvým cílem jednou Manx Grand Prix vyhrát?
Kamil Holán: „Mým cílem není jenom Manx. Kdekdo se mě ptá, kdy už pojedu ten “pravý“ Man. Myslí tím Tourist Trophy (TT). Jenže pravej Man je i Manx GP a to mě nabíjí neskutečnou energií. Teď už vím, co to obnáší a jak moc dobře musí být člověk připravený, aby uspěl. Třeba i na TT. A na to v tuhle chvíli rozhodně nemám. Ani techniku ani dost sebevědomí. Jaksi mi chybí dostatek motivace vletět mezi největší profíky. Je to asi hlavně proto, že mi ManxGP dává samo o sobě tolik, že v tuhle chvíli víc nepotřebuji. Ten pocit, který máte na této šílené trati je stejný. Navíc si zazávodím o přední pozice. Prostě na Manxu jsem naprosto spokojenej a šťastnej a to je ten hlavní důvod, proč dělám závody a vždycky jsem je takhle dělat chtěl. Doufám, že se situace změní a já se budu cítit připravený si TT zkusit. Jenže k tomu mi nestačí jen odhodlání. Musím na to mít dobrou techniku. Tak uvidíme, co přinesou další roky. Pokud budu ve stejný situaci jako letos, asi budu chtít zůstat u ManxGP. Mám u domácích skvělou podporu a dávají mi kromě peněz na cestu spoustu dalších výhod.“
Závodění tedy není nic levného. Najdou se u nás lidé, kteří tě v těchto aktivitách dokážou natolik podpořit, že můžeš plánovat závodění nejen u nás doma, ale také odjet reprezentovat Českou republiku někam do zahraničí?
Kamil Holán: „Ano takoví lidé jsou a moc si jich vážím. Každopádně bych rád všem svým partnerům, sponzorům i fanouškům chtěl poděkovat za jejich podporu. Jmenovitě je to každoročně skvěle fungující táta, který dokáže přesvědčit naše stálé sponzory, aby se podíleli na našich útrapách a úspěších. Firmy jako MOD elektronik nebo Broker Consulting Rudolf Rodywirja nás na základě přátelských vztahů pravidelně podporují. Dojemná je historie sponzorství od firmy HET, kterou mi domluvil strejda, obrovský fanoušek závodů, který už bohužel nežije. Nicméně tato společnost mě podporuje dál. Další obrovskou podporu mám ve firmě RST. Mám to štěstí, že mě kluci Vágnerovi oblékají od hlavy až k patě a jejich kombinézy opravdu něco vydrží. Nebo taky Bonmoto.cz, jejichž helmy HJC mi nejednou zachránili zdraví. Jenže závody stojí opravdu hodně peněz a tak by nám ani tahle skvělá pomoc nestačila. Poslední dva roky mám to štěstí, že mi pneumatiky na sezonu vždy zajistí pan Zrucký, opět motorista tělem i duší a majitel společnosti Auto Zrucký. Letos se naštěstí objevili další skvělí podporovatelé jako jsou Pavel "Haga" Štolba a Marek "Lama" Hložek, kteří mi letos začali moc pomáhat a doufám, že nám to bude spolu klapat ještě spoustu dalších sezon.“

„Další lví podíl na úspěšné misi na Manu mají Hořičáci Pavel Flégl a hlavně Honza Kovář. Takhle rychle jsem závodní motorku ještě nesehnal. S Racetrackem nám všechny plány nevyšly, jak jsme chtěli, ale i tak mě Racetrack podporoval celou sezonu. Navíc za mnou chodí "obyčejní" fanouškové a posílají sami od sebe peníze, jako třeba Jirka Šindler a další. Prostě úplně mě dojímá, jak někteří lidi opravdu ze srdce fandí a podporují, byť jen na facebooku nebo po telefonu. To všechno mi moc pomáhá a motivuje mě bojovat zase dál a zkoušet nemožné. Opravdu moc a moc Vám všem děkuji.“
Jaký je teď tvůj další program? Kdy končí sezona Kamilu Holánovi?
Kamil Holán: „Jediný, co vím v tuhle chvíli jistě je, že bych chtěl odjet ještě poslední závod IRRC ve Frohburgu. O celkový pořadí mi bohužel nejde, ale i tak bych si chtěl ten poslední závod pěkně užít. Bohužel ale nevím na čem. Moje erjednička je ještě pocuchaná z Hořic a jaksi nemám žádný prachy na to to opravit. Man mě doslova vysál dosucha :-) No, přinejhorším to snad nějak dotlačíme. Měl jsem jet i Dymokury, ale ty ze stejných důvodů nedám celkem určitě. Prostě je to takový spíš „už aby byl konec :-)“. Ale jak se říká- všechno zlé je pro něco dobré. Takže uvidíme, co přinesou další dny a týdny. Každopádně se teď intenzivně zabývám spíš už další sezonou. Hlavně proto aby dopadla líp, než ta letošní. Prostě to ještě nebalím :-)“

Informace o redaktorovi

Petr Czyž - (Odebírat články autora)