Isle of Man - Čtvrtek 4.6.

Už předchozí článek jsem psala s jistou obavou, protože se nám nevracel náš fotograf z tréninků, ale nemělo smysl zbytečně plašit, když člověk nic neví… proto byl článek také kratší. Bohužel už tu máme za sebou nyní i velice nepříjemnou událost, s relativně šťastným koncem. I proto se také dopředu omlouvám za nedostatek fotek.

Náš fotograf, Libor Krmášek, vyrazil na svém fazerovi na trať, aby nafotil nějaké pěkné fotky. Je to člověk, který se sem snad těšil asi nejvíce ze všech a o to víc mne mrzí, jak jeho výlet dopadl. Jen doufám, že si teď tu smůlu vybral za nás za všechny. Při návratu zpět byl asi natolik plný dojmů a myšlenek, že při odbočení se zapomněl opět zařadit doleva. Čelnímu střetu s autem už pak bohužel nestihl zabránit. Jeho zranění jsou sice hodně vážná, ale strážní andělé měli dlouhou „šichtu“ a zvládli to, protože pro jiné bývají taková zranění osudnými.
Čekali jsme do půlnoci, než zkontaktujeme policii, ale už na bráně jsme se dozvěděli, že nás tu policie sama hledá. To už bylo samo o sobě špatné, ale aspoň bylo jasné, že ať je Libor kdekoliv, tak komunikuje. Michal přeskočil rychlostí blesku dva ploty, aniž jsme se stihli vzpamatovat. Hlídka tu procházela mezi stany a Michal se za chvíli vrátil se špatnou zprávou, že je Libor v nemocnici po nehodě. Policie ihned naložila Indiána, Karla a druhého Libora a odvezla je k němu do Nobles Hospital. Když jsme sem jeli, tak poslední co si Indián přál, bylo nesetkat se s nemocnicí. To se sice nesplnilo, ale kdyby nám neřekli, že už v ní jsme, ani bychom to snad nepoznali. Krásná budova, žádný pach dezinfekce na chodbách a vše čisté a prosvětlené. Libor sice ležel na JIP, ale po dezinfekci kluky velmi milé sestry i doktoři k němu okamžitě pustili. Libor byl naštěstí celou dobu při vědomí, a tak vše s klukama probral naprosto v klidu. Kluci se za námi ostatními nakonec vrátili až ve tři ráno a spát jsme šli až ve čtyři s tím, že v devět vstáváme a jedeme znovu do nemocnice a na polici vše dořešit.
Stejně jsme ale spát nemohli. Ráno jsme ještě před odjezdem do nemocnice volali, ale vše je prý v pořádku a máme se dostavit na konzultaci co dál. Přeci jen Indián je tu jediný s opravdu dobrou angličtinou, a tak se samozřejmě ujal toho všechno zařídit. Po zvážení různých možností nakonec dnes převezli Libora do Liverpoolu, kde zítra proběhne operace.
Doufáme, že se nám ho podařilo uklidnit, aby ho tato situace trápila co nejmíň, protože může odteď slavit druhé narozeniny a my jsme šťastní, že potom všem, to ještě dopadlo takhle.
Díky tomu se také dneska ostatní vložili do příprav na večerní jízdy, a Petr s druhým Liborem zajeli na benzínku pro benzín, aby měl Milan volnější ruce pro svojí práci, zatímco Michal řešil další problém a to Karlovu pokutu u soudu.
Byl to náročný den, a tak jsme se ptali Michala, jestli se na kvalifikaci cítí, když už má „odjeto“, ale říkal že jo, a že si to případně rozmyslí, když bude moc unavený. Přes přejímku jsme prošli dobře. Před vyjetím dostal ještě rady od jednoho pána, jak má dýchat a jak se stravovat. I když je start po dvou, Indián tam byl sám a tak se vedle něj postavila komisařka a naznačila mu, že mu udělá parťáka a poběží vedle něj  První kolo dal krásný čas 19:36 a druhé dokonce 19:18. Mysleli jsme, že už mu to bude stačit, ale vydal se ještě do dalších dvou. Ve třetím kole s pevným startem nakonec zajel neskutečných 19:17! A kdyby se hned v prvním úseku čtvrtého kola nestala nehoda, asi by zajel i kolem 19:00. Jsme moc rádi, že i přes tyto velké nepříjemnosti svoje časy stahuje a dokonce mu bylo nabídnuto snížit startovní číslo, protože zase zajel ve své třídě nejlepšího newcommera a to na celkovou 24. pozici, tedy „pojel“ i pár „nenováčků“. Potěšil mě také Pavel Kočí alias „Wusa“, že informuje nezávisle na nás přátele (a na svém webu nejen ty), co zde má, a že za námi přiběhl „Chas“ s SMS od něj, ve které byl Indiánův dosažený „time“.
Přišli se za námi také podívat znovu čeští, zde bydlící, přátelé a donesli pár překvapení v podobě tradičních manxkých sýrů a dalších podobných pochutin. Těm bych ráda poděkovala touto cestou, protože jsme asi nebyli dnes zrovna ideální společníci.
Mezi fotkami najdete i fotku, na které je Indián vyfocen jako nejrychlejší newcommer ze včerejších novin, které nám právě „Chas“ donesl. Foťák od Libora Krmáška,který nehodu přežil snad bez újmy, jsme předali Františkovi Zoubkovi, který je také velký nadšenec pro TT a se svojí paní tu mají zmapované i veškeré vlakové a autobusové linky, kterými se dopravují a s foťákem by si měl umět poradit, takže mu moc děkuji, že se toho ujal.
Dokonce nás sem do úterý přiletěl podpořit kamarád, který žije v Londýně, a tak se podařilo Indiána snad dostatečně rozebrat a svým dnešním výkonem potvrdil, že tu své místo má. Teď už si přejeme jen a jen pozitivní zprávy a s Liborem to tu příští rok na TT 2010 zapijeme…
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist