Isle of Man - Závěr TT

Ještě že nám motorku po druhém závodě nepředali ještě týž den. Stejně bychom se na ni nechtěli koukat. Ale ráno jsme se pro ni zastavit stejně museli. Vzali jsme zadní stojan a šli si ji vyzvednout jako neposlušné děcko po škole na hanbě…alespoň tak nějak vypadala v garáži u technické kontroly opřená v rohu o zeď.

Kluci ji chytli za zadní kolo, aby ji otočili a Milan ji posadil na zadní stojan. Potom jsme ji opatrně s nadzdvihnutým stojanem po dvou kolečkách přesunuli k nám do depa. Všichni na nás koukali a bylo jim ve tváři vidět, jak přemýšlí, co se stalo…hledali rozbité plasty či jiné podobné škody…ale jediný co bylo vidět, že zadní guma si trochu zasmýkala a že se zadní kolo odmítá nadále točit. Co se stalo přesně se dozvíme až po návratu, ale Milan má teď dva dny, aby nachystal druhý zapůjčený motocykl (moc děkujeme závodníkovi Petru Zrzavému #33), na který přehodíme podvozek a některé věci jako nastavení páček a přepákování upravíme.
Než se do toho všeho Milan pustí, vypravili jsme se ještě jednou podívat se do Douglesu po nábřeží a po promenádě a po krámcích. Chtěli jsme koupit něco na památku Liborovi Krmáškovi, který už je s námi v telefonickém kontaktu, protože se za ním po cestě zpět chceme zastavit do nemocnice. Také si poprvé dáváme místní jídlo. Michal jako světák objednává všem to stejné, protože se samozřejmě v lístku nikdo nevyznáme. Přinesli nám na talíři něco jako čtvrt metru vysoký toast prokládaný zeleninou, šunkou, slaninou a s majonézou a vedle toho jednu velkou pečenou bramboru. Očividně ani Michal nevěděl co objednal, ale nakonec musím uznat, že to bylo dobré. Po všech těch konzervách by ale bylo výborný asi cokoliv.
Pánové hodnotili procházející slečny venku po ulici, protože jsme seděli skoro jako ve výloze, ale doufám, že příští rok přijede na TT víc holek od nás, aby se tady bylo na co konečně koukat! ;-)
V pátek večer je vyhlašování před Grandstand v šest hodin. Začíná se od zadních pozic, kde jezdci co dojeli, dostávají medaili za dokončení, pokračuje se bronzovými replikami, přes stříbrné až po hlavní cenu kterou dostane vítěz. No….že ji dostane není až tak pravda…jen se s ní na podiu vyfotí a místo ní dostane minináhradu, takže se někteří závodníci tvářili naoko uraženě a nebo s velkou trofejí utíkali z podia. Vyhlašování si také užil Victor Gilmore, který dostal čtyři bronzové repliky a aby mu nebylo líto, že nemá žádnou stříbrnou, jeho tým jednu zabalil do alobalu a předávající moderátoři z Manx radia ho znovu vyhlásili a předali tento celofánový nesmysl. Celý Viktorův tým (až na přítelkyni) si vyholili hlavy včetně „Chase“ a to tak, že měl Victor na hlavě V, Mechanik G a „Chas“ číslo 70.
Stát u Grandstand je ovšem tak trochu hra s ruskou ruletou…protože jak dopadají nálety desítek racků nad hlavami diváků asi nemusím vykládat, takže se víc než na podium díváme na oblohu, zda-li na nás nemíří nálož. Když vyhlásili Indiána a šel si pro bronzového Merkura…to byla asi jedna z nejlepších chvil tady…
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):



TOPlist