Rozhovor s Indim a Veronikou, závodníky tělem i duší

S Michalem “Indi“ Dokoupilem a Veronikou Hankocyovou jsme hovořili přesně v období, které pro ně představuje jednu z mála šancí na odpočinek. Oba si ale ochotně našli čas a v rozhovoru pro Motorkáři.cz zodpověděli řadu otázek, jenž jednak mapují jejich uplynulou sezonu, ale také nabízí jemné kontury té nadcházející.

Rozhovor s Indim a Veronikou, závodníky tělem i duší

Loni tým MIRT poprvé nastoupil v sestavě Michal “Indi“ Dokoupil a Veronika Hankocyová. Oba závodníci jeli v České republice, závodili také v Irsku a Indi absolvoval prestižní TT na Manu. Jak úspěšní v uplynulém roce byli, co vše je v průběhu roku potkalo nebo na vzpomínají nejvíc? Tak nejen na to dostanete odpovědi v rozhovoru webu Motorkáři.cz s oběma jezdci stáje MIRT Indim a Veronikou.

Do sezony 2015 nasadil tým MIRT dvojici závodníků a to Michala “Indi“ Dokoupila a Veroniku Hankocyovou. Jsme zvyklí slýchat, že to či ono nejde, ale vám se naopak podařilo tým rozšířit a posílit. Jak se vám to povedlo?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Samozřejmě za vším stojí firma Motopoint. Kdyby nedali Veronice šanci a nabídku, aby se stala součástí týmu, tak by se to nenastalo, i když nepochybuji, že by stejně jezdila. V Dymokurech ukázala, že když má slušné nářadí tak umí jet hodně dobře. V Irsku se nám zase podařilo společné angažmá u severoirského týmu RT&E, takže v tomhle směru jsme měli štěstí.“

Veronika Hankocyová: „Pro Indiána bylo zprvu trochu těžší přesvědčit vedení týmu, aby mi půjčili jeho motorku na poslední závod sezony v Dymokurech, ale nakonec svolili a k překvapení mému i všech okolo byl z toho skvělej výsledek a moje vůbec první zlato. Já už jsem se cítila samozřejmě jako součást týmu i předtím, ale pro sezonu 2015 moje působení v týmu MIRT dostalo úplně nový rozměr.“

Dubnovým testem na Slovakiaringu si Michale poprvé usedl do sedla motorky po zranění z německého Frohburgu. Jak vážné zraněné to předloni v Německu vlastně bylo a jeho následky už na jaře cítit nebyly?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Zlomil jsem si obratlové výběžky v bederní části u třech obratlů a na zádech jsem měl hematom, ze kterého mi postupně odteklo litr a půl tekutiny. Měl jsem normálně dva zadky nad sebou! Na přelomu roku jsem se už vrátil k tréninku pod vedením trenéra Michala Žáčka, takže fyzicky jsem na tom byl na jaře opět výborně. Co se týče psychiky, tak jsem si nikdy nebyl úplně jistej, jak se to projeví na trati, dokud jsem si zase nesedl na motorku. Jakmile jsem na ní ale zase seděl a odjel první kolo … nadšení z jízdy a z toho, že jsem zpět, překonalo veškeré obavy. Všechny moje zaviněné i nezaviněné pády jsou ale zkušenostmi z nichž čerpám a rozhodně jsem před deseti lety měl ke každému závodu úplně jinej přístup než mám dnes. Už to dávno není všechno nebo nic, koukám víc dopředu i na další sezony.“

Veronika testovala na Slovakiaringu svoji Kawasaki ER6-F ve specifikaci Supertwin, ale na studené dráze absolvovala pád, při němž došlo na zlomeninu kosti v prstu. Jak moc toto zranění ovlivnilo letošní nebo přinejmenším tu úvodní část sezony?
Veronika Hankocyová: „Prvně jsem tomu nepřikládala moc velkou důležitost, a říkala jsem si, že to bude brzo OK. Sbalili jsme si fidlátka a jeli do Čech do nemocnice. Pak mě ovšem zchladil doktor na příjmu, následně operatér, že není Harry Potter, abych mohla stát za tři týdny na startu a já se hned na začátku sezony musela smířit s tím, že přijdu o nějaké závody. Mnohočetné vnitrokloubní zlomeniny na jednom prstu, na malíku nevratně poškozený vaz a navíc pravá ruka. Nestartovala jsem v Irsku, ale když jsem konečně dostala příležitost jet na dobré motorce v týmu MIRT, hrozně moc jsem chtěla zpět na trať. Týden před Starým Městem jsem ukecala doktora, aby šla sádra dolů a dráty ven a já si zase stoupla na start.“

První ostrou zkouškou byl start v závodech Jarní ceny Brna 2015, kde Michal závodil jako jediný z týmu a vyhrál oba závody třídy Supertwin. Na úvod sezony tedy spokojenost jak s technikou, týmem, tak zdravotním stavem a fyzičkou?
Michal “Indi“ Dokoupil: „I když už dávno nejsem okruhovej jezdec velmi vítám to, že si můžeme na začátek roku takhle zatrénovat ve třídách, které do roadracingu patří. Je to dobrý na nastavení motorek a odhalí to i určitou konkurenceschopnost. Okamžitě je vidět, kdo se s technikou posunul, a kdo ne. A to i s technikou jízdy a vůbec s celou přípravou.“

V mistrovství světa má třeba jezdec a tým jasný program, což je sezona složena z předem daného počtu Grand Prix. Ve vašem případě je sezona mnohem pestřejší a složena z různých podniků na přírodních okruzích a to nejen v České republice. Jak vzniká váš závodní plán na daný rok? Máte nějaký svůj vrchol sezony, na který směřujete veškeré své úsilí nebo je těch vrcholů víc?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Rozhodně je vrcholem Tourist Trophy na ostrově Man. Je to nejvyšší meta roadracingu a zároveň i nemalá investice, takže je velmi těžká nejen samotná příprava, kdy jsem minimálně třikrát až čtyřikrát týdně v posilovně, ale není ani jednoduchý startovat na závodech před TT s tím, že se nesmím jakkoliv zranit a svoji účast na TT ohrozit. Mám velmi rád závody v Čechách, ale když jsem třeba dostal šanci během roku uspět v celkovém hodnocení šampionátu v Irsku, zaměřili jsme se s irským týmem RT&E s podporou Motopointu právě na to. Kdyby nám šlo o titul u nás doma, taky bych si ho nenechal utéct jen tak.“

Veronika Hankocyová: „Kalendář závodů Road Racingu je už na přelomu roku většinou známý a z toho se pak plánuje, kam se pojede. Občas se závody sejdou ve stejný termín, a to pak dostává přednost ten s větší důležitostí. Jde hlavně o TT nebo o momenty, kdy jde o body do šampionátu. Tohle konkrétně mě ale zrovna netrápí, takže já jedu tam, kde startuje Indi. Moc si nedovedu představit, že bych se třeba já sbalila do Irska a Indi by zůstal na závod tady u nás.“

Prvním zahraničním podnikem byl loni Cookstown v Severním Irsku. Právě v Irsku Motopoint Indi Racing Team úzce spolupracuje s týmem RT&E a Das Trans Racing, takže se nabízí otázka, jak tato spolupráce v praxi vypadá a jak k ní vůbec došlo?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Motopoint se zabývá velkoobchodním prodejem zboží na motocykly, hlavně spotřebního materiálu. Je dovozcem a servisním střediskem podvozků K-Tech, má dobré kontakty na úpravce motorů v zahraničí a mnoho dalšího. Přesně tímto vypomáhá týmu RT&E a Das Trans Racing. Já mám tak všude na motorkách stejný materiál, stejné podvozky a podobně. Když už na těch motorkách v Irsku nemám šanci trávit moc času mimo závody, aspoň se nemusíme zdržovat třeba optimálním nastavením podvozku, protože si tyto informace týmy sdílí navzájem.“

Závod ve Starém Městě byl první, do něhož po zranění ze Slovakiaringu nastoupila Veronika. Hned v sobotní kvalifikaci hřebík v zadní pneumatice, takže rozhodně nic snadného. Nakonec z toho bylo osmé místo v závodě třídy Twin. Jaký byl závod ve Starém Městě a jak moc se na jeho výsledku podepsala ještě ne stoprocentně doléčená ruka?
Veronika Hankocyová: „Nebylo to ale dobré, a to jak po fyzické stránce, kdy pravá ruka nebyla OK, tak i po psychické, protože jsem sama sebe dostala pod velký tlak. Tomu stavu nepomohly ani kvalifikace, kde byl ten smolnej hřebík, a já jsem odjela jen pár kol. Po startu z konce pole jsem nakonec sice dojela osmá, ale pocity hodně smíšené.“

V kategorii Twin startoval ve Starém Městě také Michal, který tam testoval nově postavený supertwin Kawasaki ER-6 2014 (Lightweight) v rámci přípravy na TT 2015. Indi si připsal na konto další vítězství, takže zřejmě úspěšný test. Bylo to tak?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Staré Město je rozhodně fajn rozcvička. Třída Supertwin sice není úplně mou prioritou, ale jsem samozřejmě rád, když se mi v ní daří. Letos už tam byla po technické stránce vyrovnaná konkurence, takže konec výmluv a je třeba začít tahat!“

Přelom května a červa byl ve znamení Tourist Trophy, prestižního klání na ostrově Man. Co pro vás jako závodníky tento kultovní podnik představuje?
Michal “Indi“ Dokoupil: „To se dá strašně těžko popsat. Všechny ty přípravy, ten kolotoč, pak ta cesta, to je samo o sobě zážitek stejně jako administrativní přejímka a technická prohlídka. Potkávám se s hvězdami, ke kterým mám neskutečný respekt, a oni mi přitom dávají najevo, že už dávno patřím mezi ně. Před pár lety jsem k nim vzhlížel a netroufal si je ani pořádně oslovit, abych je neotravoval, a dneska už na mě sami volají „Hi Indi“ a pokecáme, nebo dáme večer pivo. Další level je pak vyjet na trať, které se žádná jiná nepodobá. Ten moment na startu, kdy se posunuješ ve vláčku až na čáru, kde vedle tebe stojí startmaršál a čekáš na to poklepání na rameno … to je moment, který je strašně rychlej a přitom trvá věčnost. No a nakonec po tom neskutečným výkonu vidět šachovnici a třeba i vědět, že jsem něco dokázal … .“

Veronika Hankocyová: „Pro závodníky na přírodních okruzích už nic vejš asi neexistuje. Jsou samozřejmě další těžký nebo velký podniky jako Macau GP, Ulster GP a Northwest200, ale TT je prostě jen jedno. Video je jen slabý odvar toho, co jsem tam zažila jako divák nebo mechanik na pit stopu. Snad přijde i moment, kdy to pocítím i jako závodník.“

Co pro vás Tourist Trophy představuje, ale teď už ne třeba jako pro jezdce, ale pro manažery, kteří potřebují zajistit možné i nemožné, aby tým dostali na ostrov a tam odvedli tu nejlepší možnou práci? Dá se říct, že příprava na TT je celoroční boj, jak získat na svou stranu partnery a sponzory?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Tohle je spíš otázka na tým MIRT a vedení Motopointu, protože tohle je nyní na jejich bedrech. Vždy to byla a je stále finančně náročná záležitost. Na druhou stranu ale hodně zajímavá nejen pro nás závodníky, ale naštěstí i pro partnery.“

Veronika Hankocyová: „No a teď si představte, že bychom tam potřebovali jet dvakrát. Indi na TT a já dva měsíce na to na ManxGP! Když se vše podaří, je to super a pokud neklapne vše podle představ, tak takový už je život. Půjčku si kvůli tomu, abych mohla startovat na ManxGP, už ale brát nebudu :-)“

Pokud se vrátíme k samotným dvěma týdnům tréninků, kvalifikací a závodění na ostrově Man, jaké byly vašima očima ty letošní? Myslím, že v úvodu sezony byly ambice také ohledně startu Veroniky, ale tam zřejmě negativně zapracovalo zranění ruky?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Každým rokem cítím, jak jsem si na té trati jistější. Fyzicky mi taky nic nechybí a vše ostatní pak ovlivňuje počasí, technika a snad i to štěstí. Musí se to prostě sejít. U Veroniky bylo hned jasný, že to po zranění neklapne. Navíc by chtěla jet spíš ManxGP, a to už zase není ani tak o zranění jako o financích.“

Veronika Hankocyová: „Počítala jsem s tím, že ten start je ještě hudba budoucnosti, ale začala jsem o tom nahlas přemýšlet. Pokud ale nebudu perfektně fyzicky a psychicky připravená, nemá smysl to pokoušet, protože ztratit se dá opravdu hodně. Na novou sezonu už taky makám v posilovně, a musím se ještě naučit ovládat Playstation, abych se mohla začít učit i TT trať. Bohužel mě tahle technika minula, takže zatím se moc daleko po startu nedostanu :-) Soustředím se na třídu Lightweigth/Supertwin a na účast v ManxGP, takže buď to klapne, nebo ne.“

Cílem bylo vyrovnat výsledek z roku 2014 TT. Jak jste v tom byli úspěšní?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Výsledky v roce 2014 byly opravdu skvělé. Povedla se první desítka a skvělý výsledky jsem měl i v šestkách. Navíc ty výsledky byly vzestupný a přitom jsem pořád ještě cítil, že mám prostor kam se posunout. Vyrovnat, anebo dokonce vylepšit, se nám to bohužel nepodařilo. Sehrálo v tom roli hodně faktorů, ale tím zásadním bylo počasí a nakonec i technické starosti. Když se mi v závěru závodního týdne uvolnila spodní kapota a já kvůli tomu přišel o možnost získat dalšího stříbrného Merkura, musel jsem se smířit s tím, že zrovna tenhle rok mám být rád za to, že jsem odjel všechny závody, a ve zdraví mohl jet zase zpátky domů. Výsledky byly dobré, ale věřím si rozhodně na lepší.“

Oba jste také nastoupili do nejrychlejšího silničního závodu světa Ulster Grand Prix, jenž se jede na dvanáctikilometrovém okruhu Dundrod. Loni to ale bylo hodně o nepřízni počasí. Jak se vám tam dařilo?
Michal “Indi“ Dokoupil: „No pro mě to bylo pekelný. Ve čtvrtek byly závody zrušeny, oba závody šestistovek jsem v sobotu neodjel z důvodu technické závady a nakonec jsem odstoupil na startu ze závodu Supertwinů, protože začalo hustě pršet. Jediný světlý okamžik byl závod 400ccm, kde jsem dojel první.“

Veronika Hankocyová: „Ulster patří mezi moje nejoblíbenější podniky. Na trati se cítím jako doma a vždycky se moc těším. Ve čtvrtek jsem bohužel neodjela v rámci Dundrod National ani půl kola, protože po pádu Gavina Luptona byl závod přerušen a odložen. Po nás pustili litry a tam havaroval Guy Martin a zbytek dne byl zrušen, včetně mých dalších dvou závodů. V sobotu jsem tak čekala celý den až na poslední závod Supertwinů, který byl dlouho odkládán kvůli vážné nehodě ve třídě Supersport. No, a když už to nakonec po třech hodinách, co jsme stáli nachystaní v kombinézách v boxu, pustili, začalo pršet. S Indim jsme se dohodli, že nemá cenu riskovat a odstoupili jsme.“

Irská mise přinesla Michalovi dva tituly vicemistra, což je nepochybně velký úspěch. Veronika obsadila v kategorii Junior Support celkové jedenácté místo. Spokojenost nebo snad byla očekávání ještě o něco vyšší?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Očekávání v Irsku nebyla v tomhle směru žádná. Pár závodů jsem jako vždy vynechal, a tak jsme nepředpokládali, že bychom mohli uspět v celkovém hodnocení. Přesto se to tak ale nakonec sešlo, a až při posledním podniku se rozhodovalo o pořadí. Já jsem uhájil vicemistra Supersport 400ccm a vicemistra třídy Supertwin.“

Veronika Hankocyová: „Celkové umístění neřeším. Povedlo se mi pár pěkných výsledků a o to mi jde nejvíc. Většinou se pohybuji cca do sedmého místa, takže bych si přála dostat se výš ve třídě Junior Support a nějak pěkně na bodech se ukázat i ve třídě Supertwin.“

Máte za sebou také dvojici podniků v Hořicích - 300 zatáček Gustava Havla a Českou TT. Zatáčky byly těsně před odjezdem na Man, tak tam jste moc neriskovali, ale velmi úspěšná byla Michalova jízda v rámci evropského seriálu IRRC v kategorii Supersport, kde startoval na divokou kartu. Jaká to byla zkušenost?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Tentokrát jsem byl hodně rád, že už mám 300ZGH za sebou. Dost tvrdě jsem spadl za Křížkem v tréninku Twinů kvůli prázdné zadní pneu. Bál jsem se, že mám zase přeražený záda, ale právě v tu chvíli jsem asi nejvíc zúročil trénink v posilovně. Motorka byla dost poničená, nenastoupil jsem do druhého tréninku Supersportů a v neděli jsem byl tak bolavej, že jsem byl rád, že nestartuji. Měli jsme těsně před TT a tohle varování z tréninku jsem si vzal k srdci. Při IRRC jsem si chuť zpravil, když jsem jeden závod Supersportů dojel druhý a jeden vyhrál."

Veronika Hankocyová: „V Hořicích jsem startovala poprvé, a vnitřně jsem svůj výsledek vnímala jako fiasko. Bylo to týden po Starém Městě, takže jsem si tam dovlekla svoje rozpoložení, pak jsem viděla v tréninku ležet Indiána, a pak se před naším posledním nedělním závodem zabil v litrech Víťa Bican. Ruce se mi klepaly, ale na startu kolem mě stál celej tým a to bylo fajn. V závodě jsem byla snad i pomalejší než v tréninku, protože mi ještě mechanik tři kola před koncem ukázal na tabuli značku ve tvaru prdele, jakože jedu hroznou plívu (byli jsme tak domluvení, když pojedu fakt strašně) a to už byla taková tečka :-) Ruku už mám ale skoro v cajku, tak snad budu mít šanci na reparát.“

Jak úspěšná byla sezona, co se týče republikového šampionátu na přírodních okruzích?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Vynechal jsem nějaké závody, takže je spíš náhodou, že jsem vyhrál Supertwiny jak pod AČR, tak i pod CAMS. V šestistovkách se to už samozřejmě nepovedlo. Chyběly mi Hořice, Kopčany a Dymokury. Navíc Mára Červený v sedle Kawy z mistrovství světa, to byla velmi silná kombinace.“

Veronika Hankocyová: „Nepovedlo se mi vůbec nic, v co jsem u nás doufala. Paradoxně se mi víc dařilo v Irsku, kde jsem zase nedoufala v nic víc, než dojet a učit se tratě. Asi je lepší nic neočekávat a brát to tak, jak to přichází. Mně se vždycky daří nejvíc, když se o to nejméně snažím.“

Závodění je samozřejmě o jezdcích a jejich motocyklem, nicméně nedílnou součástí úspěchu je i dobře sehraný tým. Ten váš vypadá na opravdu dobrou partu lidí, kteří se snaží odvést maximu. Je to v případě týmu MIRT opravdu tak a jak moc je pro vás jako závodníky důležité mít v týmu takové lidi?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Mám štěstí na lidi jak u nás, tak i v Irsku. Hodně důležitý je pro mě mechanik Aleš Sýkora z K2 moto, a jsem hodně nerad, když chybí Verča. Když mám kolem sebe alespoň tuto základní sestavu, jsem spokojený.“

Veronika Hankocyová: „Jako součást týmu beru nejen jasně dané členy, ale i rodinu a nejbližší kamarády, kteří za námi na každý závod přifrčí. Kamarádi totiž často dokážou v nelehkých momentech uvolnit atmosféru, nebo ji naopak ještě vygradovat, když se podaří skvělej výsledek a podat pomocnou ruku třeba při stavbě zázemí a podobně. Pohoda a sranda navečer v týmu vyvažuje to napětí a tlak, který zažíváme přes den.“

Když si třeba za rok, dva vzpomenete na tu loňskou sezonu, co si vybavíte jako ten nejvíce pozitivní moment nebo okamžik, který vám letos udělal radost?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Když jsem získal trofej Victora Gilmora #70 v Killalane za nejrychlejší šestistovku v cíli v rámci Grand Finale, kterou mi předaly jeho děti.“

Veronika Hankocyová: „Když mi po vítězství v Kells všichni tleskali, a můj tým byl doslova dojatej! Mimochodem, kdyby si měl Indi za dva roky opravdu vzpomenout, tak by si byl schopnej vybavit klidně i úplně jinej moment z úplně jinýho roku, protože s jakýmkoliv zařazováním do časového období má problém. Po dobu pěti let třeba všem tvrdil, že je našemu psovi Karlovi deset, a taky mu to nepřišlo divný :-)“

Váš největší úspěch v uplynulé sezoně?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Určitě oba tituly Vicemistra v Irsku.“

Veronika Hankocyová: „Vítězství v Kells, a když jsem v Armoy vůbec poprvé dosáhla na Prize money za umístění. To byl dobrej pocit.“

Co třeba nedopadlo tak, jak jste si třeba představovali?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Pokud to budu brát podle důležitosti, tak podle představ nebylo TT, i když celkově to samozřejmě dopadlo dobře.“

Veronika Hankocyová: „Rozhodně závod v Radvanicích, kde jsem totálně zničila v tréninku motorku. Vyjela jsem si třetí místo na startu ve Twinech a to mě mrzí, ale hlavně že jsem po pádu odešla po svých.“

Už máte přibližně plány pro nadcházející sezonu? Pokud ano, můžete nám je prozradit?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Právě vše řešíme a je ve hře několik variant. Až padne finální rozhodnutí, určitě se to dozvíte.“

Veronika Hankocyová: „Potřebuji hlavně trénink. Nalítat co nejvíc závodních kilometrů, abych se přiblížila mému snu startovat na TT, a to je dá se říct i plán.“

Můžete nám také prozradit, kde se vzala vaše láska k motorkám?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Od mladšího věku jsem se věnoval jízdě na kole. Na milovické trati jsem skákal na skládačce, než se mi rozpůlila a pak jsem si prošel BMX, sjezdy, a dal se dokonce i na motokáry. Považoval jsem se za autaře. Jednou jsem ale někam potřeboval nutně hodit, a tak mě kamarád svezl na Jawa 350 Chopper a od této chvíle jsem věděl, že chci motorku.“

Veronika Hankocyová: „Já jsem se tak prostě jednou jako dítě rozhodla. V rodině motorky nemáme, ani jeden z bratrů nikdy nejezdil, ale já si za tím zhruba už od dvanácti let jasně šla. Najezdila jsem fakt kvanta kilometrů v provozu. Ve dvaceti jsem se přimotala na svým peklostroji Suzuki GS 750 1977 na okruh v Brně a už jsem byla definitivně chycená.“

Váš život ale není jen o závodění, je také o práci. Jak si vedete v tomto směru, který je samozřejmě výrazně spojen s dvěma koly?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Jsem zaměstnaný u Motopointu, takže to propojení je opravdu maximální.“

Veronika Hankocyová: „Pracuju pro firmu K2 moto s.r.o., která má prodejnu Kawasaki, Kymco v Praze a prodejnu Yamaha v Nové Pace. Mimo jiné mám na starosti hlavně bazar a mám to štěstí, že je práce mým koníčkem.“

Máte vůbec někdy čas na odpočinek? Co děláte, když zrovna nezávodíte, nepracujete, nesháníte sponzory … ?
Michal “Indi“ Dokoupil: „Jsme doma. Rád si zahraji na počítači třeba Poker, uvaříme nějaký jídlo, ale aktivní odpočinek rozhodně nemáme.“

Veronika Hankocyová: „Klasika jsou pohodlný domácí kalhoty, nohy na stole a nedělat vůbec nic. Moc často to ale není. V létě úplně bez šance a v zimě si to snažíme vynahradit.“

Máte přání, které chcete splnit a zároveň nám ho můžete prozradit?
Indi + Veronika: „Chtěli bychom splnit spíš přání rodiny, a konečně udělat po pěti letech od zasnoubení další krok, ale není čas!“

Co byste popřáli sobě i ostatním do nového roku 2016?
Indi + Veronika: „Hlavně zdraví. Zní to jako klišé, ale nejen pro nás závodníky je to důležitý. Taky bychom si přáli, aby lidé neztráceli svoje blízké. Alespoň ne příliš brzy. Všechna další trápení jsou vedle toho pro nás bezvýznamný.“

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.25
Známkováno: 16x

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist